Dvě civilizace: Boj ne za život, ale na smrt?

Inna Novikova

27. října 2016

Podle protiruské hysterie na Západě ohledně Ukrajiny a Sýrie to vypadá, že je na obzoru nová světová válka. Nad tím se zamýšlí hlavní odborník Centra politických výzkumů Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) Michail Alexandrov.

V Sýrii se střetly základní světové rozpory. Jaká je podstata syrského konfliktu. Kdyby byl jen lokální, potom by logicky vzato neměli ani Američané ani Rusové důvod začínat kvůli Aleppu jadernou válku. Ve skutečnosti jde o globální konflikt mezi civilizacemi – západní a ruskou, který nezačal včera, ale probíhá už několik let. Dnes přichází chvíle, kdy západní civilizace cítí, jak ztrácí pozice po celém světě. Zesiluje se mnohopolarita a  posilují se další civilizace – čínská, islámská, indická. Projevuje se to především v ekonomice. Západ si chce udržet hospodářskou a politickou pozici a zůstává mu jediný nástroj, a tím je vojenská síla. Na tomto poli mu může čelit jedině Rusko. K tomu je ještě ruská civilizace jediná, která navrhuje alternativu, alternativní ideologii mezinárodních vztahů. V sázce je budoucnost západní civilizace. Jestliže nedosáhnou vojenskou a politickou dominanci ve světě, prohrají hospodářsky a budou se muset zříci mnoha současných výhod. Sníží se jejich životní úroveň a přestanou ovlivňovat mnohé světové záležitosti.

Snaha Západu vládnout světem nikoho neuspokojuje. Jenomže se mnozí bojí proti tomu otevřeně vystoupit, bojí se, že budou ušlapáni. Západ neustále demonstruje ukázkové trestání: Miloševič, Hussain, Kaddáfí.

Proč Rusko do Sýrie přišlo? Možná to byla odplata Obamovi za to, co provedl na Ukrajině. Kdyby byla Ukrajina normální, nemuseli bychom být tolik aktivní v Sýrii. Obama hodil Rusku rukavici tím, že vtrhl do postsovětského prostoru, zorganizoval státní převrat a nastolil rusofobní režim. To vše přímo hrozí naší národní bezpečnosti. Ukrajina není Gruzie, je to velká země a máme v ní své zájmy. Pokud bychom nereagovali, začali by Rusko rozvracet. Proto přišla odpověď na Krymu, v Donbase a zásah v Sýrii. V Sýrii nyní vítězíme a je tedy reálná možnost naše „partnery“ zarazit.

Zarazíme IS nebo Američany?

Proamerická opozice v Sýrii má za cíl svrhnout Asadův režim, nastolit v Sýrii sunnitský prozápadní režim kontrolovaný spojenci USA, jako jsou Saúdská Arábie a Katar. Ti také sunnitskou opozici sponzorují. Poté by se země stala spojencem Západu a semeništěm mezinárodního terorismu. Vždyť CIA vytvořila Islámský stát i hnutí an-Nusra speciálně k destabilizaci režimů. Především šíitského v Iráku tehdy, když začal spojenectví s Íránem.

Svého času udělali Američané chybu, když po zavraždění Hussaina nezodpovědně rozhodovali o vládě v Iráku. Posadili tam šíitskou většinu. Také v Sýrii jsou ve vládě alavité a šíité. Tak přišla na svět pro Západ nebezpečná „šíitská osa“. V jejím čele stojí nezávislý Írán. Západ se snaží zničit i tuto zemi. Islámský stát byl založen v Iráku Spojenými státy, aby místní šíitská vláda nemohla kontrolovat celou zemi. IS rozmístil v několika iráckých městech zásoby zbraní a potom přesunul svou bojovou činnost do Sýrie.

Je hloupost vykládat o nějakém spojenectví se Západem v boji s terorismem. Obě teroristické organizace jsou nástroje západní zahraniční politiky. Jak je možné spolupracovat s těmi, kteří fakticky kryjí an-Nusru v Aleppu, kteří ji nenechají zničit, kteří jí dávají své informační, diplomatické a politické zdroje, kteří vymýšlejí přerušování bojů, aby pro ni mohli doplnit munici a potraviny? Musíme dorazit prozápadní opozici v Aleppu a veškerá jednání na toto téma ukončit.

Sýrie je naše odplata za Ukrajinu. Je možné přemýšlet v těchto kategoriích?

Odplata zde znamená „politickou odplatu“. Je to odvetný tah a nikoliv to, že by se náš prezident urazil a vyslal vojsko do Sýrie. Je to politický tah k potrestání Západu, zabrzdění jeho ambicí a naznačení, že se s našimi zájmy musí počítat, jinak jim i v jiných regionech připravíme „sladký život“.

