Zpravodajská služba Argentiny proti výzvědné službě USA a Izraele

Nil Nikandrov

16. Únor 2015

V poslední době došlo ke dvěma sebevraždám význačných osobností. Život si vzali komisař francouzské policie Fred v Paříži a prokurátor Nisman v Buenos Aires. Oba případy jsou si dost podobné. Komisař Fred byl úspěšný a žádaný profesionál, který vyšetřovat teroristický čin v Charlie Hebdo. Podle oficiální verze se zastřelil ve své pracovně, aniž by dokončil zprávu o vyšetřování události v Paříži. V předvečer osudného výstřelu poskytl rozhovor, ve kterém sdělil, že v případu je „mnoho neočekávaných nuancí, ale my vše vyšetříme“. Možná právě za tento slib jej ochránci teroristů zavraždili. Nato byla do medií dodána zpráva o jeho neurastenii, sklíčenosti a „emocionálním vyhoření“. To co přivodilo komisařovu smrt, se francouzská vláda nikterak vyšetřit nesnažila. Přitom si přibližně v tutéž dobu sáhl na život další policejní agent vyšetřující „vojáky džihádu“. Z internetu se postupně ztrácela argumentovaná analytika týkající se pařížských událostí a poukazující na stopy CIA a Mossadu.

V Buenos Aires byla podstata události podobná. Letos v lednu se zastřelil prokurátor Nisman, který vyšetřoval v roce 1994 výbuch Židovského kulturního centra. Byl zaměřen na rozpracování „íránské stopy“ a na verzi, že prezidentka Kirchnerová a ministr zahraničí Timerman se v zákulisí domlouvali s Íránem, aby s ním normalizovali vztahy. Odmítnutí konfrontace s Íránem od samého začátku v devadesátých letech ze strany Buenos Aires vyvolalo silnou nespokojenost Washingtonu i Tel Avivu.

Nisman měl těsné vazby na velvyslanectví USA a Izraele, jezdil do těchto zemí na konzultace, přesto nedokázal najít přesvědčivé důkazy o dohodách Kirchnerové s Íránci. Silně mu pomáhal i bývalý šéf argentinské zpravodajské služby Stiuso. Ještě před smrtí Stiusovi telefonoval a ten mu slíbil otevření tajných telefonátů Cristiny týkajících se „spiknutí s Íránci“. Slíbil, ale nic takového neměl. Žádný důkaz o vině prezidentky nebyl. Memorandum o vzájemném porozumění s Íránem, který argentinští diplomaté a právníci vyhotovili, aby se vybředlo ze slepé uličky ve vztazích s Teheránem, schválily obě komory parlamentu.

V Argentině byla stále častěji kritizována rozvědka za neschopnost při šetření výbuchu židovské instituce. Po smrti Nismana přišel Labaké, obhájce jednoho z obviněných s poukazem na možné Nismanovo zavraždění, aby nemohl promluvit. Byl nepříjemným svědkem pro toho, pro koho vypracoval dokument, to je pro CIA. Labaké prohlásil: „Neříkám, že CIA zavraždila Nismana, ale hlavním podezřelým je.“

Podle svých slov získal Labaké přístup ke společnému dokumentu CIA a Mossadu, zahrnujícímu vše, co se týkalo výbuchu v Buenos Aires. Nisman s tím advokáta seznámil (na podpis). Tvrdí, že je to dokument plný fantazie, jak je zvykem v práci tajných služeb na dokumentech. Svědectví dvou íránských uprchlíků, ukrytých na základně CIA v Iráku. Ti mají být věrohodnými svědky při obvinění Íránu! To ve své zprávě opakoval i Nisman.

