Summit v Bratislavě. Rozkol v Evropské unii, vojenské plány Berlína a Paříže

Georgij Voskresenskij

17. září 2016

Státy evropské rodiny se v poslední době rozděluji a střetávají mezi sebou: Země severu a jihu, východu a západu, staré Evropy a mladé Evropy, německo-francouzský spolek a Itálie, země balkánské trasy a Německo. Jednodenní schůzka EU v Bratislavě byla bez Velké Británie a s myšlenkou na vyloučení Maďarska v podstatě parodií evropské jednoty. Letos je krize EU silnější než byla loni. Vypadá to, jako kdyby EU ztratila klíče od své budoucnosti a nikdo neví, jak je najít a zda se vůbec najdou.

O krizi, která paralyzuje unijní struktury, vypovídá už sama neurčitost v proceduře odchodu Velké Británie z EU. Rezoluce Evropského parlamentu vyzývá Londýn k urychlené aktivaci článku 50 Lisabonské dohody o EU, což je právo členského státu k dobrovolnému odchodu z unie. Znamená to, že Evropská rada musí z Londýna dostat oficiální oznámení, že Velká Británie odchází z EU. Dosud z neznámých důvodů takové oznámení nedostala.

Namísto „obnovení všeobecné důvěry v EU“ a stanovení „cestovní mapy odchodu z existenční krize“ (jak slibovali Tusk a Juncker) předváděl summit mapu rozchodu, slabě halenou strojeně optimistickou společnou konferencí Merkelové a Hollanda o výsledcích setkání evropských špiček. To, že namísto společného dokumentu s 27 podpisy šéfů států a vlád se před novináře postavil francouzsko-německý pár, je svědectvím propadu snah oživovat polomrtvou „jednotnou Evropu“.

Obraz rozkolu dovršil ministerský předseda Itálie Renzi, který se odmítl zúčastnit závěrečné tiskové konference vedle Merkelové a Hollanda. Řekl: „Německo nedodržuje pravidla. Nemohu se zúčastnit tiskové konference s nimi. Nesouhlasím s jejich postoji ve věci migrace a hospodářských problémů.“ Zmínka rozčileného Renziho o „hospodářských problémech“ nezazněla náhodně.

Týden před summitem byl z iniciativy Tsiprase podniknut pokus konsolidovat postoj „jižního bloku“ EU jako protiváhu „severu“, především Německa. V Athénách se sešli představitelé sedmi zemí Jižní Evropy (Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Malta, Portugalsko, Francie) a přijali Athénskou deklaraci, v níž vyzvali ukončit „dogmatický režim ekonomiky“ a zpochybnili tzv. Pakt stability a růstu (1977), který byl dlouho základem finanční politiky Bruselu, upevňující tvrdá omezení rozpočtového deficitu a státního dluhu. Podpis Francie pod Athénskou deklarací ukázal křehkost aliance Německa a Francie a v Berlíně vyvolal otevřenou nelibost.

Problém EU je problémem přežití. K přežití jsou potřeba reformy. Jenže souhlas s charakterem a směřováním reforem není u členů unie v dohledu. Merkelová ještě před začátkem summitu melancholicky konstatovala: „Jsme v krizové situaci“.

Maďarský prezident Orbán má neměnnou pověst rušitele klidu. V předvečer bratislavského setkání oznámil, že Visegrádská čtyřka představí rozpracovaný zvláštní samostatný dokument, který bude důležitým momentem v životě všech čtyř zemí. Byl projednán za zavřenými dveřmi a jeho obsah dosud není znám. Po summitu podal Orbán jen lakonický komentář: Pokud Německo nestanoví přísný strop počtu migrantů, které chce přijmout, potom bude pokračovat „efekt nasávání“ a Evropa bude přitahovat nové hromady migrantů. A zachmuřeně dodal: „Potom něco přijde“. Ostatně ještě ledacos spojené Evropě zůstává – nejnovější francouzské a německé úmluvy týkající se vojenské integrace EU.

Čtyři dny před bratislavskou schůzkou poslali ministři obrany Francie a Německa Federice Mogheriniové krátký, Berlínem a Paříží společně rozpracovaný dokument. Plán vojenské integrace EU jaksi mění pořadí – odvádí EU od naléhavých problémů migrace a ekonomiky.

