Svět ruskýma očima 534

Kurdská karta v Sýrii zasáhla USA

19. listopadu 2019

Vojenský odborník Anton Lavrov promluvil o významu událostí na severu Sýrie ohledně střetu Trumpa s Demokratickou stranou USA.

Trumpovo rozhodnutí nechat syrské Kurdy na holičkách vyvolalo silnou nevoli ministerstva zahraničí USA a Pentagonu. Kromě obvyklé kritiky se nespokojenost ukázala i jinak.

V New York Times vypustili velmi kritické memorandum k politice prezidentovy administrativy od váženého diplomata Williama Roebucka. Jde o mimořádného vyslance USA v celosvětové koalici pro boj s Islámským státem. Několik let pracoval v Sýrii s Kurdy a pomáhal jim vybudovat ozbrojené síly a orgány samosprávy. V dokumentu určeném jen omezenému okruhu svých vysoce postavených kolegů se rozhodl být otevřenější než na veřejnosti.

New York Times na Trumpa útočí běžně, činil tak už v době, kdy nebyl prezidentem. Právě uvedené vydání obvinilo prezidenta ze spiknutí s Ruskem, aby ovlivnilo volby. V průběhu dvouletého vyšetřování zvláštního prokurátora Mullera nebyly nalezeny žádné důkazy pro obvinění, ale tím se už nikdo nezabývá. V říjnu NYT spolu s některými dalšími předními novinami USA zveřejňovaly úniky o obsahu Trumpova jednání se Zelenským, což posloužilo jako důvod k zahájení  impeachmentu. Další vypuštěné informace se jménem váženého diplomata patrně není náhoda.

V memorandu, které zpočátku nebylo určeno ke zveřejnění, říká diplomat, že se proturečtí bojovníci v průběhu operace Pramen míru dopouštěli válečných zločinů a etnických čistek. Je mezi nimi nemálo islamistů podobných těm z IS nebo z al-Nusry. Zabíjení bylo natočeno na video a pokazilo to u Američanů obraz turecké armády. Podle Roebucka přišlo při operaci o život 200 civilistů a 10 tisíc lidí uteklo ze svých domovů v pohraničí.

Roebuck předpokládá, že Spojené státy udělaly málo, aby tureckou operaci odvrátily, ale chápe, že zamezit jí by bylo při tvrdé americké politice těžké. Erdogan byl připraven vydat rozkaz k útoku za každou cenu. Kdyby USA zůstaly, jejich tváři by to pomohlo, ale Kurdy by to od debaklu nezachránilo.

Náhlý odchod amerických vojsk v nejkritičtější chvíli spletl všechny karty obránců, podlomil jejich morálku a vedl k rychlé porážce. Nejenom na turecké a ruské obrněnce byly vrhány kameny. První to dostaly v Kámišlí mezi tureckým bombardováním a dělostřelbou americké kolony odjíždějící do Iráku. Ještě před měsícem ukázala americká televize bombardování obrněnců s americkými prapory kameny a shnilými rajčaty. Velmi nepříjemné od bývalých spojenců!

Lidé na Blízkém východě jsou od doby Pouštní bouře přesvědčeni, že zásahy USA v regionu jsou motivovány přístupem k uhlovodíkům. Vyvracet tento názor bude složité. Pro americkou diplomacii je urážlivé, že právě v Sýrii jsou velmi malé zásoby ropy ve srovnání s Irákem a Íránem. Až poběží těžba ropy na maximum, může tak stačit jen na omezenou podporu kurdské autonomie. I přesto považuje Roebuck další přítomnost armády v Sýrii za správnou.

Američtí vojáci se do Sýrie vrátili po několika týdnech nepřítomnosti. Trump tak předvedl svoji nedůslednost a impulzívnost. Dočasně to povzbudilo Kurdy, kteří pozastavili jednání s vládou. Ovšem Američané se vyhýbali účasti na událostech na severu země, nepomáhali a nepomáhají bránit kurdská města před tureckými islamisty. Dnes tu jsou vedle Kurdů oddíly pravidelné syrské armády a ruské vojenské policie.

