PMEF 2019 – některé poznatky

Vladimir Prochvatilov

9. června 2019

Na končícím Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru došlo k osobitému představení dvou opačných pohledů na program ve světě.

Heslo fóra „vytváření programu stabilního rozvoje“ bylo hlavním tématem diskuse při zahájení fóra a byly na něm přítomny hlavy ruských ekonomických institucí. Debata byla o tom jak se má postupovat při spotřebitelském úvěrování obyvatel – podnítit jej nebo ochladit, jak upevňovat právo a chránit podnikání, jakým tempem vynakládat nahromaděné prostředky Fondu národního bohatství.

Na páteční večer bylo naplánováno setkání s Vladimírem Putinem. Mluvilo se i o trestním stíhání zakladatele investičního fondu Baring Vostok Američana Michaela Calveye, zatčeného v únoru tohoto roku. Prezident nejprve případ Calveye okomentoval s tím, že někteří lidé, a to i na fóru přítomní, s obviněním nesouhlasí. Vyjádřil naději, že bude případ veden „transparentně a srozumitelně“.

Na plenárním zasedání dne 7. června byli přítomni: Ruský prezident Putin, prezident ČLR Si Ťin-pching, generální tajemník OSN Guterres, bulharský prezident Radev a předsedové vlád Arménie Pašiňjan a Slovenska Pellegrini. Vladimír Putin ve svém projevu konstatoval, že se současný systém mezinárodních hospodářských vztahů nachází v krizi a že globální obchod přestal být motorem světové ekonomiky. Jako příklad dal plynovod Severní proud 2. Uvedl: „Projekt naprosto odpovídá národním zájmům všech účastníků – Ruska i Evropy. Jenomže to není v zájmu těch, kteří jsou navyklí na výjimečnost a anarchii. Destrukční praxe se přesunula do nových odvětví. Příkladem je situace kolem společnosti Huawei, která je vytlačována z celosvětového trhu.“ … „To se už v některých kruzích označuje za první technologickou válku.“

Podle ruského prezidenta model, který nastavují USA, povede k nekonečným konfliktům a válkám nejen obchodním. Dolar se stal nástrojem nátlaku na celý svět. „Státy, které dříve hlásaly principy svobody, obchodování, čestné a otevřené konkurence, nyní užívají jazyk obchodních válek a sankcí, otevřené ekonomické nájezdy s kroucením rukou, zastrašováním a likvidací konkurence takzvanými netržními postupy. … Je jasné, že k vypracování stabilnějšího a spravedlivějšího modelu rozvoje jsou potřeba nové dohody, které nebudou jen jasně napsány, ale především budou všemi respektovány.“ Překonání hospodářské krize vidí Putin v tom, že bude do všedního života navráceno chápání svrchovanosti a odpovědnosti.

Promluvil o dvou negativních scénářích vývoje událostí ve světě. Za prvé probíhá degenerace univerzálního modelu globalizace, změna obecných mezinárodních pravidel zákony, administrativními i soudními mechanismy jedné země nebo skupiny vlivných států. Takto již postupují USA „rozšiřujíc svoji jurisdikci na celý svět“. Jako druhý scénář uvádí ruský prezident fragmentaci globálního ekonomického prostoru, „politiku ničím neomezeného politického egoismu a jeho protlačování silou. Je to cesta k nekončícím konfliktům, k obchodním válkám a možná nejen obchodním. Obrazně řečeno k bojům bez pravidel všech proti všem.“ Jako příklad uvedl začátek nové technologické války USA proti společnosti Huawei.

Si Ťin-pching upozornil, že globalizace je hůl o dvou koncích, někdo z ní má výhodu a jiný škodu, a proto se není možno držet jednostranného a protekcionistického přístupu.

Vůdce Ruska a Číny podpořil generální tajemník OSN Guterres, když promluvil o potřebě vypracovat nová pravidla v mezinárodní politice a o stupňujícím se geopolitickém žhnutí, které může vést k nepředvídaným událostem pro celý svět. Přiznal, že svět postupuje k mnohopolárnosti, ale poznamenal, že mnohopolárnost sama o sobě nezaručuje mír. Řekl: „Evropa byla mnohopolární i před sto lety, ale neexistoval rámec a výsledkem byla katastrofální světová válka.“