Soudě podle úniků do médií zahrnuje plán tři základní body:

1. Vytvoření stálého evropského generálního štábu;
2. vytvoření evropského obranného fondu pro výzkum a inovace;
3. urychlení a zdokonalení přípravy evropských kontingentů (po 1500 osobách), které by „mohly na principu rotace být dislokovány na území členských států a být mobilizovány během patnácti dní“.

Německá ministryně obrany navštívila ještě před předáním dokumentů Vilnius, kde oznámila, že je nezbytné vytvořit „evropský obranný svaz, svého druhu obranný Schengen“, poněvadž „severoatlantická aliance (čti Washington) potřebuje v Evropě mocnou oporu“. Ve dnech 26. až 27. září a 15. listopadu se setkají ministři obrany EU, aby konkretizovaly německý a francouzský plán „obranného Schengenu“. Z druhé strany Orbán, který považuje imigrační politiku Bruselu a Berlína za „sebedestruktivní a naivní“ oznámil, že bude 24. září ve Vídni porada zástupců členských zemí EU ležících na balkánské trase a odmítajících tuto pro Evropu destruktivní politiku, jejímž výsledkem by byl „efekt nasávání“.

Otázka, zda se EU dočká svého šedesátého výročí vzniku v příštím roce, je stále aktuální.

Převzato z Fondsk.ru

***

Vicekancléř Německa jede napravovat styky s Ruskem

Darja Coj, Anna Chalitova

21. září 2016

Dvoudenní setkání v Moskvě, při němž se Siegmar Gabriel setká s ruským prezidentem a představiteli německého byznysu, určí budoucí vztahy mezi těmito zeměmi.

V průběhu návštěvy Moskvy ve dnech 21. a 22. září se vicekancléř a ministr ekonomiky a energetiky setká s ruským prezidentem a s představiteli německého byznysu v Rusku, aby posoudili stav obchodních styků obou zemí. Informoval o tom velvyslanec Německa v Moskvě. Ministerstvo zahraničí RF setkání potvrdilo s tím, že se Gabriel chystal k návštěvě již v červnu, ale kvůli Brexitu ji musel zrušit.

Je známo, že tento politik aspiruje ve volbách v příštím roce na funkci kancléře. Oficiálně to neoznámil, ale jako předseda německé sociální demokracie (SPD) je považován za nejpravděpodobnějšího kandidáta na tuto funkci. Člen výboru pro zahraničí Rady federace Andrej Klimov počítá s tím, že mnozí západní politici se budou v nejbližší době snažit urovnat své vztahy s Ruskem.

Je možné se pozastavit nad tím, kolik potenciálních kandidátů na vůdce různých zemí pobývalo v poslední době v Moskvě. Lidé hledají jakoukoliv možnost navštívit Rusko, buď na přednášky, nebo na setkání po linii parlamentu. Veřejné mínění se v zemích EU skutečně mění, pro občany je důležité, aby potenciální kandidát na křeslo hlavy státu měl politickou váhu ve světě. Senátor míní, že se bude počet podobných návštěv zvyšovat. Všichni chápou, že Rusko je silná politická mocnost, je třeba s ní budovat vztahy a je žádoucí, aby byly kladné.

Vedoucí vědecký pracovník Centra německých výzkumů Ruské akademie věd Kamkin má za to, že stane-li se Gabriel kancléřem, bude možno od Německa čekat zdravý přístup k vytváření dialogu s Moskvou. Uvádí, že se politik vyznačuje velmi adekvátním postojem k Rusku, namísto protirusky naladěné Merkelové. Proto je od něho možno čekat pragmatický přístup k jednání s Ruskem ve věci ekonomiky. Ne bezdůvodně se po jednání s Vladimirem Putinem setkává s německými podnikateli v Rusku. Právě podnikatelé nejvíce trpí kvůli sankční politice. Snaží se ovlivnit politiky protlačujíce myšlenku zrušení ekonomických omezení. Zejména představitelé podnikatelských kruhů Německa, jako je Východní výbor německé ekonomiky, aktivně lobovali za myšlenku postupného zrušení sankcí argumentujíce poklesem ekonomických ukazatelů. Podle německého ministerstva ekonomiky a energetiky se v Německu v prvním půl roce 2016 snížily vzájemné obchody německých a ruských firem o 13,7 %. Export za stejné období klesl o 20,6 %, ze 20,6 mld. EUR na 12,2 mld..