Do oblasti se všechna americká vojska nevrátila. Z jednoho a půl až dvou tisíc amerických vojáků a několika stovek vojáků evropských spojenců jich zbývá méně než tisíc. Snížení není příliš velké a vojenské jednotky mají značně posílenou výzbroj. Přibyla bojová vozidla pěchoty Bradley. Vážně se uvažovalo o nasazení tanků Abrams na ochranu ropných polí.

Americká skupina hlídá jen několik nalezišť v málo obydlené poušti. Na mapě země je to jen malá skvrna. Snížil se i politický vliv USA na situaci. Diplomat připouští, že pro USA bude obtížné zdůvodnit svoji účast na poválečném procesu v Sýrii a obhájit zde účast jako základnu pro boj s terorismem.

Sdělení uznávaného zdroje  o velkých vojenských a politických neúspěších na Blízkém východě je velmi vážná rána na postavení Trumpa, kterého za to činí zodpovědným. Dnes je těžké odhadnout, jak skončí impeachment, ale je nepochybné, že z rukávu vytažená kurdská karta, uveřejněná ve vlivných amerických novinách, bude silným faktorem v politickém zápasu ve Washingtonu.

Převzato z Rusvesna.su

***

Proč se Čína dívá na Rusko jako na potenciální kořist

21. listopadu 2019

Čínský internetový portál Sohu publikoval článek o čtyřech slabých místech Ruska. V ruském tisku to vyvolalo vlnu komentářů. Reagovali nejen odborníci, ale také náměstek předsedy výboru Dumy pro zahraniční záležitosti Alexej Čepa a Natálie Poklonská.

Samozřejmě, všechny země mají své silné a slabé stránky. Jenže interpretace některých z nich v Sohu neodpovídá realitě. Samozřejmě jí odpovídá teze o tom, že „Rusko vstupuje do trojice silných světových velmocí zejména kvůli úžasné vojenské síle a ohromnému území, a proto ho nemůže nikdo ignorovat“.

Prvním problémem Ruska je podle Sohu nedostatek obyvatel, 140 milionů na takový ohromný prostor. Příčinou je nízká porodnost. Konstatování odpovídá skutečnosti. Země je na devátém místě v počtu obyvatel ze Čínou, Indií, USA, Indonésií, Pákistánem, Brazílií, Nigérií a Bangladéší. Protože byl v Rusku v roce 2018 koeficient porodnosti 1,579, znamená to, že je nižší, než by odpovídal prosté reprodukci

Druhý problém Ruska je podle Sohu v obtížném řízení mnohonárodnostního státu. Opravdu, v Rusku je 194 národností. Rusové však představují 80 %, a to podle světových norem znamená, že ruský stát patří do řádu států mononacionálních. Prý jsou „některé národnosti Ruska připojené až v nové době, málo pociťují  svoji kulturní vazbu s Ruskem, a proto národnostními menšinami tak jako tak zůstanou a pod vlivem hrubé vojenské síly uznají panování Rusů“.

S tím se nedá souhlasit. Na celém ruském území panuje národnostní mír a náboženská dohoda. Samozřejmě, že občas dojde ke konfliktním situacím, ale ty bývají rozdmychávány  zahraničními politickými protivníky. V Rusku neexistují praktiky uplatňované v některých jiných zemích. V této souvislosti je možno předpokládat, že spřátelené ministerstvo zahraničí Číny obrátilo pozornost odborníků čínského vedení na určité hranice, které se při hodnocení ruské vnitřní politiky musí dodržovat.

Za třetí považuje čínský portál za slabé místo hospodářské problémy. Dělá závěr, že ve „stabilizující se světové soustavě dnes, kdy je ekonomika stále důležitější, je Rusko se svým slabším hospodářským rozvojem předurčeno ke krachu“. S existencí ekonomických problémů je těžké polemizovat, ale s tím, že je Rusko určeno ke krachu, se není možné smířit. V letech 1917 a 1941 byla situace naší země mnohem horší. Avšak poradili jsme si. Dnes pro takové řeči není žádný důvod.