Ruský sinolog Jurij Tavrovskij komentoval jednání Putina se Si Ťin-pchingem a připustil, že se svět nachází na prahu nejnovější studené války, o čemž mluvili oba státníci v Moskvě a v Petrohradě. Nevylučuje, že Spojené státy se připravují k válce na dvou frontách podobně jako Hitler za druhé světové války. „Číňané došli k závěru, že i je čeká studená válka. Je však několik otázek, na které není v tuto chvíli odpověď. Otázkou je, kolik bude v nové studené válce front. Bude-li Amerika ve stejné situaci, v jaké byl Hitler, když musel bojovat na dvou frontách. Není jasné, zda se spojíme s Čínou a budeme-li spojenci v plném smyslu toho slova, nebo zůstaneme strategickými partnery dokonce i v nové epoše.“

Otázky jsou, avšak Rusko a Čína zůstanou strategickými partnery bez uzavření vojenského spojenectví. To jim poskytne prostor pro rozumný manévr bez zvyšování stupně jejich vojenského odolávání kolektivnímu Západu a dovolí spojeným úsilím čelit studené válce rozpoutané Spojenými státy.

Do vnitřní hospodářské politiky nevnesl PMEF principiálně nové myšlenky, na což konkrétně obrátil pozornost ruský ekonom Michail Děljagin. Počítá s tím, že „země se může rozvíjet na základě vlastních zdrojů, a ne na základě přijetí hodného zahraničního spekulanta.“

Je třeba chápat, že strategický posun „na východ“ bude v zahraniční politice vnášet korekce pro vnitřní ekonomickou politiku. Bez toho není možno se ve světě rozvíjet, Jestliže je snaha s Ruskem mluvit „jazykem obchodních válek a sankcí“ a „otevřených hospodářských nájezdů s kroucením rukou“, není možno, aby se svět rozvíjel.

Převzato z Fondsk.ru

***

Potomek Kantariji: Proti Stalinovi je vláda Gruzie slabá

Said Gafurov, Jurij Kondratěv

11. června 2019

Takzvaná Charta svobody v Gruzii zakazuje komunistickou ideologii, symboliku a vše co je spojené se sovětskou minulostí, včetně největšího Gruzínce – Josefa Stalina. Muzeum hlavního velitele Velkého vítězství funguje. A stále více lidí vidí lži současné vlády.

Oslavy Dne vítězství 9. května byly v tomto roce také bojem proti morálnímu rozkladu společnosti a proti otevřené neoliberální diktatuře režimu. Pro Pravdu o tom promluvil předseda Jednotné komunistické strany Gruzie Temur Pipija.

Řekl jste, že v Gruzii nyní není možno přijít s Praporem vítězství do Parku vítězství a oslavit Den vítězství. Zato s pestrobarevnou vlajkou je možno přijít kamkoliv. Vláda to povzbuzuje a policie ochraňuje. Jaká je to Charta svobody a o co jde v těchto jednostranných výzvách k toleranci? Je to svoboda jen pro vyvolené – přívržence homosexuality. Samozřejmě to pobuřuje.

Ano a myslím, že to teprve začíná. Obyčejní lidé jsou velmi nespokojeni, takže budou narůstat protesty. Na vysvětlení: Jsem Pipija v otcově linii, ale v matčině linii jsem Kantarija.

Potomek seržanta Kantariji, který kdysi vyvěsil Prapor vítězství na Reichstagu?

Ano. Mladší seržant Kantarija byl bratranec mého děda Vladimira Kantariji, rovněž válečného veterána. Sám jsem také mladší seržant Sovětské armády.

Na tak malý národ dali Gruzínci množství velkých lidí. Avšak největší Gruzínec je Josef Vissarionovič Džugašvili  (Stalin). Také patří do Charty svobody?

Ano patří. Ale gruzínská vláda nedokáže tuto otázku řešit a také nevyřeší.

Charta svobody je zákon, ano?

Ano, zákon, který zakazuje fašistickou symboliku a ideologii a zároveň komunistickou symboliku a ideologii. Proti komu je namířen, je vidět. Sám je, podle toho co představuje, fašistický. Protisovětský, protikomunistický a protilidový.

Zákon zakazuje to stejné jako kdysi Hitler. Vždyť je dokonce zakázáno říkat, že pracující třída musí bojovat proti vykořisťovatelům. A co ještě?

V podstatě ano. Není možno se brát za sociální práva, sociální spravedlnost, za systém a dokonce za historii, kterou představuje sovětská moc a Stalin.

Ale vláda nemůže zákon užít proti Stalinovi, že?

