Brusel rozhodl osud Mayové

12. listopadu 2018

Evropská unie odložila  důležitý návrh Mayové k Brexitu. Odmítla návrh Londýna vytvořit „nezávislý mechanismus“ k rozhodování celních sporů a Británii navrhla obracet se při problémech v této věci na Evropský soud. Nejenže je to v rozporu s chápáním Mayové, čím má být Brexit, ale také s chápáním jejích kritiků. Znamená to, že hranice mezi Irskou republikou a Ulsterem bude „tvrdá“, což může vést k narušení hospodářských vztahů mezi oběma částmi Irska a k obnovení irského problému. Irští separatisté ze severu částečně upustili od svého úsilí o spojení s Irskem a de facto se ocitli v jednom státě – v EU. S odchodem Británie z EU 29. 3. 2019 tato věc zmizí.

Co pro Mayovou znamená neústupnost Bruselu?

Kdyby Brusel přijal podmínky Londýna ohledně „nezávislého mechanismu, mohli být kritici premiérky uklidněni a byla by určitá možnost jejího politického přežití. Pokud by EU ustoupila a zbavila Londýn výdajů na členství, ale zachovala by pro něj většinu pozitiv (právě s tím Mayová počítala), potom by její oponenti z řad konzervativců pokládali za nevhodné svoji premiérku „potopit“ za podmínek, kdy se zdá, že většina Britů již přehodnotila názor na rozchod s EU. Mayová je stejně jako dříve proti opakování referenda o Brexitu, které žádají labouristé a o které usilují nevládní organizace placené Sorosem.

Opak by pro ni byl ztrátou tváře. Ona si nevezme na sebe následky katastrofální roztržky s EU bez dosažení ujednání o tom, jak to bude dále. Sama musí vyhlásit předčasné volby, což fakticky bude opakované referendum o Brexitu.

Co se změnilo?

Jinak řečeno, pokud včera závisel osud premiérky především na skupině kriticky naladěných spolustraníků v čele s bývalým ministrem zahraničí Johnsonem, dnes závisí v první řadě na  … kalendáři. Koncem listopadu, nanejvýš uprostřed prosince – to je poslední termín uzavření nebo neuzavření dohody s EU – bude vynesen příslušný ortel. V určitém případě bude znamenat předčasné volby. Tvrzení Londýna, že 95 % z dohody s EU je hotových,  je bez významu, není-li posledních 5 %. Zejména na těch závisí úspěch dohody. Část konzervativců  a členů Demokratické unionistické strany považuje Brexit za „vylitý“ a hlasovali by proti plánu Mayové.

Vypadá to, že se tato vláda nachází na hranici celkové kapitulace. S každým dalším dnem se zdá, že jsme ustrašenější, jak napsal bývalý ministr zahraničí Johnson. On i jeho příznivci jsou přesvědčeni, že i tak udělala Mayová Bruselu mnoho ústupků a že Brexit není ten, o který se snažili a který zpočátku plánovali. A může být hůře.

Domyslíme výsledky

Konflikt uvnitř Konzervativní strany spolu s reálně vyvstalými problémy odchodu z EU, což se při jeho tvoření nepředpokládalo a což bolestivě udeří na všechny, zejména na Brity, je pro Mayovou beznadějné. Jakýkoliv její krok vyvolá v nejbližší době proces, který povede k předčasným volbám a v nich k možnému vítězství labouristů. Pro ně budou hlasovat nejen obvyklí voliči, ale i ti, kteří nechtějí opustit EU. Brusel bude těžko chtít ve sporu s Londýnem prohrát.

Právě naopak. Jeho úkolem je ukázat všem dalším, kteří by uvažovali o opuštění EU, třeba Polsku, jak je to bolestivý proces, když nemůže počítat se shovívavostí ani Británie. Londýn byl po desetiletí brzdou integrace, znemožňoval vytvoření evropské armády, o níž se mluví skoro padesát let. Rovněž EU ponese kvůli Brexitu ztráty, ale strategicky zvítězí. Brusel neměl možnost pomstít se za častá pokoření Washingtonem a tak si nyní nenechá ujít příležitost užít si to na jeho mladším anglosaském sourozenci. Uvidí se v nejbližší době.

Převzato z Agitpro.su

***

Africkým problémům – africké řešení

Alexandr Mezjajev

13. listopadu 2018

Nějakou dobu před vraždou ruských novinářů  se titulky hlavních západních medií  znovu zapestřily zprávami o „ruské přítomnosti“ ve Středoafrické republice. Objevily se zprávy o ultimátu bojovníků této republiky ruským specialistům v zemi. Publikovala se oznámení prý od velitelů ozbrojených skupin vztahující se k deklaraci z Chartúmu z roku 2018 (dohoda o míru podepsaná vůdci opozičních vojensko-politických skupin ve Středoafrické republice). Vypadalo to tak, jako kdyby tyto skupiny byly namířeny proti ruské přítomnosti a podporovaly účast na urovnání situace Evropskou unií a mírový plán Africké unie. Přitom byla Chartúmská deklarace podepsána pod záštitou Ruska a Súdánu, kde mírová jednání probíhala.

Ukazuje se, že západní zprostředkovatelé o ukončení krize v republice nestojí. Některé mezinárodní (přesněji globální) orgány mírové jednání přímo sabotují. Hlavně je to Mezinárodní trestní soud (ICC), který vytvořil takový precedent, aby nikoho zvenku ani nenapadlo Středoafrické republice pomáhat. Bývalý prezident Demokratické republiky Kongo Bembe celou dobu pomáhal zákonnému prezidentu Středoafrické republiky a poslal vojsko k potlačení ozbrojeného povstání. Pro ICC byl jediným obviněným ve válce Bembe, čili ten, kdo pomáhal legitimní vládě, je vinen. ICC vyjádřil stanovisko globální elity: Nezapojovat se do urovnání středoafrického konfliktu, tento konflikt nebyl spuštěn proto, aby byl urovnán.

Počátkem roku 2018 začalo na výzvu prezidenta republiky Tuadera pomáhat jeho vládě s upevněním ozbrojených sil a bezpečnostních složek Rusko. Současně poskytlo významnou technickou pomoc – bezplatně a s přísným dodržováním sankcí RB OSN. Dodalo ruční palné zbraně a munici a 175 ruských instruktorů k přípravě místních vojáků. Ruská přítomnost začala s postupnou stabilizací situace zde ve Středoafrické republice. V dubnu 2018 byla podepsána dohoda a uvězněni někteří vůdci ozbrojených formací a ty byly odzbrojeny v rámci snížení násilí. Byly rozmístěny oddíly republikových ozbrojených sil a zahájen dialog mezi komunitami. Poté se snížilo množství útoků na civilní obyvatele. Postupně se vrátily dřívější osobnosti. Za podpory mise OSN vytvořila vláda osm nových místních výborů míru a smíření.

Na 73. zasedání VS OSN 28. září se setkal ministr zahraničí RF Lavrov s prezidentem Tuaderem. Ten Lavrova ujistil, že vyšetřování smrti ruských novinářů kontroluje vláda a slíbil aktivní spolupráci s Vyšetřovacím výborem RF.

Zřetelný pokrok v urovnání ve Střední Africe je v mnohém podmíněn účastí Ruska. V poslední době uzavřela celá řada afrických zemí s Ruskem dohody o vojensko-technické spolupráci. V řadě případů je Rusko jedinou zemí, která odpověděla na žádosti zákonných vlád o dodávky zbraní.

Západ ruskou účast v řešení afrických konfliktů nevítá. USA už začaly bořit koordinaci ruské žádosti ve výboru pro sankce RB OSN ohledně druhé části vojenských dodávek do Středoafrické republiky. Francouzská ministryně obrany Parleyová se snažila zdiskreditovat účast Ruska v urovnání ve Středoafrické republice s tím, že ruská účast na mírovém procesu zde „nepřinesla pozitivní výsledky“.

Za několik dní po údajných výrocích velitelů ozbrojených skupin, že prý odcházejí z Chartúmské deklarace, sdělila mluvčí ministerstva zahraničí RF Zacharovová, že „zástupci ozbrojených středoafrických formací, kteří se údajně pod výroky podepsali, svoji účast na výrocích odmítli a potvrdili souhlas s politickými závazky z Chartúmské deklarace“.

Většina afrických vůdců chápe skutečné cíle Západu v Africe: Udržení nestability ve žhavých bodech kontinentu a vytvoření nových ohnisek napětí. Proto mají afričtí politici zájem na podpoře Ruska. Celá řada afrických zemí se postavila do pořadí BRICS.

Ruská federace je na rozdíl od západních mocností v Africe na pozvání zákonných vlád a už několik desetiletí zastává politiku „africkým problémům – africké řešení“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Na prahu velkých změn

Nikita Tomilin

13. listopadu 2018

Před sedmnácti lety zahájily USA pod záminkou odpovědi na teroristické činy 11. září svoji kampaň v Afghánistánu. Začala jedna z nejdelších válek v historii Spojených států. Válka byla de jure ukončena 28. října 2014. V roce 2015 ohlásilo NATO svůj program výcviku a podpory afghánských bezpečnostních sil s názvem Resolute Support Mission. I dnes je v Afghánistánu ještě kolem patnácti tisíc amerických vojáků. Nejvíc, 100 tisíc, jich bylo v roce 2010. Podle amerických údajů zahynulo v důsledku válečných událostí za 17 let přes 139 tisíc Afghánců, 6334 amerických vojáků a přidružených pomocníků  a 1103 vojáků a přidružených pomocníků z dalších zemí NATO.

Afghánistán má významnou polohu – otevírá cestu k bohatství Indie a k Perskému zálivu a leží na křižovatce obchodních cest.

USA se nepodařilo zastavit válku a rozšíření terorismu v Afghánistánu. Po třiceti letech, kdy sovětská armáda opustila Afghánistán, pořádá u sebe Rusko mírovou konferenci. Ovšem oficiální Kábul na ni neposílá své diplomaty, ale rozhodl se poslat zástupce Nejvyšší mírové rady (konzultativní orgán směřující k usmíření s Talibánem). Afghánský premiér Abdullah Abdullah uvedl: „Napřed pozvala Moskva země regionu – světové mocnosti a hnutí Talibán k účasti na mírové konferenci, což je pro Afghánistán nepřijatelné, když účast Talibánu spolu s vládami pozvaných států zpochybňuje národní svrchovanost Afghánistánu.“ Mluvčí dolní komory afghánského parlamentu řekl, že „Afghánci podporují a vítají setkání věnované mírovému procesu v jakékoliv zemi“. Avšak podle jeho slov musí být v čele konzultací afghánská vláda. Talibán trvá na tom, že přítomnost cizích vojsk v Afghánistánu je nejvážnější překážkou na cestě k mírovým jednáním. Zvláštní zástupce ruského prezidenta v Afghánistánu Kabulov oznámil, že právě Kábul trval na přímém jednání s Taliby, ale ti odmítli. Vedení Talibánu je přesvědčeno, že současná afghánská vláda je angažovaná Američany.

Přivedení obou stran konfliktu do Moskvy je velkým úspěchem Ruska. Ministr Lavrov řekl, že Rusko je zastáncem jednotného a nedělitelného Afghánistánu, v němž budou všechny etnické skupiny této země žít bok po boku pokojně a šťastně.

Rusko v Afghánistánu a na hranicích středoasijských republik zaznamenává aktivizaci bojovníků IS. Ti jsou schopni změnit zabrané oblasti v předpolí pro budoucí útoky. Chorásámské křídlo IS už v Pákistánu zaútočilo: odbočka IS se přihlásila k teroristickému činu ze 6. července v provincii Balúčistán se 149 oběťmi. Vztahy Ruska a Pákistánu se zlepšují s tím, jak se upevňuje postavení Moskvy v roli zprostředkovatele v Afghánistánu.

Dne 25. července 2018 byly v Pákistánu parlamentní volby. Přistoupilo se k nim poté, co se ve věci panamského skandálu ukázalo, že bývalý premiér Šarif údajně přiděloval státní zakázky svým příbuzným a peníze vyváděl ven. V nových volbách zvítězila strana Pákistán Tehrik – Insaf a její vůdce Imran Khan se stal předsedou vlády.

Koncem října byl po osmi letech propuštěn z vězení mulla Barada, jeden ze zakladatelů Talibánu. Na osvobození se podílela katarská vláda při jednáních o mírovém urovnání. Kábul podezřívá Pákistán z podpory následných úspěšných útoků Talibů v Afghánistánu. To nebylo pozorováno několik let.

Koncem října byl zavražděn legendární afghánský generál Razak, který formálně zaujímal funkci náčelníka bezpečnostních sil Kandaháru, ale fakticky vládl celému jižnímu Afghánistánu. Několikrát se atentátu vyhnul. Byl nazýván nejhorším nepřítelem Talibánu a Pákistánu a druhým „Mansúrem“. Protože nedůvěřoval afghánské justici, nebral Taliby do zajetí.

Před několika dny byl na severu Pákistánu zavražděn bývalý člen senátu země, jedenaosmdesátiletý ul-Haq, řečený otec Talibánu. Na pozadí těchto událostí se vztahy mezi USA a Pákistánem prudce zhoršují. V předvečer příjezdu Pompea do Islamabádu zastavily USA kompenzaci 300 milionů USD, kterou Pákistán dostával jako koaliční podporu. Podle Washingtonu nedostatečně podporuje „americkou strategii v Jižní Asii“. Začátkem roku ukončily USA platbu 500 milionů USD. Pompeo ještě ve funkci ředitele FBI varoval Pákistán, že pokud nedokáže zničit teroristy  na svém území, udělají to USA samy. Vztahy mezi Pákistánem a USA jsou nejhorší od doby Presslerovy novely (v roce 1985 žádala novela od prezidenta USA na začátku každého finančního roku, aby Kongres potvrdil, že Pákistán nemá jaderné zbraně a že pomoc od USA snižuje riziko, že takové zbraně získá). Pákistán se stále více Washingtonu vzdaluje a postupně přechází do pozic islámského radikalismu. Hnutí Imrana Khana západní vůdce děsí, vždyť Pákistán je jediný islámský stát, v jehož držení jsou jaderné zbraně.

Ruský a čínský vliv na tuto zemi roste. Islámábád je partnerem dvou velkých projektů: Jeden pás – jedna cesta a budování plynovodu TAPI (Turkmenistán, – Afghánistán – Pákistán – Indie). Fyzická přítomnost Ruska v Pákistánu sílí. Byl otevřen konzulát v provincii Chajbar Paštúnchwá, mající dlouhou hranici s Afghánistánem. Ruské společnosti se chtějí podílet na rozvoji pákistánského ropného a plynového odvětví. Pákistánští vojenští činitelé dostali možnost nastupovat do ruských institutů ke studiu. V nejbližších letech se počítá s dodávkou těžké vojenské techniky a zařízení.

Klíč k vyřešení afghánského konfliktu je v Pákistánu. Nyní je strategie Islamabádu v podpoře Talibánu. Trump žádá, aby odstoupil od této spolupráce. Avšak pro Pákistán je nyní důležitější jednat ve shodě se svými strategickými zájmy, výhrůžky USA moc neznamenají.

Podle autora článku stojíme na prahu velkých změn v Jižní Asii. Značnou roli zde sehrají vztahy mezi Čínou a Afghánistánem a mezi Ruskem a Pákistánem. Bojová linie čelení IS se postupně přemisťuje do Afghánistánu. Zásluhou včasného zásahu Ruska do situace v Sýrii bylo zničeno 87 tisíc teroristů, kteří by mohli udeřit na Rusko v asijském podbřišku z území Afghánistánu, ale síly bojovníků opět rostou. Vláda země a Talibán se nemohou domluvit na koordinaci svých akcí proti novým agresorům.

Převzato z RT.com

***

„Rozsah problémů jen  roste“: Proč nemohou USA dostat pod kontrolu požáry v Kalifornii

Alexandr Karpov

15. listopadu 2018

Při požárech v Kalifornii jsou desítky obětí. Oheň zachvátil velká území na severu, východě i jihu státu, zcela shořelo lázeňské město Paradise. Živel postoupil až k Hollywoodu a zničil domy mnoha známých herců a místa pro natáčení. Trump obvinil správu Kalifornie z nečinnosti. Avšak odborníci upozorňují, že rozsáhlým požárům předcházelo dlouhé sucho a prezidentovu kritiku spojují s jeho snahou upevnit si postavení před volbami v roce 2020.

Lesní požáry v Kalifornii zuří dál, dosud je 50 obětí a 228 nezvěstných. Pátrá se po 1,3 tisících Američanů, se kterými nemohou příbuzní najít kontakt. Zničeno je přes 7 tisíc domů, město Paradise v údolí Sacramento lehlo popelem celé. Tísňové služby uvádějí, že těla obětí byla nalezena ve shořelých autech a domech. S živlem bojuje 8 tisíc hasičů. Oheň zasáhl přes 1 tisíc kilometrů čtverečních. V tomto terénu je hodně suchých keřů a neustále fouká silný vítr.

Ze všech stran

Oheň se rozšířil zejména ze tří míst: z Campu, z Woolsey a z Hillu. Požár pocházející z prvních dvou míst zasáhl jižní Kalifornii, především okraj města Thousand Oaks, kde se pár dní před tím střílelo, přitom zahynulo 12 lidí. Požár, který zničil Paradise začal na kopcích Sierra, 280 km na sever od San Francisca.

Rána Hollywoodu

Požár z Woolsey  směřoval k městu Malibu, západně od Los Angeles. Zničena byla řada domů i těch, v nichž žily celebrity. Bylo také zničeno mnoho kulturních a historických objektů, cenných pro Hollywood. Zcela shořela natáčecí plocha seriálu M*A*S*H v národním parku Malibu – Creek. Plameny sežehly ranč Paramount, který tvořil dekoraci k mnoha klasickým filmům westernového charakteru. Jde o neuvěřitelné ztráty, jejich dosah si v tuto chvíli ani nelze představit. V místě rostly nádherné duby ve stáří stovek let.

Toxické materiály

Požár Woolsey zasáhl území známé jako polygon Polní laboratoř Santa Susana. Tady byly v roce 1957 testovány výzkumné reaktory Rockeldyne a Atomics International, přičemž došlo k jaderné havárii. Následně byly na polygonu zaznamenány ještě čtyři incidenty různého rozsahu provázené uvolněním radioaktivních a toxických látek. Úřad pro dohled na toxické materiály Kalifornie (DTSC) oznámil, že požár neznamenal riziko šíření nebezpečných materiálů, avšak místní ekologičtí aktivisté tvrdí opak.

Ekoložka Melissa Bamstedová tvrdí, že nelze věřit tomu, co DTSC říká. Služba soustavně snižuje stupeň nebezpečnosti v Santa Susaně. Navíc služba nesplnila sliby ohledně vyčištění polygonu.

Prezident organizace Lékaři Los Angeles za sociální odpovědnost uvádí, že je známo jaké materiály se na polygonu skladují a nakolik jsou nebezpečné. Jedná se o nesmírně toxické radionuklidy, chemikálie a těžké kovy. Je jimi prostoupena v Santa Susaně veškerá půda i rostliny. Při požáru se šíří spolu s popelem a dýmem a budou kontaminovat všechny, kdo na tomto území žijí.

Vyčištěním polygonu se měla zabývat korporace Boeing,  ministerstvo energetiky USA a NASA, avšak do vzniku požáru nebyl projekt vůbec spuštěn.

Z roku na rok

Devastující lesní požáry jsou v Kalifornii nikoliv poprvé. Hlavní příčina vzniku a prudkého šíření tkví podle klimatologa Andreje Kiseleva  v dlouhých periodách sucha. Poslední trvala od roku 2011 do roku 2017. Říká: „S každým rokem rozsah tohoto problému roste. Není možno tvrdit, že se to váže ke globální změně klimatu, ale nejspíš to tak je. Dosud to není statisticky potvrzeno.“ Předvídat jak to bude dále je nyní obtížné.

Kiselev podtrhl: „Z roku na rok vyhoří lesy, na jejichž obnovu bude potřeba několik desetiletí, podle toho, zda jde o listnáče nebo jehličnany. Je těžké říci jak to bude v nadcházejících létech, je to záležitost velmi vrtošivá.“

Špatné řízení

Předešlého dne ohlásil Trump pro Kalifornii režim velké živelní pohromy. Podle něho to má ulehčit utrpení obyvatel regionu. O několik dní dříve určil odpovědnou za požáry správu státu a pohrozil, že zatrhne financování tamních struktur. Řekl: „U těchto rozsáhlých, smrtících a ztráty způsobujících lesních požárů v Kalifornii nejsou jiné příčiny, krom špatného spravování lesních ploch. Přitom se na něj vyčleňují každoročně miliardy dolarů. Je ztraceno tolik životů a všechno je to kvůli chybám v řízení. Odstraňte to hned, nebo nebudou žádné další federální platby!“

Mimořádný rating

Podle pracovníka Centra bezpečnosti Ruské akademie věd Konstantina Blochina je jasné, že zdroje jednoho státu nemohou stačit na boj s živelnými pohromami takového rozsahu. Člověk není schopen řídit přírodu. Řekl: „Kalifornie je zvláštní stát s ohromnými zdroji. Pokud by se oddělil od USA, mohl by se stát pátou ekonomikou světa. Trumpova kritika je plně opodstatněná, poněvadž se do Kalifornie vkládají miliardy a problém není dosud vyřešen. Ale ani takové kolosální zdroje samozřejmě nemohou člověka ochránit od živelních pohrom.“

Hlasité výroky amerického vůdce je možno přičítat i vnitropolitickým důvodům. Blochin svoji úvahu uzavřel: „V USA probíhají různé volby nepřetržitě a Trump to musí mít stále na paměti. V tentýž den promluvil o svém přání  účastnit se boje o prezidentské křeslo miliardář Bloomberg. V takové atmosféře musí Trump neustále hájit svoji kandidaturu, aby si upevnil rating. Je docela možné, že jeho zuřivá kritika vlády Kalifornie spočívá právě v tomto.“

Převzato z RT.com