Trojí druh informací

Všechny informace můžeme zhruba roztřídit na tři druhy. Jsou buď pravdivé, tedy shodné s okolní realitou, nebo lživé, neodpovídající a odporující realitě a zdravému rozumu. Dají se v zásadě celkem snadno rozpoznat. To kdysi dávno, ještě za dob císaře pána, nějaké noviny otiskly zprávičku, že ministr, hrabě C, lhal. Ministr ten samý den podal demisi. To bývaly časy, co? Ale úplně ty nehorší a nejškodlivější jsou informace založené zčásti na odpovídající realitě (pravdivé) a zčásti záměrně klamavé (lživé). Ty jsou pro myšlení a jednání člověka nejvíce nebezpečné a zhoubné. Jsou ovšem nejvíce „úspěšné“ k oblbování lidí. Ve vědě, hlavně v technických oborech a matematice, nelze používat, využívat a zneužívat lživé informace, prostě v praxi nefungují, zato v tzv. humanitních oborech, tzn. ve vědách kecavých, jsou lživé informace docela běžné. K tomu patří i manipulace s fakty, tedy „mlžení“. Řekneme pouze část pravdy, zbytek zamlčíme a vyjde nám přesně to, co chceme překroutit. Proto byl také před půl stoletím vymyšlen tzv. postmodernismus, kde lež a pravda splývá v jedno, neboť prý to nelze rozlišit, obé, tedy pravda i lež, jsou rovnocenné informace. V tomto tvrzení je samozřejmě kus pravdy, neboť jak lživé tvrzení, tak pravdivé tvrzení jsou skutečně jenom pouhé informace. Zamlčuje se ale (jako nedůležitý a nepodstatný) obsah tvrzení. Sem lze zařadit i tak zvaný informační šum, který s oblibou používají politikové, kdy nelze říci, že je to lež, ale ani že je to pravda, je to prostě žvanění o ničem. Zajisté i informační šum je informace, která nám oznamuje, že žádnou informaci neposkytuje.

Zneužívání informací ve svůj prospěch není pouze vlastnost lidí, je to docela běžné i v přírodě. Mistrovství v klamání dosáhl třeba hmyz. Ovšem na přírodu nemůžeme klást nějaké morální zásady, na lidskou společnost samozřejmě nejenom můžeme, nýbrž musíme! Motýl zvaný smrtihlav klame svou kresbou na křídlech. Lze jeho klamání považovat za nemorální? To by přece bylo k smíchu. Přesto se najdou „filosofové“ srovnávající chování živočichů s člověkem, vždyť přece patříme také do živočišné říše. Egoismus nějaké baktérie či lišky a žraloka je prý i samozřejmou a nedílnou vlastností člověka, jak tvrdila Margaret Thatcherová. „Společnost neexistuje, existují pouze jedinci snažící se o svůj prospěch.“ Jsme tedy společností baktérií a virů? Dle neoliberálů ano. Neoliberalismus nás vrhl o mnoho tisíciletí zpět, bude tudíž velice obtížné se z této prapravěké situace dostat. Další pokračování neoliberalismu by znamenalo konečný a nevratný zánik lidstva.

Uvedu pár konkrétních příkladů (pseudo)informací ze současnosti podávané našimi sdělovadly.

Aktuálně.cz dne 2.7 uvedlo v titulku: „Nová zpráva: KLDR od roku 2000 veřejně popravila 1400 lidí.“ Vypadá to jako solidní informace. Z celého docela dlouhého článku jednoznačně vyplývalo, že Severní Korea je fuj, fuj, fuj! Někde uprostřed článku je taková krátká nenápadná větička: „Informace o počtu poprav nelze nijak ověřit z nezávislých zdrojů.“ V té zprávě se také píše, že veřejným popravám jsou povinně přítomny i děti. Pro mne nic neobvyklého, vždyť i u nás po válce byly v Praze prováděny veřejné popravy za přítomnosti dětí. Lehce lze také zjistit, že ročně se v Koreji popraví méně než stovka lidí (1400 za 15 let). Jsou ale země, kde počty popravených během jednoho roku jsou mnohem vyšší. No, já nevím, ale solidní noviny by přece neměly otiskovat „fakta“ která nelze ověřit. Je to typicky manipulativní text, jehož autorem je ČTK.