Rusko podle vás musí být připraveno vést jadernou válku a zvítězit v ní. Je možno v takové válce zvítězit, když proti nám bude stát celý Západ?

USA je od nás daleko a přesunout sem celé svazy je složité. Několik tisíc lidí vysazených třeba v Sibiři nepřežije. V Evropě nejsou všichni ochotni s námi bojovat. Třeba v Bulharsku by bojoval jejich Bojko Borisov, ale sami Bulhaři sotva. Hlasovat a bojovat jsou dvě rozdílné věci. Češi, Maďaři, Slováci – bojovat nebudou. Snad Němci, Poláci, Rumuni, někdo z Beneluxu. Jen méně významná část západního společenství.

Klidně můžeme vytvořit paritu v množství ozbrojených sil, i kdyby svá vojska přesunuli. My máme převahu v taktických jaderných zbraních, můžeme naráz zničit veškeré jejich vojenské základny, průmyslové objekty vyrábějící zbraně, elektrárny, mosty. Nakonec by byla veškerá jejich infrastruktura rozbita.

Ale oni mají mnoho systémů PVO.

To jsou všechno pohádky.

A co koncepce souběžného globálního útoku?

Globální útok je hloupost rozvířená vojenskými experty, aby byl vyvolán ve společnosti rozruch. Při reálném pohledu nemají Američané bleskový globální útok čím provést. Jejich křídlaté, normálně vybavené rakety Tomahawk mají dolet 1500 km. Mohou nanejvýš zasáhnout naše hranice. Na Ukrajině a v Polsku podle dohod nesmějí být. Mohou je rozmístit v Baltském a Černém moři, ale tam všude dosáhnou naše systémy PVO. Dnes Američané technologie pro bleskový globální úder nemají.

Obamova administrativa si vede nevypočitatelně. Vojáci myslí především konkrétně, ne strategicky. Tak například někteří z nich nyní navrhují zřídit nad Sýrií bezletovou zónu. Západ může sestřelovat naše letadla. Ale my slibujeme sestřelovat jejich. Oni si myslí, že tam mají více základen a že zničí naše letadla. Jenže to my nenecháme bez odpovědi a zaútočíme na ně v Pobaltí, tam máme strategickou výhodu. Naše dvě divize tam projedou za den a jejich jednu brigádu dorazí.

Avšak naše koncepce nepočítá s preventivním jaderným úderem, jen s odvetným. Američané ji mají.

Objasnil jsem trochu situaci. Měli jsme koncepci odvetného úderu, ale to bylo za Brežněva, kdy jsme měli v Evropě nad NATO skutečnou převahu. Nyní se situace zásadně změnila, NATO má v Evropě více zdrojů. Zahájí-li oni útok, potom  podle naší vojenské doktríny předpokládá naše koncepce první jaderný útok taktickými zbraněmi.

Pro Západ je užití taktických jaderných zbraní nevýhodné, proto se tak snaží o jejich zákaz. Proto Obama promluvil jako kdysi Brežněv: Zavazujeme se nepoužít jaderné zbraně jako první.

Zato vy jste nyní promluvil jako Reagan.

Ano. Nyní je situace ve srovnání s tehdejší obrácená. My jsme si adaptovali jejich tehdejší koncepci na současnou situaci.

Někteří generálové z USA stejně tvrdí, že válka s Ruskem bude rychlá, smrtonosná a prakticky nevyhnutelná.

Ať vysvětlí, jak za dva týdny zničí Rusko. Hitler si také myslel, že zničí za dva měsíce Sovětský svaz. Jenže on věřil, že jeho obyvatelé tak nenávidí bolševický režim, že ten se při prvním silném útoku zhroutí. Dnes je to jiné. Národ je stmelen kolem prezidenta. Myslím si, že kdyby pojal úmysl svrhnout kyjevský režim za jeho pokračování války proti Donbasu, naše společnost jej výrazně podpoří. Je to vidět i v záležitosti Krymu a Sýrie.

To, že se v nejvýznačnějších mezinárodních organizacích vykládá o tom, že Rusko podporuje Donbas, naznačuje, že vstup Ruska do těchto mezinárodních organizací byla chyba. Osobně jsem dávno navrhoval odchod Ruska z PACE a Rady Evropy. Jsou to skutečné rusofobní organizace a přítomnost v nich je nebetyčná hloupost. Se Západem máme dnes otevřený konflikt, ale ten byl vždy. V mozcích ještě sedí recidivy prozápadní linie Gorbačova a Jelcina.

Znamená to, že se musíme celému světu vzdálit?

Proč celému světu? Jen Západu. Indie, Čína, ani Írán nejsou členy PACE. Evropa je zeměpisný pojem, ne civilizační (Nikolaj Danilevskij). Existuje západní civilizace a pravoslavná civilizace. My jsme pravoslavní a od západní se lišíme. Nejde jednoduše o konflikt mezi pravoslavím a katolictvím ve smyslu směrů křesťanství. Jde o konflikt mezi pravoslavnou civilizací, jejímž jádrem je ruský národ a polycentrickou západní civilizací propojenou společnými hodnotami. Tento konflikt je a bude, ale je otázka  v jakých formách.

Počítáme, že sami vstoupíme do západní civilizace tím, že budeme pracovat v různých evropských institucích? Ale pro to bychom se museli zříci své civilizační podstaty, napodobit je, uznat jednopohlavní sňatky, feminismus a vše ostatní jen proto, že to jsou „západní hodnoty“. Ale proč to uznávat? Máme vlastní civilizaci a musíme rozvíjet vlastní principy. Íránci, kteří stojí za námi v ekonomice i vědecko-technické oblasti, nebo Číňané také svou civilizaci nepřetvářejí na západní. My bychom měli? Být za největší idioty na světě? Kulturní výměny, kontakty, společné vědecké výzkumy – prosím. Ale proč vstupovat do organizací, které po nás soustavně bijí, nebo nás v lepším případě poučují?

Převzato z Pravda.ru

***

Putin o organizátorech blackoutu na Krymu: S čím počítali? Neuvěřitelní idioti!

Dmitrij Smirnov

26. října 2016

Prezident se zúčastnil fóra Celoruské národní fronty, které bylo celé věnováno problémům poloostrova.

Prvních 30 minut se projednával jeho rozvoj. Vypadalo to, že je Putin ve všech směrech jedinou nadějí obyvatel. Diskutující hovořili o krymském mostě, o stěhování, o zavádění multifunkčních center, všichni si přáli jeho osobní kontrolu. Prezident krátce shrnul výsledky dvou uplynulých let: Byla provedena rozsáhlá a obtížná integrace Krymu a Sevastopolu do společného právního, ekonomického a sociálního prostoru Ruska. Ve zkráceném termínu byly odstraněny záležitosti energetického a vodního blokování poloostrova, dobře pokračuje stavba dopravního přechodu přes Kerčský průliv. Podle prezidenta budou zřejmě také kvalitně a včas vybudovány přístupy a veškerá přidružená infrastruktura.

Na konkrétních případech bylo poukázáno na to, že se Krymu ještě zcela nezdařilo včlenit se do Ruska. Určitá úskalí má zavádění multifunkčního centra veřejných a komunálních služeb. Krymští by to chtěli zvládnout sami, jenže se jim to nedaří. Ne že by byli neschopní, ale vstup do administrativy a justice Ruska je složitý. Proces dosud není ukončen ani v některých jiných regionech Ruska.

To, že sám prezident státu přijel osobně projednat problémy jednoho regionu, svědčí o tom, že vláda má na regionu mimořádný zájem.

Jedna z účastnic fóra poukázala například  na to, že se v Černém moři loví ryby jakoby kombajnem – shrabují se u dna. Žádala nápravu osobně od prezidenta. Ukázalo se, že problém je částečně v pytláctví a částečně v obcházení zákona o rybolovu. Bude se muset řešit výměnou rybářů.

Další účastnice si stěžovala na krymské zdravotnictví, na jeho zaostávání za zdravotnictvím ruským. I tím se prezident zabýval.

Krymčané Putinovi obzvláště děkovali za obnovení dodávek elektřiny po Ukrajinou způsobeném blackoutu. Zareagoval na to tvrdě, bez zlehčování : Samozřejmě je to na hranici zločinu proti obyvatelům. Zmocnit se velkého regionu s několika miliony lidí a odpojit jej v zimě od elektřiny, to je takové … Naše právní organizace si asi nabraly do úst vodu, spolkly jazyk a mlčí. Přitom jde o vážné porušení zákona. Co nemocnice, děti, staří? Všichni k tomu mlčí, nejspíš když to tak je, tak to tak být musí. Prezident pokračoval: Mohu říci své pocity. Obdivoval jsem lidi, kteří žijí na Krymu a v Sevastopolu a jejich reakce na to, co se děje. Ukázněnost, odvaha a snaha bojovat za své zájmy. Ti, kteří tu špatnost udělali … je to takový nesmysl! S čím počítali? Že všichni padnou na kolena a budou prosit o milodar? Neuvěřitelní idioti!

Převzato z Kp.ru

***

Nebylo „štěstí“

Viktor Piroženko

28. října 2016

Politolog Piroženko uvažuje o tom, jaké má Ukrajina možnosti, pokud nedojde k asociaci s EU.

Kyjev přichází o veškerou zahraniční odezvu únorového převratu v roce 2014, kvůli níž byl převrat započat a realizován. Nyní spěje vývoj situace k tomu, že Nizozemsko odmítne dohodu o asociaci s Ukrajinou a zavedení bezvízového styku mezi občany Ukrajiny a EU bude opět odloženo. Unavenost Evropy z Ukrajiny již způsobuje přímé sabotování možnosti přibližovat ukrajinský režim k EU.

Nizozemský předseda vlády Rutte řekl na nedávném summitu EU, že jeho vláda zřejmě předmětnou dohodu s Ukrajinou odmítne ratifikovat. Ukrajinský ministr zahraničí Klimkin zajel do Haagu problém řešit a Porošenko Ruttemu telefonoval.

Holandská vláda přihlíží k výsledkům svého referenda a odmítá dohodu s Ukrajinou dokončit. Přesto je většina článků dohody o asociaci v přechodné platnosti. Například zóna volného obchodu mezi EU a Ukrajinou. Nizozemské odmítnutí ratifikace znamená, že začne postup zrušení dočasné platnosti dohody. Příslušné řešení musí určit Rada Evropy na návrh Evropské komise, nebo zahraničního orgánu EU. Výsledkem zřejmě bude zrušení zóny volného obchodu mezi EU a Ukrajinou.

Pro další vývoj jsou dvě varianty. Podle první může Rutte oddalovat přijetí definitivního řešení s ohledem na to, že v referendu Holanďané odmítli asociaci EU s Ukrajinou. Zároveň nebude v parlamentu iniciovat zrušení dohody v očekávání příznivějších okolností. Ani parlament nebude přijímat žádné kroky v tomto směru. Podle druhé varianty se holandský parlament rozhodne pro zrušení ratifikace, což bude znamenat definitivní odmítnutí asociace s Ukrajinou. V tomto případě bude asociace s Ukrajinou buď zcela zrušena, anebo přinejmenším pozastavena. Pravděpodobně dojde ke druhé variantě, neboť parlament má pro sdělení stanoviska termín 1. listopadu.

Haag Kyjevu doporučuje, aby doplnil text dohody řadou dodatků, které by potom umožnily dohodu ratifikovat. Jenže Klimkin to ještě v Haagu odmítl. Pro ukrajinské ambice je to katastrofa. Kyjev se už smiřuje s tím, že nebude mít preference finanční pomoci z EU. K tomu přibyla ještě ztráta naděje ohledně asociace s EU. Dokument ztrácí smysl, neboť právě myšlenka členství v EU byla i přes veškerou její utopičnost pro Kyjev toužebným cílem jeho zahraničního snažení. Proto je v otázce změn v dohodě neústupný. Stejně těžká je pro něj otázka zavedení bezvízového režimu. Porošenko už několikrát slíbil zavedení bezvízového režimu k 24. listopadu, ale zřejmě to nebude. Nebylo to ani zařazeno do říjnového zasedání Evropského parlamentu. I kdyby, navzdory všemu, bylo rozhodnutí přijato, musí jej ještě schválit Rada Evropy, předseda Evropského parlamentu a ministr zahraničí státu, který právě Evropské unii předsedá. To se do 24. listopadu nemůže stihnout.

A je ještě jeden problém. Bezvízový režim může začít fungovat až poté, co Brusel přijme zákon o proceduře pozastavení bezvízového režimu ve stanovených případech. Je velmi málo pravděpodobné, že všechny evropské instance nebudou přihlížet k riziku i třeba krátkodobého přívalu asociálních elementů z Ukrajiny, účastníků války a lidí náchylných k trestným činům.

Co je výsledkem?

Asociace s EU, kvůli které bylo zničeno a vypáleno centrum Kyjeva, v době převratu zabity stovky lidí a v průběhu režimem zahájené občanské války na východě Ukrajiny tisíce lidí, zrušena celá odvětví průmyslu kvůli ukončení spolupráce s ruskými výrobci, nebude. V EU je mnoho nesouhlasu s těsným sblížením s nepředvídatelným Kyjevem. V mnoha zemích EU dozrály síly, které budou chtít Nizozemsko následovat. Slib „bezvízového režimu“, kterým kyjevská vláda nahradila „členství v EU“, se nesplní. Ambice Kyjeva klesají – od integrace do EU k naději být  připuštěn alespoň k prahu EU.

Je ironií, že Nizozemsko a EU společně dávají kyjevskému vedení příležitost dát na Ukrajině věci do pořádku podle rčení „štěstí v neštěstí“. Nejistota s asociací umožňuje Kyjevu vybřednout ze zóny volného obchodu s EU, která je pro ukrajinskou ekonomiku vražedná. Namísto toho začít s obnovováním výrobně-technologické spolupráce s Ruskem. To je zde ochotno pomoci, nedávno to potvrdil prezident Putin.

Převzato z Izvestia.ru