Svět ruskýma očima 350

NATO je v panice: jejich tajnou základnu ponorek má Rusko

Vladimir Demčenko

2. května 2016

V největší podzemní námořní základně NATO vytesané ve skalách Norska sídlí nyní ruské lodě.

Je to základna budovaná proti Sovětskému svazu a v době studené války stála půl miliardy USD. Nyní je v takové pozici, že z ní není možno vystrnadit ani jedinou ruskou loď. Z pohledu NATO je to „zrada“.

Jako u kapitána Nema

Nedaleko města Tromso, v severních drsných koutech Norska byla zbudovaná tajná základna ponorek norského námořnictva. V horském masívu byly vyraženy tunely a kotviště s vybavením. Jedná se o základnu Olavsvern. Před několika lety byl tento supertajný objekt prodán v dražbě. V Bruselu si proto nyní „rvou vlasy“.

Konečné vítězství

Základna se začala stavět hned po založení NATO v padesátých letech. Měla zadržovat ozbrojené síly Sovětského svazu. Sovětská armáda i námořnictvo byly tehdy silné jako nikdy dříve a alianční Evropa se bála možné agrese.

Základna je v ústí hlubokého fjordu a měla být jedním z opěrných bodů aliančního námořnictva v severních šířkách. Zde umístěné ponorky NATO mohly rychle vyplout a křížit sovětskému severnímu námořnictvu cestu do Norského moře a dále na Západní polokouli. Podzemní přístav stavěl celý svět. Norové dělali tunely, Angličané projektovali opevňovací stavby a Američané vybavovali bunkry moderní automatikou a elektronikou. Výstavba byla dokončena v roce 1967 a stála téměř 500 milionů USD, na tehdejší dobu gigantická částka.

Celková plocha objektu je 25 tisíc čtverečních metrů, polovina je schovaná ve vytesaných skalách. Dovnitř může současně vplout několik lodí a ponorek, přístaviště zaujímá 2,5 tisíce metrů čtverečních. Ještě i při přímém jaderném útoku měly zůstat prostory pod zemí nepoškozené a fungovat. Nad zemí jsou sklady, kanceláře, jednací místnosti a kasárna o stovkách míst. V době studené války aliance základnu využívala. Od konce osmdesátých let Sovětský svaz a později Rusko představovaly pro NATO stále menší nebezpečí. Koncem let 2000  tehdejší stratégové zřejmě uvážili, že definitivně zvítězili a že ruské námořnictvo je bezvýznamné.

Vystavili na internetu

V časopise Newsweek se nyní zhrozili. Naříkají na krátkozrakost velení NATO, které umožnilo dát tajný válečný objekt do soukromých rukou za částku, o které se nechce ani hovořit. Rozhodli se nabídnout základnu v roce 2009. Norská vláda přestala platit její údržbu a obrátila se k NATO se žádostí o její privatizaci. Brusel souhlasil. Jak prodat podzemní stanoviště ponorek? Nabídnout nějakému obrannému zařízení, nebo udělat výběrové řízení mezi strukturami s přístupem ke státnímu tajemství. To však neučinili. Nabídku základny vystavili na internetovou aukci finn.no,. což je analog eBay. Dosud na webu visí.

Základna se prodávala dlouho. Nejprve za 12 milionů EUR, nikdo ji však nechtěl. Nakonec ji v roce 2012 koupil neznámý norský podnikatel Gunnar Wilhelmsen za 4,4 miliony EUR. Obranná síla NATO za 176 EUR za 1 čtvereční metr.

„Podepsal jsem kontrakt s Rusy“

Pozoruhodné je, že tato „transakce století“ se stala za bezprostředního vedení současného generálního tajemníka NATO. Tehdy byl Stoltenberg ministerským předsedou Norska. Vlastníky základny se stali ti, které on tolik nenávidí. Rusové.

Několik let se nikdo o dění v základně nestaral. Až v souvislosti s událostmi na Ukrajině a při zesilování napětí mezi NATO a Ruskem se aliance začala zajímat a zjistila, že na základnu často připlouvají ruské lodě. Nikoliv válečné, ale výzkumné – Akademik Němčinov, Akademik Šatskij. Nato začala v NATO hysterie. Jejich odborníci tvrdili, že zařízení těchto lodí umožňuje provádět hlubinné výzkumy v zájmu ruských ponorek. Že jsou tyto lodě napojeny na Gazprom, tedy na Kreml. Vláda povolala Wilhelmsena na kobereček, ale ten byl klidný. Řekl: „Ano, uzavřel jsem obchod s Rusy. Dobře zaplatili.“ Na dokumentech alianci doložil, že neudělal nic nezákonného. Ukázalo se, že na základně nezůstalo nic tajného a cenného. Podnikatel však nesdělil z důvodu obchodního tajemství, zda prodal základnu naráz, nebo ji dal do dlouhodobého nájmu. S tím odešel a poté přestal komunikovat s vládou i s novináři.

Vojáci nemají zmocnění

Hysterie dospěla k vrcholu, když Severní námořnictvo zorganizovalo rozsáhlé cvičení současně s cvičením norských námořních sil. Příslušníci aliance jen zírali. Bývalý velitel severních sil Norska uvedl, že Norsko prodalo jedinečnou a hodnotnou ponorkovou základnu, což je naprosté šílenství. Zbavilo se nejdůležitějšího předpolí a odsoudilo svoje ponorky pracovat o stovky mil dále od svých základen. Je jasné, že norské námořnictvo musí mít námořní základnu v Arktidě.

Norská vláda uvažovala o navrácení základny, ale po prostudování dokumentů pochopila, že by spor nevyhrála. Majitel nemovitosti ji může využívat podle své vůle. Poradce norského ministra obrany objasnil, že ozbrojené síly Norska nemají možnost omezovat provoz a kontrolovat cizí lodě v objektu.

Autoru článku se nepodařilo spojit se s Wilhelmsonem, ani s jeho tajemnými ruskými partnery. Prostudováním jeho stránek na internetu se kloní k názoru, že Nor není nijak napojen na tajné služby. Základnu koupil za účelem obchodu. Nejspíš ani Rusové nepomýšleli při koupi základny na její vojenské využití. Jednoduše řečeno, její geografické umístění umožňuje ruským námořním výzkumníkům uspořit stovky mil.

Hysterická reakce norských vojáků je diktována strachem z nového Ruska, ze síly, kterou nikdy nečekali. Nemohou si zvyknout, že Rusko není přemoženo a že je s ním nutno jednat jako rovný s rovným.

NATO by mělo ještě nabídnout k prodeji své velitelství v Bruselu! Rusko by za přijatelnou cenu mělo zájem.

Současně

Ruské lodě pomáhají norskému hospodářství

Na rozdíl od vojáků NATO místní obyvatelé zřejmě Rusy v Olavsvernu vítají. Dříve si připadali jako na okraji společnosti. Nyní mají perspektivu dobrých výdělků. Pro zlepšení svého hospodářství by si přáli ještě více ruských lodí. V tomto regionu představují Rusové největší komunitu vedle norské a mají velmi harmonické vztahy navzájem. Spokojenost projevil i výkonný ředitel místní podnikatelské asociace Niels Nielsen.

Komentář Kp

Ruští mořští vlci v „hnízdě“ NATO

Viktor Baraněc, vojenský komentátor Kp

Z pohledu obyvatel je obchod mezi Norskem a Ruskem senzační: nejstarší člen NATO se „zaprodal“ Moskvě. Zavání to „zradou“. Na to především poukazuje velitel válečného námořnictva Norska Frisk: „Ruské výzkumné lodě v Olavsvernu nejsou vtip, neboť studují možnosti přesunů atomových ponorek a samy o sobě mohou spouštět na vodu menší ponorky. Není možno pochopit jak mohla norská vláda udělat takovou chybu.“ Přizvukuje mu i prezident norské obranné asociace Bollman.

Je s podivem, že ruská výzkumná plavidla jsou v základně už několik let a rozruch kolem nich začal až v poslední době. Základnu Norové odstavili v roce 2002 a uzavřeli v roce 2009. V roce 2011 byla nabídnuta k prodeji tehdejší norskou vládou, kterou řídil současný šéf NATO Stoltenberg, protiruský buldog. Ten nyní žádá, aby norská vláda ještě více hleděla na své členství v NATO a krmila pokladnu aliance nejméně 2,2 procenty HDP. Byl mu připomenut prodej Olavsvernu s tím, aby přestal zatěžovat hubenou norskou kasu.

Až do počátku nového tisíciletí sloužila norská námořní vojenská základna především americkým ponorkám střežícím Severní ledový oceán. V minulých letech zahájilo Rusko grandiózní program „návrat do Arktidy“, započal úklid „sovětského odpadu“, průzkum plynových a ropných nalezišť a budování vojenských posádek. Tehdy Pentagon pochopil jakou hloupost udělal svým odchodem z objektu. Tehdy začal Oslu naznačovat, že je třeba rychle Rusko z Olavsvernu vystrnadit.

Situaci jde shrnout tak, že Amerika se snaží vrátit si další válečné „hnízdo“ proti Rusku v blízkosti Arktidy. Jenomže vyhnat Rusy se tak rychle nepodaří. Existuje dlouhodobá smlouva o pronájmu a v případě dřívějšího vypovězení by museli Norové vysolit Moskvě pořádné penále. Přitom dostávají od Rusů za pronájem nemalé částky (neoficiální údaj je až 20 milionů USD za rok). Lví podíl z toho má Wilhelmsen jakožto majitel. Místní obyvatelé nejsou přítomností Rusů nijak znepokojeni, protože přináší prospěch místnímu hospodaření. Navíc firma Sevmorněftěgeofyzika, její obě výzkumné lodě, pracovala v Barentsově moři pro norské zákazníky.

Není pravda, že je základna vybavena „složitou tajnou elektronikou“. Všechno takové Američané při odchodu posbírali. Základna Rusům slouží jako šikovný úkryt pro lodě, například před bouří, může se tam opravovat, tankovat a doplňovat zásoby.

Ruští výzkumníci s unikátními přístroji, včetně batyskafů, na moři konají běžné výzkumné práce (seismika, hledání ropných a plynových ložisek). Při tom zaznamenávají hluk cizích ponorek a lodí, což nečiní cíleně. Nakonec toto dělají všechna výzkumná plavidla, včetně amerických a norských. Norsko by si mělo stanovit co je pro něj důležitější, zda ruské civilní lodě, které pracují i pro něj, anebo americké ponorky ukryté v jeskyních známých celému světu, z  nichž mohou být v případě války trosky.

Ze svazku Kp

Kde jsou ještě podzemní vojenské námořní základny?

V Rusku je to na Krymu v Balaklajské zátoce. Stavba má protiatomovou ochranu prvního stupně, to znamená, že odolává přímému úderu bomby o síle 100 kilotun. Zahrnuje kombinovaný podzemní vodní kanál se suchým dokem, dílny pro opravu dieselových ponorek, sklady paliva a maziva, torpédový a minový segment. Je umístěna v hoře Tavros. Z obou stran hory jsou výstupy, vstup je ze strany zátoky. Lze tam umístit 7 ponorek.Objekt obsahuje i základnu pro opravy, pro skladování a údržbu jaderných zbraní. V době kdy základna náležela Ukrajině byla totálně rozkradena, včetně konstrukcí obsahujících barevné kovy.

Švédsko má takovou základnu na ostrově Muskë. Je to jeden z největších podzemních komplexů ve světě. Může ukrývat ponorky i nevelké lodě, za války i s jadernými zbraněmi. Dnes je základna zakonzervovaná, částečně je využívána jako civilní loděnice a pro pomocné kotvení lodí.