Advokát odhalil další teze ze společného dokumentu CIA a Mossadu, doslova Nismanem opsané. Advokát znovu podtrhl, že z případu podezírá CIA. Cristina Kirchnerová oznámila, že Federální vyšetřovací agentura Argentiny zahájí vyšetřování v dubnu. Argentinci schvalují rozhodnost při výměně dřívějšího Sekretariátu zpravodajství (SI), zkompromitovaného sérií skandálů, jako je jeho libovůle, míchání se do vnitropolitického boje a korupce. V historii jeho i jeho předchůdkyně SIDE je nezákonná špionáž, represe, falešné důkazy, obchodování s informacemi a ovlivňování. Do SI pronikly zahraniční tajné služby, především CIA a Mossad. Způsoby, jakými to činily, byly různé, například pod záminkou speciálního  společného boje s terorismem a s obchodem s drogami. Takto si odkrývaly kádrovou stránku SI a charakter jejích akcí. Pod heslem „přátelské spolupráce“ verbovaly CIA a Mossad ve všech složkách SI.

Dnes se velvyslanectví USA v Buenos Aires všemožně snaží rozviřovat domnělé skutečnosti okolo smrti Nismana, vyvrací skutečná fakta a vnáší stále nová svědectví, určená k destabilizaci vlády Cristiny Kirchnerové. Proč se útok na vládu Argentiny tak stupňuje? Útoky na dvojčata v New Yorku byly využity ke vpádu USA a NATO do Afghánistánu a ke vnesení chaosu na Blízký východ. Teroristická akce v Paříži měla rozkymácet kontinentální Evropu a učinit ji součástí ohromné zóny nestability od Gibraltaru po Žluté moře. V Argentině má být zahájen dominový efekt šíření chaosu v Latinské Americe. Má být oslabena Brazílie a „populistické země“ a zlikvidována zdejší mezinárodní sdružení – Mercosur, Celac, ALBA, Unasur a další.

Smrt Nismana uvedl TV kanál CNN, který vede špinavé propagandistické války. Komentář korespondenta Griffina byl příznačný: „Vše nasvědčuje sebevraždě. Ovšem v zemi, v níž je politika natolik zamotaná a plná intrik, jako tango, se konspirativní teorie rodí v trafikách a barech. Co z toho plyne? Tato vražda je zčásti organizovaná Cristinou Kirchnerovou.“

Americký velvyslanec v Argentině důrazně argentinským představitelům připomíná Washingtonem navrhovanou profesionální pomoc při vyšetřování případu. Neustále podtrhuje, že argentinské vyšetřování nesmí uhnout od hlavního úkolu – detailního odkrytí „íránské stopy“.

Argentinský ministr zahraničí odmítl jakoukoliv možnost, aby se USA podílely na vyšetřování smrti prokurátora Nismana: „Nechápu, proč si myslí, že je FBI schopna řešit problémy v celém světě“. Prezidentka reagovala ještě ostřeji. „My nejsme zemí čtvrté kategorie, aby nám kdekdo jezdil udílet rady.“

Cristinin postoj vyvolává ve Washingtonu neskrývanou podrážděnost. Nejednou jí bylo vyhrožováno, zdroj výhrůžek se zpravodajské službě nepodařilo zjistit. Tato žena se vždy vyznačovala pevností a statečností, proto žádá Argentince, aby měli na paměti: „Jestli se se mnou něco stane, nedívejte se na východ, dívejte se na sever.“ To znamená směrem na USA.

Převzato z Fondsk.ru

***

Média: Rusko se postupně vrací na své pozice ve Střední a Jižní Evropě

17. Únor 2015

Všímají si toho i britské sdělovací prostředky v souvislosti s návštěvou Putina v Maďarsku.

Guardian píše, že Moskva úspěšně uplatňuje své ideje na Balkáně, především v Srbsku a v Bosně a plodně dojednává s Řeckem a Maďarskem. Těsně před Putinovou návštěvou Maďarska se setkali novináři s obyvateli a zjistili, že mnozí Maďaři kontakty s Moskvou vítají. Jeden z Budapešťanů řekl: „Maďaři mají k Rusům své předsudky, ale většinou jsou šťastni, že se Rusové vracejí.“ Sám je Rusku vděčný za to, že má v době krize stabilní a dobře placenou práci. Obsluhuje turbínu na jaderné elektrárně Paks, kterou postavili v sedmdesátých letech sovětští inženýři. Nyní je podepsán kontrakt na dostavbu dvou nových bloků.