Specialistou na ruské ponorky a letadla u švédských břehů je postmoderní „filosof“ Kája Dolejší. Nedávno po celý týden obšťastňoval čtenáře Britských listů hrůzostrašnou zprávou o tom, že švédská armáda zjistila v nějakém švédském fjordu ruskou ponorku, která neodpovídala na výzvy vojáků. Další den tudíž armáda přikročila k bombardování hloubkovými torpédy. Třetí den nevyplavaly žádné trosky ponorky a ani jeden ruský námořník. Po týdnu Kája oznámil, že je to ruská miniponorka, kterou je obtížné zasáhnout torpédy. Nakonec oznámil, že ponorka odplula, aniž by se rozloučila, ani neřekla nahledanou, no, ruští nevychovanci, že? Kája měl vše perfektně ozdrojováno, uvádí ZDE, ZDE, ZDE, a pokud kliknete na některé to ZDE, zjistíte, že to jsou nějaké obskurní tiskoviny typu Blesku a Reflexu. Zajímavé bylo, že švédské ministerstvo ani nepozvalo velvyslance Ruska k podání vysvětlení.

Podobně dlouhou dobu bavil čtenáře ruskými bombardéry narušující údajně švédský výsostný prostor. Několikrát dokonce musely vzlétnout anglické stíhačky a ony ruské bombardéry po nějakou dobu doprovázet. Ruští piloti s nimi také odmítli jakoukoliv komunikaci, čímž ohrozili i civilní letecký prostor. Jsou to holt barbaři, že? Ruské ministerstvo odmítlo komentovat nějaké choromyslné výmysly.

Nedá mi to, abych neocitoval ještě jedno vyjádření Karla Dolejšího: „Ruské vyhrožování a zastrašování směrem na západ – vůči Rumunsku, Polsku, Dánsku, Pobaltí, Švédsku, Norsku a Finsku – znamená konec období evropské stability po skončení studené války. Že nikoho nenapadne uvažovat nad uprchlickou vlnou z východu, pokud putinský režim za přihlížení acedických Západoevropanů realizuje třeba jen některé ze svých hrozeb, je také signifikantní“.

Kája má vždy skoro v každém článečku nějaké to knižní, zastaralé cizí slovo, které má zdůraznit jeho převysokou inteligenci a nesmírnou vzdělanost. Určitě má po ruce nějaký speciální slovník cizích slov, který uvádí slova zastaralá, knižní a řídce používaná, a tak do každého článečku vsune nějaké to zastaralé cizí slovo, aby se blýskl svou supervzdělaností. Podobně a se stejným cílem totéž používali popřevratoví politici. Z téhož slovníku asi vybíral Klaus a snad všichni ministři školství. Bylo to až k smíchu (nebo k pláči?). Ve sborovně dvacet vysokoškolsky vzdělaných kantorů zůstalo v údivu nad nějakým jejich novým pojmem či nějakým novotvarem. Sáhl jsem v knihovně po slovníku a ejhle – slovo knižní, zastaralé, málo používané (třeba Vopěnkou používaný pojem tutor). Alespoň jsme se zasmáli snaze ministrů školství o vzbuzení dojmu inteligenta. Výsledkem jejich snahy byl úplný opak.

Cože jsou ti acedičtí Západoevropané? Pojem acedia slovník cizích slov z roku 1981 ještě vůbec neuvádí. Zato slovník cizích slov na internetu už uvádí toto: acedia (lat.) Význam: lenost, zahálčivost, apatie, nedostatek snah realizovat svůj subjekt, svou potencionalitu.

Pojem signifikantní: 1. kniž. řidč. význačný; příznačný 2. mat. stat. statisticky významný (data jsou statisticky významná, jestliže použití dané ověřovací metody vede k zamítnutí ověřované hypotézy)

Tož tak Kája z Britských listů. Všimli jste si, že portrét Karla v Britských listech a i jinde je nějaký nezřetelný, rozmazaný? Asi se stydí ukázat tvář. Nebo je to záměrně postmoderně umělecky vytvořený portrét? U postmoderních umělců a filosofů lze jenom s velkými obtížemi poznat, zdali jde o umění a filosofii, či nejde.

