Uhlobaroni žádají zvýšení emisního stropu v elektrárně Chvaletice

Čtvrtek 18. září 2014

Uhelná elektrárna Chvaletice – vlastněná Severní energetickou, a.s. uhlobaronů Pavla Tykače a Jana Dienstla – zamýšlí letos vypustit do ovzduší 524 tun prachu. To je o 200 tun více, než má nyní povoleno. Zvýšení tzv. emisního stropu žádá provozovatel elektrárny po Krajském úřadě Pardubického kraje [1]. Lidé mohou podávat připomínky ještě dnes a zítra.

Zastaralá elektrárna (dokončená v roce 1979) by navíc měla podle předložené žádosti o změnu povolení fungovat nejméně do roku 2020. To by znamenalo pokračovat v masivním plýtvání uhlím. Za dalších pět let provozu také způsobí škody na zdraví a životním prostředí za patnáct miliard korun [2]. Zaplatí  je nikoli uhlobaroni, ale stát a lidé z daní a zdravotního pojištění.

Elektrárnu Chvaletice a další obstarožní uhelné zdroje elektřiny přitom vůbec nepotřebujeme. ČR každoročně vyváží víc elektřiny, než kolik vyrobí šest nešpinavějších elektráren [3]. Státní firma ČEZ však před rokem elektrárnu Chvaletice prodala Severní energetické, přestože na stole ležel návrh státní energetické koncepce, který počítal s tím, že nejstarší uhelné zdroje budou zastaveny a sníží se tak enormní plýtvání uhlím.

Fosilní miliardáři Tykač s Dienstlem (přílohy) provozují kromě elektrárny i severočeské povrchové uhelné doly. Snaží se prosadit prolomení limitů těžby na velkolomu ČSA a bourání severočeského města Horní Jiřetín a osady Černice, aby se dostali k dalšímu uhlí. Elektrárnu Chvaletice zásobují uhlím právě z kontroverzního velkolomu ČSA.

Krajský úřad projednává Tykačovu žádost jako tzv. nepodstatnou změnu integrovaného povolení. Tím pádem se účastníky řízení nemohou stát například dotčené obce či zástupci veřejnosti [4]. Ekologické organizace s tímto postupem nesouhlasí a žádají krajský úřad, aby věc projednal v řádném řízení o podstatné změně.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
„Vláda se zavázala, že plýtvání fosilními palivy učiní přítrž. Zatím si však počítá víc než rozpačitě. Klíčový závazek z programového prohlášení – zákon o snižování závislosti na fosilních palivech – ministr Richard Brabec sice začal připravovat, ale rychlost zdaleka neodpovídá tomu, jak rychle se mezitím povoluje prodlužování provozů plýtvavých obstarožních elektráren nebo jak se zhoršují vztahy s naším největším dodavatelem plynu a ropy – Ruskem.“

Jan Rovenský, vedoucí energetické kampaně Greenpeace, uvedl:
„Zvýšení znečištění polétavým prachem z třetí největší české uhelné elektrárny o 60 procent není žádná nepodstatná změna. Jde o krok, které by negativně ovlivnil zdravotní stav tisíců lidí nejen v okolí elektrárny, ale v celé České republice. Žádáme proto, aby byla věc řádně projednána jako tzv. významná změna integrovaného povolení“ a doplnil: “ Elektrárna Chvaletice měla být podle slibů ČEZ dávno uzavřena. Další prodlužování jejího provozu považujeme za nepřijatelné.“

Poznámky:

[1] Viz úřední deska Pardubického kraje: http://www.pardubickykraj.cz/viewDocument.asp?document=30650

[2] Experti Centra pro otázky životního prostředí UK spočítali, jaké má toto znečištění z českých uhelných elektráren dopady na zdraví a úmrtnost obyvatel, zemědělskou produkci, biodiverzitu, poškozování staveb a zařízení nebo na globální změny podnebí. Výsledek přepočetli na finanční náklady k úhradě těchto dopadů. Pro elektrárnu Chvaletice to dělá 2,96 miliard korun ročně. Tedy 14,8 miliard za 5 let dodatečného provozu.

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy: Měrné externí náklady výroby elektrické energie v uhelných parních elektrárnách v České republice: http://cozpserver1n2.jinonice.cuni.cz/wp/12/01.pdf (výsledné částky pro elektrárny najdete na str. 21)

[3] Roční výroba kondenzačních zdrojů elektřiny Počerady, Mělník, Tisová, Hodonín a Dětmarovice (patří do skupiny ČEZ) a Chvaletice (patřící Severní energetické, a.s.) je přibližně 16 TWh. Roční vývoz elektřiny z ČR přitom činí 17 TWh.

[4] Podle § 19, odst. 4 a § 7 ods. 1, písm. a) a b) a § 7 odst. 2 č. 76/2002 Sb., zákona o integrované prevenci a o omezování znečištění je totiž účastníkem samotný provozovatel elektrárny, ale nikoliv dotčené obce či zástupci veřejnosti.