Ministerský předseda Orbán bez obalu říká, že podporuje prohlubování spolupráce s Moskvou. Když senátor McCain chtěl obvinit Orbána z proruských postojů, ten mu břitce odpověděl: „Mně je jedno, co si myslíte vy, vy nejste důležitý. Rusko je důležité pro jeho roli v energetice a Německo tím, že přináší práci.“

Krom toho, uvádí britský list, bez ohledu na negativní hodnocení západních sdělovadel ohledně postojů Ruska ke konfliktu na Ukrajině, se Kremlu daří získávat důvěru lidí.

Řecký politik, profesor politologie na univerzitě v Pireu Kocias prozkoumal veřejné mínění v několika anketách a dospěl k závěru, že je většina Řeků zklamána západními spojenci a stále více sympatií dávají Rusku. Říká: „Pro obyvatele Řecka je Rusko potenciální vojenský i ekonomický spojenec, kterého si váží a relativně dobře jej už znají.“

Ruští občané podporují zahraniční politiku Vladimira Putina, jako dříve jej vysoko hodnotí. Koncem roku 2014 mu důvěřovalo 85 % občanů. Ani přes západní sankce neslábne jeho popularita. Kdysi napsal novinář CNN Chance: „Putin vrátil Rusku status světové mocnosti, navrátil Krym a v určité míře Rusům pocit hrdosti.“

Převzato z RT.com

***

Je Sýrie na prahu míru?

18. Únor 2015

Zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro Sýrii de Mistura navštívil nedávno Damašek, kde jednal s Bašárem Asadem o šestitýdenním ukončení leteckých operací nad Aleppem. Má tak být vyčleněna zóna „zmrazení“ konfliktu ve městě a má posloužit jako model toho, co obyvatelstvo získá, pokud se to podaří. Asad souhlasil. Vyslanec si ale nedělá, na základě zkušeností, iluze o postoji opozice, se kterou hodlá ve stejné věci jednat.

Bývalý prezident Severní Osetie a diplomat Alexandr Dzasochov promluvil o tom, proč je pro Rusko tak zásadní obrana legitimního  vedení Sýrie v čele s Bašárem Asadem.

„Za prvé je Sýrie fakticky země-muzeum. Je tam klasický islám, vynikající arabská literatura, jazyk jeden z nejuznávanějších v arabském světě, z pohledu islámu je to země s autoritou. Je tam jediné místo na světě, kde se dosud hovoří aramejsky, jazykem Krista, a to ve vesnici Maalyulya. Jestliže probíhají v Sýrii ničivé boje, škodí to silně celé světové civilizaci, nejen syrské. A to hovořím jen o ničení památek, nikoliv o lidských ztrátách.“

Za druhé: „Pokud by v Sýrii došlo k „arabskému jaru“ ztratil by arabský svět sekulární stát, v němž existují mnohá náboženství, a to za sekulární vlády a navíc klíčového diplomata v regionu. Vždyť zásluhou diplomatických tradic hrála Sýrie dříve významnou úlohu v blízkovýchodní geopolitice, ani ne tak v regionální ekonomice. Tak jako v době, kdy jsem byl velvyslancem SSSR v Sýrii a prezidentem byl Hafíz Asad, je i dnes Sýrie známa svou samostatností na politické scéně Blízkého východu.“

Za třetí: „Pokud by se události rozvíjely dramaticky, pocítil by ozvěnu této tragédie především Kavkaz: jakékoliv radikální elementy, desítky či stovky bojovníků by se mohly snažit rozšířit své vítězství směrem na Kavkaz. Takže pokud Rusko brání Sýrii, brání i své národní zájmy na jihu Kavkazu. A současně, když Sýrie brání svoji vlastní nezávislost, lze říci, že stojí i na straně dalších zemí a národů, neboť neumožňuje realizovat tak silně středověké formy států.“

