Tsunami jménem Fujimori

V Latinské Americe dnes opět zvoní úmíráček obyčejných lidských nadějí. V Peruánské republice v 77 tisících volebních střediscích pro 23 milionů voličů se dnes hlasuje o prezidentovi země. Zhruba 800 tisíc voličů hlasuje v zahraničí.

Před pěti lety, kdy jsem psal identický komentář pro CFP, zvítězil Olanto Humala. Tehdy levicová Latinská Amerika s prezidentkou Kirchnerovou, Hugo Chávezem, Evo Moralesem i prezidentem Correou z Ekvádoru úlevou vydechla. Nebyla zvolena Keiko Fujimori. Dnes je levice Latinské Ameriky v rozvalu, takže musím konstatovat, že lid peruánský nečeká nic jiného než pád do maelströmu. V politickém boji dnes soupeří Keiko Fujimori, o níž se ještě zmíním, s Pedro Paulem Kuczynskim (ano, mohl by se jmenovat Kaczynski, neboť je z Poznaně). Kuczynski si pro letošní volby založil stranu PPK, která, kromě zkratky jeho jména, signalizuje prý obyvatelům, že je pro změny. Jmenuje se Peruanos Por el Kambio (gramaticky správně cambio).

Seňor Kuczynski správně nazval svoji partaj Změna (kde už jsme to všude slyšeli…). Změna či směna je ovšem cambio, a cambio vidíme všude, kde jde o vekslování, neboli státem posvěcenou legální či nelegální směnu peněz. Či o jejich zmizení.. Volební stranu Kuczynski ani jinak nazvat nemohl. Od mládí, konkrétně od roku 1961, byl pan Kuczynski figurou Světové banky, aby poté přešel k ctihodné Kuhn Loeb and Co., dále k First Boston a k Mezinárodnímu měnovému fondu, než se usalašil opět v Peru. V křesle generálního guvernéra národní banky, v čele řady ministerstev a podobně. Jeho pravicová orientace není pro nikoho tajemstvím. Jak zacházet s podřízenými, si odzkoušel v americkém hliníkářském gigantu těžícím v africké Guineji. Shrnuto, profesní životopis jako z partesu vzorového a skutečného kapitalisty.

Proti němu, tedy proti reprezentantu těch, kteří za modlu považují portrét Washingtona na líci bankovky, stojí, jak již uvedeno, politikou protřelá čtyřicetiletá senátorka Keiko Fujimori. Paní Keiko je dcerou prezidenta Alberta Fujimoriho, který v roce 1990 vyhrál se svým heslem „Cambio  1990“ , tedy Změna 1990, a prezidentem zůstal do roku 2000. Sumarizujeme-li jeho vládu, znamenala deetatizaci, čili privatizaci Peru podle neoliberálního vzoru. Co bylo pozitivní, bylo to, že Fujimori nechal zatknout peruánského Pol Pota, profesora Abimaela Guzmána, vůdce teroristické Světlé stezky. Guzmán možná nebyl až tak úplně Pol Pot, mrtvých byly za jeho Stezkou pouze desetitisíce. Řekl bych, že byl spíše peruánskou kopií albánského prezidenta Envera Hodži, vždyť také jeho rodiče byli z albánsko-řeckého pomezí (partyzáni). Nad MRTA, hnutím Tupac Amaru, Fujimori nevyhrál, přestože je potlačil.

Jeho ješitnost rektora několika univerzit jej vedla k hašení ohně ohněm, což znamenalo, že v ulicích peruánských měst řádily eskadry smrti v černých maskách, které inscenovaly černé soudy v černých kápích, a prováděly už neinscenované, ale skutečné popravy domnělých levičáků. Kdo se nenechal podmazat Vladimírem Iljičem Montesinem, faktickým šéfem tajné služby SIN, skončil. Montesinos, který dnes v Peru sedí ve vězení spolu s Guzmánem, podplatil tisíce policistů a politiků. Pravda, zapojování falešných prokurátorů do hry, toť výmysl Alberta Fujimoriho. Jeho útěk z Peru, návrat ke kořenům v Japonsku (Fuji Samurai, hlásalo jedno heslo), bylo ukončeno jeho egem, které ho přivedlo, i přes červený zatykač Interpolu, do Chile, kde byl zatčen, vydán do Peru a odsouzen. Sedí, leč nevím, zda v Callao, jako dva předešlí pánové.

Program paní Keiko je jediný: Amnestovat otce, a pak mu, jako jeho hodná dcera předat vládu (faktickou). Ostatně, jako dcera prezidenta byla paní Keiko jmenována peruánským kongresem První dámou už zhruba před dvaceti lety. Dívám se pomyslně na rub bynkovky o  nicotné hodnotě deseti intiz, na níž peruánští nádeníci sklízejí pole s makovicemi. Drogy jsou, byly a budou v Peru i jinde všudypřítomné. V Peru by se na nich, na kokainu bílém jak sníh dalo i lyžovat. Paní Keiko i pan Kuczynski  „na sněhu“ nelyžují. Ale oba jsou v podezření, že „jim sype“. Což asi bude pravdou, alespoň do té doby, než v Peru i jinde vstanou nové Chávezové. Potřebnější než bílá a také sypká sůl. Nad zlato…