Paul Craig Roberts

Nemohu psát články, které čtete, bez vaší podpory. A nemohu je psát ani bez optimismu. Ovšem být natolik optimistou, aby člověk věřil, že pravda přece jen nakonec převáží, není vůbec snadné.

Sankce jsou vyjádřením hegemonie jedné země nad druhou. Jsou vyjádřením toho, že ten, který sankce uvaluje, se cítí být povolán k tomu, aby ostatním suverénním státům říkal, co mají dělat, respektive nést následky v případě, že se diktátu postaví.

Americké ministerstvo spravedlnosti (sic) přijalo praxi, při níž odděluje děti přistěhovalců od svých rodičů a pak je přiděluje do tzv. „pěstounských domů“. Jak uvádí web The Intercept, „US ministerstvo zdravotnictví a humanitárních služeb“ (sic!) oznámilo Kongresu, že nemůže dohledat, kam se podělo 1475 dětí, takto od svých přistěhovatelských rodičů odloučených. Má se za to, že byly nejspíše prodány bohatým pedofilům.

Jak mohla být osoba, která by měla za zločin mučení vězńů sedět na lavici obžalovaných u amerického i mezinárodního soudu, jmenována ředitelkou americké Ústřední zpravodajské agentury (CIA)? Nač je všechno to plkání o ochraně lidských práv, když žena, která dohlížela na mučení vězňů, je nyní osobou, pověřenou vedením skrytých operací?

Jestliže Putin věří, že jeho rozhodnutí nedodat Sýrii S-300 bude mít vliv na Netanjahua v tom smyslu, že bude hledat mírové dohody se Sýrií a Íránem, pak nemá o izraelských záměrech či cílech 17leté washingtonské politiky na Středním východě správnou představu.

Německá kancléřka Merkelová, až doposud loajální washingtonská loutka, prohlásila, že Evropa už nemůže déle Washingtonu důvěřovat a „musí vzít svůj osud do vlastních rukou.“

Kdyby dnes bylo 1. dubna a ne 2. května, mohli bychom brát za „apríl“ dnešní ranní titulky novin, že bin Ládín byl zabit při přestřelce v Pákistánu a rychle pohřben do moře. Protože je to skutečnost, musíme to brát jako doklad, že americká vláda má neomezenou důvěru v lehkověrnost Američanů.

Tím, že zneuctil slovo americké vlády a stáhl její podpis z íránské smlouvy o nešíření jaderných zbraní, to je smlouvy dříve podepsané Amerikou, Británií, Francií, Německem, Ruskem a Íránem, dal prezident Trump najevo, že jeho vláda spočívá pevně v rukou sionistických válečných štváčů.

Izrael je důvodem washingtonského nepřátelství jak vůči Sýrii, tak i Íránu. Izrael se už dvakrát pokusil obsadit jižní Libanon, po němž vztahuje ruce pro jeho vodní zdroje – a dvakrát jej odtud vyhnaly milice Hizballáhu.

Jestliže jsou zprávy přicházející z Ruska pravdivé, uvažuje Vladimir Putin o tom, že zplnomocní washingtonského agenta Alexeje Kudrina jednat o ruském poddání se Washingtonu.