Dzasochov uvádí, že je důležité to, že od samého počátku krize kolem Sýrie zaujal prezident Putin principiální postoj, díky němuž „zůstala Sýrie po 4 roky suverénním státem, schopným obránit své národní zájmy. … Sýrie je silně svázána s Ruskem. Sto tisíc jejích občanů získalo vzdělání v různých vysokých školách naší velké země, 35 tisíc rodin je smíšených rusko-syrských. Nedávno byla vypuštěna desinformace o možnosti výměny ruského postoje k Sýrii za uvolnění Západního postoje k Ukrajině – jenže současné Rusko neobchoduje se svými dobře promyšlenými názory na celou sféru mezinárodních vztahů,“ uzavřel diplomat.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Zajatý bojovník praporu Azov: „Cvičí nás zahraniční žoldáci“

Sergej Sěmuškin

18. Únor 2015

Vypadá to, že se mozky ukrajinských nacionalistů po otřesu v Debalcevském kotli pomalu vzpamatovávají. Nadále se nechávají zajmout a někteří se nechtějí vracet. S Jevgenijem Čudněcovem, jedním z nich, pohovořil redaktor TV Rossija 24. Zajatec potvrdil, že v Azovu je  80 % přesvědčených radikálů, většinou fandů fotbalových skupin. Sám k nim také patřil. Potvrdil, že v Azovu jsou cizí instruktoři a žoldáci. Řekl, že je jich asi 30, jeho cvičili Ukrajinci a Gruzínci. Než přišel, tak prý je zacvičovali Švédi. Jsou tam i Francouzi a snad i jeden Srb. Podle zbraní jsou to většinou odstřelovači.

Zajatec uvedl, že do praporu nepřišel příkaz k zastavení palby, proto vojáci na opolčence stříleli dál. Použili i raketové dělostřelectvo. Předpokládá, že chtěli co nejvíce nastřílet, dokud nepřijde příměří.

V zajetí mu sdělili, že může být zařazen do seznamu na výměnu, ale on to odmítl s tím, že nechce sloužit v ukrajinské armádě. Prosil, aby jej nevraceli na Ukrajinu. Raději chce pracovat na obnově Donbasu, stavět to co ukrajinská armáda zničila.

Ukrajinští vojáci pod Delbacevem se začali hromadně vzdávat.

Převzato z KP.ru

***

Americká informační zbraň proti evropským politikům

Georgij Voskresenskij

18. Únor 2015

Anonymous představují skupinu hackerů, ideu boje za svobodu slova v internetu i anarchistický digitální celosvětový mozek. Je to druh informační zbraně, u níž není možno určit, kdo ji použil.

Anonymous dali do sítě fotografii Angely Merkelové z roku 1993, kdy se v Magdeburgu setkala s aktivisty neonacistického mládežnického centra (1). Berlín předložil patřičné objasnění, ale důležitá je na tom jiná věc. Anonymous fotografii dali v době, kdy Angela 9. 2. t.r. navštívila Obamu, k čemuž došlo po jejím a Hollandově dlouhém jednání s Vladimirem Putinem v Moskvě. Nabízí se otázka, zda je možno paní Merkelové důvěřovat, jak to u ní bylo v řadách socialistické mládeže NDR, zda byla „špionkou Východního Berlína“, stýkala se s neonacisty a nyní je kancléřkou Německa.

Tomuto informačnímu útoku předcházela významná událost – vystoupení kancléřky proti dodávce smrtonosných zbraní na Ukrajinu s odůvodněním, že by to nepřispělo k ukončení konfliktu. Při své návštěvě USA a Kanady své stanovisko několikrát potvrdila. Ve Spojených státech na to první zareagoval McCain a Nulandová. McCain přirovnal kancléřčinu politiku k mírotvorné politice Hitlera a Nulandová, jak je u ní obvyklé, na adresu představitelky největší evropské mocnosti vyprskla neslušné nadávky.

Zpravodajské služby USA dlouhodobě a pečlivě shromažďují informace, které by jakkoliv mohly využít proti kancléřům Německa. V říjnu 2013 se provalil skandál s odposloucháváním Merkelové Národní bezpečnostní agenturou, přitom se ukázalo, že se jedná nejméně o 10 let trvání odposlechů. Tehdy tato chápající dáma sdělila: „Nečekám ze strany USA žádné omluvy a netrvám na nich. Ovšem musíme obnovit princip důvěry. Jen slova nestačí. Jsou potřebné změny.“ Tuto výzvu přešel Washington bez povšimnutí, skandál ututlali a na svém nic nezměnili.

Viktor Orbán po uzavření dohody s Ruskem o výstavbě dvou bloků v jaderné elektrárně v Paksi měl najednou na krku sankce proti své zemi. Vždy iniciativní Nulandová jej nazvala neofašistickým diktátorem. Administrativu USA také znepokojuje prezident ČR Miloš Zeman, který nesdílí existenci důkazů o vpádu ruských vojsk na Ukrajinu a vyzývá Evropu a USA k ukončení sankcí proti Rusku. Nyní vedou Američané v ČR kampaň k jeho diskreditaci. Silvio Berlusconi poukázal na nezodpovědné jednání USA v jejich snaze umístit PRO v Polsku a ČR, v jejich uznání nezávislosti Kosova a když tlačily Gruzii a Ukrajinu do NATO. Byl za to zařazen na seznam obchodníků s lidmi.

Dominique Strauss-Kahn, organizační ředitel MMF spadl po zorganizované provokaci s jakousi uklízečkou do drápů amerického soudu. Po čase se ukázalo, že pokojská lhala, ale cíle už bylo dosaženo, ztratil svou funkci v MMF a nestal se prezidentem Francie.

Orbán, Zeman, Berlusconi, Strauss-Kahn a nyní Merkelová, to jsou všechno přesné údery amerických informačních zbraní proti těm evropským politikům, které Washington určí za nepřijatelně samostatné v kterýchkoliv otázkách mezinárodní politiky. Americký establishment si žádá, aby Evropa vždy a bez jakýchkoliv odchylek následovala směr jeho politiky. Obama samolibě prohlásil: „Musíme vládnout nejnovějšími ozbrojenými silami světa a pravidelně kroutit ruce zemím, které nechtějí dělat to co potřebujeme.“ Řekl to americkému Vox těsně po schůzce s Merkelovou (2). Je to řečeno tvrdě, aby si všichni američtí spojenci uvědomili své místo vedle Washingtonu.

Neplatí to jen pro Evropu, ale i pro Asii. Dalším v řadě těch, kteří podléhají americké proceduře kroucení rukou je prezident Erdogan. Ten má svůj poklesek v nedávné dohodě s Putinem o „Tureckém potoku“. Na koberečku bude co nevidět.

Odkazy uvedeny u originálu

Převzato z Voltairenet.org

***

„Porošenko požádá Rusko, aby vyslalo armádu“

Ljubov Ljulko, Jurij Kondratěv

19. Únor 2015

Artěm Timčenko, opolčenec a poslanec Novoruska, pohovořil o situaci kolem Debalcevského kotle, strategii Kyjeva a bezvýchodném postavení Porošenka. Jeho vidění situace:

„Na frontě je stav mimořádně napjatý. Před jednáním o příměří přišel jakýsi tajný rozkaz kyjevské vlády ozbrojeným silám a trestným praporům týkající se prudké eskalace konfliktu. Vypadá to, že chtěli vystřílet celý arzenál, využít všechny možnosti k tomu, aby co nejvíce uškodili lidem Doněcké a Luganské republiky.

