Absurdní žádost poslaneckého zběha Melčáka zkráceného na právu dále zrazovat a brát poslanecký plat, podaná advokátem, který léta podváděl se svým doktorským titulem, se dostala do centra pozornosti nejdůstojnějšího orgánu parlamentní demokracie.
Pořádek ve veřejných financích udělá jednoduchá věc – a tou je úklid po ODS, která nás z Evropy odvedla v daňových parametrech do oblastí blíže k Moskvě.
Jedná se o takovou drobnost, zdali nějaká Česká republika bude nebo nebude mít evropského komisaře. Když totiž ČR nepodepíše (neratifikuje) lisabonskou smlouvu, bude méně komisařů, a ostrouhají nejspíš ti, co nepodepsali.
ČSSD, podle mého názoru, přistupuje před občany s realistickým a rozpočtově odpovědným programem. Žádný jiný ostatně dosud nebyl předložen, ostatní strany mají zatím promenádu v plavkách. ČSSD již jednou dokázala ekonomiku po hluboké bankovní krizi stabilizovat.
Jednou z otevřených ran je stále i Jedwabne. Dopustili se zločinu skutečně Poláci? Nakolik měl tento incident hlubší příčiny? Je možné, že snad byla mezi těmito příčinami i určitá, dávná nesnášenlivost polského katolicismu vůči židovství?
Zatímco v českých novinách se věnovalo více pozornosti lotyšským spojencům ODS, Joan Smithová se věnuje zejména kontroverznímu Michalu Kaminskému, který dnes překvapivě šéfuje v EP britským konzervativcům a české ODS…
Občas mám pocit, že k pracovním povinnostem českých novinářů patří kopání do sociální demokracie.
Rada pro výzkum a vývoj se zabývala systémem hodnocení vědy. Ve většině představitelných hodnocení dopadala Akademie lépe než ostatní. Tak se změnil způsob hodnocení.
Mám určitě k Paroubkovi nějakou vazbu loajality a dlouholetého přátelství. Takže cítím i nějakou morální povinnost se ho zastat. V tom tedy nejsem objektivní. Přesto si myslím, že si ten člověk zaslouží být posuzován bez obvyklých novinářských invektiv a čtenářských předsudků.
Netutlám svou stranickou a profesionální minulost. Mluvím o tom možná častěji než jiní a dělám na to i hořké vtipy.