Libye sevřená dvojvládím

Vladimir Prochvatilov

7. dubna 2019

Dne 5. dubna spěšně zasedala RB OSN k situaci v Libyi, která se silně vyhrotila začátkem dubna. Rada bezpečnosti se obrátila k Libyjské národní armádě (dále jen LNA) a k jejímu veliteli maršálu Chalifu Haftárovi  s výzvou vyhnout se válečnému střetu (i když k němu již došlo). RB prohlásila, že válečná cesta k vyřešení konfliktu nepřipadá v úvahu. Vyzývalo se k pokračování dialogu a konstruktivní spolupráci s OSN.

Po zavraždění Muammara Kaddáfího je země rozdělena na východní část zahrnující Tobruk, v němž zasedá volený parlament a západní s hlavním městem Tripolisem a Vládou národního konsensu, jejímž předsedou je Sarraj a byla vytvořena za podpory OSN a EU. Hlavní město Tripolis je ve skutečnosti kontrolováno pěti navzájem si konkurujícími skupinami.

Dne 4. dubna dal maršál Haftár ve videozáznamu příkaz svým vojskům zaútočit na Tripolis. Podle Al-Džazíry ovládají oddíly LNA města Garján a Surmán jižně od Tripolisu. Dne 5. dubna přijel generální tajemník OSN Guterres do Tripolisu a přitom oznámil: „Na cestě do Libye jsem s překvapením zjistil vojenské operace a politická prohlášení, která ve mně vyvolala vážné znepokojení. Vyzývám, aby se zastavily všechny vojenské operace, aby se ustanovila kontrola nad situací a aby byla ukončena ostrá prohlášení.“

Al-Arábíja informuje o Haftárově sdělení Guteressovi, že útok na Tripolis bude pokračovat, dokud se nad terorismem nezvítězí. Guteress napsal, že odjíždí z Libye s těžkým srdcem a hluboce znepokojen, ale s nadějí, že „je možno se vyhnout krvavé konfrontaci v Tripolisu i kolem něho“.

Po několika hodinách se Haftárova vojska pod jeho velením dostala na jižní okraj Tripolisu a vzala pod kontrolu mezinárodní letiště. Mluvčí LNA Mismari řekl novinářům, že jejich síly kontrolují kolem Tripolisu pět vesnic a vyjmenoval je.

Ve stejnou dobu využila vládní vojska opozdivší se útok LNA a přesunula z pobřežního města Misuráta do Tripolisu větší počet vozidel s kulomety. Frontová linie se dostala do vesnice Suq al-Khamis, vzdálené 45 km jižně od Tripolisu. Ráno 5. dubna oznámil mluvčí LNA, že pokračují v ofenzívě.

Soudě podle informací médií vedou se střety bez účasti obrněné techniky. Nejsilnějšími zbraněmi jsou auta s kulomety. Větší odpor silám LNA mohou klást jen skupiny z Misuráty vzdálené 200 km od Tripolisu. Jsou to vojáci takzvaného „centrálního štítu“, který měl ve své době důležitou roli v porážce Muammara Kaddáfího. Mají těžké zbraně i tanky, mobilní raketové komplexy a bojová letadla. Centrální štít je součástí „Štítu Libye“, který prohlásil parlament v Tobruku za teroristický.

V materiálech knihovny USA v Kongresu se tvrdí, že řada oddílů Štítu Libye měla podíl na obsazení amerického velvyslanectví v zemi a vraždě velvyslance Stevense dne 11. září 2012.

Za šest let se situace moc nezměnila. Západ podporuje vládu v Tripolisu, která se nijak neangažovala v likvidaci džihádistické enklávy v Misurátě a dnes spoléhá na její podporu. Zdroj RIA novosti se dozvěděl z okruhu Haftára , že na pomoc islamistům na západ Libye přišli pohlaváři al-Kájdy ze Sýrie.

Když v posledních měsících vyhnala LNA islamisty z východní části Libye, vzala pod kontrolu „ropný půlměsíc“ z pobřežní části Syrty, kde jsou hlavní exportní terminály. V lednu bojovala Haftárova armáda na jihozápadě proti bojovníkům z čadské opozice a proti kriminálním bandám. V březnu se upevnila v důležitých městech na východě, také tam vzala pod kontrolu ropná pole, včetně největšího Al-Sharara.

