Potřebnost WikiLeaks pro občany, kteří jsou naštvaní na vládu i soukromý sektor kvůli zneužívání moci, nikdy nezmizí. Egypt nám to jednoznačně ukazuje – zastavili vydávání novin a lidé si vytvořili vlastní zprávy na svých mobilních telefonech.
Je zapotřebí říci čtenářům něco, co jim ještě nikdo neřekl – my, VŠICHNI vážení američtí žurnalisté, používáme utajované informace. …Aby totiž obvinění Assange byly důvěryhodné, museli by přijít a zatknout nás všechny.
Vláda britského premiéra Davida Camerona ohlásila několik nejdrakoničtějších škrtů ve veřejném sektoru, o jaké se kdy vláda kterékoliv rozvinuté země pokusila. Jeho ministr školství dokonce nedávno prohlásil, že objem financí určený pro britské univerzity se sníží o plných 40%.
Nový dokument s názvem „Když muppets sní o míru“ sleduje trýznivou společnou produkci Sezamové ulice v Izraeli a Palestině, k níž byl přizván i jordánský produkční tým, který měl vypomáhat jako zprostředkovatel.
Minulý týden se to jen hemžilo zvěstmi ze světa tištěných médií: sto reportérů zpravodajství New York Times má být vyplaceno, a pokud to odmítnou, přijdou bez náhrady o místo, britské noviny prudce snižují stavy a nakladatelství Condé Nast propouští zaměstnance – jen z časopisu Glamour odešlo osm respektovaných editorů.
Vůdčí představitelky žen, s nimiž jsem se v Ammánu setkala, neříkaly: „Vzkažte prosím Západu, aby nás zachránil.“ Měly plné ruce práce budování vlastních rovnostářských, modernistických nových světů s arabským – a často islámským – požehnáním.
Muhammad al-Hanáší byl jedenatřicetiletý jemenský občan zadržovaný sedm let bez obžaloby v zálivu Guantánamo. Letošního 3. června, právě když jsem s dalšími novináři byla na Guantánamu na návštěvě, tamní tiskový odbor vydal lakonické oznámení, že al-Hanáší byl ve své cele nalezen mrtvý – „zjevná sebevražda“.
Obamovo ministerstvo spravedlnosti oprášilo Bushův argument, že zákon o státním tajemství zakazuje zveřejňování důkazů o mučení, což znamená, že nikdo, kdo byl mučen, nikdy nemůže předstoupit před soud.
Zvládnutelný a úctyhodný americký sen 50. let minulého století – slušné, cenově dostupné vysokoškolské vzdělání, vlastní domek, naděje, že děti se budou mít lépe než já – se v posledních patnácti letech vytratil.