Zdeněk B.

Leckdo by za vyjádřením předsedy vlády mohl cítit papalášskou přezíravost k spontánním projevům občanské společnosti …když však opustíme škarohlídství a zaposloucháme se pozorněji, nezbude než zajásat…

Zatímco hmatatelným dokladem rozpočtové odpovědnosti vlády se stal návrh státního rozpočtu, jehož vstupní údaje od počátku nebere vážně ani jeho autor, jako nepopiratelný důkaz lítého boje proti korupci se kolektiv koaličních PR agentů jistě pokusí prodat odvolání ministra Kocourka.

Jedním z projevů úpadku politické kultury může být i skutečnost, že mluvu šlechtice už pomalu nelze rozpoznat od řečí jeho pacholka.

Jako nejpříhodnější ze všech způsobů řešení společenských problémů se čím dál silněji prosazuje ideologie jejich vědomého a cíleného neřešení. Nechat být. Dát všanc Osudu… a ten nechat konat.

Strážce kasy po čase opět pocítil svou významnost, zřejmě pod vlivem získání titulu Nejlepší škrtal rozvíjejících se evropských ekonomik.

Vláda bezděky sepsala Zákon o odbourání studu.

Je to k vzteku.Tradiční rodina dostala brutální zásah, zrovna ve chvíli, kdy se jí začalo tolik dařit…

Podrobný rozbor „křižákova“ citově zaostalého já přenechejme zasvěceným a povolanějším, tedy soudním znalcům. Zajímavější je otázka zda, a do jaké míry jeho činy podnítila ideologie. Už pro možnost sledovat reakce těch ideologů, k nimž se pachatel jmenovitě přihlásil.

Jakkoliv se rozmohlo přesvědčení, že terorismus se dělí výhradně na arabský, separatistický a rudý, dle prvních zpráv se pachatel nordického vzhledu hlásí ke křesťanství, národovectví a konzervativním hodnotám. Je naopak zarytým odpůrcem přistěhovalectví a islamismu. Vrací nás to na zem a k užitečnému znovupoznání, že zabíjet se dá ve jménu čehokoliv.

Nelze se divit, že je trojkoalice odpůrci napadána skrze Věci Veřejné. Platí, že vláda (jako každý kolektiv) je silná přesně tak, jako její nejslabší článek. A tady o něm není pochyb.