Každá operace banky musí probíhat jako obchod. Zásadně vždy něco za něco, banka nesmí prodávat něco, co nevlastní. Nemůže například poskytovat hypotéky, chce-li klient koupit dům, koupí ho banka do svého vlastnictví a dohodne dopředu pevné splátky, které není možné „dle situace na finančních trzích“ měnit.
Přerozdělování od pilných a pracovitých k těm, kteří si mohou risknout vydávat peníze z ničeho a půjčovat za úrok, musí v zájmu zachování lidské civilizace skončit.
Zadlužování zemí na finančních trzích je sice problematické. Ale daleko větším zlem je uzavírání sázek na tyto dluhy. Supí americké fondy chtějí vytřískat zisk 1608 %.
S Itálií to jde z kopce dolů. Navzdory energii premiéra Renziho, nízkým úrokovým sazbám i úsporným programům. Křivka státního zadlužení stoupá nezadržitelně ke 150procentní hranici…
Šéf francouzské centrální banky Christian Noyer oznámil v rozhovoru pro magazín Investir, že Francie zvažuje, že ustoupí od dolaru jako hlavní rezervní měny.
Za celou eurozónu je potřeba bankám dodat munici ve výši 300–400 miliard eur. A to nehovoříme o „černé díře“ derivátů, jejichž objem není možné z důvodu netransparentnosti vůbec přesně určit.
Švýcaři to myslí vážně. Lid jako suverén má rozhodnout o reformě peněžního systému.
Pracovníci ve spořitelnách, kteří doposud mlčeli, chtějí před veřejností zachovat svou tvář a neberou si servítky. Tuší, že budou obětí nejenom jejich klienti, nýbrž také oni sami. Smekám tedy před nimi klobouk, i když jejich stránky už nejsou dostupné.
Podle slov Leonarda Boffa se ekonomika a ekonomie odtrhly od politiky a pohřbily jakoukoliv etiku. Ekonomická oblast si zcela podrobila právní systém státu. Zaplevelila a udusila ty části společenského života, které je udržovaly v rovnováze.