Debalcevský kotel bude pravděpodobně stálým zdrojem napětí mezi Novoruskem a zbytkem Ukrajiny. Zůstává tam 8 tisíc vojáků, značné množství těžké a obrněné techniky, tanky i ty modernější, dělostřelectvo a raketomety. Děbalcevský směr se považoval za předpolí pro ukrajinskou armádu, aby mohla přetnout jakékoliv spojení mezi Doněckou a Luganskou republikou. Ukrajinská fronta vrhá do boje čerstvé síly, aby Děbalcevský kotel prorazila. Například nedlouho před podpisem příměří zahájilo útok asi 800 vojáků se 40 tanky. Bylo vidět, že jsou to čerství lidé, dobře vycvičení a organizovaní do taktického postavení.

Řeknu po pravdě: žoldáci jsou nepřátelé, ale pořádní  nepřátelé. Poláci velmi zdatně bojují, těžko se s nimi vypořádáváme. Jsou dobře připraveni a silně motivováni penězi, a ne jakýmisi idejemi o jednotné Ukrajině. Jenže útok se nepovedl a část útočníků byla zajata. Ukázalo se, že to byly čerstvé ukrajinské prapory, vycvičené americkými a polskými instruktory NATO. Naši lidé mají motivaci, bojují za svou zem a své domy. Máme o dost lepší morálku a bojové bratrství. Proto se jim nic co chtěli nezdařilo a naši zúžili Debalcevský kotel na pár kilometrů. Víko kotle se postupně stále pevněji uzavírá.

Jestli se zrealizuje příměří, to záleží na politické vůli kyjevské vlády. Pokud USA, třeba prostřednictvím Evropy, která tančí jak ony pískají, z nějakého důvodu uváží, že se musí palba zastavit, bude okamžitě zastavena. I když zůstanou některá ohniska, protože Kyjev všechny nekontroluje, ani mnohé ty, které sám na Donbas poslal. Na Ukrajině stále vzniká jakási vnitřní opozice. Najednou se třeba stane, že Pravý sektor náhle začne střílet po ukrajinské armádě a naopak. V trestních praporech není příliš přísná disciplína jako u opolčenců a v armádě Ukrajiny. Pořádají večírky s vodkou a ledacos dalšího. Kde je vodka, tam není armáda, ale chátra. Navíc ještě pohlížejí na Novorus jako na dobytou a určenou k plenění. Průzkum zjišťuje, že stále odvážejí zařízení z bytů. Každý, kdo má něco, co se líbí karatelům, je pro ně separatista.

V armádě Ukrajiny je relativní pořádek: subordinace, jednotné vedení. Ale pro trestní prapory se berou lidé z ulice, tak jak k nim přijdou. Situace je špatná zejména v Děbalcevském kotli. Zacharčenko řekl obklíčeným, že DLR nepotřebuje zbytečné oběti a navrhl jim zbavit se zbraní a odejít. Bude zde něco jako sektor Gazy. Zóna trvalého napětí. Je tam 8 tisíc lidí se zbraněmi. Určitě bude docházet k provokacím.

Na otázku redaktorky, proč Zacharčenko a Plotnickij podepsali Minský protokol, když v Debalcevském kotli nelze zajistit příměří a na poznámku, že podepsali pod nátlakem Ruska, odpověděl Timčenko takto:

„Za prvé je Rusko náš starší bratr. Nikdo to netají. Některé otázky s Moskvou konzultujeme, neboť je to přátelská země a je ochotna vždy konzultace poskytnout. Má elity a specialisty, kteří nás podporují.

Pro Plotnického i Zacharčenka to bylo velmi těžké rozhodování. Já, jako člověk žijící v Doněcku, chápu jejich přání ukončit prolévání krve, třeba jen dočasně. Jestliže denně umírají civilisté, oni ve svých funkcích musejí taková rozhodnutí přijímat. Zacharčenko je voják a rád by postupoval až do Kyjeva, aby zbavil fašistické chunty celou Ukrajinu. Jenže odpovídá za životy lidí, kteří zde žijí. Proto jednal proti svému vnitřnímu přesvědčení.

Je doloženo, že jsou v kotli západní žoldáci, především Poláci, jichž je asi 5 %. Ti dělají instruktory hlavně u bojových jednotek. Američané se mají rádi a do bojů nelezou. Poláci jakožto Slované umějí bojovat tvrdě a jsou v první linii. Jsou i žoldáci z jiných zemí NATO.

Merkelová tlačila na Porošenka a protlačila. Pro něj je podpis politická smrt. Pro nás je toto osvobozené území málo, nejde až na hranice Doněcké a Luganské oblasti. Pro protivníky je to velmi mnoho, i jeden čtvereční metr novoruského území na ně působí jako červený hadřík na býka. V této době stále slyší 30 milionů Ukrajinců na území chunty, že vítězí, i když  je to na jednom čtverečním metru. Přes všechno to pachtění ustupují a ztrácejí lidi. Jenže ukrajinská media jsou plná vítězných relací. Skutečnosti převracejí, nás označují za fašisty. To co platí o nás, tvrdí o sobě, a co platí o nich, házejí na Novorusko. Myslím, že berou naše zprávy z fronty a přepisují si je.

Nevylučuji, že bude Porošenko brzy sesazován. Asi se jako prezident neudrží. Nyní se na Donbasu vážně hovoří o tom, že to bude on, kdo požádá Putina o vyslání ruských vojsk. Nic jiného mu nezbude, když se od něj odvrátí vlastní armáda. Trestní oddíly oligarchů jsou bez kontroly. Dnes je velmi příznivá revoluční politická situace pro Kolomojského. Pokud ten vyšle na Kyjev vojsko, pak titíž obyvatelé Kyjeva a zbylé Ukrajiny s vymytými mozky jej podpoří. Jsou přesvědčeni, že se musí svrhnout zrádce, který nedokázal dovést vítězství Ukrajiny v už téměř vyhrané válce.

My můžeme posunout linii fronty o 70 až 80 km od Doněcka, ale musíme postupovat pomalu. Naši bojují v poli v plném smyslu toho slova, kdežto ukrajinská armáda se kryje v obydlených rajonech. Doněcká oblast má velkou hustotu obyvatel, podobně jako Evropa.

Vstup ruských vojsk k nám není možný. Sem lze přicházet jen dobrovolně. Dobrovolníci přicházejí a bojují. A tamti čekají, aby Rusko poslalo třeba jen jednu rotu. Geopoliticky by to nebylo správné. U nás postupuje všechno pomalu z prostého důvodu. Ukrajinští karatelé stavějí zbraně (minomety, děla) v areálech škol, mateřských školek, nebo v hustě osídlených obytných čtvrtích. A tam my střílet nemůžeme, nestřílíme sami po svých lidech, nejsme fašisti.

Mezi našimi chlapci a karateli je rozdíl, i padnou-li do zajetí. Jejich standardní výmluvou je: nevěděl jsem, nechtěl jsem, nejsem místní, náhodou jsme trefili, zabloudili jsme. Dříve zajatého opločence jsme rychle vrátili výměnou.

Naši zajatí na otázky novinářů, zda vědomě střílejí na určité lidi, odpovídají: Ano, bojuji vědomě. Přišel jsem, vzal zbraň, abych pobíjel fašisty. Přišel jsem bojovat za své přesvědčení, za ruský svět, chci, aby moje vlast, Záporoží, bylo také od všech těch lumpů osvobozeno. Všechno dělám vědomě, neříkám, že rád, ale pokud se ze zajetí vrátím, budu pokračovat.

My své postoje netajíme. Všichni víme, kam jdeme, nebloudíme.“

Převzato z Pravda.ru