Veřejnoprávní služba občanům

Ještě v dobách normalizace jsem si při sledování tehdejší ČST říkala, že už nemůže existovat větší propaganda. Tragicky jsem se mýlila. Může a je to ta současná, prezentovaná především ČT.

Kromě hlásné ideologické trouby pokřiveného „liberalismu“, kdy pluralita idejí, názorová tolerance a svoboda slova vzaly definitivně zasvé, se dnešní veřejnoprávní ČT navíc projevuje neskrývanou nenávistností a štvavostí. Všechny útoky proti názorovým odpůrcům připomínají svou až fanatickou zuřivostí pověstné středověké „hony na čarodějnice“. Televizní redaktoři, naprosto nezvládají své profesionální role ani obsahově (přestože jim objektivitu a vyváženost nařizuje zákon i vlastní etický kodex), ani formálně. Profesionalita se kromě jiného vyznačuje také tím, že redaktor se za všech okolností tváří neutrálně, nesmí dát najevo svůj osobní postoj. To je nepsané pravidlo, které platilo u profesionálů vždy. Dnes to už v ČT (až na čestné výjimky) neplatí. Nemusíte si ani pustit zvuk, abyste podle bojovného a arogantního výrazu takové Nory Fridrichové nebo slečny Tvarůžkové poznali, v jakém duchu je diskuze na téma vedena.

Proto jsem přesvědčená, že společnost nerozeštvává ani tak Babiš se Zemanem, ale veřejnoprávní ČT (nebo mainstreamová média vůbec). Vzhledem k tomu, že mám s prací v této „osvícené“ instituci osobní zkušenost, musím bohužel konstatovat, že postoje většiny zpravodajců a redaktorů nejsou ani tak motivovány kariérou, oni jsou jen naprosto nedovzdělaní. Myslím, že to mohu říci, protože jsem v ČT krátce pracovala jako dramaturg a v době „spacákové revoluce“, kdy jsem nesdílela názor stávkujících zaměstnanců a části na ČT existenčně závislých umělců, jsem si vyměňovala maily s jedním tehdy poměrně známým redaktorem. O nesmyslné větné formulace a gramatické chyby jako i/y… v nich nebyla nouze.

Do Redakce zpravodajství také nikdy (alespoň jsem to nezaznamenala) nebylo vypsané řádné výběrové řízení. Takže je to zřejmě jen a jen záležitost osobních konexí. Což platí o celé ČT. Produkční si zaměstnávají své dcerky a synky jako asistenty,  tehdejší šéfdramaturgové si jako řadové dramaturgy brali své známé…

Závěrem bych chtěla říci, že dokud parlament a vláda nenajdou odvahu neschválit výroční zprávy ČT, která hospodaří s rozpočtem několika miliard z koncesionářských poplatků, aniž by své hospodaření (včetně platů zaměstnanců, redaktorů, ale především managementu) zveřejnila, vypjatá a rozpolcená atmosféra ve společnosti se nezmění, naopak bude dál eskalovat. Neschválením výročních zpráv by se otevřel prostor pro odvolání lokajské Rady ČT a samotného ředitele. (Ten byl Radou zvolen i přesto, že prokazatelně lhal o svém členství v KSČ.)