Vojenská základna Ruska v Oši – bašta ve Střední Asii

Nina Leontjeva

13. prosince 2015

Rozhovor s vedoucím služby strategického plánování Asociace příhraniční spolupráce Alexandrem Sobjaninem.

Oficiálně je v Kyrgyzii jen jedna ruská vojenská základna. Je to malé letiště bývalé letecké školy z Oděsy, učební část bez vojenské infrastruktury. Ta ani není potřeba, protože v Kyrgyzii není islamistické ani jiné vojenské nebezpečí. Ruská letecká základna Kant leží v místě kde ani nemá smysl. Vedle ní se nachází startovací a přistávací trasy letiště v Biškeku.

Vojenská základna je důležitý objekt, srovnatelný s Bajkonurem, ne-li důležitější. Bajkonur, to není jen kosmodrom. Rusko má v nájmu kromě něho i celé město. Je ve správě ruské vlády, jak bylo dohodnuto s Kazachstánem. Je to ruské teritorium s ruskými pohraničníky u přístupů k němu. Plnohodnotné vojenské základny má Rusko jen v Tádžikistánu a v Arménii. V Kazachstánu, v Kyrgyzii, v Uzbekistánu a v Bělorusku jsou jen vojenské objekty. Nyní se uvažuje o zřízení ruských vojenských základen i v Sýrii a ve Vietnamu, kde by měla být obnovena v přístavu Kamran.

Právní status vojenské základny je dlouhodobé vojensko-strategické plánování nejen vojenských akcí a opatření k zajištění bezpečnosti samotného ruského státu, ale i té země, v níž se základna nachází a dlouhodobé postupy (10 až 20 let) k ochraně hospodářské a státní suverenity hostitelské země. Do této kategorie dnes Kyrgyzie nepatří. Pro Rusko neznamená žádnou výzvu nebo problém, ve vojenském postavení je velmi nadějná. Jediný důvod proč zde Rusko nemá vojenskou základnu, je pouze u něj. Rusko se totiž ke svým vojenským spojencům chová dost ledabyle. Veškerá kyrgyzská elita, včetně bezpečnostních složek je proruská. Rusko své spojence k sobě málo přithuje a ruské strategické zájmy tím trpí.

Význam kyrgyzského Oše tkví v tom, že se nachází v hustě osídleném Ferganském údolí, s hustotou obyvatel podobnou jako v hustě obydlených částech Indie a Číny. Nachází se v té části Ferganského údolí, odkud se vstupuje na Pamír a může se směřovat do Číny, Indie, Pákistánu i Afghánistánu. Oš je jediné místo, odkud lze kontrolovat všechny tranzitní trasy. Takový význam měl již před třemi tisíci lety.

Oš je jediné ruské město v celé Ferganě i ve všech zemích Střední Asie. V sovětských dobách byly jedině v Oši tři rovnoprávné komunity, a to kyrgyzská, uzbecká a ruská. Připomíná sibiřská města. Je velmi klidný a nepříliš středoasijský. Jeho geopolitický význam si uvědomovalo carské i sovětské Rusko. Indicko-volžská železnice vedla z Ruska do Indie přes Oš, kde byl zřízen cvičný útvar, který připravoval i pohraničníky pro hranice Tádžikistánu s Afghánistánem, Kyrgyzie s Čínou a Kyrgyzie s Tádžikistánem. V Oši byl i největší vojenský a civilní autopark pro pamírský hlavní tah Oš – Chorog. Znamená to, že jak v carském Rusku, tak za sovětské éry byla v Oši ruská vojenská přítomnost klíčová pro ochranu ruských zájmů za ruskými hranicemi, zabezpečení ruské činnosti v asijských a středoasijských zemích a vojenské zajištění ruské ekonomiky.

Rusko v Kyrgyzii vojenskou základnu pro samu  bezpečnost ve skutečnosti nepotřebuje. V případě, že by byla pomoc potřeba, existuje dostatek právních ujednání k tomu, aby do země byl převeden dostatečný vojenský potenciál. Hlavní význam má pro velké projekty se Střední a Jižní Asií, které má vojenská přítomnost v Oši zabezpečovat. Zeměpisná poloha Oše je významná s ohledem na trasy přes Uzbekistán. Pamír je v centru mnoha ruských přepravních projektů.

Ve vojenské sféře Rusko spolupracuje s Tádžikistánem, fakticky jej po této stránce dotuje, udržuje jeho obranu. Není však  možno v Tádžikistánu, případně s jeho účastí spouštět mezinárodní projekty, dokud není spojení se Sibiří. Přes Oš bude brzo položena železnice  ze západní Sibiře přes Kazachstán a sever Kyrgyzie. Dosud musejí veškeré náklady do Tádžikistánu a tamní ruské základny putovat oklikou přes Kazachstán a Uzbekistán. Rusko má velký konzulát v tádžickém Chudžandu a v Oši v Kyrgyzii. Velký ruský konzulát v Oši trvale plní úkoly týkající se Pamíru a ochrany před dovozem drog, které se tudy vždy dopravovaly do Ruska a do Evropy.

