Eroze atlantické internacionály
Dvě nenápadné zprávy, které mají velmi pravděpodobně větší význam, než jakému by nasvědčoval prostor, který jim česká média věnovala, přišly v minulých dnes z východu Evropy…
Dvě nenápadné zprávy, které mají velmi pravděpodobně větší význam, než jakému by nasvědčoval prostor, který jim česká média věnovala, přišly v minulých dnes z východu Evropy…
Požárníci, zdravotní sestry, učitelky a popeláři to mají špatné.
Není ani tak těžké říct, kde se v lidech ta potřeba nepřítele bere, jako se s tím smířit. Že nezanedbatelná část populace místo radosti z naděje na spolupráci šílí z možnosti oslabení konfrontace pro mne – a pořád tajně doufám, že nejenom pro mě – zůstane asi napořád zdrojem údivu a frustrace.
Proč neocenit – třeba i nějakým novým řádem či vyznamenáním – živé?
Kdo lépe zahraje „Ruskou kartu“, kdo lépe Američany Ruskem postraší, kdo jim dá větší naději na svatou válku amerického Dobra s ruský Zlem, ten bude bodovat. A Rusko s tím nic nenadělá.
Pro 99 % jsou tu krysí závody a konkurence, pro 1 % dotace. To je problém.
Připustíme-li, že existuje nemyslitelné a zapovězené v případě holocaustu – že holocaust je tabu – bude pro nás pak mnohem snazší přijmou další nemyslitelné a zapovězené, další tabu. A potom další. A ještě další… až budeme všichni ohleduplní, slušní a – myšlenkově sterilní.