Německo má bunkr Valentin pro ponorky, postavený v letech 1943 až 1945 na řece Weser. Byl určen pro montování ponorek z dodaných částí a k ochraně ponorek před nálety. Dne 27. března 1945 byl silně poničen britskými bombardéry.

Bližší popisy jednotlivých námořních objektů jsou uvedeny v originále článku.

Převzato z Kp.ru

http://www.kp.md/daily/26524/3540778/?geo=0&utm_campaign=desktopmd

***

„Alternativa pro Německo“ říká „ne“ islamizaci a Transatlantickému partnerství

Natalija Meden

4. května 2016

O Alternativu pro Německo (APN) se Němci začali zajímat. Potvrdil to její sjezd ve dnech 30. dubna až 1. května ve Stuttgartu. V popularitě tato strana následuje CDU/CSU a sociální demokracii. Ty mají sice naprostou většinu příznivců, ale jejich obliba klesá, zatímco APN roste. Pokud by nadále rostla stejným tempem, potom by do voleb v roce 2017 mohla obě silnější strany předstihnout. Již nyní se nachází před parlamentní opozicí, podporuje ji více voličů než zelené a Levicovou stranu.

Mohlo by se zdát, že APN a její sjezd, kde se přijímal stranický program, je pro novináře přitažlivé téma. Avšak svobodná německá media jako kdyby se domluvila, snaží se všemi možnými způsoby nevyvolávat zájem o tuto politickou událost. Přitom se neštítí porovnávat Alternativu s hitlerovskou nacionálně-socialistickou stranou. Je to nesmysl. APN vystupuje proti islamizaci, nikoliv pro nadřazování árijské rasy. Protestuje proti zemi vnucenému multikulturalismu. Je pravdou, že se islám nedokáže začlenit do tradiční německé kultury. Místopředsedkyně strany Beatrice von Storchová před sjezdem uvedla: „Chceme zachovat naši kulturu a jsme pro svobodu vyznání. Avšak říkáme ne islámu, který v mnohých vyjádřeních předkládá politický islám s nároky na politické vládnutí.“

Heslem APN je „Zdravé vlastenectví“. Neodvrhuje pracovní migraci, ale žádá po  migrantech kvalifikaci, potřebnost na německém trhu práce a snahu o integraci mezi domácí obyvatele. Strana nic nenamítá proti udělení statusu běžence lidem ve své vlasti pronásledovaným. Přirovnání strany k nacistům mělo svůj dopad. Před zahájením sjezdu před sjezdovou budovou došlo ke křiku „nacisti – ven!“

V německých městech dochází ke střetům mezi odpůrci a příznivci běženců, mezi levými a pravými, někde policie používá vodní děla, někde jsou ranění.

V programu APN jsou některé požadavky společné s požadavky opozičních parlamentních stran. Zelení i levicoví se vymezují proti uzavření dohody o obchodním a investičním partnerství mezi EU a USA (TTIP), jenom to činí méně důrazně než APN. Na sjezdu ve Stuttgartu došlo k ostré kritice analogické dohody s Kanadou. Američané silně tlačí na evropské vyjednavače. Merkelová se to snaží tajit a praktikuje jednání za zády veřejnosti.

Američané nejenže naléhají na zrušení bariér na dodávky GMO potravin do Evropy, ale vnucují zahrnout do dohody pasáž o investičních sporech mezi investory a státem, což by americkým korporacím umožnilo omezit prostřednictvím arbitráží suverenitu  ve věci ochrany životního prostředí a ochrany práv spotřebitelů. Drobnější podnikatelé Evropy se obávají zbídačení, které jim hrozí od velkých amerických společností.

CDU na čele s Merkelovou vyvíjí úsilí k navrácení voličů, kteří od nich odešli k lidovcům. To ale nebude jednoduché poté co generální tajemník CDU Tauber nazval Alternativu reakční a autoritářskou stranou a Gerda Hasselfeldeová, jedna z vedoucích funkcionářů bavorské CSU ji obvinila z „nízkého populismu“. Ovšem kořen slova populismus znamená příklon k nadějím a zájmům lidí. Jestliže APN žádá zákaz nosit hidžáb, je to jen to co si přejí voliči. Pod dokument ze sjezdu ve Stuttgartu nazvaný „Islám není součástí Německa“ se podepsalo 2400 účastníků stranického fóra. Velká část Němců tento tvrdý postoj chápe, neboť se loni setkali s přílivem jednoho milionu nových muslimských migrantů. Bohužel jen málo politiků v současné SRN má odvahu to přiznat. Jenom lídr CSU Horst Seehofer.

Německá vládnoucí třída je znepokojená protiatlantickými náladami v řadách APN. Před sjezdem byla ve straně diskuse ohledně možnosti vystoupení Německa z NATO. Vedoucí oddělení strany v Duryňsku Hecke opatrně tuto možnost připustil pro případ, že aliance nebude schopna reforem, které by oslabily absolutní dominanci USA. Ovšem tuto myšlenku sjezd neakceptoval. V předvečer sjezdu se od ní straničtí vůdcové distancovali s tím, že změnu je potřeba dosáhnout v rámci NATO.

V Německu dnes i jen lehkou formu antiatlantismu chtějí vykořenit a sympatie k APN mohou překazit každou politickou kariéru. Proslýchá se, že příčinou nedávného odvolání vedoucího Federální informační služby Gerharda Schindlera bylo to, že jeho sestra je aktivistkou sárského oddělení Alternativy. Jiné vysvětlení nebylo dáno.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/05/04/alternativa-dlja-germanii-govorit-net-islamizacii-i-transatlanticheskomu-partnerstvu-40025.html

***

Potichu odvolat protiruské sankce

Marina Archipova

4. května 2016

Co představuje pozvání od Hollanda, aby Putin v říjnu navštívil Paříž, jestliže jsou mezi Ruskem a zeměmi EU v současnosti tak složité vztahy? A jak se bude vyvíjet situace okolo sankcí? To objasňuje profesorka Moskevské státní univerzity Jelena Ponomarjova.

Vztahy Ruska s EU a pozvání od Hollanda

Po „krymském jaru“ došlo k nevyhlašovanému zákazu zvát Vladimira Putina do Evropy.

Na všech frontách lze pozorovat změnu ve vztazích západních zemí k Rusku. Váže se to především ke stále trvajícím závažným krizovým jevům ve všech zemích Západu, ekonomickým, bojem s terorismem, otázkám bezpečnosti, migrační krizi, humanitárním problémům. Současně je změna vektoru jejich vztahu k Rusku napojena na samotné Rusko. Zahraničně-politická síla Ruska byla předvedena především v Sýrii. Rusko ukazuje dostatečně stabilní hospodářský model i navzdory krizi.

V posledních měsících se vytvořil velmi silný kontakt RF s Íránem a Saúdskou Arábií. Energetické záležitosti se nerozhodují bez Ruska. Rusko je důležitý hráč a izolovat jej ve světě není možné. Evropské země sice nedokáží přemoci vůli Washingtonu, avšak snaží se o osobní kontakty, především s Vladimirem Putinem. Dokládá to vyjádření ministra zahraničí Německa ve věci pozvání RF do „velké osmičky“ a rovněž šéfa NATO Stoltenberga. Ten řekl, že bez Rady Rusko – NATO nelze mnohé otázky rozhodnout. Italský premiér chová k Rusku veskrze přátelské city.

Zvláštní vztahy mezi Ruskem a Francií panují přinejmenším od 20. století. Za kteréhokoliv prezidenta existovaly v ruské zahraniční politice vazby na Francii. V Rusku je ohromná zkušenost jak čelit extrémistickým radikálním skupinám. Díky činnosti ruských silových struktur a speciálních služeb zde nejsou v posledních letech takové otřesy jaké prožila Francie a Belgie.

