Diskuze k článku


  • Aleš • 19. března 2018

    Vy si snad děláte Waška z Fashingtonského konsensu? To je jeden z nejtěžších zločinů v demokratůře. Šašek Dlouhý by jistě navrhl přísné potrestání. Humor vůči hospodářské komoře přímo na komoru. Opakovaný konec feudalismu ohlášený skrípěním zubů královských ratlíků vydávající befel pro lumíky.
    Na Bělehrad! Na Moskvu!
    CHUJ S NIMI…

  • J. W. • 20. března 2018

    Ó, to nikoliv. Snažím se demokraticky podělit s druhými o svoji blbost. Zajímalo by mne, jak dlouho trvá průměrnému čtenáři, než to z četby článku zjistí. Už jenom při přečtení nadpisu článku to trvá inteligentnímu člověku několik milisekund. V zevní realitě každá reakce vykazuje duševní zpoždění. Proto vždy vítězí lháři, podvodníci, provokatéři a jiní, kteří jsou akční, nad obyč posluš občany (b.b.i), kteří jsou reakční. Jinak by většině občanů netrvalo 28 let, než by pochopili, že demokracie je blbost…a přestali by se rozčilovat, že ta blbost (demokracie) není demokratická (blbá) tak jak má být či bít…

  • Aleš • 20. března 2018

    „Snažím se demokraticky podělit o svoji blbost“
    Je to vůbec demokratické se s někým o něco dělit? (Vyjma našeho území, o které se dle přání americké stádní elity a vrchní vykonavatelky Frau Merkel navýsost svobodně demokraticky západně a euroatlanticky musíme dělit s muslimy z různých míst světa.) Navýsost demokratickou nejvyšší hodnotou je přeci:
    https://www.youtube.com/watch?v=L8bttPTB8Pw
    Při převratu mi bylo deset, tak mi také pár let trvalo, než jsem zjistil, že jsme se z režimu reálného socialismu posunuli a díky vlastní blbosti udělali velký krok pro lidstvo a jeho blbost a přesunuli se do režimu reálného idiotismu.
    Je povolené se dělit jen o nízké příjmy chudších, abychom nasytil aspoň pár nejchudších (charita). To je starý modus operandi. Neprotestovat proti tomu je navýsost demokratické a tím s vámi sdílím (je nedemokratické se o něco podělit, dělit, ale je navýsost demokratické spojovat a sdílet (těžký osud obyvatele Ukradiny).
    Milisekundy je tedy spíš slovní hříčka než reálný stav v kupování mostů a jiných vzdušných zámků. Byli sice tací, kteří se té rychlosti snažili přiblížit
    https://www.youtube.com/watch?v=t0XMpKFIy3I
    Ale i oni zcela zapadli v naší demokraturnicky OMEZENÉ SUVERNITĚ pod křídly Nadnárodní Americké Teroristické Organizace a tím se stali zcela demokraticky euroatlantsky sexuálně orientovaní. A to je jedině správně genderově vyvážený mix, vedoucí k té jediné správné single společnosti, všichni se všemi, všichni proti všem a každý sám za sebe. Jak prosté Watsone. A jedině správně demokratické.
    S SSamerickými na věčné časy a nikdy jinak!!!
    Ale navýsost demokratický bonmot mi přijde Vaše “ jak dlouho trvá průměrnému čtenáři“. Kdo čte outsidermedia? Outsideři, tedy žádný průměr. A pár demokratických trollů a šmíráků, to průměrem také nezavání.

  • J. W. • 20. března 2018

    Pravda A lež:
    Pozor, demokraticky se podělit – znamená zaútočit. Používáte špatný termín „naše území“. Za prvé od Bílé hory není Vámi míněné území naše (tj. Čechy nejsou Čechů, pomineme-li otázku, co je to vlastně Čech). Za druhé, bychom se k němu chovali jinak a např. nezahazovali například vajgly od cigár na ulici. A za třetí, ani smrt by nám to území nemohla vzít, pomineme-li, že výraz „nám“ je úplná hovadina). Jinak mne nesmírně blaží (zadarmo či demokraticky), že se zajímáte o skvělé či ubohé poměry v protektorátu a tím o sebe…Mne bylo v 1968 více než Vám v 1989 , a měl jsem štěstí, že jsem mohl jeden podvod srovnávat s druhým. Tak bylo ihned zřejmé, že občané oslavou vítězství jásají nad svojí porážkou. Jinak fandím hajzlům a sviním, neboť jsou aktivní a tupě nečekají, až jim někdo v Perníkové chaloupce Bémenundméren poslouží…
    Těm čítařům, kterým nedošla moje chyba v diakritice v uvedeném článku, se omlouvám, neboť jsem nepsal o „mostu“, ale „moštu“, Vypadnul mi háček: V Česku si každý občan může koupit mošt, pokud má na to peníze a žaludek, neboť mošt je kyselý, ale měl by si dát pozor, aby se z toho nepos.al. Myslím, že psát o moštu patří mezi povolená témata Radou pro veřejné psaní při ambasádě USSA. Na ostatní témata je lépe si dát jako vždy bacha.

  • Aleš • 20. března 2018

    Mošt nekupuju, ale vyrábím a piju. Není to dost demokratické, svobodné, euroatlantské a západní a cool. Ale to mě dostatečně naplňuje, skoro jako chuť moštu a vitamíny v něm. Za nepoužívání těch správných transformačních, restrukturalizačních, eurosvazáckých, grantových a především euroatlantských a západních termínů jsem byl v roce 2005 odejit z pátého ročníku Univerzity Palackého (oblíbené geografie průmyslu, geografie služeb, regionální geografie a politická geografie se mi stali osudnými – dal jsem do studia autenticky kus sebe a názorů a cingači klíči u koryt to těžce nesly, zkoušky jsem sice všechny udělal, některé i precizně, ale neprošel jsem jedním zápočtem, kde nešlo jít před nezávislou komisi zkoušejících. ) Dodnes si na používání správných termínů nepotrpím a opravování Vámi použitých termínů jsem zneužil jako záminku vstupu do plodné diskuse. Prokoukl jste mne.
    Natvrdo útočím na tenhle podvod se západem a jeho zvrhlými hodnotami. Útočil jsem již v březnu 1999 na demonstraci v Brně, útočil jsem při svých učitelských praxích ve výuce geografie i společenskovědním semináři, a dělám to s čím dál vyšší intenzitou a snad i přesností a účinkem nadále.
    Když jsem asi před osmi lety přišel na om, mnoho věcí jsem nevěděl, podléhal jsem mnoha desinformacím západní propagandy. Největší můj omyl byl, když jsem na konci 90. let hltal desinformace od Petry Procházkové o válce v Čečensku.
    Jeden z prvních zlomů byla volba G. Bushe mladšího prezidentem. A rozleželo se mi to po 11.září 2001. Pak přišlo setkání s jedním protiradarovým aktivistou a čtení Britských listů. A dnes zcela zadarmo s vidinou toho, že budu hoden opovržení, soucitu či naopak vyloučení ze společnosti demokratů šířím prokremelskou propagandu.
    Jak to říkal Werich. Nejhorší v životě je setkání s blbcem.

  • Aleš • 20. března 2018

    Žel bohu snad v jednom nebudu úplný blbec. Již můj otec – obyčejný elektromontér z chudé moravské rodiny v listopadových a prosincových dnech roku 89 předpověděl vývoj dalších desetiletí. Ač chybně na to vše zareagoval rezignací a apatií, dodnes jsem mu vděčný, že nepatřil ani mezi užitečné idioty ani mezi nebezpečné krysy převlékající kabáty.