Peníze již nejsou vaše, když je vložíte na účet. Stávají se majetkem banky a jsou vedeny v její rozvaze. Jste věřitelem banky, a ona má vůči vám pouze určitý závazek. Toho se nyní zbavuje přes manipulaci politiků.
Situace v Evropě se podobá situaci v devadesátých letech minulého století v Jižní Americe. Tolik prezident Maduro v rozhovoru pro francouzský list Le Monde v roce 2013.
Konec dominace petrodolaru se blíží a financování USA jinými státy díky recyklaci petrodolaru bude stále těžší. I kdyby padla na oltář záchrany dolaru celá Evropa.
Řecko není strašákem kvůli 322 miliardám eur, které dnes dluží, což obnáší 175 % jeho HDP. Navíc země BRICS rády poskytnou úvěr a přitom se zbaví dolarového šrotu.
Forma, kterou je dokument natočen, umožňuje pochopit linku událostí v posledních letech v Evropě i laikům, kteří ekonomickým zákonům moc nerozumějí. Nejenom dlužníci, ale i věřitelé by měli nést odpovědnost.
Vše, co nebude explicitně vyňato ze smluv, bude podřízeno plné liberalizaci. Obce a města nebudou moci rozhodovat o svých záležitostech a komunální politika nebude reagovat na tlak obyvatel a připomínkování zdola.
Co když je potřeba skrze politiky ze Syrizy odvrátit pozornost od oklešťování základních demokratických práv občanů? Aby diváci měli přece jenom pocit, že „ta demokracie přece ještě funguje“? Proto nechají v Bruselu tyto nové, mladistvé a cool vypadající tváře politiků.
Podívejte se na rozdíl mezi minimální mzdou Česka (332 euro) a Řecka (751 euro). Patříme mezi EU-žebráky, a ani o tom nevíme. To je pro bankstery a oligarchy naprosto ideální stav, jenže vede k deflaci.
Volbami v Řecku je asi poprvé vážně ohrožena dnešní podoba EU, která nedemokratickou cestou hájí zájmy finančních korporací a koncernů. Kurz eura k dolaru se okamžitě dál propadl, a s ním i koruna.
Švýcarské a české bankovnictví pod lupou. Pro zkrachovalou EU s jejím dluhovým eurem může být Švýcarsko dobré, protože jedno promile elity o své přijít nechce.