Ruská auta v Oši nyní leží ladem. Bylo by potřeba, aby se Rusko vrátilo. Motostřelecký pluk byl převelen do Omska a pohraniční svazy na Sibiř. Zůstala mohutná vojenská infrastruktura, k jejíž obsluze jsou potřeba značné vojenské kádry. Součástí základny bylo i jezdectvo vhodné do horských terénů. Vše je dnes opuštěné. Kyrgyzie si zaslouží poděkování, o některé objekty se postarala.

Oš je ve Ferganě jediné místo s připravenou vojenskou infrastrukturou. Může tam být letectvo, pohraničníci, střelci a tankisti a další vojska mohou být přítomna v dalších důležitých místech – Batkenu a Džalalabádu na straně Uzbekistánu a ve vesnici Sary Taš směrem k Horskému Badachšánu v Tádžikistánu. Všude tam je infrastruktura pro vojenskou přítomnost.

I když v minulosti se Kyrgyzie klonila k USA, vždy byla k Rusku přátelská a spojenecká, ruské objekty se v Oši vyklízely postupně bez nátlaku na Rusy. Bylo tam několik desítek důstojníků, kteří zajišťovali informační spojení a komunikaci s místními silovými složkami a s vojáky z Tádžikistánu.

Dnes se má věc jinak. Počet vojáků je potřeba přibližně stejný jako na ruské vojenské základně č. 201 v Tádžikistánu, to je dva tisíce až dva a půl tisíce ve všech strukturách. Pohraničníci plní krom své hlavní role také kulturně-civilizační zadání, spolupracují s místními obyvateli a tvoří společné kulturní prostředí. To je mnohdy důležitější než politický vliv. Je silnějším instrumentem než všelijaká měkká síla západního střihu.

U nás je pojem „ruský svět“ silně degradován. Především za hranicemi. Vinu na tom  má bezmezná propaganda a technologie PR. Jednou z příčin jsou ruské státní struktury, které se opírají o nebezpečnou cizí americkou koncepci měkké síly. Ta je základem činnosti federální státní vlády. Takto přinese Rusko samo sobě škodu, nepřinesou ji Kyrgyzové, Tádžikové, Turkméni nebo Ukrajinci.

Ve světě existovaly dva hlavní typy kolonizace – anglosaská a ruská, ostatní jsou vedlejší. Rusové se nemusejí opičit po americké měkké síle. Jejich historický přístup k druhým národům byl vždy stejný. Rusko měnilo ekonomiku, zavedlo a rozvinulo průmysl, medicínu, dobré vzdělávání, přinášelo spravedlnost a dobrý vztah k lidem. Šlo o ruské chápání spravedlnosti a příbuzenských vztahů i rovnosti.

Záležitost vojenské základny v Oši se od roku 1999 projednává s orientalisty, analytiky, bývalými představiteli silových resortů a pohraničníky na mnohých širších setkáních. Od roku 2000 se už přijímala veškerá opatření. V roce 2005 prezident Kyrgyzie Bakiev s obnovením základny v Oši souhlasil, ale doslova další den se do země dostavili ministr zahraničí a ministr obrany USA a za tři dny Bakijev zrušil to, co bylo dříve dojednáno s RF.

Prospěch Kyrgyzie a Střední Asie ze základny v Oši spočívá v hospodářském rozvoji a hospodářských projektech ve Střední Asii a v jižních státech. Objeví se těžební závody, hutě, lidé budou mít práci a peníze a ruská posádka to všechno ochrání. Pokud by to dopadlo nyní jako za Bakijeva, mohla by být odpověď nesrovnatelně tvrdší. Potom by ve Střední Asii zvítězilo Rusko a velká hra by se přesunula za jižní hranici eurasijského prostoru, za Pandž a Amudarju. Tomu v USA rozumějí. Je možné také čekat aktivizaci velkého islámského podzemí v Tádžikistánu a Uzbekistánu, s dobře vycvičenými a zkušenými bojovníky. Jiná možnost odvrátit kyrgyzského prezidenta Almazbeka Atambajeva od proruského směru není. Je to však věc závažná.

Druhá možnost je, že obyvatelstvo bude ruskou přítomnost v Oši vítat, ale místní elity budou proti. Po dvaceti pěti letech samostatnosti jsou liberální a nezávislí. Ruskou vojenskou přítomnost může vítat prezident Kyrgyzie, protože se tak upevní režim ústřední vlády, a to nejen v Kyrgyzii, ale i v Tádžikistánu a Uzbekistánu. Tak se tři prezidenti zbaví rizika ztráty politické moci. Ale místní elity k tomu nejsou připraveny. Bude tedy možné i islámské podzemí a tajná sabotáž místních elit.