Co se týká Blízkého východu, tam přes veškeré úsilí a vítězství ruských zbraní v Sýrii nejde vyřešit všechny problémy a je potřeba vést politický dialog s dalšími účastníky. Francie je jednou ze zemí, která má své bezprostřední zájmy a vliv na jiné účastníky konfliktu. Podle Jeleny Ponomarjovy znamená setkání obou státníků oboustranný zájem, ale zda pojede Putin do Francie, nebo zda bude pozván Hoillande do Moskvy je věcí ruského prezidenta.

Zrušení sankcí

Pozvání Putinovi tlumočil francouzský ministr zahraničí, který v Moskvě řekl: „Jsme povinni pokračovat v sankcích. Nehledě na některé neshody, byly vždy kontakty mezi Francií a Ruskem intenzívní.“ Podobně mluví i jiní západní politici.

Jelena Ponomarjova si nemyslí, že budou sankce zrušeny veřejně, ale že dojde k takové situaci, kdy budou v konkrétních případech ignorovány. V blízké době zřejmě zrušeny nebudou. Je to výhodný způsob nátlaku na Rusko. Rusko vstoupilo do etapy neustálé vážné konfrontace a k oteplení nedojde. Bude pouze hlubší posílení „partnerských“ vztahů Ruska se Západem.

Co se týče vlivu USA je pravda, že ač je svět stále mnohopolárnější, neměl by se jejich vliv podceňovat, zejména v Evropě. Oslabení jejich vlivu je možné pozorovat v Asii a v Jižní Americe, ale Evropa je stále pod americkou nadvládou a neustále se zde jejich hospodářská přítomnost zesiluje.

Je však možno říci, že se mění pod vlivem všemožných nebezpečí vztahy v samotné EU. Nejedná se už o boj mezi státy, ale zápasí mezi sebou nadnárodní společnosti a další nadnárodní hráči. Znamená to, že národní státy už nejsou jedinými a rozhodujícími, nejsou předními hráči světové politiky. Dnes často jedna či druhá nadnárodní společnost může diktovat podmínky. Je to vidět na příkladu Ukrajiny, kde nejen američtí politici určují směr rozvoje  t. zv. státu Ukrajina, ale diktují je zejména majitelé nadnárodních společností.

Americké společnosti jsou o třídu silnější než jejich evropští partneři, a proto finanční i ekonomický nátlak potrvá. Neznamená to však, že bude na věky. Všechna impéria jednou zkrachují. USA se postupně blíží ke konci své síly. To je zřetelné.

Převzato z Pravda.ru

http://www.pravda.ru/world/europe/european/04-05-2016/1299476-ponomareva-0/

***

Americký admirál vyzval využít proti Rusku Reaganovu strategii

7. května 2016

Admirál James Stavridis, bývalý velitel NATO v Evropě řekl, že by mělo na ruskou hranici být vysláno více vojsk NATO. Podle něho si Moskva myslí, že posílení ruských vojsk na západní hranici donutí NATO ustoupit, což by prý byla ta nejhorší varianta. Přímo řekl: „Musíme Rusku ukázat, že mu nedovolíme rozhodovat, zda budou v takových zemích jako je Polsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva americká vojska.“

Stavridis je přesvědčen, že za odsunem amerických vojsk z Východní Evropy by následovalo vystoupení USA z NATO. Řekl: „Proto tam musíme rozmístit naše vojska. Pro Rusko je rozmisťování dalších sil v dlouhodobé perspektivě nevýhodné, protože nemá příliš silnou ekonomiku. Je to stejná strategie, která přivodila pád Berlínské zdi.“

Redaktor FoxNews, jemuž Stavridis poskytl rozhovor poznamenal, že stejnou strategii využíval Reagan. Jeho politika „mír prostřednictvím upevňování“ znamenala zvýšení prostředků na obranu v letech 1981 až 1985 o 40 procent.

Převzato z News.mail.ru

https://news.mail.ru/politics/25700705/