Vím, byla by to chyba, plivat na pomníky

Popsané události jsou třicet let staré  a datum není chybné, probíhaly skutečně týden po oficiálních oslavách osvobození Rudou armádou. Píši o nich  právě proto, že dorostla generace, která nanejvýš vidí oslavy současné (v Plzni) , chvílemi vzdálené realitě.

A pak jsou tu ti, žijící ve větší části státu, kde proběhlo osvobození jinak, a ti  se o skutečném průběhu dozvídají z výkladů a památníků, jejichž vypovídací schopnnost ilustruje  obrázek v závěru. Myslím si , že o tom, co bude napsáno na pamětní tabuli, by neměli rozhodovat zloději, jako je tomu na našem obrázku, ale někdo s vyšší morální úrovní a společenským rozhledem, pokud je někdo takový v dosahu.


Ale přenesme se do roku 1982. Československé vysílání  stanice  Svobodná  Evropa  na závěr zpravodajské relace čte místa, kde zástupci americké ambasády položí věnce k památníkům  konce  Druhé světové války. Následuje seznam míst, kde se tak stane: Vitějovice,  Cheb, Domažlice, Rokycany , Lnáře, Sušice i s pravděpodobnými časovými  údaji.  Do Domažlic jsem nejel, pamatoval jsem tam pomník ,,hrdinné  armádě  USA" v roce  1969, který jsem tam ale za pět let nenašel.


Zvolil jsem tedy  Rokycany. V aktuálním čase v Rokycanech nacházím jen všední náměstí , dotázaní občané se podivují, že dneska  zrovna probíhá nějaká pietní akce, a nemají tušení, kde. V dalších dnech mi vysvětlují zasvěcenější, že hlavní sochou je tzv. ,,Divíšek", což je socha  sovětského vojáka v blízkosti demarkační čáry, což byla podstata mého omylu. Přezdívka  sochy byla  zvolena na základě faktu, že se socha  vojáka  ,,diví" ,  co pohledává v ,,americké" zóně?


O rok později, tedy  roku 1983, volím Sušici. Je tam železniční spojení a dále  je  přesně známo místo konání –  náměstí, před hotelem  Fialka.


Už při průchodu městem byla zřejmá slavnostní atmosféra. Tedy… na první poslech. Podezřívavé  ucho občana normalizovaného státu  hledalo nějaký chyták a nemuselo se dlouho namáhat.  Ve městě  byla slavnostní atmosféra tvořena městským rozhlasem, který běžel na maximální hlasitost a snad jen nezávislý pozorovatel  z Demokratické republiky  Kongo, pokud by ovšem neuměl česky a neznal typický průběh pietních akcí v Evropě, mohl usoudit, že oslava probíhá obvyklým způsobem. Městský rozhlas totiž hrál na maximum a jen občas se do něj vloudila zpráva, že kroužek dovedných rukou  místní ZDŠ pod vedením soudružky Kalábové připravil výstavu u příležitosti 1. máje, kterou je možno shlédnout v klubovně školy nebo jinou podobnou zprávu, která vykazovala stejnou úchylku, totiž že nesouvisela s událostmi  Druhé světové války. A znova dechovka…


A už přijíždí delegace včetně s vojenským atašé a asistentky rozdávají samolepky k výročí vysílání  Hlasu  Ameriky (1940-1980) a pohlednice s ohňostrojem anonymního určení. Na rohu  hotelu Fialka za zvuku dechovky vzniká centrum dění, kde zástupce  ambasády pronese krátký projev a položí květiny, pak se přesune hlouček , asi stočlenný,  doprostřed náměstí, atašé podepisuje  fotografie (pokud si je někdo přinesl) nebo pohlednice s ohňostrojem od asistentek. Asistentky fotografují Polaroidy. Škoda, docela pěkná fotka vojenského přidělence  v parádní unifirmě se skupinou místních se  mi ztratila  při mém rozvodovém chaosu.


Zbývá dodat, že při projevu (vzhledem ke hlučnosti) nebyl jazyk důležitý, ba dokonce ani pomník armádě-osvoboditelce nebyl na pietním místě, namísto něj tam byla tabulka sdělující kolemjdoucím, že jako odezva na válečné zločiny ve vesnici My-Lai byl původní pomník odstraněn. Podpisová akce skončila, občané obou států se rozešli a oslava se tím uzavřela.


Od té doby se  průběhy oslav měnily. Ale natírání tanku na růžovo našimi svobodně zvolenými zastupiteli už je  novějšího data a mnozí jej pamatují na vlastní oči. I oslavy jsou součástí dějin. Ještě jednou  se přimlouvám za to, aby poměry v zemi  neurčovali blbečkové, kteří vymění bronzovou desku za dvě piva. Tito lidé nejsou využitelní ani k práci,  ani k obraně státu. Nedávejme zmetkům takovou šanci!

Foto: "Slepý" pomník, Odry

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments