aneb Co s tím má společného Richard Wagner

Hovoří Alexandr Losev*)

Naši kolegové na Wall Street pro sebe nejspíš objevili nový bestseller „Jak přestat být nervózní a začít panikařit…“ Jde o to, že není mnoho adekvátních zemí, jako Rusko, Singapur a částečně Japonsko, které včas, když se v lednu začaly šířit první poplašné zprávy, přijaly preventivní opatření. Rusko, mající společnou hranici s Čínou o délce 4.209 km, má minimum nakažených, přičemž to, co se k nám přiváží, přiváží se z Evropy, kde dost dlouho žádná opatření nepřijímali. Teď si i v USA konečně vzpomněli, že by nebylo špatné nějaká opatření přijmout, a vidíme, že poté, co byly ztraceny skoro 2 měsíce, přicházejí opatření zbytečná, která pohřbívají hospodářství zemí dost vážně. A dnes svět vstupuje do stavu recese. V samotných USA, dle prognózy Bank of America, dojde ve 2. kvartále k propadu HDP o 12 %, což je nejvíc od 2. světové války… a k 30% nezaměstnanosti. V USA, kde ekonomiku tvoří z 80 % sféra služeb, to bude silná rána.

Pojďme si říci na rovinu, že to není globální krize, která představuje masové bankroty, přerušení všech přeshraničních peněžních operací, zatímco recese znamená pokles HDP po více než dva měsíce za sebou – první a druhé čtvrtletí jsou pro světové hospodářství ztracena. A země, které spadly do recese před krizí (Japonsko, jižní Korea, Německo), zaznamenaly pokles výroby ještě předtím, než začala krize v Číně. Jsou odvětví, která se ocitnou v krizi. Běží finanční krize. V ohni Wall Streetu se spalují peníze všech – světové trhy tam ztratily kolem 30 bilionů dolarů, které tam „shořely“. V tomto ohni hoří peníze penzijních fondů Američanů, hedge fondů, atd. Nikoli náhodou skupina třiceti (šéfové hlavních světových bank) upozorňovala, že krize přijde v roce 2018 a vyzvala centrální banky, aby si koupily čas, s tím, že krize nepřijde z bankovní sféry, ale z hedgeových fondů, které banky nekontrolují. Centrální banky si koupily čas na celý rok 2019, a na další jim nestačil buď čas, nebo peníze, nebo mozek. Protože v hedgeových fondech jsou největší rizika a také v nich během vteřin hořely miliardy. Taková hrůza se odehrává na všech trzích.

Prsten Nibelungův

My říkáme, že jde o 1. fázi krize, a další bude ještě zajímavější a začne reálné přerozdělení světa. Pokud nepoužijeme oficiální jazyk obchodníků z Wall Street, docela se to dá popsat podle tří ze čtyř částí Wagnerovy opery „Prsten Nibelungův“:

První: „Rýnské zlato“

Když nesprávně získané zlato vede ke smrti velkého množství postav, a nakonec palác, za toto zlato postavený, shoří… Dnes vidíme, jak tento palác hoří.

Druhá: „Valkýra“

Když sbírají mrtvé… A právě toto pozorujeme – pokus o sebrání těchto mrtvých společností (viz. Boeing, jehož kapitalizace klesla čtyřikrát, a vláda se už zamyslela nad jeho nacionalizací. Totéž v Německu, kde hovoří o připravenosti vykoupení hroutících se organizací). Takže probíhá přerozdělení. Ti, kterým zůstanou peníze a vliv po tom všem, těm připadne vliv a vlastnictví těch, kteří nedokázali disponovat časem, který jim byl dán. Dravci budou trhat kusy masa z těch, kteří padli, nebo zůstali oslabeni.

Dále – proč říkáme, že to není krize, ale recese, ze které se dostaneme, stejně jako Američané. Teď největším problémem celého světa jsou dluhy, a to dluhy dolarové. Deset let finančního ráje, kdy se peníze tiskly v podstatě bez limitu – 4 biliony emise, k 10 bilionům repo, nulová sazba – klidně si je vezmi. A společnosti po celém světě a vlády si dělaly dluhy v dolarech. Proč ne, když je dolar levný? A tyto dluhy byly zajištěny nějakými aktivy. Takže společnosti si půjčovaly na odkup vlastních akcií, a teď, když akcie spadly o 30-50 % hodnoty, jim dolarové dluhy zůstaly. A dolary dnes není kde vzít.

Jestliže se americký FED nějak pokouší zachránit vnitřní trh USA vydáváním 3,5 bilionu dolarů repo, nakupuje cenné papíry za 700 miliard, tak pro venkovní svět tyto peníze nejsou. A v zájmu opatření si těch peněz všichni naslepo prodávají svoje aktiva, aby se mohli vyrovnat. A dolarová krize, která čeká celý svět, mnohé země, mnohé společnosti postaví na hranici přežití. V samotné Americe je nejproblémovějším břidličný ropný a plynový průmysl. Do třídy rizikových – kde je bankrot pravděpodobný (junk bonds) – spadlo za 116 miliard dolarů obligací „břidličných“ společností. Nikoli náhodou američtí těžaři vyzývají vlády USA, Ruska a Saúdské Arábie k vypracování nové dohody OPEC ++. Ovšem, zachraňovat americké těžaře nikdo nebude, v lepším případě bude možné přitlačit na Saúdy cestou daní nebo cel. Amerika sice dala všem na vědomí, že dobývá ropy dost, aby mohla vyvážet, ve skutečnosti ale spotřebovává víc, než vytěží.

Nám, vzhledem k nahromaděným rezervám, tato situace poskytuje možnost něco dělat u sebe doma – lokalizovat výrobní odvětví (např. výrobu součástek pro u nás montované automobily), vyrábět, vypěstovat víc produkce, kterou potřebujeme, atd.

To, co se děje na ropném trhu, je jedno obrovské divadlo, burzovní hra, která brzy skončí. Nám stačí přežít pár měsíců a přejde to. Bohužel ale naděje na rychlou obnovu ekonomiky nejsou, protože obchodní partneři Číny (Západní Evropa, USA) jsou teď v recesi, a právě kvůli nim bude ztracen i druhý kvartál světové ekonomiky přesto, že Čína obnovuje v plném rozsahu spotřebu ropy, u nás ale propad rublu dnes znemožňuje vnitřní úvěrování.

Často vidím komentáře na téma, že Rusko nemá komu prodat svoji ropu. Jde o to, že Čína a další země snížily spotřebu, zásobníky ropy jsou plné. Když Saúdové vyprovokovali tuto krizi a nabídli slevy, dosahující až 10 dolarů (ale ropa už je, díky úsilí spekulantů, i bez jejich slev někde na 25 dolarech), spotřebitelé požádali obchodníky o posunutí dodávek ruské ropy na pozdější termín. Ukázalo se ovšem, že Saúdové tu ropu dodat nemohou, protože prudce stoupla cena pronájmu „volných“ supertankerů (1-2 miliony barelů kapacity), zatímco ostatní se staly plovoucími rezervoáry ropy.

Ještě nedávno naši američtí kolegové hovořili o ozbrojené vzájemné závislosti. Ještě před několika měsíci všichni ve světě měli za to, že hlavním rizikem bude to, že globalizace vytvořila nesymetrické sítě (informační, ekonomické, finanční), a země kontrolující jednotlivé uzly těchto sítí, je budou využívat jako zbraň. Koronavirus zamíchal karty, a sám začal využívat situace, která vyplývá spíše z neadekvátnosti politiků zemí, kteří zavírali oči a říkali, že nic takového není, atd. A potom začali zavádět zbytečná opatření – a právě díky tomu se hroutí finanční trhy, Evropa i Amerika jsou v panice – třebaže mohli postupovat jako Rusko nebo Singapur. A nyní se hroutí ony uzly, negativně se projevuje vzájemná závislost.

Dále sledujeme, jak tržní panika pomalu končí. Takovým příznakem je pokles ceny zlata, protože ti, kteří už nemohou prodávat akcie, obligace – nic, k pokrytí svých závazků prodávají zlato, jehož cena na trhu tím pádem klesá. Nelze říci, že se po panice trhy obnoví, protože fondové trhy uzemňuje recese. Další vývoj závisí na schopnosti synchronních kroků centrálních bank a vlád ke stabilizaci situace. Co je ale špatné, že se ordinuje opět stará medicína – kvantitativní uvolňování (tisk stále většího množství peněz). Znovu opakuji, že největším problémem je dluh, a ten bude dále růst a nafoukne se další bublina, a věřitelé budou už skutečně zabírat majetek. A dál se vrátím zase k Wagnerovi:

Čtvrtá: „Soumrak bohů“

Ten nenastoupí dnes, ale za rok-dva, až vše, co bylo možné vymyslet, už bylo vymyšleno a vykonáno, až na sebe naloží to všechno i s dluhy a problémy, a dál už nic nebude možné udělat – to vše shoří ve finálním plameni…

*) Alexandr Losev (1970) – ruský expert na finanční trhy, popularizátor vědy a finanční gramotnosti

Překlad: st.hroch 200324

Stanův komentář: Tou chybějící třetí operou z Wagnerova cyklu je Siegfried. Kdo bude drakobijcem?