Padly jsme si do náruče, jako bychom se znaly odjakživa. Keiko přiletěla toho odpoledne z Londýna, kam se před léty z Japonska přestěhovala za prací.
Sevřelo se mi srdce podivnou předtuchou blízkého konce životní etapy. Jako bych nasála vůni kadidla na svém vlastním pohřbu.
Zasaď semeno touhy do země tvých snů a zalij ho poslední kapkou lásky, která ti zbyla ve scvrklém srdci.
„Panebože, kdy už tohle skončí?“ Zavyla jsem na měsíc. „Kdy se mi konečně dostane pomocné ruky a ocenění? Alespoň kdybych věděla, že jdu správnou cestou…
Má pravá tvář se skládá z tisíce masek, můj náhled na svět z nekonečna úhlů pohledů. Moje povaha je průhledná jako suchá hadí kůže.
Zázraky se dějí každý den kolem nás, aniž bychom jim přikládali význam. Proč v ně málokdo věří?
4. díl románu o cestě Dominiky do Santiaga de Compostella je o setkání s přáteli. Vychází v revue Proměny.
3. díl románu o cestě Dominiky do Santiaga de Compostella. Vychází v revue Proměny.