Převzato z Izvestija.ru

***

Rodrigo Duterte převzal prapor Huga Chaveze

Ljubov Ljulko

20. září 2016

Centrum otevřeného protiamerického odporu se přemístilo z Venezuely na Filipíny, od Chaveze k Dutertemu. Ten oznámil, že jeho vláda povede nezávislou zahraniční politiku, především vůči USA, pro něž je velmi důležitý přístup k vlastním vojenským základnám na Filipínách. V tom hraje roli nepřátelství mezi Spojenými státy a Čínou.

Ach ano, čubčí syn!

Nejedná se jen o vyzývavé výroky filipínského prezidenta. Věc není jen v rétorice, ale také v rozhodnutí vykázat americké vojáky z ostrova Mindanao, zřeknutí se hlídkování v Jihočínském moři a pokyn ministerstvu obrany kupovat zbraně v Rusku a v Číně. Záležitost tkví v tom, že Obama a Clintonová nemohou dovolit, aby se Americe sloužící osa v Asii, kterou budovali po dobu osmi let, zbortila. Jak potom vysvětlovat fiasko Washingtonu v Evropě i na Středním východě?

Takže pokud Duterte překročí „červenou čáru“, mohou jej zlikvidovat. Na Filipínách jsou převraty běžné. Sdělovadla na Západě mají dnes za úkol předvést Duterteho jako krvavého diktátora „typu Stalina a Castra“, který nedokáže s USA udržovat přátelství a vést boj proti „čínské agresi“.

Filipíny s Amerikou nemohou žít v míru

USA a Filipíny mají mezi sebou dlouholetou dohodu o vzájemné pomoci. Předchozí prezident Benigno Aquino III. vedl proamerickou politiku a Filipíny dostávaly prvořadou americkou pomoc – přes 120 milionů USD za rok. Za tohoto prezidenta podala země žalobu k Haagskému soudu na Čínu za její nároky na ostrovy Spratley v Jihočínském moři. Soud vyhrály. USA dosud tímto rozhodnutím mávají před rozzuřenou Čínou. Duterte na to nezabral. Naopak, obrátil se na Čínu se žádostí o pomoc v boji s drogovým obchodem.

Rodrigo Duterte zvítězil v květnových volbách, lidé uvěřili, že je schopný zvítězit nad obchodem s drogami a zavést v zemi pořádek, když islamisté z Abu Sayyaf (vytvořila CIA z Filipínců bojujících se Sovětským svazem v Afghánistánu) zvedli hlavu. Od té doby bylo 16 tisíc podezřelých obchodníků s drogami a uživatelů drog uvězněno a 700 se jich vzdalo úřadům. Obchod s drogami se scvrknul o 90 procent. Na místě zločinu bylo zastřeleno asi 3 tisíce dealerů. Západní ochránce lidských práv to pohoršuje.

Obama za vlády Aquina popravy neviděl, neviděl mučení a porušování lidských práv. Z té doby je zaznamenáno například 307 mimosoudních poprav, 215 případů mučení a 903 nezákonných uvěznění. Ze svých domů bylo vyhnáno 11 734 osob a 105 616 bylo násilně evakuováno ze svých komunit. Jako následek vlády Aquina žije 27 milionů Filipínců v bídě, ekonomický růst je z 5,9 % umožněn prodejem nemovitostí a spekulativním finančnictvím, které obohatilo oligarchy a zahraniční korporace. Západní media přehlížela veškeré zlo na Filipínách, protože Aquino pečlivě plnil příkazy Obamy a byl poslušným panákem..

Duterte není loukou Washingtonu

Filipínský prezident spěje k federalizaci země. Jedná se všemi zainteresovanými stranami, včetně Islámské fronty osvobození Moro. Těší se velké podpoře – 91 % obyvatel schvaluje stíhání obchodu s drogami, při němž se nebere do zajetí.