Nemůže. Jak by to všechno mohla zakázat, jak zrušit Stalinovo muzeum, když přináší velké zisky do státní pokladny. A není možno vymazat Stalina z vědomí lidí. Statisíce našich lidí u nás nyní přemýšlejí, zda byl Stalin opravdový ve všech otázkách, případně téměř ve všech otázkách. Tak uvažuje veškerý gruzínský lid, vyjma těch angažovaných. Čili ten zákon není možno respektovat.

Je dobré, že to tak je. Protože je dobrý důvod učinit morální nátlak proti neoliberálnímu trendu. Dne 21. prosince uplyne 140 let  od narození Stalina a my budeme úmyslně ten zákon narušovat. Předem upozorňujeme.

Existuje právní způsob jak soudně docílit změnu zákona?

Je. Musí se zpochybnit ústavnost zákona  u Ústavního soudu. Je to možné, ale výsledek není znám, ani termín, kdy se to stane.

Stalin je největší Gruzínec a jediný, který změnil historii lidstva. A toto se snaží zakázat?

Jedním slovem jde o idiotský zákon a všichni to už vidí.

Správně to chápu, že 9. květen bude prověrkou a možná i bodem zvratu? Oslava Dne vítězství bude mít charakter boje proti morálnímu rozkladu společnosti?

Ano u nás i u vás na sebe 9. květen bere tento charakter. Musí se čelit morálnímu rozkladu společnosti, který nastupuje za neoliberální ideologií. Nastává to v celém světě. Na všechny sociální neduhy a na jejich následky existuje dobrý lék. Nazývá se „socialismus“.  Jestliže obnovíme systém regulování společnosti tak, aby to bylo v zájmu společnosti, je možno negativní recidivy zastavit a společnost vyléčit.

Náš postoj je socialismus. Jsme na to připraveni. Jen tak je možno vyléčit Gruzii ze všech nemocí. Ale jak na to, to je už jiná a mnohem složitější otázka. Samozřejmě, že nyní musí socialismus stát na novém moderním základě, musí být brána v úvahu současná realita.

Převzato z Pravda.ru

***

Děrenikjan: Stabilita jaderného Pákistánu – starost Číny, Ruska a Íránu

Sarkis Caturjan

13. června 2019

Spojená Evropa – výzva nebo příležitost? Kdo ohrožuje bezpečnost Střední Asie? Pro koho je výhodný konflikt Indie s Pákistánem a k čemu jsou zde USA, Čína a Rusko? Na otázky odpovídá ředitel Sibiřského institutu vědeckého a vzdělávacího rozvoje a člen vedení Středoasijského odborného klubu Andranik Děrenikjan.

USA neustále tlačí na Čínu ohledně obchodní dohody. Německo mluví ústy kancléřky  o nutnosti spojit úsilí EU k opozici vůči Spojeným státům, Číně i Rusku. Kde je zlatá střední cesta? Dá se vyvozovat, že Washington, Peking a Moskva dnes jednají společně?

Do určitého stupně země ve vzájemné závislosti více či méně koordinují svá jednání. Například jednotlivé kroky USA a Číny. Ale je málo pravděpodobné, že USA, Čína a Rusko budou jednat absolutně shodně. Proč řekla Merkelová to, co řekla? Evropané mají dávno zájem na tom, aby se stali svéprávnými. Elity ještě před sjednocením Evropy tajně posuzovaly vystoupení z kontroly anglosaského světa a takzvané Finanční internacionály. To se přehazovalo z pokolení na pokolení. Část odpovědných evropských elit usilovala o nezávislost vždy. Avšak o jakou samostatnost se může jednat, když jsou v Evropě od roku 1945 americké základny? K tomu ještě ekonomika EU do značné míra závisí na podnětech a nátlaku anglosaského světa a Finanční internacionály, kteréžto jsou do značné míry buď zcela, nebo částečně zkoordinovány. Když se jim nezdaří zkoordinovat se v pravý čas, nedokáží nakreslit i pro ně samé celkový a srozumitelný obraz světa. Nemají jasný a nepochybný společný cíl.

Rychlý hospodářský růst a politická váha Číny ovlivňují v posledních desetiletích i evropskou politiku a ekonomiku. Čínské zboží je vážným konkurentem zboží evropského a takto je růst evropské ekonomiky brzděn. Čína se také upevnila v mnoha zemích Afriky, v Jižní Americe i v jiných regionech. Má tak přístup k surovinám a přitom obchází evropské země.

