Situace je taková, že si lidé dovedou představit spíše konec světa než konec kapitalismu. Tyto myšlenky se objevily po pádu socialismu ve východní Evropě. Tato událost se stala zdrojem nemístného optimismu. Představoval ho v té době „profesor“ Fukuyama se svojí teorií konce dějin. Byla to jen interpretace slov Margaret Thatcherové, že „není jiná alternativa“.
Před dávnými časy, kdy ještě králové nechávali razit zlaté tolary, mohl bankéř půjčit jen tolik tolarů, kolik jich měl ve svém držení. Ještě před pár desítkami let v době papírových peněz mohli bankéři půjčovat jen hotové peníze, vytisknuté ve státních tiskárnách. Zpočátku byly peníze kryté zlatem – mohli jste si je v bance vyměnit za zlato. Ale to bylo velkou překážkou pro bankstery a proto zlatý standart zrušili. To byl začátek všech podvodů v bankovnictví. Od té doby mohly státy – vlastně jejich soukromé centrální banky tisknout tolik peněz, kolik chtěly.
Kdo jsou ti muži, kteří si vyřezávali z mrtvol obětí „trofeje“ na památku? Kde se vzali tito sadističtí vrazi? Proč byli soustředěni v jediné jednotce? Nebo jsou v každé jednotce? Jsou to sadisté od narození, kteří už jako děti trhali mouchám křidýlka? Nebo je to podmínkami, ve kterých museli žít?
Ekonomie je dneska nedílným kamenem všech zpráv a komentářů. Je to obraz doby – máme tady totiž krizi. V dobách prosperity se o ekonomiku nikdo nestaral.
Je rozhodnuto. Příští čtyři roky nám bude vládnout pravicová vláda podle svých pravidel. Média sice mluví o středopravicové vládě, ale já tam žádný střed nevidím.
Lidé zvolili pravici, protože jak říkal Karel Kryl – ještě asi neryjeme drštkou v zemi. Ale co není, může být.
Viktor Juščenko při návštěvě Izraele při vystoupení v Knessetu utržil ostudu, když jeden veterán prohlásil: „Pane prezidente, musíme Vás informovat o tom, jakému že člověku jste udělil titul Hrdina Ukrajiny“.