Zde jsou čísla: HDP Ruska za rok 2018 byl podle MMF 1,719 bilionů dolarů. V tom naši zem předešly jen USA (20,412 bilionů), Čína, Japonsko, Německo, Británie, Francie, Indie, Itálie, Brazílie a Kanada (1,798 bilionů). Ovšem Rusko stojí před každou z deseti zemí s velkým HDP ve velikosti území a v zásobách přírodního bohatství. Šest zemí z těch deseti předčí Rusko počtem obyvatel.

Spravedlivě je potřeba uvést, že Rusko v roce 2018 v HDP předstiho Jižní Koreu, dostalo se na 11. místo. HDP se v uvedeném roce zvýšil o 452 miliard dolarů, ale je potřeba čestně přiznat, že 11. místo v HDP není nic moc, když se vezme v úvahu velikost země a její potenciál.

Jako čtvrté slabé místo uvádí Sohu obtížnou mezinárodní situaci. Zaznamenává řadu podbodů, probrány budou jen ty důležitější: Rusko je hlavním odpůrcem USA, proto Washington, „který zůstává hegemonem, bude na Rusko neustále vyvíjet nátlak“. Země Západní Evropy budou usilovat o to, aby Rusko v Evropě nemělo hlavní slovo.

Vážný rozpor Ruska a západních zemí je jasná skutečnost. Rusko si zvolilo cestu svrchovaného rozvoje, usiluje o multipolární svět, za vedoucí postavení mezinárodního práva,  a ne práva síly. Přirozeně, že takový světový pořádek není v zájmu těch, kteří mají výhody z unipolárního modelu, což jsou USA a jejich spojenci. Proto se této tendenci vzpírají ze všech sil.

Čína zaujímá k formování multipolárního světa hodně ostražitý a pragmatický postoj.  Od 1. ledna 1979 byl navázán diplomatický vztah mezi Čínou a USA a Čína šikovně využila to, co se jí nabízelo ze Západu – trhy, technologie a finance. Dobře to sehrála v afghánském konfliktu.

Časem si USA uvědomily, že se tato země dere dopředu a od roku 2009 se s ní snažily domluvit na takových podmínkách, aby jí samy byly tím „starším bratrem“. Avšak Peking to odmítl a od roku 2010 byly přijaty první kroky k zadržování Číny. S Trumpem dostala od roku 2016 tato kampaň systematický charakter.

Od svého založení v roce 1949 nezažila ČLR ze strany Západu tak silný nátlak, jaký byl v těchto létech vykonáván na Sovětský svaz a posléze na Rusko. Odtud od některých odborníků plyne domněnka o údajné slabosti Ruska.

Pokud by takový nátlak na Čínu byl činěn po dobu 100 let, nemusela by jej vydržet. Proto se Peking snaží takovému scénáři vyhnout a drží se strategie, že „válka je nekonečná cesta vychytralosti“.

Internetový zdroj Sohu se nehonosí seriózní úrovní analytiky. Ovšem publikování čtyř slabých míst Ruska není tak neškodné. Podle toho se zdá, že určitá část čínské elity očekává, že je Rusko v konfrontaci s USA „odsouzeno k porážce“. Teze o příliš malém osídlení na tak velkou zemi a teze o tom, že „země má talent na vybojování půdy, ale ne na její spravování a ekonomický rozvoj“ napovídá, že někteří si ve své fantazii představují, jak oslabené Rusko postoupí velkou část území sousední Číně mající velkou populaci a silnou ekonomiku.

Naštěstí jsou v Číně i jiní lidé, kteří situaci hodnotí reálně i s plány USA a jejich spojenců a chápou, že důležitou podmínkou zachování státní suverenity Číny je její strategické partnerství s Ruskem.

