Saakašvili v roli amerického vodítka pro Zelenského

Dmitrij Sedov

3. června 2019

Zelenskij se rozhodl vrátit Saakašvilimu ukrajinské občanství a ten se okamžitě a triumfálně vrátil do republiky, což u ukrajinské veřejnosti způsobilo rozruch. Při různých spekulacích o motivech rozhodnutí by stálo zato vypíchnout nesporné momenty, které se k návratu excentrika váží.

Za prvé se dnes jeví jako potulný žoldnéř bez kontraktu. Je žádostiv politického boje a chová se jako klíště. I když mu Zelenskij nedá funkci, mohl by mít svoji stranu „Pohyb nových sil“, která se smrskla poté, co jej Porošenko vyhostil ze země. Bude zajímavé sledovat, jestli tu stranu čeká oživení, a pokud, tak za čí peníze.

Za druhé je po celou svoji politickou kariéru pod patronací Washingtonu. Jeho příchod k moci v Gruzii v revoluci růží v roce 2003 byl americkým projektem. Celá jeho vláda v Gruzii nesla pečeť zahraničního řízení. Jeho útěk byl útěkem zahraničního chráněnce zkompromitovaného nepochopením své země a člověka, který se nevyrovnal s určenými úkoly. Úkoly mu dávali lidé, kteří považovali Gruzii za polygon neoglobalistických experimentů. Je nanejvýš pravděpodobné, že avantýra s napadením Jižní Osetie v roce 2008 byla z příkazu amerických tajných služeb, které potřebovaly otestovat pevnost ruského postavení na Kavkaze. Tento člověk se také účastnil mnoha kyjevských nepokojů, po kterých následovala radikalizace situace na Ukrajině a počátek válečných akcí na Donbasu.

Jsou svědectví, že zejména Saakašvili organizoval příchod Gruzínců ostřelujících účastníky majdanu v roce 2014, po kterém došlo ke státnímu převratu. Je téměř jisté, že tuto akci zorganizovala CIA. Američané potom našli pro svého chráněnce nové pole působnosti – stal se poradcem Porošenka a posléze gubernátorem Oděské oblasti.

Za třetí je Saakašvili silným odpůrcem spolupráce Ukrajiny s Ruskem. Bude vší silou pracovat na tom, aby se nová vláda nezačala ohlížet k Rusku ve smyslu hledání cesty z krize. Jeho zbraněmi jsou skandály, kompromisy a intenzívní práce s médii. Je to temperamentní tribun schopný přitahovat pozornost. Výborně vládne nacionalistickou a protikorupční demagogií.

Za čtvrté – pokud to ještě Zelenskij nepochopil, tak brzy pochopí, že Saakašvili je střela s posunutým těžištěm. Ty mění směr pohybu při střetu se sebemenšími překážkami. Dnes přítel, zítra tě může obvinit. To, že je dobrým novináře,  může být pro nového prezidenta rizikem, které zřejmě chápe. Proto je těžké pochopit, že si jej pustil do země o vlastní vůli. Nejspíš plní přání amerického velvyslanectví. Američany bude muset poslouchat stejně, jako to dělal Porošenko. Poradili mu, aby vyhlásil default Ukrajiny. Cílem je zbavit se kontroly světových finančních parazitů – MMF a Světové banky. Default postaví novou kyjevskou vládu před nutnost zaktivování spolupráce s Ruskem.

Za páté, možná Zelenskij předpokládá, že mu bude Saakašvili užitečný v boji s korupcí. Není známo, nakolik chápe, že korupce je atribut oligarchicko-zlodějského kapitalismu a nemůže nad ní zvítězit ani nejlepší politik. Bude to stejné jako za Saakašviliho gubernátorství v Oděse.

Je hodno pozornosti, že Zelenskij ignoroval vztahy lidí k Saakašvilimu v Gruzii i v Rusku. V Gruzii je stíhán v devíti případech a v Rusku je považován za zločince, který vydal rozkaz k likvidaci ruských mírových sil v Jižní Osetii. Pro vztahy Kyjeva s oběma zeměmi je to důležitý faktor.

Skutečnost zůstane skutečností. Saakašvili se znovu objevil na Ukrajině a znovu za tím stojí zákulisí. Je možno předpokládat, že tyto síly usilují o to, aby Ukrajina nevyloučila z činnosti zavedeného Porošenka. Mišo bude otevírat druhý díl politického představení „Amerikanizace ukrajinizace pod praporem debilizace“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Jakov Kedmi: „Není potřeba být nervózní“ před setkáním Rusko – Izrael – USA

4. června 2019

Jakov Kedmi je přesvědčen, že není možno věřit arabským médiím v hodnocení nadcházejícího setkání zástupců Ruska, USA a Izraele v Jeruzalémě. K setkání dojde během dvou až tří týdnů a účastní se jej tajemník ruské Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev, poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost Bolton a předseda Rady národní bezpečnosti Izraele Meir Ben-Shabbat. V západním tisku je to označováno za bezprecedentní, neboť „vyvrženci“, tedy Rusku budou navrženy „stimuly“, které umožní „omezit“ rostoucí vliv Íránu na Blízkém východě.

Podle novin Asharq Al-Awsat projevil iniciativu Izrael. Podle západních diplomatických zdrojů budou stimuly zahrnovat uznání Bašára Asada, změnu sankcí na syrské vedení a účast v obnově země. Na oplátku musí Rusko ujistit o dodržování „konkrétních opatření“, především musí omezovat roli Íránu v Sýrii a hlídat politické procesy v republice.

Ben-Shabbat se s Patruševem setkal v září 2018 v Moskvě k posouzení „regionálních problémů na Blízkém východě a situace v Sýrii“. Po jednání se tehdy zdůrazňovalo, že Izrael trvá na tom, aby íránské síly ze Sýrie odešly. Izrael považuje za „červenou čáru“ úsilí Íránu o trvalou vojenskou přítomnost v Sýrii a snahy o převedení munice pro Hizballáh, který má základnu v Libanonu a na Západě je veden jako teroristická organizace (ne tak v Rusku). Podle některých údajů je v Sýrii kolem 100 tisíc místních a zahraničních vojáků v zájmu Íránu. Mezi nimi jsou bojovníci Sboru strážců islámské revoluce. Od dubna je ve Washingtonu považují za teroristy.

Pro Trumpa je nyní nejdůležitější vrazit klín mezi členy silné eurasijské opozice, tj. mezi Rusko, Čínu, Írán a Severní Koreu. Proti všem jsou vedeny útoky, ale nejvíc na Írán, to proto, že si to přeje Izrael. Po roce od odchodu z významné jaderné dohody z roku 2015 uvalil Washington nové velké sankce na Bagdád i se zákazem dovozu íránské ropy. K tomu vyslal další vojska  a válečnou techniku do Perského zálivu k neutralizaci „íránské hrozby“.

Bolton, který před tím vyzval ke svržení „režimu mulláhů“ v Teheránu se nijak neobtěžoval důkazy a nedávno řekl, že Írán stojí za napadením čtyř obchodních lodí v Ománském zálivu. Teherán několikrát odmítl jakoukoliv účast na incidentu.

Írán je spojencem Moskvy v operacích v Sýrii, bojeschopné íránské oddíly bojovaly proti bojovníkům na zemi a ze vzduchu byly podporovány ruským letectvem. Poplašnou zprávou je, že prý Moskva neakceptovala žádost Teheránu o nákup S-400. Za zprávou Tel Avivu a Washingtonu jsou velké taktické výhody – perspektiva nalezení společného postoje s USA – jadernou mocností schopnou v jaderné válce zničit Rusko. Zradí Putin íránské vedení, anebo se to bude nazývat ustavení nového situačního partnerství?

Bývalý vedoucí izraelské služby Nativ a politolog Jakov Kedmi řekl Pravdě, že „to jednoduše bude pracovní setkání, o čem budou mluvit nevíme, ale sám fakt tohoto setkání je důležitý“. Expert navrhl „počkat a neznervóznit, nebo chtít něco pochopit z obvyklých spekulativních dezinformačních zpráv tisku Blízkého východu“. Odmítnutí Moskvy uspokojit objednávku Teheránu na nákup systému protiraketové obrany S-400 nepovažuje Jakov Kedmi za signál Moskvy Spojeným státům a Izraeli, že je Rusko připraveno vyvíjet nátlak na Írán. Řekl: „Jestli je tato zpráva pravdivá, znamená to zaprvé, že Rusko (vycházeje z rezoluce OSN o omezení dodávek Íránu) počítá s tím, že komplex S-400 nepodléhá těmto omezením, na rozdíl od S-300. A za druhé Rusko nepočítá s tím, že bude dodávka této zbraně konstruktivním krokem pro hledání mírového vyvedení z krize na Blízkém východě  v případě Íránu.“

Převzato z Pravda.ru

***

První návrhy Kučmy k řešení konfliktu na Donbase

6.června 2019

V otázce vyřešení konfliktu na Donbase se objevily posuny, byť jsou nevelké. Bývalý prezident Ukrajiny Leonid Kučma se objevil ve funkci představitele Ukrajiny v kontaktní skupině pro Donbas a navrhl řadu řešení, která mohou zmírnit napětí v regionu.

Konkrétně doporučil zabývat se zrušením blokády Donbasu, zavedené v roce 2017. Tehdy začali jednotliví političtí činitelé blokovat obchodní toky, což nezlepšilo vztahy mezi znepřátelenými stranami.

Iniciativa je to skutečně chvályhodná, ale jednotliví politologové poznamenávají, že zrušení blokády je evidentní povinností ukrajinské strany. Mluví o tom ředitel Centra politické konjunktury Česnokov. Říká, že zavedení blokády bylo přímým porušením minských dohod, které v této chvíli již existovaly a Ukrajina se zavázala je plnit. Ovšem zrušení ekonomických omezení je celkem obtížný proces, který se nevyřeší za jeden den.

Kučma rovněž navrhl „neopětovat palbu“. Podle něho musí být tento aspekt zakotven v dohodách, aby to umožnilo dodržovat klid. Jenže to rozezlilo ukrajinské politiky, kteří své myšlenky předkládají dostatečně daleko od pásma bojů. Mluvčí Nejvyšší rady okamžitě uvedl, že návrh je cestou ke kapitulaci a on kapitulovat nehodlá. To opakoval další zářný představitel současné ukrajinské politické elity, ředitel Institutu národní paměti Vjatrovič. Podobné nálady ukazují, že o plnění návrhů Kučmy se povede zápas na politické frontě. Přinejmenším se současným parlamentem budou podobné kroky více než složité.

Ano, i představitelé LNR a DNR ne úplně věří, že je ukrajinská strana schopna reálných řešení. Luganský diplomat Morošnik poznamenává: „V optimismu jsme velmi rezervovaní. Týká se jen rétoriky. Nic jiného než trochu změněnou rétoriku, ve které je méně ‘porošenkovštiny’, si asi představovat nemůžeme. V některých skupinách proběhla relativně konstruktivní jednání.“

Nicméně od ukrajinských vyjednávačů zřejmě není možno čekat více. Postoj vedení země je v této etapě stále stejný.

Převzato z Planet-today.ru