Do roku 1945 bylo Japonsko státem, který sice byl schopen postavit bitevní loď nebo ponorku, ovšem sociálně-politicky představovalo Japonsko mimořádně primitivně uspořádanou feudální společnost, kterou bylo možno považovat za monarchii pouze z čistě formálního hlediska, ve skutečnosti bylo Japonsko tím, co jakýsi vtipný jazykospytec nazval “kmotrostátem”.
…i když všichni vědí, že je lepší vidět skutečnost takovou, jaká je, abychom se v ní mohli orientovat, přizpůsobit se jí a počítat s ní, jednají tak ne všichni, ale pouze někteří, zatímco drtivá většina spěchá posbírat střepy rozbitých iluzí, chvatně, nakřivo a nakoso je slepit, znova skrývajíce skutečnost před sebou samými. Proč? Pánbůh ví.
Kultura to není to, co se líbí vám osobně, kultura je všechno to, co emanuje daná společnost. Úplně všechno.
Ve veselých padesátých letech bylo lze rozeznat Američana na kilometr daleko podle účesu a bílých ponožek. Dnes to už neplatí, dnes se celý svět obléká stejně a zdrojem této stejnosti jsou vzory spatřené na plátně a plátno je zaplněno vizuální produkcí, jež opustila výrobní pás kalifornského zábavního průmyslu. Ať se vám to líbí nebo ne, to, jak se oblékáte, je kultura.
Americká formulace pojmu kultura: „Totální souhrn modelů chování, umění, přesvědčení, institucí a jakýchkoliv výtvorů lidské činnosti a mysli šířená pomocí sociálních istitutů.“
Amerika zužitkovává nejenom výhry, ale i prohry, a daří se jí to, co se zatím nikomu nedařilo – naučila se získávat z malých proher velmi vysoké výhry.
…účelem jejich činnosti nejsou lodě. Ani peníze. Lodě, peníze, vojáci, ropa a všechno ostatní, všechno, co vás ještě může napadnout, to všechno jsou nástroje. To jsou prostředky k dosažení cíle.
Je mimořádně zajímavé pozorovat zápas států. Čestně vám řeknu, není nic zajímavějšího, žádný fotbal se nedá srovnávat s takovouto válkou světů. Lidé ale dávají přednost fotbalu…