***

Napodobil jsem Aktuálně.cz a také uvádím novou zprávu. Hned předem, nikoliv uprostřed textu, ale uvádím, že ji nijak nelze ověřit z nezávislých zdrojů. Zde je ona zpráva.

Stalo se: Právě včera na předměstí Berlína se mezi sebou porvali dvě skupiny imigrantů – Marťané versus Jupiterci (Jupiterťani?). Příčiny střetu nejsou známy. Po deseti minutách konflikt skočil a vítězní Jupiterani (Jupiteřané?) se rozešli do svých obydlí. Dle vyjádření očitých svědků konflikt vyvolali Marťané tím, že na Jupiteřany vytvářeli nátlak, aby se vrátili na svůj vzdálený Jupiter a neoxidovali tady. Ti si to samozřejmě nenechali líbit a začali Marťanům uřezávat hlavy, až jim všem ony hlavy odřezali.

Velmi zajímavé jsou právě ty marťanské hlavy, což vlastně dle našich měřítek ani hlavy nejsou, nýbrž to jsou pouze velké vypouklé oči na jakýchsi tykadlech. Mozek mají Marťané uložen v opancéřovaném břichu, což je ovšem vynikající technické řešení. Jupiterané jsou navíc pěkně barevní, používají gay barvy, kdežto Marťani jsou tlustí (není divu, když velký mozek mají v břichu) a tudíž neobratní, ba až neohrabaní.

Jak jsem již uvedl výše, potyčka po deseti minutách skončila a na náměstí zůstalo asi dva tisíce Marťanů bez hlavy (resp. očí) a zmateně se pohybovali sem a tam. Přítomná policie pouze nezúčastněně přihlížela a potom směřovala jednotlivé zmatené imigranty z Marsu do připravených sanitek, které je odvážely do transplantačních center, kde jim jako na běžícím pásu byly přišívány hlavy (resp. vypouklé oči-tykadla).

Předměstská veřejnost je pobouřena chováním imigrantů z Marsu a Jupitera a žádá spolkovou vládu o nápravu situace. Situaci ale zkomplikovala demokratická skupinka zbytkové bílé evropské menšiny, která žádala o provedení operace dle vzoru Marťanů, tedy mozek přesunout do břicha a že jim bohatě budou postačovat tykadla. Znovu upozorňuji, že výše uvedená fakta nelze ověřit z nezávislých zdrojů.

Další zajímavá zpráva, která by šla už částečně ozdrojovat (Egon Bondy, Taylor – Biologicky časovaná bomba apod.). Nedávno jsem četl rozhovor s nějakým vynikajícím, proslulým a slavným konstruktérem-projektantem, který se chlubil tím, že kdyby dostal za úkol zkonstruovat člověka, že by to udělal daleko lépe než Pánbůh, který lidské tělo stvořil absolutně nedokonalé. Pánbůh byl mizerný konstruktér, když uplácal Adama z hlíny, já bych to udělal dokonaleji. Já bych umístil mozek do bezpečně chráněného břicha a místo hlavy bych dal po vzoru Marťanů oči. Ty by ovšem nemusely být nějak moc vyboulené, ba dokonce by stačila pouhá zasunovací a vysunovací tykadla, jakási anténa, jak už nedávno navrhoval tykadlový malíř Roman Smetana.

I sexuální pud bych vyřešil lépe, vždyť by bohatě stačilo na rozmnožování pouze takové roční, maximálně dvouleté, období říje a jinak by se člověk sexualitou vůbec nezabýval (to by Freud ovšem neměl o čem pak psát) a veškerou svou energii by mohl věnovat mozku, tedy racionalitě a žádný démon sex by jimi necloumal a neodváděl od myšlení, to by lidstvo pokročilo mohutnými kroky dopředu, kupředu k zářným zítřkům a absolutní racionalitě.

