Východní Evropa jako americký problém




Červenec 21, 2009

MOSKVA –  Americký vicepresident Joseph Biden zahájil svoji cestu do Gruzie a na Ukrajinu uprostřed neukončené mediální bitvy –  otevřený dopis od východoevropských vůdců (tzv. zvací dopis Walesy, Havla a spol. – pozn. překl.) americké vládě byl následován něčím, co se podobalo reakci ve formě nedělního úvodníku v americkém deníku Washington Post.




Tyto dva dokumenty nám mohou pomoci pochopit Bidenovo gruzínsko-ukrajinské diplomatické úsilí ve správných souvislostech. Jmenovitě, jako pokus nové vlády vyřešit podstatnou součást americké krize v zahraniční politice. Tato součást se jmenuje východní Evropa.

Východní Evropa a její role ve všem, co se dělo a doposud děje v mezinárodních vztazích, by nemusela být klasifikována jako problém (například takový, jakým je Afrika), pokud by se před rokem nestaly události, jež jejichž výročí si připomínáme: Gruzínský útok na Jižní Osetii, jenž se stal 7. až 8. srpna, ruská odpověď a politické křeče, jež tato válka způsobila v mezinárodních vztazích.

Podívejme se o rok zpátky: nejprve evropská a americká média tvrdohlavě trvala na té verzi, podle níž bylo agresorem Rusko. Potom si Evropané začali uvědomovat, že skutečností je něco jiného. Prostě se malá země s režimem, jenž byl instalován Spojenými státy, rozhodl dotlačit dvě světové velmoci do války, navíc uvnitř Evropy.

V té samé době podporovala Ukrajina (druhá Bidenova zastávka na jeho cestě), reprezentovaná prezidentem Viktorem Juščenkem, agresora zbraněmi, a dělala to skrytě před většinou politického vedení své vlastní země. Přitom východoevropští lídři, celkem vzato ti samí lidé, kteří dnes píší dopisy do Washingtonu, jednali jako hlavní obhájci a aktivisté politiky, jež měla „ochraňovat Gruzii“.

Tohle však není žádná politika. Byl to kopmlot, jehož cílem bylo zneužít Spojené státy, aby se zapojily buďto do války, nebo alespoň do vážné krize, a to v době, kdy kulminovaly všechny ty ostatní (Irák, Afghánistán), navíc v době amerických presidentských voleb. Takové věci se nezapomínají.

Dopis, který napsali tito východoevropané, je dlouhý dokument, podepsaný bývalými vůdci: Lech Walesa, Václav Havel, bývalá lotyšská prezidentka Vaira Vike-Freibergová, současný litevský prezident Valdas Adamkus a mnoho dalších politiků. Sami se nazvali atlantisty. Varují před tím, že popularita Spojených států v jejich zemích vadne a k moci přicházejí noví lidé. Volají po udržování zvláštních vztahů mezi Washingtonem a „novou Evropou“, požadují přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO, chtějí, aby bylo Moskvě bráněno v rozšiřování jejího vlivu, včetně budování nových produktovodů, které budou obcházet Rusko, atd. Návrhy Dmitrije Medveděva, týkající se nové architektury evropské bezpečnosti, jsou podle nich úplným hororem, jenž vybízí k posilování NATO.

Obecně se jedná o volání po pokračování politiky, již se Washington řídil v éře před Barackem Obamou, té politiky, která způsobila gruzínskou katastrofu.

Něco podobného se rozmáhá také ve Spojených státech – ostrá ideologická bitva polarizuje pozice ve Spojených státech.  Celé to rozdmýchali neokonzervativci, s týmiž názory jako vicepresident Dick Cheney, sveřepě odporující byť jen náznakům, že by Obama mohl směrovat zahraniční politiku jinam než on.  Taková situace se v amerických dějinách vyskytuje jen zřídka, a je možná srovnatelná jen se situací v Sovětském svazu v osmdesátých letech, letech plných ideologických bojů a pokusů o přestavbu.

A toto je vzkaz, obsažený v úvodníku Washington Postu – stručná reakce v pěti paragrafech na dlouhý vzkaz z východní Evropy: „Vláda“, podle tohoto deníku, „by si ovšem mohla vzít ten dopis k srdci, ne jako výtku, ale jako povzbuzení. Národy, které volají po silnějších vztazích se Spojenými státy, a spoléhaly se na ideály svobody a spojenectví, nejsou tak početné, aby to mohlo být Washingtonem pokládáno za  samozřejmé.

Americké intelektuální elity si vesměs uvědomují, že předešlá politika byla pošetilá a nebezpečná. Spojené státy však nevytroubí do světa, že musely vytvořit nějakou novou doktrínu, rozdílnou od avanturismu bývalé vlády, ve stejné době, kdy Amerika ustupuje ze svých pozic.

A stejně tak – zpozdilí myslitelé ve východní Evropě bojují za to, aby se udržovala minulá linie – nic nového ve východoevropské politice se nerýsuje. A Rusko, jež se mnoho let bránilo proti politické linii Bushe a Cheneyho, by mělo také hodně zapracovat na vyjasnění své pozice. A to nejen v tom, že ozřejmí svým partnerům, co se mu nelíbí na jejich konání, ale i v tom, že jim řekne, co chce dělat samo.

Dmitrij Kosyrev je politický komentátor ruské tiskové agentury RIA – Novosti

Zdroj: http://en.rian.ru/

Překlad: Stan

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments