Konec digitální tvořivosti: Proč je Gref připraven opustit Sberbank

Oleg Poljakov

28. ledna 2020

Šéf Sberbank Gref prohlásil,  že může opustit své místo, pokud strategie rozvoje největší ruské banky bude změněna. V této souvislosti je několik aktuálních témat. První je otázka převedení banky pod kontrolu vlády, která je pravděpodobně již vyřešena, a prvním na paškále zde nejspíš nebude Gref. Druhým tématem jsou patrně noví příjemci výhod „totální digitalizace“ Ruska, která se prakticky posílí za předsedy vlády Mišustina. Třetím tématem je konsolidace Sberbank v roli instituce pro rozvoj ekonomiky země, na které bude zřejmě trvat první vicepremiér Andrej Bělousov. Poslední bod je pro Grefa nejhorší. Sberbank měla specifické postavení v řadě zásadních záležitostí národního významu. Od vstupu na Krym až po připojení k národnímu systému rychlých plateb.

Krátce po Světovém ekonomickém fóru v Davosu Gref řekl, že je přesvědčen o správnosti strategie a koncepce, se kterou do Sberbank přišel. Pokud bude koncepce změněna, nevidí již ve společnosti své místo. Bezprostředním kontextem tohoto prohlášení jsou slova náměstka ministra financí Mojsejeva, který ještě před Davosem řekl, že schéma odchodu Ruské banky z kapitálu Sberbank je téměř dokončeno. Podíl centrální banky ve Sberbank je nyní 50 % + 1 akcie. Zároveň ministr financi Siluanov připomněl koncem loňského roku, že finanční regulátor by neměl být členem organizací, na které dohlíží.

Nejpravděpodobnější variantou odchodu centrální banky z kapitálu Sberbank je převést kontrolní podíl náležející Ruské bance na Federální agenturu pro správu nemovitostí nyní podřízené ministru financí. Zde bude Gref jen jakýmsi manažerem Sberbank, nikoliv operátorem procesu. Předsedkyně centrální banky Nabiulina už ohlásila, že je připravena vystoupit jako první. Doporučuje, aby vláda koupila ruský balík akcií ve Sberbank, chce-li průběžně brát dividendy. Není to nejlepší řešení, ale jen dočasné.

Podle burzovních analytiků činila hodnota kontrolního balíku Sberbank 2,8 bilionů rublů a výše dividend se odhaduje na stovky miliard rublů. Loni měla Sberbank rekordní čistý zisk: V prosinci 814,1 miliardy rublů, o 7 % víc než rok před tím.

Jedním ze zdrojů nákupu akcií Sberbank byl Národní sociální fond, na začátku letošního roku dosáhl skoro 7,8 bilionu rublů. Pravděpodobně v létě překročí část Fondu národního bohatství v cizí měně hranici 7 % HDP. Vladimir Putin sdělil, že ruské objemy rezerv zaručují stabilitu a bezpečnost a další příjmy mohou být vloženy do rozvoje národní ekonomiky. O tomtéž promluvil i premiér Mišustin.

Převod kontrolního balíku Sberbank na vládu bude předpokládat jinou podřízenost a určitě v roli „volného radikálu“ digitalizace, kterou si Gref dávno zajistil. Grefovi může být předloženo několik stížností, například skandální případ, kdy do sítě unikly zákaznické účty klientů Sberbank. Jeden z jeho spolupracovníků je prodal, odpovědný byl Gref.

Gref nemá dobré vztahy se svojí bývalou podřízenou na ministerstvu hospodářského rozvoje  Nabiulinou a ministrem financí Siluanovem. Ten nyní fakticky kontroluje Federální agenturu správy nemovitostí.  Na finančním fóru v Moskvě vmetl šéf Sberbank Siluanovovi  do tváře, že staré metody řízení jsou překonané. Po odstoupení Medveděva zůstala Siluanovovi ve vládě funkce ministra financí a cena útěchy – kontrola Federální agentury správy nemovitostí.

Další důležitý hráč je nový první vicepremiér Andrej Bělousov, dříve pracující jako náměstek Grefa v ministerstvu hospodářského rozvoje. Tehdy byl podle Grefa nejlepším makroekonomem země, ač se jejich představy o ekonomické politice lišily. Gref – liberál, Bělousov – zastánce aktivní role státu v ekonomice.

Andrej Bělousov, hlavní ideolog národních projektů, bude na místě  druhého člověka ve vládě znamenat, že směřování ke stimulaci hospodářského růstu prostřednictvím národních projektů bude nejen pokračovat, ale i posilovat. Co se při tomto kurzu asi stane se Sberbankou a jejím šéfem, který jasně řekl, že národní projekty nebudou mít výsledek.

