Kuba se stává Ostrovem nesvobody

Ljubov Ljulko

21. března 2016

Havana přiznala, že prezident USA „učinil pozitivní kroky ke změně některých aspektů blokády“. V prosinci prohlásil, že nemá smysl cestovat na Kubu, nebude-li pokrok v oblasti lidských práv. Nic pozitivního zde nepozoruje, ale přesto na Ostrov svobody jede. Proč?

Na letišti nečekal Obamu prezident, ale ministr zahraničí Kuby Rodriguez. Znamená to, že vedení Kuby je k návštěvě ostražité. Zlepšení je doposud pouze dekorativní. Obamovy iniciativy se týkají uvolnění v omezeném obchodě, ve vízovém režimu a v určitých druzích peněžních převodů.

Noviny Granma píší, že se „nepodařilo realizovat většinu opatření k omezení rozsahu blokády, zůstala i mnohá další omezení normativních ustanovení a úděsné celkové následky blokády“. Úhrnná škoda z blokády se odhaduje na 1,2 bilionu USD. V předpisech je například toto: zakazuje se vjezd lodím do amerických přístavů, které vezou zboží z nebo na Kubu, ať plují pod jakoukoliv vlajkou.

Nepromine historie Kubě návštěvu Obamy?

Podle velkých západních médií je Obamova návštěva Kuby po 88 letech historickou, určenou k rozvoji demokracie zde. Kuba byla prvních 38 let využívána jako kasino a nevěstinec a dalších 50 let byla Spojenými státy izolována jakožto „osa světového zla“. Je pochopitelné, že si zde Američané demokracii nepřejí.

Jiného mínění než hlavní media je Gregory Korte v USA Today. „Návštěva je prověrkou praxe nové zahraniční politiky Obamy, která opouští barevné revoluce ve prospěch mírové ‘převýchovy’ režimů.“ Ben Rods, zástupce poradce pro národní bezpečnost k tomu řekl: „Myslíme si, že otevřením prostoru pro dialog, kontakty, obchod, podnikání můžeme pomoci rozšířit možnosti kubánského lidu žít lépe, zlepšit styky nejen s USA, ale i s ostatním světem a pokračovat ve vytváření budoucích velkých příležitostí.“

Ideou je vytvořit kulturní ekonomické a politické vazby mezi dvěma zeměmi, které Washingtonu navrátí vliv na Havanu. Vychovat spotřební společnost, dát jí americké výrobky, které bude tato společnost zbožňovat. Zavést systém výchovy kádrů. Jenže celý problém je v tom, že se na Kubě objevili i další hráči – Čína a Rusko.

Jak žije prostý Kubánec

Průměrná mzda Kubánce je kolem 20 USD (asi 500 peso), více vydělávají jen některé skupiny občanů. Na Kubě jsou už k dostání mobily (přístup k internetu je drahý), lze koupit auta a byty, od státu dostat půdu na pěstování zemědělských plodin, prodávat je na trhu a dokonce cestovat do zahraničí, jsou-li peníze na jízdenky a víza. V soukromém sektoru pracují telekomunikační společnosti, taxislužby, mechanici, řemeslníci, opraváři, fotografové, atd. Evidentně jde o přechodné období  mezi socialismem a kapitalismem, ale kterou cestou se Kuba dá, zda národní nebo liberální – záleží na Číně.

Čína už na Kubě je a nemá v úmyslu odejít

Uchytit se na Kubě bylo přednostní snahou Číny. Mezi Pekingem a Havanou byly zahájeny přímé lety. Obchodní obrat stoupl o 57 %. Čína na Kubě buduje internetovou infrastrukturu. Přitom je Američanům, včetně Googlu, dosud zakázáno vstoupit na kubánský trh. Částečně je to důsledek prodejnosti amerických providerů, kteří odposlouchávají, šmírují a pracují na podvracení nevyhovujících vlád.

Po Venezuele je Čína na druhém  místě v obchodu s Kubou. Zatím jsou společné podniky a přímé investice z Číny relativně malé, ale očekává se, že se v nejbližších letech zvýší. Kuba, stejně jako Čína, bude zatím budovat tržní ekonomiku bez změny ideologie. Granma o tom v souvislosti s návštěvou Obamy píše, že je to porážka impéria a úspěch socialismu. Dále připomíná, že na Kubě jsou zdravotnictví a vzdělávání jedněmi z nejlepších v Jižní Americe. Američané, kteří nemají zdravotní pojištění, se na Kubu jezdí velmi levně léčit.

Pro Kubánce znamená příjezd Obamy prosbu za odpuštění činů předchozích deseti prezidentů. Kubánci očekávají skutečné a nikoliv demonstrativní kroky. Hlavní by bylo odstranit blokádu, jak řekl kubánský ministr zahraničí Bruno Rodriguez.

USA se vrací, vrací se i Rusko

Blokádu může odvolat pouze Kongres USA, který patří republikánům. Možná bude i příští prezident republikán a potom bude možno snadno všechno, co bylo na Kubě zahájeno, zmařit.

Profesor Moskevské státní univerzity Andrej Manoilo uvedl: „Raúl Castro je velmi pragmatický politik, který z velké části vystupuje ve prospěch obnovení vztahů a sblížení, chápe, že svět se stal jiným.“ Pro Obamu je to příležitost jak nezůstat v historii „chromou kachnou“, úplným smolařem. Ve vztahu ke Kubě mohou USA také vyzkoušet vynahradit si syrskou a možná i ukrajinskou porážku od Ruska. Kuba leží na strategickém místě v regionu. Za Batisty to byl takový nepotopitelný koráb Spojených států.

Převzato z Pravda.ru

***

Návštěva Kerryho v Moskvě a Ukrajina: Válka odpadá?

Dmitrij Minin

26. března 2016

Evropa přestala podporovat snahu Ukrajiny zpřetrhat minský proces a tak se ve své snaze o bleskovou válku proti DNR a LNR Kyjev upíná na Washington. Odtud vždy přicházelo schvalování tvrdé linie ukrajinské vlády k oponentům v Donbase. Proto ukrajinští politici dychtivě očekávali výsledky jednání Kerryho v Moskvě ve dnech 23. a 24. března.

Kyjev je rozčarován, podobně jako byl rozčarován z návštěvy německého ministra zahraničí Steinmeiera. Kyjev se považuje za střed světové politiky, ale přesvědčil se, že dominantním tématem jednání Kerryho v Moskvě nebyl osud Savčenkové, ale záležitosti Sýrie.

Je těžké zaujmout k Ukrajině jiný postoji než k Sýrii, kde spolu jednají o pozastavení bojů na podkladě kompromisu všech účastníků syrského konfliktu. Nelze zaujmout opačný postoj k paralelní ukrajinské cestě. Stále více je zřejmé strategické (a pro mnohé nenadálé) načasování významného snížení ruské přítomnosti na syrském válečném divadle. Tím spíš, že Damašek má už dost sil k dalším důležitým vítězstvím, například v Palmyře. V souvislosti s postojem k mírovému procesu v Sýrii postavila Moskva Washington před nutnost zaujmout stejný postoj i k Ukrajině. Strany se dotkly základního bodu „ukrajinské otázky“, ale aktivně to nekomentovaly.

Po jednání mohl ministr Lavrov bez pochybností prohlásit: „Moskva i Washington jsou jednotní v pohledu na to, že ve věci ukrajinského urovnání nemají minské dohody alternativu, ani k přímému dialogu Kyjeva s Doněckem a Luhanskem.“ Lavrov počítá s tím, že stejně jako v případě Sýrie, budou i v ukrajinské krizi Rusko a USA nadále ovlivňovat Kyjev. Řekl dále: „S ohledem na speciální vztahy USA s kyjevskou vládou předpokládáme, že tyto specifické vztahy budou využity k inspirování Kyjeva plnit to, pod co se podepsal.“

Podle Lavrovových slov se Rusko zavázalo vyvíjet snahu, aby samozvaná Doněcká a Luhanská republika plnily to, pod co se podepsaly. Kerry podle očekávání opakoval známé prohlášení o tom, že USA budou podporovat „teritoriální celistvost Ukrajiny a její suverenitu, včetně Krymu“. Vyzval k plnění minských dohod bez odkladů. Řekl: „Opakoval jsem slib prezidenta Obamy, že budou zrušeny sankce, budou-li všechny body minských dohod splněny, včetně odstranění všech zbraní a vojsk a navrácení suverenity do ukrajinských hranic.“

Připomenul i Savčenkovou. Odmítl to, co šíří ukrajinská media, že do Ruska přijel málem s jediným úkolem – domoci se jejího osvobození. Uvedl, že se posuzovala situace na Korejském poloostrově, v Libyi, v Jemenu, v Sýrii a na Ukrajině. Nejdůležitější z toho bylo, že se nejednalo o žádné revizi minských dohod nebo o přezkoumání pravidel pro plnění jednotlivých bodů dohod, s čímž tak počítali v Kyjevě. Na to Kerry nenaléhal.

Je pozoruhodné, že členka americké delegace, „hlavní jestřáb“ Nullandová, nebyla pozvána na neveřejnou část jednání Kerryho s Putinem, přičemž jí podřízený velvyslanec USA v Rusku Tefft na tomto setkání přítomen byl. Právě Nullandová se v americké administrativě nejhorlivěji angažuje za zájmy Kyjeva a za akce směřující k nezdaru minského procesu. Jí pilně pomáhá i její chráněnec, americký velvyslanec na Ukrajině Pyatt, který tvrdí, že Ukrajina nemusí dodržovat své závazky z minských dohod, dokud jsou v Donbase boje.

Pokud na neúčasti Nullandové trvala ruská strana, potom souhlas Kerryho s tímto faktem svědčí o mnohém. Ostatně už i ona prudce reagovala na neefektivnost těch, které ještě nedávno z ruky krmila na majdanu sušenkami. Nyní říká, že Ukrajinu řídí oligarchové a kleptokraté.

Nedávno v The Atlantic podrobil Obama ostré kritice Rusko a jeho politiku na Ukrajině a v Sýrii, ale dal jednoznačně najevo, že „USA se nebudou vměšovat, dokonce i kdyby Rusko samo zahájilo válku v Evropě proti zemi, která není členem NATO… To jsou případy, kdy my musíme jasně chápat co pro nás je klíčový zájem a za co chceme bojovat… Nyní, jestli někdo chce zkoumat možnost, že půjdeme bojovat proti Rusku za Krym a za Východní Ukrajinu, musí se jasně a srozumitelně vyjádřit. Myšlenka, že tvrdá jednání nebo vměšování do určitých válečných akcí v tomto regionu budou mít nějaký vliv na rozhodování Ruska nebo Číny odporuje všem důkazům, které jsme pozorovali v průběhu posledních padesáti let.“

Bývalá ministryně zahraničí USA Riceová řekla Ukrajincům otevřeně: „V minulých dvaceti letech jste měli tři revoluce – vybojování nezávislosti, oranžovou a majdan 2014. Je možné se nakonec starat o stát? Také chceme vidět Ukrajinu silnou a životaschopnou. Ale pro to musí pracovat ukrajinské vedení.“

Tiskový mluvčí amerického ministerstva zahraničí Kirby 18. března uvedl, že ukrajinský parlament, vláda a prezident mají celkovou odpovědnost. Musí odložit své spory a provést reformy, které Ukrajinci potřebují. Američané budou vše sledovat a posouvat to tak silně, jak to jen bude možné. Ukrajina  musí také plnit svůj díl dohod, politické reformy v zemi. Dosud nejsou realizovány.

