Vladimír Čermák

Dnes večer dostává ve Washingtonu na zasedání MMF a Světové banky ocenění jako nejlepší guvernér centrální banky ve střední a východní Evropě předseda Bankovní rady ČNB Singer. …Zdůvodnění je pro našince dost překvapivé – za přiměřenou komunikační politiku. Asi bychom se měli rychle orientovat v tom, co to je „přiměřená“ a také co je „komunikační politika“. Pro našince tato ceremonie připomíná spíše situaci, kdy je přímo ve štábu nepřátelských vojsk povyšován či jinak vyznamenáván velitel armády bojující v jiné uniformě a pod jinou vlajkou.

aneb Jak to zvrznul

V předchozím komentáři věnovaném perspektivám možné rekatolizace byla také načrtnuta jedna z možných podob blízké budoucnosti. Ti, co to četli, z této perspektivy moc nadšeni nebyli. Představa, že se již brzy budeme – jako naši pobělohorští předkové – modlit ke všem svatým, scházet se na ranních mších a pod vedením moudrých kleriků všech stupňů vytvoříme společně nové temno, se jim nezdála moc přitažlivá. Nečas-Kalouskově režimu se už ale podařilo na tuto budoucnost s církevními restitučními krádežemi slušně zadělat.

V úterý se sejde skupina expertů ze dvou stran chystané vládní koalice pod vedením senátorky Gajdůškové, kterou pasovali do role nejvyšší expertky, se zástupci církevních kruhů. Není jasné, proč na jednání budou chybět experti od lidovců.

Od určité doby – řekl bych, že už poměrně vzdálené – čtu a slyším zprávy v médiích se vzrůstajícím podezřením, že jsou stále více a více cenzurované. Jakoby vynechávají určité informace.

Kdyby existovala červená kniha vyhynulých či zanikajících hodnot, tak jako už jsou červené knihy o vymírajících představitelích fauny a flóry, asi by se v ní u nás umístily na čelných místech hodnosty jako věrnost, pravdomluvnost a schopnost držet slovo. Bez schopnosti dodržet své sliby se však nemůže udržet žádná společnost, tedy ani ta česká.

Klíčové otázky z vystoupení Poláků by se daly shrnout do vět jako „Kdo dnes vládne vlastně v Polsku?“ Podkladem pro úvahy na toto téma byl vyklad např. smolenské katastrofy a jejího mediálního obrazu. Stranou kritiky nezůstaly ani postavy považované v Čechách za jejich guru (aspoň ze strany svých příznivců v médiích) jako Geremek, Michnik a jiní.

Pavla Bobka jsem osobně neznal, ale jeho písně dotvářely můj vnitřní svět. Souznějí s ním. V sedmdesátém roce jsme v kasárnách vstávali s jeho Houstonem.

24. výročí Listopadu proběhlo bez jakéhokoliv pokusu o lepší porozumění tomu, co se stalo. Televize ani noviny, resp. to, co se z toho dalo zaznamenat, nepřinesly ani pokus o vysvětlení toho, co se tenkrát dělo, proč se to dělo a tím méně pak, jak se to dělo.

Chřipkový virus mutovaný vývojem ve společnosti, navíc v české, vypadá šíleně. Ale i společnosti ve kterých žijeme, byly a jsou nesmírně komplikované struktury, o kterých toho moc nevíme. Tak složité, že se zde nedá pracovat jen s jednoduchými a snadno srozumitelnými pracovními hypotézami.