Sberbank je již dávno státem ve státě. Jeden ze známých příkladů toho je odmítnutí Sberbanky pracovat na Krymu kvůli nebezpečí sankcí, o čemž Gref opakovaně hovořil. To mu ovšem nevadilo kontrolovat nejluxusnější krymský hotel Mrija na Jaltě. Andrej Bělousov podpořil v roce 2014 připojení Krymu k Rusku.

Následující rozhodnutí o Sberbank by mělo odpovědět na otázku o její privatizaci, o níž se mluví velmi dávno. Za prezidentování Medveděva se v roce 2011 uvažovalo o velké privatizaci, tehdy měly být Sberbank a Gazprom klíčovými státními aktivy. Sberbank byla v plánu privatizace na úrovni diskuse s tím, že se na ni privatizace nevztahuje. Jenže přesně řečeno je možnost privatizovat malou část banky bez snížení podílu hlasujících akcií vlády pod 50 % + 1 akcie. Na to upozornil v roce 2016 Andrej Mojsejev.

Před třemi lety utrpěly fiasko  snahy o rozprodání státního majetku kvůli naplnění rozpočtu. Avšak loni na podzim se vláda vrátila k ideji „velké privatizace“ již bez zdůraznění rozpočtu. Siluanov řekl na setkání se zahraničními investory v rámci MMF a Světové banky v New Yorku: „Privatizační program musí být ambicióznější. Chvála Bohu máme nyní možnosti přilákat zdroje, nezakoušíme žádné problémy s financováním schodku rozpočtu, proto je privatizace považována za výhradně ‘strukturální opatření’“.

Jedním ze zastánců privatizace Sberbank byl Gref. Navrhoval ruské státní banky privatizovat. V roce 2015 uvedl, že úplné privatizaci Sberbank nic nebrání a hodně to zlepší její pozici. Od té doby skutečně zisk banky narostl více než čtyřnásobně.. Nedá se s jistotou říci, zda se Gref viděl jako hlavní příjemce výhod z privatizace. Ale fakt je, že svůj hlavní úkol viděl v přípravě  banky k prodeji, přesněji k jejímu vyvedení z kontroly státu, které je dnes nejméně potřebné. Celkem 45,04  % akcií Sberbanky patří právnickým osobám – nerezidentům, to je zahraničním investorům. Pokud bude na rozhodnutí o konci privatizace Sberbanky uvaleno veto, bude možno poslání Grefa zde považovat za ukončené.

Převzato z Eadaily .com

***

Jak se falšuje památka sovětských osvoboditelů Osvětimi

Jurij Rubcov

29. ledna 2020

Už několik desetiletí funguje „čištění“ evropského vědomí, kdy se nutí do představ o Rudé armádě ne jako o osvoboditelce Evropy, ale jako o okupantovi Evropy. V Polsku se to provádí ne nejvyšší státní úrovni.

V předvečer 75. výročí osvobození Osvětimi Rudou armádou uveřejnil polský předseda vlády Morawiecki v Politico článek, v němž nazval Sovětský svaz  „spolupachatelem nacistického Německa“. Vykládal o „45 letech sovětské okupace, která měla na svědomí miliony životů“, o tom, že zásluha Rudé armády v osvobození Polska je silně nadsazená a že koncentrák mohl být osvobozen o půl roku dříve. Podle Morawieckého byla v roce 1944 Rudá armáda „200 km od Osvietimi, ukončila útok a dala Němcům čas na únik a organizaci pochodů smrti“. Záchrana Židů prý nebyla přednostním úkolem Josifa Stalina a Rudé armády.

Kdysi takovým odborníkům na historii, jakým je i Morawiecki, odpověděl Noah Flohg, prezident Mezinárodního osvětimského výboru, předseda Izraelského centra  rezidentských organizací holocaustu. Dnes tento člověk, který prošel ghettem v Lodži, Osvětimí, Mauthausenem a Ebensee, již nežije, ale jeho slova stojí za připomenutí:

„Víme a máme na paměti, že … Majdanek, Osvietim a další koncentrační tábory osvobodili sovětští vojáci a Rudá armáda. Když jsme trpěli v ghettu v koncentrácích, byla naší jedinou nadějí Rudá armáda, která nás zachránila, zvítězila nad Hitlerem a osvobodila Evropu. V poslední době často srovnávají režimy v Sovětském svazu a fašistickém Německu. Chci říci, že pro nás je toto srovnání nepřijatelné.“

Současní nevzdělanci neuznávají skutečné události.

K osvobození Osvětimi došlo 27. ledna 1945 při Viselsko-oderské operaci vojsky 59. a 60. armády 1. ukrajinského frontu spolu s vojsky 38. armády 4. ukrajinského frontu.

