Marx nebo Keynes?
…správná odpověď na otázku „Keynes nebo Marx?“ by podle mého názoru měla znít: „Oba dva!“ …
…správná odpověď na otázku „Keynes nebo Marx?“ by podle mého názoru měla znít: „Oba dva!“ …
…je důležité, aby podnikatelé byli motivováni k užitečné produktivní činnosti parametricky a podle jistých pravidel a mechanismů – nikoli na základě zvláštních úředně vyjednaných podmínek pro každého zvlášť.
S hlubokým pohnutím například „smekám“ před utrpením rozsáhlých sociálních skupin odkázaných na prodej své pracovní síly v době Karla Marxe nebo (liberála) Johna Stuarta Milla.
Tehdejší kapitalismus byl jako systém sice eticky nespravedlivý – nebo řekněme krutý a brutální…
…ale zřejmě byl systémově legitimní.
Kdysi jsem se zabýval myšlenkou, že zkusím napsat divadelní hru. Dopadlo to pochopitelně jako většina podobných velikášských nápadů – tj. nebylo z toho absolutně nic. Ale syžet, příběh, který se měl v této hře rozvinout, mě přece jen přijde na mysli vždy, když je řeč o politikovi a o tzv. veřejné službě a určité slabosti a nemohoucnosti vůle mnoha veřejných osobností, kteří takříkajíc „mají sen“.
Poslední události ve finančním světě a na kapitálových trzích svědčí o tom, že současný svět se po roce 2008 vlastně nikdy pořádně nevymanil z finanční a hospodářské krize a že to, co se jevilo jako její překonání, bylo dočasné a pravděpodobně umělé.
Zásadní princip pohromy asi nejstručněji vyjádřil Michal Kalecki svým bonmotem:
„Tragédie investic je v tom, že jsou užitečné!“
Není asi sporu, že trh je zdatným a pilným chasníkem vždy, když je vše rozbouráno a reálný deficit všeho, co existuje, je maximální. Jugoslávský model však dokázal po dobu dlouhých 40 let, že i pro reálně vytvářenou („budovanou“) socialistickou společnost nemusí být trh jenom zdatným chasníkem nad troskami, kterého je pak třeba – jako proslulého mouřenína – urychleně vyhnat …
Zvyšování role nepřímých daní z principu dopadajících na většinu veřejnosti víc než na „boháče“, je legitimní pouze a natolik, nakolik zároveň roste přebytek této veřejnosti nad reprodukcí svých životních sil, rodiny a dnes, v moderní době samozřejmě též nad náklady na udržování odbornosti (lidského kapitálu) takříkajíc „na úrovni doby“ …
Dělení společnosti na námezdní pracovní sílu a kapitalisty je prý fikcí…
My Češi víme, že konkrétně Budvar si vede na trzích dobře a není nezbytné, aby byl v soukromých rukou – i když vyrábí běžné zboží pro trh.