Rusko je v Evropě považováno za dodavatele surovin. Evropa se stále obává, jak bude Rusko stabilní v dodávkách uhlovodíků. Kvůli událostem kolem ropovodu bylo nedávno mnoho otázek ohledně přítoku ropy přes Bělorusko. V posledních letech se řada evropských politiků domnívá, že USA, Rusko a Čína mají zájem na oslabení evropské jednoty. Přitom ruské dodávky do Evropy jsou stabilní, ač RF není dominantním dodavatelem do Evropy.

Jak by mohly být akce Moskvy uvedeny do souladu s USA? Ty přece udělaly maximum pro to,aby spojená Evropa nemohla zcela diverzifikovat dodávky surovin pro svoji ekonomiku. Hlavně proto byla rozpoutána válka v Sýrii. Uvažovalo se o protažení plynovodu z Kataru přes Sýrii do Turecka. Turecko by pak jako plynový uzel muselo ručit za dodávky do Evropy. Pochopitelně, že do vyřešení situace v Sýrii  nemůže být o takovém plynovodu ani řeč. Všechny tanečky kolem Turecka se snahami o sesazení Erdogana a o rozehrání kurdské karty jsou signálem pro Turecko i pro Evropu. V letech 2011 až 2013 bylo možno konstatovat, že stabilita Turecka je relativní. Pro anglosaské elity a další zainteresované není Turecko, jakožto důležitý uzel, na který by se mohla Evropa spolehnout, zapotřebí. Proto, aby jej rozvrátily, podporovaly projekt Velkého Kurdistánu, v němž se ale na Kurdy vůbec nemyslelo.

USA tedy blokovaly diverzifikaci dodávek a přitom tísnily Rusko?

Posilovala se „uhlovodíková závislost“ Evropy na Moskvě, ale události na Ukrajině a kolem ní znejistily stabilitu dodávek suroviny z Ruska. EU najednou poznala, že je zranitelnější, než to vypadalo.

Důležitost čínské Hedvábné stezky pro Evropu z pohledu globálních zájmů je v tom, že dodává zboží levnější než Evropa a zároveň má vysoké tempo růstu, takže je velkým konkurentem EU. Proto se Merkelová, Macron, španělští a dánští politici obávají sladěné politiky USA, Číny a Ruska. Ve spojení s tím by v Evropě mohlo dojít ke tvrdému obchodně-ekonomickému protekcionismu.

Číňané obracejí své zájmy na jih. Nepotřebují naši Sibiř. Naše fronta je Evropa a Amerika, Číňané mají Jih a Pacifik. Takový byl pohled velitele analytického oddělení KGB SSSR, generála Leonova.. Souhlasíte s ním?

Částečně ano. Ale jen za podmínky, že Rusko bude mít vysoký stupeň samostatnosti a dostatečnou úroveň hospodářského, demografického, vzdělávacího, vědecko-technického a obranného potenciálu. Vzhledem k jiným zemím máme dlouhou stagnaci demografického růstu. Jak bude uvažovat Čína? Co dělat s územím, která se nerozvíjejí dobře?

Nejprve je navrhováno společné využívání území, ovládnutí zdrojů. To na velkém prostoru vyžaduje odpovídající pracovní sílu. Jestliže se bude muset obstarat u sousedů v Číně, potom po čase, až cizí pracovní síla bude souměřitelná s místní v počtu i ve schopnostech, mohou vyvstat otázky kolem budoucnosti těchto území.

Střední Asie je tradiční arénou k vyřizování si účtů mezi impérii. Kdo a ve jménu čeho dnes zpochybňuje vůdcovství v regionu?

Otázkou je, kdo co chce získat kontrolou Střední Asie po stránce vojenské, hospodářské a politické. Nastala svérázná situace, kdy má Rusko zájem o určitý vliv na zdroje bohatou Střední Asii. Odtud stále přichází plyn potrubím postaveným ještě za sovětské éry. Bez toho by Rusko těžko plnilo své závazky na dodávky do Evropy.

Střední Asie je rovněž velký trh pro ruské zboží, i když část středoasijského trhu ztratilo. Je výhodné mít v regionu přátelské země,  které RF oddělují od vzdáleného zahraničí, zejména Číny, Afghánistánu, Íránu, Pákistánu a Indie. Je to důležité pro bezpečnost Ruska.

Jako nárazníkové státy?

