Voda je život aneb Nemelem nemelem

Jen čelní Stěna Zůstala My prostě nemáme rádi přírodu. Proto milujeme auta, rádi umíráme smogem ve velkých městech, proto je nám dobře v přeplněném metru. Milujeme anonymitu měst, kde můžeme překračovat ležící těla a nevzbudíme tím všeobecné pobouření.


Jako ve Slabeckém mlýně. Když žárlivý manžel vyprázdnil zásobníky kalašnikova na svou ženu a jejího milence, skrývajících se ve mlýně, mlýn natrvalo osiřel. Netrvalo dlouho a stopy kulek na zdech omšely a ztratily se pod milosrdným příkrovem zeleně. A šlo to z kopce.

I voda, co kdysi uháněla z nádrže náhonem nyní pomaloučku vysychá v původním korytu, s romantickými zbytky zpevněných břehů, prahů a jiných drobných vodohospodářských objektů.

Můj soused myslí, že je to vlastně taková hladová zeď z dvacátých let minulého století, z doby velké krize. Je to možné.

Nevidím však důvodu, proč by uprostřed lesů nebyl vodní mlýn, třeba na řezání dřeva. Energie je energie a kde ji levně najdeš, že. A taky městys Slabce je dost starý na to, aby něco podobného nevzniklo dávno před první republikou. To není samozřejmě pochlebování monarchistům. Jako nebyl tehnle článek pochlebování socialismu. Za hlubokého socialismu jsem projektoval kanalizaci na Severní Terase, Ústí n/L, a žádné jímky na dešťovku, šup se vším do potrubí a do Labe. Předtím tzv. zářezy doporučované meliorační správou Č. Budějice při zatrubňování všech toků na Prachaticku apod.

My prostě nemáme rádi přírodu. Proto milujeme auta, rádi umíráme smogem ve velkých městech, proto je nám dobře v přeplněném metru. Milujeme anonymitu měst, kde můžeme překračovat ležící těla a nevzbudíme tím všeobecné pobouření. Toto naše strana a vláda ví, proto dotuje města více než vesnice, které tak umírají jak na těle, tak i na duchu. A pak nějaký důchodce z města přijde na vesnici a zaleje svoji zahrádku. Pak máme mít vodu! Ve městě si nechám umýt auto každý den, abych platil za spořádaného občana. Přírodu rádi nemáme, přírodu kolonizujeme. Po přírodě to má být Mars, ale myslím, že odtamtud jsme přišli a po kolonizaci Marsu jsme se nějak uchytli tady. Tady na Zemi. Aspoň ty fotky z Marsu jsou úplně stejné jako cesta ke COOPu. Kolonizace je náš životní úděl a cíl. Kolonizace je způsob myšlení, kterému holdujeme po tisíciletí a které není závislé na politické straně.

A jestli s tím něco neuděláme, tak už toho moc nenamelem. Proto jsem příznivec nového myšlení, nového Evropského Jara- DiEM 25.

Carpe diem.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
14. 10. 2018 20:37

Smutný a přitom pěkný povzdech. Má pravdu. Samozřejmě, když neprší tak je zachycování deštovky málo účinné. Ale na druhou stranu, možná by to mohla být poslední kapka, která situaci třeba zachrání. Mysleme na to. A buďme rádi, že u nás pořád vody je. A že nejsme závislí na vodě odjinud. Kde třeba vodu zadržují a na jiné se už nedostane. Jako voda v Jordánu. O to by se mohl napsat článek, ale asi by byl notně kontraverzní.

Svoboda
Svoboda
15. 10. 2018 16:27

Svého času jsem si uložil odkaz na výborný článek Ondřeje Vaculíka (http://ondrejvaculik.ic.cz/2009/04/24/skryta-sila-vodniho-katru/), kde vysvětloval, jak byl mile překvapen bagatelními náklady, komfortním pracovním tempem ( připomínající spíše ergoterapii ) a ekologickým provozem vodní pily, katru.
Tyhle stavby dnes v naší zemi citeně chybí, protože by mohly nejen snížit ekologickou stopu výroby něčeho ( podobně jako ty mlýny nebo malé elektrárny ), ale mohly by přinést i pár set pracovních mst do oblastí, kde široko, daleko žádná práce není a dojezdy kamkoli jsou zoufalé až nemožné.

Admirál
Admirál
16. 10. 2018 9:49

Takových polorozpadlých či rozpadlých mlýnů jsou na českých potocích a říčkách tisíce, některé z nich zachránili chalupáři, ale mimo vodního hospodářství. Důvod je jednoduchý. Dát dohromady a do provozu vodou hnanou pilu (nádrž, náhon, strojovnu) ze stavu na fotkách je o nenávratných investicích v řádu milionů korun.