Podle konstruktéra (a i Aristotelela) ideální tvar lidského těla by měla být koule, vždyť v celém vesmíru platí, že ideální tvar je koule. Evoluce tady nějak nebyla příliš nápaditá. Proč vytvořila člověka, který je vlastně pouhá zažívací trubice, k níž jsou přivěšeny rozmnožovací orgány (definice člověka od Egona Bondyho), vždyť by bylo mnohem lepší, kdyby se člověk živil fotosyntézou. Takový kulovitý člověk (člověk kulatý čili homo kulatinius) by byl samozřejmě zelený, živil by se a energii získával fotosyntézou. Mohl by se občas rozplacatit na takový lívanec, aby mohl přijmout více slunečních paprsků, možná i těch ultrafialových. Navíc by byl nesmrtelný, neboť by se rozmnožoval dělením. Nesmrtelnost snadno dosažitelná. Proč to Bůh ani evoluce tak nezařídila?

Dále pokračoval konstruktér homo kulatiniuse detailním popisem svého konstruktu. Vnitřek jejich kulatého těla je protkán spletitou sítí neuronů, kde mohou mít uschováno terabity terabitů informací a bez problémů si je vzájemně předávat. Dorozumívají se totiž telepaticky, vždyť jsou všichni bratři a sestry – vznikli dělením. Vlastně dělení na on a ona by postrádalo smysl. Nepotřebují proto žádné písmo ani knihy ani počítače. Pohyb by byl zajištěn chapadlovitými výběžky. K pohybu by využívali také gravitaci. Z kopce jako koule je to jednoduché, po rovině a do kopce by pouze uvnitř přesunovali těžiště. Pohybovali by se sice pomalu, ale přece nemají jako nesmrtelní kam spěchat. Žádné kosti, klouby a natržené šlachy. Spadne-li na některého kus skály a rozdrtí ho na kaši, tělo se obnoví bez problémů, stačí jedna zachovaná buňka. Mohou se vznášet v atmosféře jako balónky či bublinky, mají uvnitř těla nějaký měchýřek, který naplní vodíkem přijímaným z ovzduší a mohou se klidně vznášet, pak zase vypouští vodík a klesají na zemi. Nejenom, že by obsadili úplně souše (i pouště, hory ba i velehory), ale zalidnili by i moře a oceány. Mohli by se ponořovat i do velkých hloubek, záleželo by pouze na tom, kolik by na hladině získali ze slunečního záření energie nutné k dosažení hloubek oceánu. I vesmír by tak mohli obsazovat, vždyť pro nás škodlivé záření by oni mohli bezpečně zužitkovávat ve svůj prospěch. Nic dokonalejšího než homo kulatinius by ani evoluce nebyla schopna vytvořit. Tímto konstatování konstruktér ukončil rozhovor.

Kdyby tuto zprávu zveřejnil Blesk, jsem si jistý, že by se našlo pár lidí, kteří by věřili, že je to pravda, že se to skutečně událo.

A co kdybych si toho pana Konstruktéra či Kreatora, který je dokonalejší a schopnější než samotný Bůh, sám vytvořil? Poslal bych onen vymyšlený článek do AHA, Blesku, Šípu, Super Blesku či umístil na webu, zajisté vždy pod jiným jménem, a v dnešní glose bych se právě na onen článek odvolával – zdroj ZDE, ZDE, ZDE. Prostě nechám zveřejnit na webu nějaký vyložený nesmysl a pak se na něj odvolávám jako na zdroj. A je to vyřešeno. Tak se mohou také různé články „ozdrojovávat“. Móda ozdrojovávání článků má jako dokázat věrohodnost uvedených vět. Zdáním odbornosti a přesným citováním zdrojů snad za každou větou, jsou proslavené mnou kdysi obdivované Britské listy. Jako zdroj informací uvádějí třeba Jana Patočku, Heideggera, Alaina Badiou, Derridu, Foucaulta, ba i profesora Zubova. Samé ZDE a ZDE a zase ZDE…

Takže závěrem malé upozornění – je potřeba dávat si na informace bacha i v případě, jsou-li ze všech možných stran „ozdrojované“.