Nedávné lidové demonstrace od Středního východu přes Izrael až po Británii a sílící všeobecná zlost v Číně – a zanedlouho na dalších vyspělých a rozvíjejících se trzích – vycházejí z týchž potíží a pnutí: narůstající nerovnosti, chudoby, nezaměstnanosti a beznaděje. Sevření ubývajících příjmů a příležitostí celosvětově pociťují i střední třídy.
Pojem BRIC, ražený ve zprávě Goldman Sachs z roku 2003, není zcela chybný: uspěl na 75 %, takže boduje podstatně lépe než většina aktuálních ekonomických prognóz. Hospodářská krize propuknuvší v roce 2008 však odhalila, že jeden z této čtveřice je falešný hráč.
Probíhá nejhorší americká a globální recese za 60 let. Pokud se USA z recese zotaví do konce roku, což je pravděpodobné, jednalo by se o recesi třikrát delší a asi pětkrát hlubší – ve smyslu kumulativního propadu výstupu – než předchozí dvě.
Takže ačkoliv se fiskální pobídka jeví jako nezbytnost, aby se předešlo déletrvající recesi, vlády po celém světě si ji stěží mohou dovolit: pohoří, když ji zavedou, a pohoří, když ji nezavedou.
Znárodnění paradoxně může být tržnějším řešením: postihuje běžné i preferované akcionáře evidentně nesolventních institucí a případně i nezajištěné věřitele, pokud je nesolventnost příliš rozsáhlá, přičemž daňového poplatníka spravedlivě zvýhodňuje.