Kyrgyzský prezident Almazbek Atambajev není člověk pevný a důsledný. Strategické plány mu píší jiní. V Kyrgyzii je velmi silná škola analytiků, odborníků a politologů. Příkladem Atambajevova přístupu může být situace se železnicí. Bez návaznosti na železnici ze Sibiře by vojenská základna v Oši neměla smysl. Podpořilo ji ministerstvo dopravy Ruska, ruské železnice i ministerstvo dopravy Kyrgyzie. Prezident  Atambajev i prezident Tádžikistánu Emómalí Rahmón podepsali dohodu o stavbě železnice přes tři země. Jenže za dva měsíce začala Kyrgyzie měnit podmínky – ukázalo se, že to bylo v zájmu Číny.

Postoje Ruska dosud nejsou nikterak tvrdé. Před ním jsou strategické úkoly a po učiněném rozhodnutí už nebude cesta zpět. Alternativou k Oši by mohl být Džalalabád, město ve Ferganském údolí. Je tam méně obyvatel a více prostoru. Avšak z geostrategického a geoekonomického pohledu a vzhledem k historii a geografii je vhodný jedině Oš.

Převzato z Pravda.ru

***

Trumfové eso Donalda Trumpa

Dmitrij Minin

19. prosince 2015

Známé úsloví „nomen omen“ dobře sedí na jednoho z kandidátů pro příští prezidentské volby v USA Donalda Trumpa. Svou mistrovskou politickou hrou už převrátil všechna základní pravidla amerických volebních kampaní a přes viditelnou nepřízeň medií s jistotou vede ve všech průzkumech mezi republikánskými uchazeči o prezidentskou funkci v roce 2016.

Trumpovi soupeři se spoléhali, že jeho nedávné ostré vyhlášení ohledně zákazu vstupu do země muslimům ukáže, jak nezapadá do americké politické korektnosti. Jenomže mnozí američtí voliči jsou znechuceni ochablou a neefektivní válkou současné administrativy s terorismem, a proto jsou s Trumpem solidární. Navíc vysvětlil, že jsou jeho slova překroucená a že se týkají jen protiteroristické strategie. Se svým tématem předvolebního boje se nepřepočítal. Průzkumy ukázaly, že jeho popularita vystřelila na 41 % a jeho nejbližší rival k dnešnímu dni, Ted Cruz, dosáhl jen 27 %, jehož 63 % příznivců by navíc bylo ochotno ve volbách podpořit Trumpa. Zde je zajímavé, že takovýto miliardář má podporu 54 % amerických dělníků. Změnit to do termínu primárek, do 1. února 2016, a případně vytáhnout z pozice outsidera, favorita stranických špiček Jebba Bushe, je prakticky nemožné.

Trump zřejmě vystihl náladu amerických voličů, pro které je nyní nejdůležitější národní bezpečnost, převyšující o 20 % tradiční ekonomiku. K tomu zachytil i další americký trend současnosti, kdy bezpečnost není spojena s obnovením dřívějšího soupeření velmocí. Poukazovat na Rusko jako na nebezpečí už není vnímáno jako reálné. Život lidem ukazuje, že nebezpečí přichází od těch, kteří politiku teroru ve světě provádějí a kteří za svou existenci vděčí těm, co vládnou v USA.

V poslední televizní debatě kandidáti posuzovali vztahy mezi Washingtonem a Moskvou především s ohledem na Sýrii. Trump prohlásil, že v Sýrii musí být hlavním úkolem boj s IS a vše ostatní, včetně sesazení Bašara Asada (nazval jej špatným chlapcem), je druhořadé. „Nejdříve je nutné zbavit se IS a teprve potom začít dumat. Není možno se s Asadem střetnout, protože střetnete-li se s Asadem, střetnete se s Ruskem, střetnete se s mnoha různými skupinami.“

Proti těmto rozumným úvahám se objevilo mnoho nesmyslů. Například guvernér státu Ohio prohlásil: „Co se týká Ruska, čestně říkám, že přišel čas dát mu po nose. Až moc se v tomto světě angažuje. Musíme se mu postavit nejen tam (na Blízkém východě), ale i ve Východní Evropě, kde ohrožuje naše nejdůležitější spojence.“

Bývalá šéfka Hewlett Packard se nechala slyšet, že USA musejí s prezidentem Putinem mluvit z pozice síly a v Sýrii vytvořit bezletovou zónu. K tomu se vyslovil i guvernér New Yorku Christie. Pochlubil se, že z pozice prezidenta bude „sestřelovat ruská letadla“, pokud budou narušovat vyznačenou zónu. Není prý „takovým neodpovědným slabochem jako ten, který nyní sedí v oválné pracovně“.

Senátor za Kentucky Rand Paul (syn známého kongresmana Rona Paula) odsoudil válečnické výpady Christieho: „Potřebujeme vůdce, který je schopen soudnosti, a ne člověka natolik lehkovážného, že přímo ze scény ze sebe vychrlí: ‘Ano, budu sestřelovat ruská letadla.’ Rusko už v tomto prostoru létá. Může se nám to nelíbit, ale tak to je. Irák a Sýrie jej pozvali do svého vzdušného prostoru.“ Podle Randa Paula je vytvoření bezletové zóny „spolehlivou cestou ke katastrofě, jistá cesta ke třetí světové válce“.

Z ruského tématu se snažil vytěžit také bývalý guvernér Floridy Jeb Bush (syn George Bushe st.), který o sobě tvrdil, že je k práci s Putinem lépe připraven než Trump. Hodlá se opírat o odborníky a nikoliv o informace z televize. Jenže to vypadá, že jej poslouchá málo lidí. Američané dali přednost Trumpovi, Bush je naopak hlavní poražený.

Po debatách se uspořádal dálkový dialog mezi Trumpem a Putinem, k němuž americké vydání Politico poznamenalo, že je mezi oběma vzájemná náklonnost. Putin nazval Trumpa velmi živým a schopným člověkem, skutečným lídrem prezidentské kampaně v USA. To, že chce přejít na novou úroveň vztahů s Ruskem, je vítáno.

Trump neupadl do rozpaků a na mítinku v Ohio odpověděl, za souhlasu shromážděných, že je poctou dostat kompliment od člověka, kterého si váží nejen v jeho zemi, ale i za jejími hranicemi. Řekl, že Rusko a USA musí s terorismem bojovat spolu, musí nastolit mír a přitom nezapomínat na obchodování i na další výhody vyplývající ze vzájemné úcty. Pro Fox News ještě dodal, že mnohé konflikty a problémy ve světě jsou v důsledku vzájemné nevraživosti prezidentů obou zemí, a to je podle něho strašné.

Bylo by zbytečné cokoliv ohledně prezidentských voleb v USA předpovídat. Trump hodil výzvu selhavší zahraniční politice současné administrativy a také základům amerického stranického uspořádání. Ty hrají důležitou roli v politické historii země. Reálný boj s terorismem a normalizace vztahů s Ruskem jsou tedy trumfová esa vynesená Trumpem, která nemohou selhat. Po něm se bude muset každý americký politik zamyslet, zda je mu prospěšná protiruská rétorika a vzdorování Rusku, zda nejsou v rozporu s náladou společnosti a skutečnými americkými národními zájmy. A také s volebními preferencemi.

Převzato z Fondsk.ru

***

Alexandrov: Pokus poslat letadla RF přes Evropu – „oťukávání“

19. prosince 2015

Pokus poslat letadla RF do Sýrie přes Evropu bylo „oťukávání“ postoje Západu: jak jsou západní politici upřímní ve svém přístupu k boji s teroristy. Takto uvažuje ruský vojenský odborník, zástupce velitele dálkového letectva Leteckých a kosmických sil RF Anatolij Konovalov.

Evropské země a Turecko uzavřely svůj vzdušný prostor před ruskými letadly směřujícími do bojů v Sýrii. Ruští piloti museli nalézt trasu mimo Evropu. Základna letectva vojenského námořnictva u Olenogorska je nejsevernějším letištěm země. Umožňuje zvýšit dosah a doplňovat palivo letounů ve vzduchu. Byly momenty, kdy nebylo možno plnit úkoly ani podle druhé varianty. I za takových podmínek jsou ruští letci schopni splnit, co je potřeba.

O komentář k uzavření vzdušného prostoru pro ruské letectvo byl požádám vojenský odborník Michail Alexandrov. Uvedl: „Myslím, že to neodpovídá. Svědčí to o tom, že boj Západu s terorismem je jen deklarativní, protože pokud jsou na něj skutečně orientováni, musejí propouštět naše letadla.“ Podle něho je postoj turecké vlády jasný. Řekl k tomu: „To, že Turecko nepropouští, je pochopitelné. Vztahy s ním se prudce zhoršily, myslím, že my sami nebudeme přes Turecko nyní létat, abychom se vyhnuli incidentům.“ Dále uvedl: „Myslím, že pokus poslat letadla přes Evropu byl takovým ohmatáním postoje Západu: nakolik jsou ve svém přístupu upřímní a jak bychom s nimi mohli v tomto konfliktu reálně spolupracovat.“

Převzato z Warfiles.ru