Spojené státy mnohokrát zasahovaly do boje mezi libyjskými skupinami o kontrolu na toto těžební místo. Podle prohlášení amerického ministerstva zahraničí z 18. prosince 2018 by měla „kontrolu nad polem zajišťovat Národní ropná korporace Libye a vláda národního usmíření“. Ale ve skutečnosti je to obtížné a není to v silách Sarrajovy vlády.

Ve dnech 14. až 16. dubna by měla být v Ghadamesu konference o národním usmíření, na níž jsou přihlášeni představitelé všech politických sil Libye. Pokud se LNA podaří do začátku konference potlačit v řadě regionů zakopané skupiny teroristů, budou o hodně větší  naděje na dosažení míru.

Ruský ministr zahraničí upozornil, že stále se vlekoucí krize v Libyi je důsledkem přímého a nezákonného zasahování NATO do věcí této země a to tam vede k chaosu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nelíbí se nám, když nám cizinci říkají, co máme dělat

Dmitrij Laru, Elnar Bajnazarov

9. dubna 2019

Islandský prezident Gvudni Jóhansson promluvil o společném rozvoji severní námořní cesty s Ruskem a shodném postoji obou národů.

Island se může stát překladním uzlem pro lodě využívající severní námořní cestu (dále jen SNC). Islandský prezident Gvudni Jóhansson (dále jen G. J.) odpovídal na otázky Izvěstijí. Cestuje na Arktické fórum v Petrohradě, přičemž chce jednat s Vladimirem Putinem. Tématem, které má v úmyslu s ruským prezidentem projednat, je především Arktida. Islandské předsednictví v Arktické radě má začít letos v květnu. Je to takové fórum, v němž mají všichni účastníci stejné možnosti. Samozřejmě, že jsou i neshody, každý má své zájmy. Ale Island předpokládá, že se bude spolupráce s Ruskem v Arktické radě vyvíjet jako dosud. Rusko i ostatní členové Arktické rady souhlasí s tím, že se pozornost musí přednostně věnovat třem tématům. Jsou to ekologie severních moří, řešení otázek spojených se zásobováním elektřinou a problémy lidí žijících v Arktidě.

Alternativa SNC Suezskému průplavu nezávisí podle G. J. na Islandu. Ale pokud se bude výrazně zvyšovat námořní obchod, bude uvažovat a ve skutečnosti již uvažuje o využívání svých přístavů, například jako překladních uzlů.

Na dotaz jaké mohou být důsledky čtyřnásobné rychlosti oteplování Arktidy ve srovnání s jinými částmi světa odpověděl G.J., že je to pro jeho zemi přímé nebezpečí. Island se orientuje na rybolov. Oteplování klimatu vede k oteplování vod kolem ostrova a okyselování oceánu. To může mít negativní dopad na biologickou masu moří. Ryby žijící tradičně v islandských vodách se budou stěhovat na sever. Jejich místo zaujmou ryby z jižnějších oblastí moře a Islanďané se tomu budou muset přizpůsobit.

Velvyslankyně Islandu v Rusku Berglind Asgeirsdottirová řekla na konferenci o rybolovu v Murmansku, že islandské společnosti počítají se svojí účastí v modernizaci ruského rybářského loďstva, která se zatím velmi dobře vyvíjí. Je řada islandských společností i v Petrohradu, jako je Nautic, KnarrRussia, Valka, Marel a Skagin3x, což je ukázka toho, že lze i přes mezinárodní situaci spolupracovat. Mimochodem, Reykjavík se v roce 2014 připojil k evropským sankcím proti Rusku.

Island je skála uprostřed Severního Atlantiku obklopená mořem. Proto se dobře vyznáme v rybolovu. K tomu jsme kompetentní, společnosti vyvážejí své znalosti a know-how o rybolovu do zahraničí. Celková hodnota kontraktů mezi islandskými a ruskými firmami bude v příštích několika letech přibližně 170 milionů USD. Pro tak malou zemi, jako je Island, je to číslo působivé. Máme technologie pro modernizaci a rozvoj rybolovného loďstva a rybolovného sektoru, který plánuje Rusko. Můžeme zde spolupracovat a bude to výhodné pro obě strany.

Na dotaz jak se G. J. dívá na snahy Číny upevnit se v Arktidě, ač je zeměpisně vzdálená, prezident uvedl, že si přeje, aby se všechny země připojily k nim a vystupovaly za stabilní a pokojnou budoucnost Arktidy. K tomu hodlají pokračovat v jednání s Čínou. Přál by si utvrdit všechny strany zainteresované v Arktidě, aby šly po cestě stabilního a klidného rozvoje severu.

