Vystrčilova cesta na Tchajwan není samozřejmě žádným vyjádřením suverenity české politiky, ale je naopak jejím nejhlubším popřením a důkazem její otrocké nesamostatnosti a nesvébytnosti.
Dovede si někdo představit, jak by naše politická scéna vypadala, kdyby naše média psala a hovořila ve spravedlivém vztahu padesáti ku padesáti?
Žijeme v pomatené době, tak jakým jiným projevům než pomateným máme možnost naslouchat?
Politika „pražské kavárny“ reprezentovaná v nedělním vysílání ČT pořadem Otázky Václava Moravce zabředává do stále hlubší a hlubší stupidity.
Psal jsem o tom už mnohokrát a naposledy též v článku Co spočívá na dně vědomí Zdeňka Svěráka. Totiž o tom, že demokracie skutečná a nikoli liberální či jakákoli jiná,…
V pátečních dopoledních hodinách s ním na Malostranském náměstí vedl rozhovor redaktor ČT Takáč, a ano, Bartošek tak nějak po lidsku uznal, že vláda zatím zvládala koronavirovou krizi vcelku úspěšně a svým neváhavým řešením jednotlivých jejích etap nejspíš zachránila i nějaké lidské životy, ale co je to platné, jak výnos Městského soudu ukázal, nebyla všechna tato řešení v naprosto přesném zákrytu se zákonem, a proto on, Bartošek, si je zcela jist tím, že vládu je třeba pohnat před vyšetřovací komisi parlamentu…
Představte si tu drzost a krev vám vystydne v žilách. Jacísi příšerní ruští zlotřilci, které se lidská přirozenost vzpírá nazvat lidmi, přitáhli v pátek večer k výsostnému území českého konzulátu v Petrohradě a prý v odpověď na naprosto mírově, pokojně a slušně provedené vynesení sochy ruského maršála Koněva z pražského náměstí Interbrigády si zde dovolili vyjadřovat proti tomuto svrchovanému rozhodnutí radních Prahy 6 svůj nesouhlas a dokonce, promiňte, ale slova se při konstatování toho činu až příčí v hrdle, zapálili zde, před budovou našeho mocného státu, dýmovnici.
Jako jednotlivci a jako občané této republiky jsme hluboce pobouřeni vandalským činem stržení pomníku válečného hrdiny a osvoboditele Prahy maršála I. S. Koněva spáchaným na náměstí Interbrigády v pátek 3. dubna 2020, a to z vůle, ale správněji ze zlovůle představitelů Prahy 6.
Zoufalství a bezmocný vztek stoupá v hrdle nad činem, který co do ohavnosti nemá v naší historii obdoby. Odhlasovali si, že maršál a osvoboditel Prahy, protože Rus, musí z Prahy zmizet, ale ve strachu, že by se mohl odkudsi přihrnout dav rozumných lidí, kteří by jejich zamýšlené amputaci maršála od české země zabránili, čekali na vhodnou příležitost.