Svoboda slova neni

Za Franca Jozefa neegzystovalo, abyste cosik špatneho napsali o velkem cisařu panu. Svoboda slova nebyla. Za Masaryka a Beneša tež ni. „Urážka majestátu (lat. laesio maiestatis) je zločin urážky hlavy státu. Vždy býval jedním z nejtěžších zločinů, za nějž obvykle následoval trest smrti, v mírnějších podobách přetrval až do moderní doby.“

„Urážky hlavy státu kriminalizovala i Československá republika. Roku 1923 byl zaveden přestupek urážka presidenta republiky, spočívající v ublížení na cti prezidenta republiky nebo jeho náměstka vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem, uvedením ve veřejný posměch nebo obviněním, byť pravdivým, které ale mohlo vážně ohrozit jeho čest. Trestem bylo vězení od osmi dnů do šesti měsíců. Pokud to však pachatel provedl opakovaně nebo „tváří v tvář“, šlo by již o přečin trestaný vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.“

Tuž to vidite, aji za pravdu ste se mohli dostat do kriminalu ve slavne prvni republice.

„Titulování prezidenta republiky slovy nebo jinými označeními naznačujícím kladný postoj TGM k Židům bylo také trestné. Nebo v případech soudní praxe se jednalo o výroky, že „prezident Masaryk drží více při Češích, mezi nimiž v Praze žije a o ostatních se nestará“, respektive výrok: „Masaryk je také Čech, drží s Čechy a nás Moravanů nezná“. Spadal sem i výrok odsouzeného, že: „…se raději oběsí, jako bys měl pověsit v pokoji jeho obraz“ čím se měl hrubě dotýkat všeobecné vážnosti prezidenta republiky a uvést ho na veřejný posměch. Prezident republiky využíval svou pravomoc udělení amnestie i v případech odsouzených za urážku prezidenta, případně zastavil trestní řízení.“

O svobodě slova za hytlera se asi nema cenu vubec bavit. V totalitnim statě ma svobodu možna tak vudce, tym to konči. Trest smrti za schvalovani atentatu byl už absurdnim vyvrcholenim cele nacistycke sviňarny.

Ale asi se nam to nějak libilo, bo po třech rokach pseudosvobody zme se vratili k osvědčenym totalitnim praktykam.

„Komunistický režim tresty za hanobení zpřísnil, základní sazba byla jeden měsíc až jeden rok, zvýšená tři měsíce až tři roky. Navíc kromě ublížení na cti presidentu republiky, resp. snižování vážnosti presidenta republiky, zavedl i přečin hanobení ústavního činitele, kam spadal např. parlament, vláda nebo její členové. Trestní zákon z roku 1961 je sjednotil v trestný čin hanobení republiky a jejího představitele a chráněné subjekty rozšířil jak obecně na celý stát, tak na „jiné čelné představitele republiky“, a to pro výkon pravomoci nebo „vůbec pro jeho činnost v životě politickém“. Pachateli hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta.“

Tuž jak, mame teda v dnešnim Eurosocialistyckem režimu svobodu slova? Zapomeňte na to. Když nakreslite jakehosik muslimskeho vypravěča, přide vas jakysik jeho ctitel rostřilat kalachem. To je v pořadku, na to ma pry plne pravo podle šaryka. Horši je, že 80 % vašich lidi bude tvrdit, že ste měl držet hubu a pero. Takže je vidět, že 80 % lidi žadnu svobodu slova nepotřebuje. K čemu je idyjotovi svoboda?

Za schvalovani atentatu už se nestřila tajak za hytlera, ale do kriminalu se dostanete tež. Francuskeho komika zavřeli za statusy na fejsbučku, kere se komusik nelibily. Jiny synek si robil srandu z Žydu, a tež ho zavřeli.

U nas možete malovat srpy a kladiva kaj chcete, za starobyly indycky symbol vas zavřu a medyja z vas zrobi novonacystu. Nebezpečne su některe čislice. Za bolševika vas mohli zavřet za čislo 68, dneska za čisla 18 nebo 88. Když řeknete kajsik, že Rus zautočil na Německo, možu z vas zrobit třeba předsedu vlady. Když řeknete, že dvacet milijonu mrtvych bolševiku bylo malo, nic se vam nestane. Když řeknete, že 7 milijonu mrtvych Židu bylo moc, zavřu vas, až zčernate.

Zajímavé je, že trestněprávní ochrana našeho prezidenta republiky byla z právního řádu odstraněna až k 1. lednu 1998, takže už sedumnact roku možeme prezidentovi nadavat.

Zlata svoboda slova. Prezident je vul!

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Svobodne Heřmanice

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz