Lidé (nebudu ukazovat prstem, to není slušné) nazývající se profesory a prezidenty Akademie geopolitických věd (Bože!) smrtelně vážně vyzývají připravovat se dokonce ne na včerejší, ale na předvčerejší válku. Jejich důvěra v “raketojaderný deštník” připomíná Hitlerovu víru v jakési wunderwaffe, naprosto stejně se domnívají (a zdá se, že upřímně), že stačí vystřelit na Londýn něco Fau a zatracení plutokraté hned zvednou pacičky.
Historie, ta co se ji nikdo nechce učit, nám velmi přesvědčivě předvádí, že vyhrává ten, kdo se snaží o zesložitění skutečnosti, nikoliv o její zjednodušení.
V obraze světa, v “realitě”, takové jak jsme ji nuceni vidět, vypadá výsledek “Vietnamu” následovně: svobodymilovný vietnamský národ bojoval za nezávislost, dosáhl ji a potom ji se zbraní v ruce uhájil před vztáhnuvšími ruku na jeho svobodu americkými agresory. Vietnam vyhrál, Amerika prohrála.
Nepřímým potvrzením toho, že Vietnamská válka nebyla tím mýtem, za který je vydávána, je i ten fakt, že USA a Severní Vietnam za uši deroucího propagandistického skřípění zubů vedli vzájemná tajná jednání v Paříži. VEDLY JE ČTYŘI ROKY.
Vítěz nechává poraženého žít ve světě iluzí a ponechá poraženému jen ty iluze, které jsou pro něj výhodné.
Přemístit odněkud někam jinam milión lidí není vůbec jednoduchý úkol, ať se na to díváme z kterékoliv strany a aby se do toho někdo pustil musí mít důvod, závažný důvod. I v tomto případě důvod byl – milión stěhovaný z jednoho konce Vietnamu na druhý, nebyl prostě milión lidí, byl to milión katolíků.
Mimochodem, i ten napalm začali v Indočíně jako první používat Francouzi, takže Američané co se toho týče nemuseli nic vymýšlet, změnili pouze měřítko “zlepšováků” a tvůrčím způsobem rozpracovali zkušenosti předchůdců.
Francie bojuje (tím nejopravdovějším způsobem) s VDR. Všechny atributy války jsou na svých místech, Francie ani na jeden nezapomněla, vše je uvedeno do chodu. A USA otevřeně deklarují, že pomáhají Francii. A skutečně jí pomáhají (a ještě jak!).
A strašná slova o jaderném bombardování oprsklých komunistů tak i zůstala strašně hroznými, ale jenom slovy.