Tři profily Václava Havla

Shodou okolností patřím k lidem, kteří s Havlem seděli ve věznici na Borech, pak paralelně s ním dělali samizdat, pak částečně proti němu budovali OF, pak se od něj odloučili v jeho prezidentování, a nakonec jej měli na mysli v době, kdy se odebíral na věčnost. Je jasné, že tak složitá osobnost utvářející české dějiny nemůže být smetena na jednu mediální hromadu. Jednak to nemohou udělat ti, kteří tak či onak parazitují na jeho odkazu. Hlavně a zásadně nikoliv ti nechutní političtí paraziti, kteří s ním dělali ansámbl posledního komediálního dějství na Hradě, a pak šli privatizačně krást fond Trend, či lobbisticky podporovali americké zbrojovky z našeho nikoliv amerického rozpočtu. Ale stejně tak jsou mi odporní ti lidé, kteří na Havla plivou za věci, které sám neudělal a po Rudolfinském projevu v roce 1997 se od nich distancoval ještě jako prezident. Druhá skupina nechce uznat Havlovy zásadní a nepopiratelné zásluhy na demokratizaci Československa (ano, Československa) skrze občanský aktivismus.

Tři tváře Václava Havla

První je pro mne zcela klíčová, totiž Havel jako občanský aktivista, který v době tvrdé normalizace píše otevřený dopis prezidentu Husákovi a teoreticky popisuje model po něm nazvaný post-totalitarismus. První Havel-aktivista svobodně žije, píše, organizuje samizdatovou edici Expedice, připravuje Chartu 77 a shání její první signatáře a mluvčí. Z tohoto titulu mluví na prvních mítincích odvážných občanů spontánně zakládajících to, co se později nazvalo Občanské fórum. Druhý Havel-pravdoláskař prezidentuje na Hradě s klakou mnohdy podivných existencí, které se profesionálně přiživují na jeho slávě a pod taktovkou „západních hodnot“ provádějí změnu kurzu směrem do vlivové sféry USA. Čech asi nemůže žít jinak než v nějakém velmocenském stádě, takže bylo třeba vyměnit dres. Mnozí na tom kolosálně vydělali, hlavně ti, kteří proti podpisu rozkradli českou ekonomiku, vytvořili legislativu pro tuneláře z řad jednoho procenta vyvolených a úspěšně lobovali pro již zmíněné zbrojní zakázky. Pro tyto aktivisty za všechny české prachy má odkaz Havla zcela specifický charakter, viz současné boje Pražské kavárny. Poslední Havel-poražený je smutný člověk, který pochopil, že divadlo, které se pokoušel režírovat, občas i zcela velikášsky, využili a vytunelovali jiní kmáni, kteří mu lidsky nesahali ani po paty. Rudolfinský projev ale znamenal, že Havel se od této etapy distancoval a kráčel na věčnost se vztyčenou hlavou člověka, který dohlédl svých omylů a uměl je částečně politovat, pokud to jen ve zcela exkluzívní funkci prezidenta-zakladatele vůbec bylo možné. Dvojí klaka příživníků a pomstychtivců pak vytvořila to, co bychom mohli nazvat „mýtus Václava Havla“, který dnes tak či onak zaměstnává média.

Havel bez mýtu a dnes

Je dosti trapné, když si jedna klika kolem Pražské kavárny monopolizuje výklad jimi upraveného Havlova mýtu. V jeho jménu chce nechat vládnout mediálně vzbouřenou ulici proti řádně zvolenému prezidentovi, který tento titul dostal díky přímé volbě. Zeman je politik s nejsilnějším mandátem v této zemi, ať si o něm myslí, kdo chce co chce. Pražská kavárna tedy jménem odkazu mytického prezidenta Havla ničí autoritu prezidentského úřadu v této zemi. Havel se z této travestie politiky musí obracet v hrobě. Druhá parta nadávající na „havloidy“ a „pravdoláskaře“ si nechce uvědomit, že hodnoty, které Havel celý život chránil a s nasazením života hájil, mají univerzální charakter a nejsou jen nástroj momentálního politického boje. Takže se ptejme: Co je v této situaci, zde a nyní, důležitý odkaz Václava Havla?

Za prvé a zásadně, je to založení demokratického Československa jako suverénního a samostatného státu. Tento stát rozdělili dva podřadní politikové Klaus s Mečiarem, protože potřebovali na český či slovenský způsob vytunelovat a zmanipulovat ten či onen kus mocenské državy. Havel je po Masarykovi spoluzakladatelem moderní československé státnosti. Tím je řečeno vše. Zakladatelské činy ve stylu římského ab urbe condita jsou ty, z nichž všichni politicky žijeme, ať už si to přiznáme, nebo ne. Z nich vychází autorita státu, tradice, kterou je nutno uchovávat a občanské religio, které nás s tímto počátkem spojuje. Viz Hana Arendtová a její pojetí tradice v díle Mezi minulostí a budoucností.

Za druhé jde o to, abychom pochopili výzvu doby, kdy nám vládnou podobní neoliberální normalizační pitomci, jako byli za Husáka komunisté. Otevřené dopisy a výzvy dnes píše kde kdo, protože může. Tito mediální komedianti vědí, že příroda a politika má hrůzu z prázdna. Politické vakuum, nyní vytvářené po odchodu generace polistopadových lúzrů a politické lůzy, je třeba opět zaplnit. Proto pražská kavárna vytáhla do boje a na druhé straně se bohužel formuje jen fronta křiklounů. Ti i oni už teď prohráli, protože ani jedno z toho není občanský aktivismus, který v první etapě svého života prosazoval Havel. Kavárna chce režírovat státní divadlo jako druhý Havel-prezident, který byl ovšem zvolen do funkce spontánním plebiscitem a pak mocensky dosazen hnutím OF. Kavárníky-ilumináty nikdo nevolil, do role vyvolených a miláčků dějin se dosadili sami. Nedělají občanský aktivismus, ale bojují o vliv na nominaci prezidenta, který musí jet v proatlantické a v proamerické linii druhého Havla. Druhá skupina občanů politicky vyjící na měsíc vylila dítě i vaničkou. Místo Havla si dosadila nestvůru podle pokřivených představ občanských paralytiků typu „my nic, za všechno může ten Havel“. Tato parta jiného typu ulice než kavárníci pak pilně plive na obraz občanského aktivisty, kterému ve svých zmatcích a nesmyslech nesahají ani po paty.

Pro obě party platí, že vláda ulice není lidovláda. A Havel byl demokrat, ale elitní, protože jen elitní demokraté mohou založit československou moderní státnost. A to je štěstí Česko-Slovenska, že stát nezakládala ulice, ale brilantní politická opozice a velké osobnosti. Naopak teď platí, že ta či ona ulice chce všechno to slušné a základní z minula zničit. Takže je to dost smutný obraz. Jak z toho ven, o tom až někdy příště. Musím jít do práce, aktivismus musí počkat.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!