Vše odpuštěno, vraťte se!

Těmito slovy v nadpise lákal Vladimír Putin ve svém nedávném projevu k národu uprchlé oligarchy k návratu do Ruska. Slibuje jim (dokonce zaručuje!), že policie, prokuratura a soudy se nebudou zabývat jejich loupežemi, zlodějnami, krádežemi a kriminálními činy.

Samozřejmě jsem byl těmito slovy od Putina velice překvapen. Kde je morálka a spravedlnost? Že by i v Rusku platilo to, co v křesťanské Evropě, kde Morálka a plnění Desatera přikázání se vyžaduje pouze od lidí na spodních příčkách společenského postavení, tedy u lidí dole? A nedodržování se tvrdě trestá. Copak církev (klérus), šlechta (tzv. aristokracie) a buržoazie (podnikatelé) tohle někdy praktikovala? Ani v nejmenším! Pro ně morálka a Desatero bylo něco jako obtížný hmyz, neboť s chutí a radostí vždy a neustále loupili a vraždili. Samozřejmě že to zakrývali vznešenými žvásty a velkolepými řečičkami o vlastních vysokých morálních hodnotách, aby realitu poddaný lid jenom tak snadno neprokoukl.

Putinova amnestie pro zločince mne velice zklamala. Snad takovým malým ospravedlněním bylo, že také pronesl: „Všichni chápeme, že původ peněz bývá všelijaký, že se vydělaly a nabyly různě. Jsem však přesvědčen, že offshorovou kapitolu dějin naší ekonomiky a země už je potřeba ukončit.“ Jiný i slovy: Dobře, kradli jste, kradli jste ve velkém, ale Rusko teď potřebuje kapitál, se kterým jste uprchli na Západ, no a pokud budete onen lup investovat v Rusku, tož vaši velkokrádež zlegalizujeme. No, a pokud se nevrátíte, západní oligarchové vás stejně oškubou. Takže si můžete vybrat. Jsem si jistý, že spousta oligarchů se do Ruska za těchto podmínek rádo vrátí.

Tedy v kapitalismu, a to jak v západním evropském a americkém či v ruském, je naprosto běžné kriminálními způsoby nabývat velké majetky. To je vlastně charakteristický rys kapitalismu vůbec, což tvrdil už Marx v kapitolách o akumulaci.

Zde se ovšem nabízí srovnání s nedávnou Klausovou amnestií kriminálníků-milionářů a miliardářů. Klaus ovšem žádné podmínky zločincům nedal, jak to udělal Putin. Klidně si mohou užívat svého lupu, aniž by cokoliv málo investovali v Česku, dokonce ani sprostě okradeným občanům nemusí nic vracet. Můj syn takto přišel o osmdesát tisíc, hodně dalších, kteří měli lesní stroje, přišlo o mnohem vyšší částky. Podnikatel Zdeněk Š. dle policie ČR a soudu si přišel na 120 miliónů. Dostal taky osm let, ale odvolal se. Okradl kolem 15 tisíc svých zaměstnanců – lesních dělníků, půl roku jim neplatil mzdy a neproplácel faktury. Spousta z nich neměla na zaplacení inkasa, nájmu, ba ani na jídlo. Mnoho z nich také skončilo v rukou exekutorů. Soudní proces trval déle než osm let, nikomu ze soudců nevadilo po celých osm let nic, o důsledky jeho bohumilé a bohulibé činnosti se nezajímali. Nebyl pravomocně odsouzen, je tedy nevinen. Naši slavní lidskoprávní havloidi se starají třeba o porušování lidských práv v Bělorusku, kde nějaký proamerický pisálek nemá možnost své názory publikovat v médiích, což je strašlivé porušení lidských práv, ale tisíce dělníků, kteří u nás nedostanou mzdu, jsou jim lhostejní. To by se za krutého diktátora Lukašenka v jeho zemi stát nemohlo, takoví soudcové by si museli hledat jiné zaměstnání, stát (či vězeňská služba) by jim jinou práci rychle našel.

To je ta vysoká morálka a právní stát v kapitalismu. Zdeneček, můj bývalý kamarád, byl tedy Klausem amnestován. Nevlastní nic, nemá žádný majetek, je vlastně bezdomovec, bydlí v nájmu u své družky. Chudáček malej, že? Tož takové je srovnání amnestie Putina a Klause. V Rusku tihle oligarchové-kriminálníci beztrestně řádili celých deset let! A bylo to ještě mnohem drastičtější než u nás. A to přitom západní politici a žurnálisti chválili Jelcina za jeho dokonalou demokracii a naprostou svobodu a perfektní dodržování lidských práv. Vysoké morální hodnoty Západu se ukázaly v pravé podobě.

My obyčejní, kterých je 99,9 %, umíme a dokážeme snadno a lehce počítat do tisíců, miliónu, dvou, snad i do deseti, někteří možná i do stovky miliónů. Ale jakmile má někdo miliardu ba miliardy, počítá úplně jinak. Zákony platící v číslech do miliónů jsou nám známé, běžné, srozumitelné, ale zákony platící v oboru miliard, ty jsou nám nepochopitelné a jsou zajisté také odlišné od těch našich běžných, určitě nám budou nesrozumitelné. Když multimiliardář přijde o pár milionů ba i miliard, vůbec to nemusí ani zaregistrovat! Ale když my přijdeme o tisícovku, tak jsme ale setsakramentsky naštvaní. Pohledy na svět takového Rothschilda a námezdního dělníka se diametrálně odlišují.

Představme si jenom tak v duchu, že každou minutu nám v obýváku na stoleček spadne shůry od Pánaboha stokoruna. Já jenom sedím v křesle a dívám, jak se mi hromadí finance. Za hodinu mi spadne na stůl 60 stokorun, tj. 6.000 korun. Za celý den, tedy za dvacet čtyři hodin se hromádka stokorun zvětší na 144.000 korun (6.000 x 24). No a za celý rok to bude neuvěřitelných 52.560.000 korun (144.000 x 365), slovy: padesát dva miliony pět set šedesát tisíc. Pokračujme ještě dál, kolik to bude za deset let? No připíšeme nulu, tedy 525.600.000, slovy: pět set dvacet pět miliónů šest set tisíc korun, tedy zaokrouhleně půl miliardy. A kolik to bude za dalších deset let, tedy celkem za dvacet let? Zase připíšeme nulu, tedy bude to 5.256.000.000, slovy pět miliard dvě stě padesát šest miliónů. Klidně pokračujme po dalších desetiletích dál, ale už jenom zaokrouhleně. Za třicet let to hodí 50 miliard, za čtyřicet let 500 miliard – dál přece už nemá smysl počítat.

To jsou ale věci, co? Pokud mi Pánbůh (či úroky) bude každou minutu shazovat z nebes stokorunu, budu milionářem už za rok, ale miliardářem až za dvacet let! A přesto se u nás někteří stali miliardáři přes jednu jedinou noc! To museli být skutečně velice schopní a super inteligentní a navýsost morální a čestní občané dodržující právo, co? A jestli si někdo myslí, že ze mne čiší závist (určitě to napíše Leho), tak ho můžu poslat akorát do…