Převzato z Agitpro.su

***

Washington přitápí pod „íránský kotel“ až ke kritickému bodu

Dmitrij Sedov

22. listopadu 2019

Íránská vláda dne 5. listopadu oznámila zvýšení cen benzinu na dvojnásobek na kvótu pro jednoho řidiče 60 litrů a na trojnásobek při překročení kvóty. Benzin stojí v zemi téměř 1 dolar za litr, přičemž průměrná mzda je 400 dolarů. Jedná se o velký náraz.

Íránský riál vůči dolaru oslabuje. Světová banka hodnotila HDP Íránu – v roce 2019 se snížil o 4,5 %. v íránském bankovnictví narůstá krize. Finančnictví země je stále zranitelnější vnějšími nárazy, jako by byl válečný konflikt nebo slábnoucí vývoz ropy.

Ve složitém postavení jsou státní penzijní fondy. V loňském roce byly v zemi 7,4 miliony důchodců, což je 10 % obyvatel. Populace stárne. Pro rok 2018 uvádí MMF nezaměstnanost mladých 27 % a absolventů vysokých škol 40 %. Íránské zdravotnictví trpí „únikem mozků“ lékařů a zdravotních sester. Chybí základní léky zahraniční výroby.

Zvyšování cen benzínu zapříčinilo ve dnech 15. až 20. listopadu masové protesty a nepokoje. Íránská media oznámila, že se protestů účastnilo 87 tisíc demonstrantů, blokovali cesty, útočili na banky, podpalovali benzinové stanice, ničili oficiální instituce a střetávali se s policií. Bylo zatčeno přibližně tisíc demonstrantů pro vandalismus. Při rozhánění rebelií bylo zabito několik desítek osob, mezi nimi bylo přes deset ochránců práva. Podle OSN je situace v zemi velmi vážná. Vláda zablokovala internet a až od 20. listopadu jej začala uvolňovat.

V době největších protestů řekl americký ministr zahraničí Pompeo: „Občané Íránu! Spojené státy vás slyší, podporují a bojují spolu s vámi.“ V listopadu bylo na oficiálních stránkách ministerstva zahraničí USA oznámeno: „Prezident Íránu Rúhání okradl Fond národního rozvoje o 4,8 mld. dolarů k financování teroristů.“ Tak pomáhá americká vláda vyvolávat v Íránu nepokoje.

Teherán vměšování odsuzuje.  Ministr zahraničí Íránu Zaríf k tomu řekl: „Vláda, která uvaluje na naši zemi hospodářské sankce, blokuje dodávky potravin a léků pro staré a nemocné lidi, nemá právo vykládat, že podporuje íránský národ.“ V tentýž den oznámil Pompeo nové zostření sankcí proti Íránu. Byly zrušeny dřívější výjimky.

Podle JCPOA (Společný komplexní akční plán) měl být závod na obohacování uranu ve Fordo přeměněn s pomocí Ruska k výrobě stabilních izotopů. Po odstoupení USA z dohody uvedl prezident Rúhání, že Teherán pozastavuje část svých  závazků a dává ostatním účastníkům dva měsíce na návrat k plnění jejich povinností. USA nezareagovaly a Írán překročil hranici obohacování stanovenou JCPOA (3,67 %) a zvýšil jej na 4,5 %. Ale připustil, že se vrátí k dodržování v případě, že to udělají i další strany. Washington to ignoruje a Pompeo poznamenává: „Přípustné množství obohaceného uranu by pro stát platící terorismus mělo být nulové.“

Ačkoliv nové sankce proti objektu ve Fordo nemají přímý ekonomický vliv na Írán, vedou k dalšímu zostření situace. Podstata je v tom, že Teherán bude pokračovat v obohacování uranu a to rozváže ruce USA. Bude pokračovat v nátlaku na Írán. Washington bude dále krok za krokem přitápět pod „íránským kotlem“ až do kritického bodu. Pokračuje Pompeova politika „submit or suffer“ (podřiď se, nebo trp).

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů