Nynější celoukrajinské vyhrocení: Všichni chtějí na trůn

Ljubov Stěpušova, Jurij Kondratěv

9. února 2019

Nejpravděpodobnější úspěch mohou mít tito zájemci o funkci ukrajinského prezidenta: Tymošenková, Porošenko a Zelenskij. O tom, jaké jsou jejich programy a proč přes nevyhnutelné manipulace by měl každý občan jít hlasovat, promluvil ředitel Ukrajinského institutu analýzy a řízení politiky Ruslan Bortnik.

Čím se odlišují platformy kandidátů na funkci prezidenta Ukrajiny? Jsou si tematicky blízké?

Program každého kandidáta je jeho obrazem. Tymošenková tvrdí, že není tolik zkorumpovaná jako Porošenko (to pro Západ) a není tolik radikální v humanitě (to pro Východ), že nastolí prvky sociální spravedlnosti, sníží poplatky, atd. Porošenko vykládá, že jen on může zemi dovést do EU a NATO a dovršit ukrajinizaci. … No jako vždy. Zelenskij vcelku říká, že nejsou důležité politické a humanitární otázky, že povede zemi směrem k hospodářskému blahobytu. Prý se se všemi domluví, všechny sjednotí a ztrestá oligarchy. Nebojuje proti vládě. To podle něho Tymošenková proti vládě bojuje, ale on bojuje proti systému. Skutečný opak toho, čím strašil Porošenko, to je Zelenskij. Ujišťuje, že v případě vítězství všechny ztrestá, vládu i opozici, všechny, kteří v tomto systému byli 30 let.

Bílo-modří kandidáti v podstatě říkají jedno a to samé: chcete-li žít jako v dřívějších letech 2010 až 2014, hlasujte pro mne. Nastolím mír, napravím to, co zbabrali moji oponenti po roce 2014.

O ostatních kandidátech je zbytečné mluvit.

Jaké jsou nálady ve veřejnosti? Opozice nenachází velkou podporu, nikdo nechce vrátit to, co bylo?

Bílo-modří obnovují svůj elektorát bez ohledu na ztrátu Krymu a Donbasu. Mají nejméně 35 % voličů, v roce 2014 to bylo 16 až 20 %. Politicky jde o období hluboké feudální roztříštěnosti. Z deseti kandidátů vítězí Zelenskij, lepší postavení má na jihu a na východě Ukrajiny.

Proč se nemohou zástupci bílo-modré opozice dohodnout a postavit jednoho kandidáta?

Protože bílo-modré skupiny mají různé podporovatele, různé cíle a všechny spolupracují s ukrajinskou vládou. Z nich nikdo nehodlá cokoliv obětovat. Na Donbasu už zahynuly desítky tisíc lidí, další lidé zahynuli v Oděse a na majdanu. Pokud člověk nechce nic obětovat, není to vůdce. Bílo-modrý segment dosud vůdce nevytvořil. Má jen vůdce z dřívější epochy, komorní, většinou pokojové.

Má Rusko nějaký vliv?

V ukrajinských volbách byla vidět aktivní účast Ruska. Sankce proti skupině Achmetova zřejmě posílily nepochopení postoje Ruska. Jedna věc je zavedení sankcí na nějaký okruh kolem Achmetova a jiná na Novinského, který nejvíce podporuje ukrajinskou pravoslavnou církev. To ještě více dezorientovalo elektorát s pozitivním vztahem k Rusku. Samozřejmě chápu, že šlo o úsilí Ruska účastnit se určení jednotného kandidáta ze bílo-modré, což dnes požaduje opozice – Medvedčuk, Bojko a jiní. Myslím, že projekt s jedním kandidátem by byl efektivní v parlamentních volbách. V prezidentských by s ohledem na vládou stanovenou odvetu neměl šanci.

Jaké jsou reálné požadavky obyvatel?

Podle sociologie jsou tři hlavní: Mír, boj s korupcí a navýšení sociálních standardů – snížení poplatků a zvýšení mezd. Z běžných věcí jsou pro Ukrajince nejdůležitější ceny, inflace a příjmy.

Kdo z uchazečů může podle vás alespoň něco v těchto oblastech udělat? Alespoň něco. Všechny sliby – to by byla demagogie.

Samotní Ukrajinci nevěří, že je kdokoliv schopný dosáhnout všechny takové cíle, a proto všichni takoví politici ztratili hodnocení na 50 % i více. Za takové situace vítězí Zelenskij. Je to nová tvář, jeho záporné hodnocení je menší. Má větší důvěru a může více slibovat. Na rozdíl od ostatních ještě neklamal.

V sociálních sítích padají dotazy, zda vůbec stojí za to k volbám chodit.

Určitě ano, jít. Kdo nepřijde, jde na ruku současné vládě. Technologie této vlády právě směřuje k tomu, aby lidé nepřišli. Porošenko se svými deseti až dvaceti procenty bude mít naději na vítězství jen při nízké účasti voličů. Při vysoké volební účasti nebude mít nikdo ze současné vlády naději na vítězství. I když s námi manipulují, jsou to přesto volby. Proto je vysoká účast mimořádně nutná, aby byly zájmy vyvážené a aby se  politika přece jen změnila.

Převzato z Pravda.ru

***

Co bude pro Evropu znamenat bitka USA a Číny o vedení v sítích 5G?

Vladimir Prochvatilov

11. února 2019

Zástupce ministerstva zahraničí USA Sundland doporučil podle Bloombergu evropským spojencům v Bruselu vyhýbat se dodavatelům telekomunikačních služeb, které jsou pod „kontrolou vlády ze zahraničí“. Prý „Čína usiluje o získání kontroly nad západními daty a sítěmi“.“ Spojenci by si měli dvakrát rozmyslet použití zařízení od společnosti jakou je Huawei Technologies“, upozornil úředník.

Sundland své varování odůvodnil tím, že se Čína snaží být kybernetickou mocností za pomoci nezákonných struktur a kontroly dat a sítí. Čínské zákony vyžadují, aby státní i soukromé společnosti spolupracovaly a poskytovaly data čínské rozvědce a kontrarozvědce. V Bruselu varoval: „USA stanovily jako prvořadou bezpečnost sítí i služeb a to je pro 5G významné. Není to rozhodnutí o ceně nebo o kvalitě. Je to rozhodnutí zda povolit nepoctivým hráčům kontrolovat váš národní telekomunikační systém.“

Bloomberg píše, že Huawei obvinění vždy odmítala s tím, že v samotných USA podle zákona o odposlouchávání (Communications Assistence for Law Enforcement Act) z 25. února 1994, přijatého za Clintona, jsou operátoři povinni poskytovat federálním agenturám přístup k přenášeným datům. Bývalý pracovník Agentury národní bezpečnosti Edward Snowden poukázal na to, že agentura využívá telekomunikační zařízení ke špionáži.

Na EU je činěn nátlak ohledně partnerství s čínskými společnostmi s odůvodněním, že čínský zákon z roku 2017 požaduje, aby organizace a občané ČLR spolupracovali s rozvědkou. EU poslušně plní pokyny k bdělosti a k bezpečnosti sítě, které přicházejí z Washingtonu.

V prosinci byli do Německa vysláni oficiální zástupci americké administrativy, aby ve věci Huawei zesílili tlak na německou vládu. Podle odborníků Bloombergu se zřejmě Německo vyhne úplnému zákazu mobilních sítí 5G na svých zařízeních, jako se stalo v Austrálii.

Mobilní sítě 5G budou předávat data průměrně stokrát rychleji než současné 4G a umožní v komerčním rozsahu realizovat nové technologie, například auta bez řidičů, chytrá města a robotizaci výroby. MTI Technology Review objasňuje, že technologie 5G slibuje celý soubor „dramatických vylepšení“. Mobilní sítě 5G využívají zcela novou bezdrátovou infrastrukturu pro dosažení stonásobné rychlosti oproti sítím 4G a vylučují jakákoliv zpoždění ve zpracování informací. Bude to počátek internetu věcí.

Termín internet věcí (Internet of Things – IoT) znamená síť fyzických předmětů (věcí) připojených k internetu a působících mezi sebou, nebo s vnějším prostředím. Jedním z prvních známých IoT zařízení je IoT přístroj s chlazenými nápoji modernizovaný americkými studenty v roce 1982 tak, že umožňoval na dálku kontrolovat dostupnost nápojů a stupeň jejich chlazení. Americká poradenská společnost McKinsley předpokládá, že ekonomika internetu věcí dosáhne k roku 2025 11,1 bilionu dolarů.

Podle londýnské informačně-analytické společnosti IHS  Markit vede Huawei  ve světovém hodnocení poskytovatelů IoT platforem, přičemž předstihuje americké Cisco a Microsoft. Je jedním z největších světových dodavatelů telekomunikačních zařízení a vlastní deset procent všech světových patentů sítě 5G. Patenty zahrnují veškeré technologie pro vytvoření infrastruktury. S plnohodnotnou komercionalizací sítě 5G počítá do roku 2020.

Německo a USA si v oboru rozvíjení sítí 5G navzájem konkurují, ale konkurují si i s Čínou. Nebezpečí čínské špionáže existuje, ale potřeba Evropy rozvíjet mobilní technologie převažuje nad nebezpečím. Německá Deutsche Telekom AG varovala, že vyloučení Huawei ze seznamu dodavatelů sítě páté generace povede k pomalejšímu zavedení technologie se zdržením nejméně o dva roky. Deutsche Telekom nasadila systémy Huawei na tisíce svých bezdrátových věží. Tvrdí, že sítě 5G musejí být vybudovány na stávající infrastruktuře 4G, která se do značné míry opírá o zařízení Huawei. Znamená to, že bude-li Huawei úplně zakázána, budou muset německé společnosti zničit veškeré svoje vybavení, což přijde na mnoho miliard EUR.

Deutsche Telekom hodlá seriózně prověřit svoji strategii nákupů od čínských dodavatelů. Huawei je již prakticky zakázána v USA, Austrálii a na Novém Zélandu. Na otevřenou konfrontaci s čínským gigantem dosud nepřistoupila Británie a Kanada. Po zatčení dcery zakladatele Huawei v Kanadě už zůstává jen Británie. Emily Taylorová, odbornice na kybernetickou bezpečnost z Catham House má zato, že „už nějaký čas bez zvláštního šumu probíhá v mezinárodních organizacích zákeřná válka standardů za prvenství v technologii superrychlé mobilní komunikace 5G a jeden z cílů je vítězství v obchodování, pokud se dá přednost technologiím domácích výrobců zařízení“. Čína je v technologii 5G na prvním místě ve světě.

Britští odborníci jsou přesvědčeni, že bitva za právo určovat světové standardy je boj o hegemonii a potrvá desetiletí. Ruský vojenský odborník Ilja Plechanov hodnotí dva v pořadí druhé světové lídry v technologiích 5G, jimiž jsou Ericsson a Nokia. Ti nejsou schopni konkurovat Huawei v záležitosti vybavení. Ericsson zaostává o půl druhého roku a Nokia je na tom ještě hůře.

Podle singapurského experta Thama mocnost, která jako první rozvine úspěšně síť 5G, získá velkou ekonomickou výhodu nad ostatními. Řekl: „Z geoekonomického pohledu mohou být sítě takovým faktorem pozměňujícím pravidla hry, který naruší rovnováhu mezi první a druhou nejrozvinutější ekonomikou na světě.“

Ať skončí bitva o prvenství v 5G technologiích mezi USA a Čínou jakkoliv, bude muset Evropa pod nátlakem Američanů omezit spolupráci s čínskými dodavateli a ještě více zaostávat v rozvíjení mobilních sítí páté generace za světovými vůdci.

Převzato z Fondsk.ru

***

Odjel navždy, ale za rok se vrátil: Rus řekl, proč nezůstal v Evropě

13. února 2019

Obyvatel Sankt-Petěrburgu Alexandr se odjel v devatenácti letech vzdělávat do ČR. Jako i mnozí jiní plánoval  strávit zde rok na jazykových kursech a potom nastoupit na místní vysokou školu. Diplomy českých univerzit jsou uznávané v zahraničí, tak počítal, že bude mít široké možnosti pro další život v Evropě nebo jinde. Ale po roce se vrátil zpět do Ruska.

Říká, že před odjezdem byl plný entuziasmu. Před tím navštívil několik evropských zemí jako turista a nyní mohl v jedné z nich prožít dlouhou dobu a zhodnotit vše zevnitř. Do ČR se vypravil kvůli možnosti jednoduše se naučit jazyk. Vysokoškolské vzdělání je zde bezplatné. Život je tu o něco dražší, ale ne příliš. Studium synovi platili jeho rodiče, takže se nemusel starat o přivýdělek.

Alexandr vstoupil do jazykových kursů v Pražském vzdělávacím centru (PVC). Říká, že zde byli velmi dobří přednášející a s výukou jazyka neměl žádné problémy. Výuka byla pět dní v týdnu, vždy dva až tři páry, takže času na poznávání samotné ČR i sousedních zemí bylo dost. Kolej při PVC, v níž zpočátku žil, už potřebovala vylepšit. Dlouho se zde nic neopravovalo, nábytek se rozpadal, v některých místnostech byla zabedněná okna. Studenti bydleli po třech, na patře byla jedna kuchyňka s omezeným provozem od sedmi do dvaadvaceti hodin. V ní byla jedna pračka a chladnička. Ubytování stálo 295 EUR za měsíc.

Mladík brzy nevydržel a s několika studenty bydlení odřekli. Bylo těžké najít nové, Češi nechtěli byt poskytnout ruským klukům přímo. Problém se vyřešil prostřednictvím makléře.

Podle Alexandra se celkově v ČR k Rusům chovají normálně. Lidé staršího věku, kteří zažili tak zvanou „sovětskou okupaci“, se k Rusům chovají neutrálně. Těch, kteří otevřeně projevují nepřátelství, není mnoho. Podle něho jsou obyvatelé ČR v podstatě velmi tolerantní. V Praze jsou občas vidět divně oblečení lidé ze skupin LGBT a nikdo si jich nevšímá.

Lidé se snaží jeden ke druhému chovat zdvořile, bez ohledu na věk a postavení, většinou jsou zdvořilí a kultivovaní a podle možnosti se vyhýbají konfliktům. Podle ruského studenta je život v ČR přechodem mezi Ruskem a Evropou. Češi s Evropany sdílejí nejen zdvořilost, ale převzali i vášeň pro hospodaření. Snaží se o maximální spoření vodou, stále vypínají světlo, dokonce i při opuštění místnosti na několik minut.

Myšlenka na návrat do Ruska přišla na Alexandra náhle. Nejprve se mu v ČR velmi líbilo, ale postupně začal chápat, že jeho život zde se příliš neliší od jeho života v Sankt-Petěrburgu. Přitom pro jeho rodiče je to mnohonásobně dražší. K jeho rozhodnutí změnit svůj vztah k vlasti mu pomohl i jeden z přednášejících v PVC. Byl to skutečný český vlastenec, ale když uslyšel, jak se někteří studenti neuctivě vyjadřují o Rusku, připomenul jim, jaká je to ve skutečnosti ohromná země, s bohatou historií a rozvinutou kulturou. A žasl, jak mohou mladí lidé v principu srovnávat Rusko s maličkou Českou republikou.

Nakonec Alexandr stále více chápal, že ač je v Evropě život dobrý, příliš jej nepřitahuje. Po poradě s rodiči zvolil návrat a už před rokem se objevil doma v Rusku.

Převzato ze Sharknews.ru

***

Rusko nemůže ve Venezuele prohrát

Ljubov Stěpušova. Jurij Kondratěv

13. února 2019

Vladimir Bruter z Mezinárodního institutu humanitárně – politických studií pohovořil o tom, proč je pro Rusko tak důležité neprohrát s americkou destabilizací situace ve Venezuele. Za jakou cenu může přijít vítězství a je-li potřeba o něj usilovat.

Proč je pro Američany tak důležité svrhnout prezidenta Madura a z Venezuely vytlačit Rusko a Čínu? Nejde přece o blízkou Sýrii a ruská účast ve venezuelském hospodářství není nijak velká. Ztratíme 6 miliard dolarů a to je vše.

Věc není v dolarech a jejich množství. To jsou ztráty přijatelné. Otázka zní: Je možno vyhnat Rusko? Bylo-li by s Venezuelou něco podobného jako bylo s Krymem, viděl by to Washington jinak. Pokud ukáží Rusové slabost bude možnost činit další nátlak. Washington chápe situaci právě takto.

Co z toho nakonec bude?

Další degradace rusko-amerických vztahů.

Ale materiálně?

Různé částky. V jakémkoliv případě budou pod šesti miliardami USD. Ohledně perspektivy se lze odvolat na rozhovor s náměstkem ministra financí RF Storčakem, který tvrdí, že víme, jak je možné stabilizovat venezuelské hospodářství, ale to také musí chtít vedení Venezuely. Ke stabilizaci musí vláda přijmout řadu nepopulárních opatření. Pokud k tomu nedojde, bude ekonomika nadále závislá, nestabilní a bude působit velké problémy strategickým investorům. Rusko a Čína musí problémy řešit.

Maduro potřebuje jasné vítězství a čas na to, aby v zemi situaci stabilizoval. Pro Rusko a Čínu je důležité, aby právě tyto dvě země mohly přijímat strategická rozhodnutí a Maduro, aby je na rozdíl od dřívějška plnil. Jestliže je plnit nebude, bude se situace dále horšit, bude nestabilní a v zemi budou lidé nespokojení. Kdyby k tomu došlo, byly by možnosti Ruska značně omezené.

Jaké reformy musejí především projít?

Musejí se omezit ty sociální výdaje, které nemůže venezuelský rozpočet utáhnout.

Jsou nezbytné.

Rusko musí začít kontrolovat prodej venezuelské ropy. Taková je perspektiva. Kontrola musí být prakticky úplná, protože nejsou žádné pochybnosti o tom, že pokud nezavede EU proti Venezuele sankce, zavede je řada zemí EU. Ropu musí prodávat jen do spřátelených zemí. Rusko může v prvé řadě zpracovávat venezuelskou ropu, jejíž struktura je dost složitá. Pokud k tomu dojde, bude Rusko jak příjemcem, tak strategickým investorem. Pokud k tomu nedojde, ocitne se režim ve volném pádu a to může trvat dlouho.

Jak hodnotíte situaci  celkově? Zatím se Maduro drží u vlády, armáda jej podporuje. Ale hospodářsky to má složité. Jak budou události pokračovat?

Myslím, že dvojvládí se musí vyřešit během jednoho až dvou měsíců, a to v krajním případě.

Znamená to, že za tu dobu musíme zařídit obchod s venezuelskou ropou a s příjmy pro Madura?

To nemusí být tak rychle. Je potřeba, aby bylo jasno kdo zemi vede. Ano, většina podporuje Madura, ale za Guaidem stojí dost vlivná menšina. Jestliže tito lidé budou dodržovat schéma vypracované ve Washingtonu, povede to v zemi k neřízené situaci. Kdyby Maduro předal vládu, nebylo by možno přijímat závazná rozhodnutí. Je potřeba, aby bylo vidět, že zůstane a Guaidó že prohrál. Potom je možno rozhodovat. Měsíc až dva je doba pro vyřešení politické krize.

Pro všestranné hospodářské vyladění ještě nějaký čas je. Jestliže nebude přijato, nastane v zemi chaos na dlouho. Přijdou nové protesty, noví protestující, nová nespokojenost, nová inflace a bude se muset dříve nebo později znovu rozhodovat. Aby k tomu nedošlo, musí se s hospodářskou situací v zemi něco dělat, stabilizovat ji. To se nespraví za jeden až dva měsíce, k tomu je potřeba rok i více. V této chvíli se musí stabilizovat především politická situace a musí se dát znát, že Guaidó prohrál. Bude-li to názor devadesáti až devadesáti pěti procent obyvatel země, potom je možno zabývat se dalšími záležitostmi. Na definitivní sesazení Guaida je měsíc.

RF si přeje, aby Guaida a jeho skupinu delegitimoval samotný průběh situace, aby bylo vidět, že Maduro situaci kontroluje a puč se nezdaří. To se asi nepovede. Na řadu potom přijde faktor času. Co bude za tři, čtyři týdny záleží také na druhé straně. Ani ona nemůže klidně vyčkávat až Guaidó prohraje. Bude muset stupňovat napětí. Bude muset vyhrožovat intervencí a použitím síly.

S Asadem se to Spojeným státům nepovedlo.

Ani tady se to nepovede. Trváme na tom, aby Západ nepoužil sílu. Když ji nepoužije, nepoužijeme ji ani my. Ale pokud použije, potom to uvidí.

Převzato z Pravda.ru