Jaroslav Waschek

Zatímco všichni kolem mne nadávají jako špačci, mám jen dvacet minut, abych vám poslal zdravici.

Dnes jsem potkal dokonalého člověka. Nebudu vás napínat, potkal jsem dokonalého vola. Poznal jsem v něm sám sebe. Potkal jsem sám sebe.

Konečně jsem pochopil tu moudrou nebo modrou pravdu, kterou mi mediální prostředí již dvacet let vtlouká neúnavně do hlavy. Již se o mne nestará strana a vláda, vedená Komunistickou stranou …

Rozhodl jsem se uspořádat soutěž hlupáků. Důvod by jasný. Jsem hlupák a chtěl jsem mezi nimi vyniknout.

Narození je aktem blbosti.

Za neustálým zahříváním a vzrušováním lidské mysli ohledně majetku a pohlaví v naší industriální společnosti nehledejme nic dobrého, a již vůbec ne moudrého.

Na trhu práce se konečně objevil dostatek pracovních míst.

Na elegantní řešení, jak se zbavit dluhu a ještě na tom vydělat, mne přivedl případ mého známého.

…S ústavní krizi je to stejné. Když žijeme celý život v ústavu, tak život v něm je přece krizí.

Podle hinduistů je příroda žena.Dotáhli jsme to tak daleko, že místo s ní, žijeme raději s televizí, autem, chalupou, zahrádkou, penězi, politiky, státem…