Je těžké říci, zda tyto studené sprchy ochladí horké hlavy v Kyjevě. Zatím tyto hlavy jednají dost iracionálně. Vždyť i Ankara se utišila s ohledem na rusko-americká jednání o Sýrii. Bojovnost ukrajinské vlády a jejich neustálé provokace proti Donbasu už neladí s tím, co se děje ve světě. Možná jsou ty hlavy horké proto, že už nepočítají s vítězstvím a mají starost jen o své přežití. Tím, jak dostali zemi do absolutní slepé uličky, mohou vidět jedinou svoji záchranu před odpovědností v rozpoutání nového masakru, v němž se schovají za záda obyčejných ukrajinských kluků. Bohužel, takové nebezpečí trvá.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rusko začalo jednat tak, jak ve své době jednal Západ

26. března 2016

Vedoucí katedry mezinárodních organizací a světových politických procesů Moskevské státní univerzity Andrej Sidorov tvrdí, že Kerry přijel do Moskvy proto, že je v posledních třech měsících vidět řada blízkovýchodních vůdců, kteří si usilovně přejí navštívit Moskvu a promluvit s prezidentem Putinem. Na to musí americká administrativa reagovat. Každá administrativa, jejíž funkční období končí, má dvě starosti – jak se zapíše do historie a co zanechá svým nástupcům.

Sidorov má za to, že se po rusko-amerických jednáních nic příliš pozitivního neukazuje. Aby bylo něco vidět, musí USA změnit svůj přístup k boji s terorismem. Dosud bojuje s terorismem tak, že tím řeší svoje geopolitické úkoly. Rusko v poslední době udělalo zejména v Sýrii mnohé, co Zápaďáky udivuje. Začalo postupovat tak, jak ve své době postupoval Západ – udeřilo, oznámilo vítězství a odešlo. USA se nyní zachovaly podle ruských zvyklostí – zůstaly v Afghánistánu a na jejich hřbetě nyní leží povinnost obnovy země; zůstaly v Iráku a je to totéž. Rusové udělali v Sýrii to, co se od nich žádalo – za prvé podpořit Asadův režim, aby nedošlo k další Libyi a za druhé přimět všechny syrské strany usednout za jednací stůl. Obojí úspěšně splnili.

Podle Sidorova nejsou již z vojenského hlediska letecké a kosmické síly Ruska v Sýrii potřeba: „Počátkem dubna tam nastanou písečné bouře a je možné pracovat z území Ruska. Navíc je nyní Rusko ve velmi výhodném postavení, ruská letadla mají možnost přiletět s bombami a řešit vše mnohem efektivněji, než to dělá Západ.“

Sidorov je toho názoru, že se Kerrymu v Moskvě nepovedlo uhájit svůj postoj ani k Sýrii (pro USA je hlavní svrhnout Asada), ani k Ukrajině: „Pokud by se Kerrymu podařilo domoci se převedení nebo výměny Savčenkové, znamenalo by to pro americkou administrativu završení ukrajinské otázky. Tato záležitost nemá v nejbližší době řešení, neboť Západ nezměnil svůj postoj ke Krymu a k povstalcům na jihovýchodě Ukrajiny. Proto nemohl Kerry nic pozitivního přinést.“

Podle Andreje Sidorova je důležité pochopit, nakolik hraje do ruky americké administrativě to, co se stalo ve vzájemných vztazích Ruska a Ameriky. Pokud by byly americké volby nejbližší neděli, nejspíš by se stala prezidentkou Clintonová, ale do listopadu se situace může změnit. Clintonová už svůj postoj k Rusku vyjádřila, avšak nepochybně jej bude korigovat. Zřejmé je, že vztahy budou tvrdé. Nejméně do roku 2018 posun v rusko-amerických vztazích nenastane.

Převzato z Vestikavkaza.ru