Pro země Střední Asie to není správné označení. S nimi musejí být vztahy přátelské.

Čínská Hedvábná stezka se buduje  i přes Střední Asii. Číňané si přirozeně přejí toto území kontrolovat. Chápou, že Střední Asie je trh pro odbyt i surovinový rezervoár jak uhlovodíků, tak i dalších potřebných druhů surovin.

Po roce 2011 Čína lépe pochopila, že námořní cesta je pro dodávky a vývoz dost zranitelná. Proto začala dopravní cesty diverzifikovat. Na tomto velkém teritoriu je Rusko pro Čínu konkurent. Není vhodné o tom mluvit příliš hlasitě, ale Čína by zřejmě ráda snížila  vliv Moskvy ve Střední Asii. Svoji přítomnost zde posiluje.

Anglosasové mají svůj pohled: Čína má neomezený přístup ke zdrojům Střední Asie a má zaručené některé druhy surovin, přičemž jde o trh pro čínskou ekonomiku. Proto sázejí na blokování ČLR v přístupu k dopravním koridorům Střední Asie prostřednictvím nebezpečné situace v Afghánistánu.

Anglosasové by chtěli být třetí stranou kontrolující antagonismus mezi Čínou a Ruskem v této části Asie. Střídavě budou přihrávat jedné nebo druhé straně a zůstávat v Afghánistánu.

Přirozené je i to, že Indie má vlastní pohledy na region. I ona potřebuje přístup ke zdrojům Střední Asie. Avšak dosud své ambice neprojevuje, má řadu omezení. Rozhodující vliv zde nemohou nárokovat Pákistán a Írán, ale také by rády do určité míry ovlivňovaly situaci.

Nejzranitelnějším článkem je zde Pákistán. Afghánistán nemá v tomto případě tak kritickou situaci. Pokud by byl destabilizovaný Pákistán a převládli tam extrémisté, byla by otázka, do jakých rukou by přišel jeho jaderný potenciál s přihlédnutím k počtu jeho obyvatel. Vlna by se mohla pohnout na libovolnou stranu, například k hranicím Číny, SNS, nebo Íránu. Pochopila to Čína a rovněž v Rusku, v Íránu a v Indii to začali chápat. Nejdůležitější a základní otázka je zajištění stability Pákistánu. Ovšem někteří válečníci mají jiný zájem.

Jsou únorové střety v roce 2019 na hranici Indie a Pákistánu výstražným zvonkem?

Možná si už v některých zemích mnou ruce  v očekávání závažného horka, ale nevyšlo jim to. Teroristické útoky v únoru 2008 v Bombaji měly být varováním, ale ukázalo se, že za nimi nestojí Pákistán. Konfliktu se podařilo vyhnout. Asi půl roku před tím vykládali v různých anglojazyčných publikacích, že nukleární válka mezi Indií a Pákistánem je během šesti až sedmi měsíců nevyhnutelná.

Není těžké uhodnout čí uši z toho trčely

Nejspíš tam pracovaly tajné služby tří zemí, které vytvářely provokace ze zahraničí v Pákistánu i v Indii.

Kterým státům Střední Asie by hrozila největší destabilizace, kdyby se středoasijské republiky dostaly pod teroristické akce jiných zemí?

Pokud by šlo o následky vnějších faktorů, jsou na tom prakticky všechny země stejně. Mohutný vnější destabilizační vliv by ohrozil celý region. Takový vliv na jeden stát by nevyhnutelně způsobil napětí v celé Střední Asii. V podobné situaci by muselo svoji záchrannou roli sehrát CSTO (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti).

K vnitřní destabilizaci by mohlo dojít tehdy, kdy by se vlády států Střední Asie významně přepočítaly. To se nepředpokládá, dokud nepřibudou k vážným chybám vlád chyby v sociálně-politické a hospodářské sféře. Dosud k ničemu takovému nedošlo.

Američané a Číňané se střetli v ostré mediální bitvě. To nezabránilo zakladateli Blackwateru Princemu, aby získal smlouvy na ochranu strategických objektů v Sin-ťiangu a Jün-nanu. Mohou za zády zbytku světa uzavřít USA a Čína v takovém případě separátní dohodu?