Střelecké divize 100 a 322 osvobodily dvě východní filiálky Osvietimi – Monowitz a Zaraz. Dne 27. ledna okolo 15. hodiny vtrhl do Osvětimi 454. pěší pluk 100. divize Lvovské střelecké divize. Ve stejný den osvobodili vojáci 286. pěší divize  filiálku Jaworzno. Dne 28. ledna osvobodily jednotky 107. střelecké divize Birkenau. Jen v bojích za osvobození koncentráku a města Osvětim padlo přes dvě stě sovětských vojáků, z těch šesti set tisíc, kteří položili životy za osvobození Polska od nacistů.

Dokonce i tak protisovětský politik, jako je Lech Walesa, doporučil polskému vedení pozvat Vladimira Putina  na vzpomínkovou akci k 75. výročí osvobození Osvietimi a přiznal, že koncentráky v Polsku osvobodila sovětská vojska: „To je historická pravda  a nikdo ji nezmění,“ řekl.

Andrzej Duda odmítl cestu do Izraele na Světové fórum památky holocaustu v Jeruzalémě, kam měl přijet Vladimir Putin. Servilní polský tisk s jistotou psal, že Světové fórum v Jeruzalémě je past, kterou Kreml připravil Polsk, a Duda že se prozřetelně pasti vyhnul. Stejně „prozíravě“ se zachoval Zelenskij. Ten sice do Jeruzaléma přijel, ale setkání s Vladimirem Putinem se vyhnul.

Pravda je, že 27. ledna  Duda při vystoupení uznal osvobození Osvietimi „vojáky Rudé armády“, i když jen částečně. Prvenství ve falšování  má Zelenskij, který ještě není rozhodnutý, zda má být Židem. Hovořil o těch, kteří otevřeli brány tábora smrti, ale o Rudé armádě a Sovětském svazu se nezmínil ani slovem. Zato hovořil o rodácích z Ukrajiny, kteří se operace účastnili. Bývalý komik nepochopil, že opět vystoupil jako epigon: Jeho objev o „etnické čistotě“ 1. ukrajinského frontu 100. Lvovské střelecké divize je okopírované vyjádření bývalého polského ministra zahraničí Schetyny, který tvrdil, že brány Osvětimi otevřeli a vězně osvobodili ukrajinští vojáci.

Takto postupně falšovaná historie vytlačuje skutečnou historii.

Převzato z Fondsk.ru

***

Krach blitzkriegu ve Venezuele chápou i v USA, uvedli v ministerstvu zahraničí Ruska

30. ledna 2020

Že krach blitzkriegu chápou i v USA, uvedl šéf latinskoamerického úřadu ministerstva zahraničí RF Alexandr Ščetinin.

Do určité míry je zajímavý případ sankcí proti Luisu Parrovi a poslancům národního shromáždění Venezuely, kteří jej podpořili. Poslance, kteří tvoří opozici vládě, „potrestali“ výhradně za jejich právo vyjádřit svoji vůli a hlasovat podle svého přesvědčení, a ne tak, jak to považovali  radikálové a jejich washingtonští ochránci za správné. Podle ruského diplomata se jedná o „nejsilnější pojetí demokracie“.

Po uplynutí roku od zahájení masových protestů ve Venezuele je možno konstatovat krach zamýšleného blitzkriegu. A ten chápou i v USA. Diplomat Ščetinin říká, že se změnila rétorika lidí z administrativy USA směrem k Venezuele. Tak státní sekretář Pompeo veřejně odmítl dne 9. ledna použití síly a nevyloučil možnost jednání s vládou Madura. Jsou to dobrá slova a chtělo by se jim věřit a vidět je v praktickém jednání. Jenže se ukazuje opak. Jižní velení USA zorganizovalo společná vojenská cvičení s kolumbijskou armádou na jejím území. To znamená, že teze „o všech volbách“ je na stole a není z možností odstraněna.

Předtím oznámilo ministerstvo financí USA, že rozšířilo seznam sankcí proti Venezuele na sedm občanů země, včetně známých poslanců, mezi nimiž je i Luis Parra, mluvčí venezuelského parlamentu místo Guaidóa, který se nezákonně prohlásil za dočasnou hlavu státu.

V lednu 2019 začaly ve Venezuele protesty proti Madurovi, krátce po jeho prezidentské přísaze. Guaidó, hlava parlamentu kontrolovaného opozicí, se prohlásil za dočasnou hlavu státu. Mnohé západní země v čele s USA jej uznaly. Maduro jej označil za loutku USA. Rusko, Čína, Turecko a řada dalších zemí podpořila Madura jakožto legitimního prezidenta.

Převzato z Ria.ru