Dále islandský prezident hovořil o svém vztahu k ruské kultuře, o tom, že se učil ruštinu, kterou sice neovládá dokonale, ale ruským zprávám a komentářům dokáže porozumět. Zmínil se o svéhlavosti Islanďanů i Rusů, o svém fandovství ke kopané a o dobrém pocitu z účasti islandských fotbalistů v ruské lize.

Převzato z Iz.ru

***

„Prakticky udělali všechno možné“: USA nedokázaly přesvědčit Evropu, aby upustila od Severního proudu 2

Roman Šimajev

11. dubna 2019

Ministr zahraničí USA Pompeo řekl, že Evropa nehodlá upustit od realizace Severního proudu 2 i přes veškeré vynaložené úsilí. Prohlásil, že Washington udělal prakticky všechno možné, aby evropské země, především Německo, od položení potrubí odradil. Vladimir Putin ještě před tím konstatoval, že USA využívají geopolitické nástroje, včetně sankcí, aby získaly výhody v ekonomické konkurenci.

Pompeo uvedl: „Udělali jsme prakticky všechno možné, abychom Evropany, především Německo, přiměli k odmítnutí Severního proudu 2, ale v tuto chvíli jsme nedosáhli nic.“ Podrobnosti neuváděl, ale poukázal na zatvrzelost Berlína a na pokračování realizace baltského projektu. Zároveň Washington tlačí na Německo v zájmu Kyjeva: „Pracujeme s nimi, aby se zjistilo, zda je možno alespoň nějaké energetické zdroje dodávat přes Ukrajinu.“

Prezident Putin se věnoval nátlaku USA k využití ruských energetických zdrojů na plenárním zasedání pátého mezinárodního arktického fóra Arktida – teritorium dialogu: „Nyní se již sankce nevyužívají jako nástroj politického boje, ale jednoduše jako prvek konkurenčního boje ve světě. Vezměte Severní proud 2. Naši američtí přátelé s ním zápasí. Ale on je očividně pro evropské partnery výhodný.“  K tomu prezident upozornil, že stejně Washington jednal v šedesátých letech minulého století, kdy se postavil proti projektu Plyn výměnou za roury, realizovaný mezi SSSR a NSR. Dodal, že totéž bylo kolem Severního proudu 1. Kdyby ten nebyl, byly by ceny plynu vyšší než jsou nyní.

Viceprezident USA Pence při svém vystoupení v Atlantické radě při akci k sedmdesátému výročí NATO varoval Berlín před závislostí na ruských energetických zdrojích, která prý mu hrozí: „Pokud bude Německo pokračovat ve stavbě Severního proudu 2, může to, jak řekl prezident Trump, v doslovném smyslu učinit německou ekonomiku rukojmím Ruska.“

Berlín ústy svého ministra zahraničí opět upozornil, že svůj postoj nehodlá měnit, bez ohledu na připomínky zpoza oceánu: „Nepřekvapilo nás to a nebudeme naše argumenty měnit ani v otázce zadání, ani v otázce Severního proudu 2.“

Peskov podotkl: „Kategoricky nesouhlasíme, že to vede k větší závislosti  Evropy na ruském plynu, takové projekty žádnou jednostrannou závislost někoho na něčem nepřinášejí. Závislost je vzájemná, jak jsou Evropané závislí na ruském plynu, tak dodavatelské Rusko závisí na evropské poptávce.“ Obě linie Severního proudu-2 mají celkovou kapacitu 55 miliard kubíků za rok a budou do provozu uvedeny do konce roku 2019.

Dne 9. dubna  bylo sděleno, že na dně Baltu je položeno 978 kilometrů rour, to je 40 % délky plynovodu. Koncem března řekl šéf Gazpromu Miller, že nejsou žádné nezvratné právní překážky pro to, aby se do konce roku 2019 výstavba Severního proudu-2 ukončila.

Převzato z RT.com

***

Nizozemsko ukazuje, na co zemře Evropská unie

Ljubov Stěpušova

11. dubna 2019

Evropští muži vyvolali sílu, která ničí jejich ženy a tedy i děti. V Evropě se to nazývá tolerantnost, ale ve skutečnosti je to anarchie. Proto se šíří příchod k moci stran „zdravého rozumu“, které vidí v Rusech lidi stejného smýšlení.

Nizozemsko – bašta tolerantnosti

Nizozemsko je donor EU, země s výhodami již od vstupu do EU, její základ v projektu „běsnění“ liberálních hodnot. Jenomže pohled na liberální hodnoty se mění, především po případu, který se udál v Utrechtu v tramvaji, kdy sedmatřicetiletý turecký migrant s nizozemským občanstvím postřílel cestující.

Nyní je další případ, kdy čeká devatenáctiletý migrant z Eritreje Aman K. na odsouzení za sexuální útok na jedenáct děvčat a mladých žen v celé zemi. Státní zástupce pro něho žádá jeden a půl roku vězení. Holandský portál limburger.nl píše, že se migrant v pohodě projížděl po celé Evropě a jeho oběti se bály proti němu svědčit, aby nebyly obviněny z rasismu.

Šokující zpráva týkající se tolerantnosti. Migrantův psychiatr řekl, že delikvent trpí „porušenou adaptací“ a žádal, aby byl poslán na léčení. Státní zástupce namítl, že to není možné, protože migrant nemá nárok na pobyt. Svoje oběti si nacházel ve vlacích a na nádražích. Na oděvech mnohých žen byly zjištěny stopy jeho DNA. Děvčata od 13 do 15 let byla psychicky traumatizována. Zločinec samozřejmě obvinění odmítá. Do týdne má být vynesen rozsudek.

Společnost, která nechrání ženy, je odsouzena k zániku

Pro Evropu je případ eritrejského migranta klasický. Utekl z Eritreje do Súdánu a odtud jej Sorosem placená humanitární loď odvezla do Evropy. Před Nizozemskem navštívil Dánsko a Německo. V Nizozemsku požádal o azyl, žádost byla v první instanci zamítnuta, protože se nejednalo o člověka prchajícího před válkou, ale o pracovního migranta.

Za posledních pět let přišlo do Evropy přes 2  miliony takových lidí, převážně bez dokladů. Ve skutečnosti nikdo neví, co jsou zač, co mají za sebou, jaká je jejich kvalifikace, povolání, co mají za lubem. Do evropského společenství se integrovat nehodlají. Vede to k nárůstu zločinnosti a nebezpečí terorismu.

Ještě důležitější je to, že se Evropa nestará o svoje mladé ženy, které ponesou stres z toho, co prožily, do konce života. Případ s loňským brutálním znásilněním a zavražděním čtrnáctiletého děvčete vedl k hromadným protestům. Obyvatelům se totiž vnucuje postoj, že zločiny migrantů jsou ojedinělé, není potřeba je zevšeobecňovat a odpor k migraci je rasismus. Ale fakta jsou jiná. Všude mají migranti svá ghetta, do kterých nemá přístup policie, roste zločinnost, násilí na ženách, bortí se systémy pomoci, zvyšuje se antisemitismus, deprese a strach obyvatel. Ve statistice znásilňování dnes Švédsko předbíhá Jamajku, Kostariku nebo Bolívii. Na sto tisíc žen ve Švédsku připadá 66 znásilnění a takové to nikdy nebylo.

Kde je Evropa se zdravým rozumem?

Triviální konec případu Amana K.: Podá odvolání proti rozhodnutí o neudělení azylu a zůstane v Nizozemsku. Bude snad jeden a půl roku ve vězení, vyjde a bude pokračovat v útocích. Brusel to řešit nebude, je to na Holanďanech. Tam se už začalo. Strana Fórum pro demokracii je úspěšná ve volbách do provinčních zastupitelstev. Byla vytvořená před dvěma roky a má již 12 mandátů v dolní komoře parlamentu. Její předseda Baudet obvinil Rutteho vládu z „široce rozvrácené“ hranice. Připomenul teroristický útok v Utrechtu a řekl, že si v zemi špacírují násilníci a zloději. Před tím agitoval za odchod z EU.

V Miláně proběhlo setkání vůdců čtyř stran, zastánců národní svrchovanosti zemí EU. Hlavou této aliance je italský politik Matteo Salvini a sloganem je heslo „K Evropě zdravého rozumu“.

Na setkání byli přítomni ještě vůdci Aternativy pro Německo, strany Praví Finové a dánské Lidové strany. Sociologové se domnívají, že aliance může získat v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu nejméně deset procent míst. Je důležité s jakými dalšími politickými silami se ještě dokáží spojit. Tyto síly jsou na Západě považovány za Putinovy „užitečné idioty“, jenže on je nevytvořil. Pouze se hodnoty ctěné v Rusku a v této nové Evropě shodují.

Převzato z Pravda.ru