Duterte bude vedle bojování také stavět. S pomocí Číny železnici na Mindanao. Pomůže tak k hospodářskému růstu zaostalého regionu. Je to v kontrastu s okázalým přátelstvím s Amerikou, které už nemá trvat dlouho.

Převzato z Pravda.ru

***

Historik předpovídající výsledky voleb v USA vsadil na Trumpa

24. září 2016

Nikdo přesně neví, kdo 8. listopadu v USA vyhraje volby, ale jeden člověk je si téměř jistý. Je to profesor Allan Lichtman, který předpověděl přesně výsledky všech prezidentských voleb od roku 1984, píše The Washington Post. Profesor deníku vysvětlil metodu, kterou popsal v knize Predicting the Next Prezident: The Keys to the White House – 2016.

Podstata tkví v odpovědích ano, nebo ne na 13 otázek. Pokud je odpověď na 6 nebo více ano, vždy to znamená, že vítězství získá právě vládnoucí strana (nyní demokratická). Pokud je odpověď na 6 a více ne, bude zvolena druhá strana (nyní republikánská).

Otázky jsou následující:

1. Mandát strany: Po volbách do Kongresu má vládnoucí strana více míst ve Sněmovně reprezentantů než po stejných předchozích volbách.
2. Konkurence: Nejsou zvláštní konkurenti kandidáta vládnoucí strany.
3. Pokračování funkčního období: Kandidátem vládnoucí strany je nynější prezident.
4. Třetí strany: Neexistuje významná třetí strana nebo nezávislý kandidát.
5. Ekonomika v krátkodobé perspektivě: V době předvolební kampaně není ekonomika v recesi.
6. Ekonomika v dlouhodobé perspektivě: Reálný růst HDP na občana v období současného prezidenta je větší nebo roven růstu HDP v období předchozích dvou termínů.
7. Změna politiky: Současná administrativa dělá značné změny v národní politice.
8. Sociální nestabilita: V současném prezidentském období nebyla delší doba sociálního napětí.
9. Skandál: současná administrativa neměla velký skandál.
10. Neúspěch v obranné sféře / zahraniční politice: Současná administrativa nedělala vážné chyby na mezinárodní scéně nebo ve vojenské sféře.
11. Úspěch v obranné sféře / zahraniční politice: Současná administrativa dosáhla významné úspěchy na mezinárodní scéně nebo ve vojenské sféře.
12. Charisma kandidáta vládnoucí strany: Kandidát vládnoucí strany je charismatický nebo je považován za národního hrdinu.
13. Charisma konkurenta: Kandidát konkurenční strany není charismatický a není považován za národního hrdinu.

U osobnosti Donalda Trumpa je prý složitější předpovědět výsledek, než tomu bylo v předchozích osmi případech. Podle Lichtmanova systému má zvítězit spíše Trump. Minimálně pět odpovědí mluví v jeho prospěch, a to odpovědi pod čísly 1., 3., 7., 11. a 12. ještě jeden bod a demokraté jsou poraženi. Tím bodem by mohla být otázka ohledně kandidáta třetí strany – Gary Johnsona z Liberální strany. Ten by podle experta mohl získat významný počet hlasů a být konkurentem Trumpa i Clintonové.

Převzato z Ria.ru

Stanův komentář k poslednímu článku: Moje osobní odpovědi na otázky: 1. Ne 2. Ne 3. Ne 4. Ne 5. Ano 6. Ne 7. Ano 8. Ano 9. Ne (E-maily H.C.) 10. Ne 11. Ne 12. Ne 13. Ano. Výsledek 9krát NE je jasný, podle tohoto testu vyhraje americké presidentské volby Donald Trump. Podle mého názoru se však bude jednat pouze o vítězství Moru nad Cholerou. Megaloman, který je připraven svoje prezidentství s nadnárodními korporacemi efektivně zobchodovat až po volbách a má dost prostředků na to, aby unesl i porážku, zvítězí nad pološílenou babou, která je pro jistotu prodala už před volbami.