Václav Umlauf

Všichni dobří a zajištění rodáci seděli doma u radiátorů a dívali se na ruského Mrazíka, jak se prohání po digitální TV. Venku byly jen dvě socky bez přístřeší, které se marně pokoušely sehnat nějaký nocleh.

Zesnulý dramatik, občan a politik se proměnil v aktuální dějinný odkaz a ten vstoupil do živé paměti politické obce.

V Praze adventní orgie lichvářů, v Bruselu nesmělý pokus o osvobození od dluhového jařma…

Jak nejít do Evropy…

Lidé věří na sílu, protože přestali věřit rozumu a ničemu lidsky křehkému už nevěří. A rozumu přestali věřit proto, že se ukázal příliš slabý v konfliktu s primitivní silou: peněz, moci, zlodějen, drzosti, podlosti a různých forem násilí.

Hnát se do dluhového chomoutu kvůli ekonomicky nezodpovědným hlupákům jako Itálie, Francie a Španělsko by pro Němce byl úplný nesmysl.

Dvě postavy, dva osudy, které nakonec vedou k podobné prorocké smrti. Ale cesta obou protagonistů adventu se liší zásadním způsobem co do formy, obsah zůstává stejný.

Biskupové se pustili bez jakýchkoliv konzultací s Božím lidem do riskantní hry se současnou zkorumpovanou mocí, kdy chtějí získat vliv a majetek, aby si tím pojistili ekonomickou nezávislost na státu. Výsledkem je ohromný úpadek církevní autority.

Takže my financujeme Helvétskou konfederaci, což se mi docela líbí. Já tam totiž jezdím pravidelně v létě do Alp s ruksakem a bivakem. Mohu odpovědně prohlásit, že tato země proinvestuje námi darované peníze s rozmyslem a v žádném případě je nerozkrade. Z české zlodějny se totiž stanou obecní prostředky, na jejichž užití jsou Švýcaři velmi hákliví.

Bankéři a jimi uplacení politici jsou jak malé děti. Vlezli do cukrárny s korunou v ruce a chtějí stále více rakviček, to jest virtuálních peněz…