Zprávy z voleb
Evropané by se měli konečně rozhoupat a buď se vrátit do 19. století k národním státům, nebo udělat krok do století 21. k jednomu suverénnímu státu, ale tohle plácání se někde mezi je k ničemu.
Evropané by se měli konečně rozhoupat a buď se vrátit do 19. století k národním státům, nebo udělat krok do století 21. k jednomu suverénnímu státu, ale tohle plácání se někde mezi je k ničemu.
Proč je Česká republika ve srabu, rozežíraná korupcí a odcizováním mezi veřejností a elitami?
Na krabičce sice bylo napsáno Sedlčanský, jenže továrna v Sedlčanech je zavřená. Kdo a kde ten hermelín tedy vyrobil?
Na tom, že církevní „restituce“ jsou megachucpe, se už asi nic nezmění.
Budu vám vyprávět příběh, který už jste v takové či onaké variantě slyšeli mockrát, příběh o starém pánovi a bandě šmejdů, příběh, na jehož konci má starý pán nůž na krku a je chudší o těch pár desítek tisíc, o které je banda šmejdů bohatší.
Mají politici vůbec nějak zodpovědnost, nebo jsou nedostižitelní a nepostihnutelní? Asi takhle: odpovědnost samozřejmě mají, ale jde o to, komu se zodpovídají. Zodpovídající se občanům, nebo svým stranám, jejich sponzorům, různým kmotrům, či tzv. trhu?
Netrvalo to dlouho – a určitě to začalo o dost dřív, než se do dostalo ke mně – a internetem se šíří podezření hraničící s jistotou, že teroristický útok v novozélandském Christchurchi byl útok pod falešnou vlajkou. Tedy něco na způsob přepadení vysílačky v Gliwici, incidentu v Tonkinském zálivu nebo operace Gladio. Tedy něco, o čem víme, že jsou toho vlády schopny a že to dělají.
Začíná to tím, že si principiálně nedůvěřujeme, abychom na sobě mohli lépe vydělávat, a skončí to tím, že nezbude nikdo, kdo by vydělával, ani nikdo, na kom by vydělávat mohl, jak málo nás zbude, pokud vůbec někdo zbude.
Dnes je na paškále vyhláška č. 68/2019 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, stanovující tzv. seznam bezpečných zemí, tj. zemí, z nichž pocházející žadatelé o azyl jsou automaticky odmítnuti.