Blackwater v čisté podobě v Číně není. Je přítomen jako honkongská soukromá vojenská společnost, vytvořená v roce 2014. Nyní poskytuje v Sintiangsko-ujgurském autonomním okruhu instruktorské služby. Připravuje čínské specialisty  pro mise na území ČLR. Také připravuje čínské soukromé vojenské společnosti k práci v zemích, v nichž má Čína důležitý kapitál. Nyní jsou to především africké země, které mají užitečné nerosty a ty se tam i částečně zpracovávají.

Pravděpodobně se budoucí samostatná dohoda v oblasti soukromých vojenských společností nedá předpokládat. Ale z tisku jsou známy návrhy USA Číně, aby vyznačila roli země v pořádku světa – „pro dva“. Reakci Pekingu je těžké určit, ale v některých otázkách je možno pozorovat koordinaci postojů a akcí. Jaký bude vývoj, nyní nevědí ani Američané, ani Číňané. My v Rusku to musíme brát jako fakt. Mají mezi sebou vážné rozpory, ale v některých důležitých momentech koordinace a vzájemné vztahy jsou. S tím se musí počítat.

Donald Trump nadále tlačí na Islámskou republiku. Je jasné, že válka USA a Íránu je fiktivním cílem. Co Američané sledují ve skutečnosti?

Těch cílů je několik. Prvním je zbrzdit hospodářský a vojenský rozkvět Íránu. Írán posiluje a potenciál země je celkem velký, do vojensko-politického a ekonomického rozložení budou potřeba určité korekce. Anglosasové se pachtí za tím, aby vliv Íránské republiky nenarůstal, ani jako silné regionální mocnosti.

Za druhé je Írán důležitým trhem pro mnoho zemí. Američané by rádi otevřeli trh pro své produkty.

Za třetí působením na Írán je možno do určité míry ovlivňovat světové ceny ropy a plynu. Pro americké hospodářství a celý anglosaský svět je to důležité.

Za čtvrté: Írán dodává ropu do Číny, Indie, Japonska a Jižní Koreje. Nátlakem na Írán mohou Anglosasové ovlivňovat tempo a hloubku rozvoje těchto zemí.

Za páté: Nátlak na Írán prostřednictvím sankcí je nátlakem i na Evropu, která využívá íránské uhlovodíky a má zájem na jeho vnitřním trhu pro odbyt svého zboží.

Za šesté se tak vyrobí problémy pro Rusko. Írán by mohl být dobrý pro odbyt ruského zboží, konkrétně vysoce technologických výrobků a některé zboží z Íránu by zase zajímalo Rusko. Politické spojenectví těchto dvou zemí jde proti srsti některým západním strukturám.

Rozumně vzato je velký ozbrojený konflikt USA a jejich spojenců s Íránem nemožný. Avšak při impulzívním rozhodnutí, které může nastat při podcenění celkové situace, by k němu mohlo dojít, ač je to málo pravděpodobné.

Lze říci, že máme na Západě styky s pragmatickými a rozumnými politiky i analytiky. Ale zároveň je možno konstatovat na základě jejich kroků, že nevidí následky. Idealizovat si možnosti jejich analytických struktur je zbytečné. Jsou schopni dělat závažné přehmaty. Potom mohou litovat.

Egypt žádá USA, aby zařadil Muslimské bratry do seznamu teroristických organizací. Co se stane na Blízkém a Středním východě, jestliže Bílý dům podpoří žádost Sísího?

USA a Británie aktivně podporovaly extrémistická islámská hnutí. Dá se s určitou pravděpodobností předpokládat, že Trumpova administrativa Muslimské bratry do seznamu zařadí. Ale nebude to přímo rozhodnutí Trumpa, protože ne všechna rozhodnutí přijímá samostatně.

Takové rozhodnutí rozváže ruce vládám řady zemí i Egypta. Nelze vyloučit, že by americké tajné služby udržovaly spojení se členy Muslimských bratří, kteří odešli do ilegality. Ti budou pracovat dále. Potom na ně bude možno svádět i teroristické akce, které nespáchali.

Nejspíš vzniknou buňky Muslimských bratří pod novými názvy a budou fungovat na principu sítě. Zachová se koordinační centrum s několika pobočnými centry, která budou dávat doporučení a příkazy k akcím. Pro mnohé západní struktury není žádoucí hospodářsky se rozvíjející Blízký východ, žijící v míru. Dělají všechno proto, aby situace v regionu stále doutnala. Zařazení Muslimských bratří mezi teroristické organizace nezaručuje zeslabení násilí. Zdravé síly na Blízkém východě musejí být stále připraveny.

Převzato z Eadaily.com