Zdravé jádro

Od pátku 16. srpna 1968 sestavovalo zdravé jádro KSČ v rekreačním středisku ÚV KSČ na Orlíku plán, který byl nezbytnou podmínkou politické proveditelnosti invaze ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy. Spočíval ve vyvolání krize v předsednictvu ÚV KSČ do půlnoci 20. srpna, přijetí usnesení proti pravicovému křídlu a uchopení státní moci za pomoci bratrských ozbrojených sil. Do rána 21. srpna bude obsazena tiskárna a redakce Rudého práva a šéfredaktor Oldřich Švestka vydá mimořádné číslo. Ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann zajistí vypnutí rozhlasu i televize a zablokování veřejné telefonní a telegrafní sítě. Ráno bude zveřejněn zvací dopis vyzývající bratrské země k zásahu, podepsaný nejméně šedesáti členy vlády a ÚV KSČ, které osloví Alois Indra. Někdo, nejlépe prezident Ludvík Svoboda, vystoupí v rozhlase i televizi a vysvětlí národu situaci. V průběhu 21.–22. srpna bude svoláno plénum ÚV KSČ a zasedání Národního shromáždění, které akci dodatečně schválí a bratrské strany o vojenskou pomoc požádají. K převzetí nové vlády bude osloven Oldřich Černík a pokud odmítne, vznikne prozatímní revoluční dělnicko-rolnická vláda vedená Oldřichem Pavlovským. V pondělí Alois Indra s Oldřichem Pavlovským plán zaslali Brežněvovi.

Neúspěchy začaly již při oslovování signatářů zvacího dopisu – mezi pouhými 18 podpisy chyběly všechny nejdůležitější osobnosti. Pokus vyvolat večer 20. srpna krizi v předsednictvu ÚV KSČ se zvrtl proti iniciátorům Aloisi Indrovi a Drahomíru Kolderovi. Když se Oldřich Černík v půl jedenácté dozvěděl o vojenském obsazování země, byl k jednání přivolán i prezident Ludvík Svoboda a namísto usnesení proti pravicovému křídlu bylo přijato prohlášení, kterým předsednictvo KSČ, vláda i prezident invazi odsuzují. Karel Hoffmann se pokusil rozhlas vypnout, avšak rozhlas po drátě fungoval dál a prohlášení se dostalo do světa ještě před druhou hodinou ráno. Mimořádné vydání Rudého práva vyšlo, ale s odsouzením invaze, a tak se zoufalý Oldřich Švestka alespoň opil. Narychlo svolaná část ÚV KSČ v hotelu Praha invazi nejen nepřivítala, ale naopak potvrdila stanovisko předsednictva a odsoudila ji.

Sověti paralyzovali víceméně celé reformní křídlo KSČ. Alexandra Dubčeka, Oldřicha Černíka, Františka Kriegla, Josefa Smrkovského, Josefa Špačka a Bohumila Šimona jménem dělnicko-rolnické vlády vedené soudruhem Indrou zatkli a odvlekli na Podkarpatskou Rus. Ota Šik a Jiří Hájek byli v zahraničí a Josef Pavel se ukrýval. Budovy vlády, ministerstev, ÚV KSČ, Státní banky, rozhlasu, televize, centrálních úřadů, stejně jako strategické mosty a křižovatky obsadila sovětská armáda.

Nebylo to nic platné. Hned ve čtvrtek 22. srpna se pod nosem okupační armády sjelo 1192 delegátů z celé země do ČKD ve Vysočanech na tajný (sic!) mimořádný XIV. sjezd KSČ, odsoudili okupaci, požadovali propuštění internovaných soudruhů a zvolili nový Ústřední výbor. Země sjednocená v odporu fungovala i přes okupaci a bez svého politického vedení dál, okupantům se nepodařilo zastavit vysílání rozhlasu a televize, tisk a distribuci novin a časopisů, fungovala infrastruktura, telefony, pošta, zásobování. Nepodařilo se ani vyprovokovat ozbrojené srážky, které by sovětům poskytly alespoň nějakou zástěrku. V OSN okupaci odsoudil ministr zahraničních věcí Jiří Hájek a požadoval naléhavé jednání Rady bezpečnosti. Občané stáli jednotně za svými zavlečenými vůdci, jsme s vámi, buďte s námi, vzkazovali jim – a díky fungujícím sdělovacím prostředkům je bylo slyšet po celém světě, neponechávali prostor pro dezinformaci a kontrapropagandu; svět prožíval události v Československu denně live na vlastní oči a uši.

Paralelně se sjezdem KSČ probíhala 22. srpna na sovětském velvyslanectví porada zdravého jádra s velvyslancem Stěpanem Červoněnkem. O nové vládě odmítli se zdravým jádrem jednat prezident Ludvík Svoboda bez předsednictva strany a předseda vlády Oldřich Černík bez Alexandra Dubčeka. Pod dojmem jednotného odporu byl původní plán vytvoření revoluční dělnicko-rolnické vlády definitivně zavržen. Přítomní se naopak shodli, že bez deportovaných Dubčeka a Černíka není žádné politické řešení myslitelné.

Zpráva TASSu zveřejněná ráno 21. srpna, že straničtí a vládní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a ostatní spojenecké státy se žádostí o poskytnutí bezodkladné pomoci, je asi historicky největším fiaskem sovětské propagandy. Pět států napadlo a okupuje mírumilovnou zemi proti vůli jejího prezidenta, vlády, parlamentu, ÚV i sjezdu KSČ a celého národa s ospravedlněním, které je zjevnou lží. Invaze, precizně připravená a provedená vojensky, uvrhla politbyro KSSS do bezvýchodné politické pasti. Nezbývalo, než hledat politické řešení za podmínek, které by stanovila či na ně alespoň přistoupila československá strana. Prvními z nich byla propuštění zavlečených představitelů a jednání se stávající vládou.

Na pomoc sovětům však přispěchal prezident Ludvík Svoboda. Byla to spíše prostoduchost a ukvapenost než kalkulovaný záměr, co ho 22. srpna večer přivedlo k rozhodnutí zaletět do Moskvy a celou situaci soudruhu Brežněvovi vysvětlit. To ovšem byla pro sověty spása, navíc když se rozhodlo, že s prezidentem poletí také zástupci vlády, Národní fronty a předsednictva strany a když si Svoboda s sebou vybral prominentní příslušníky zdravého jádra Vasila Biľaka, Aloise Indru a Jana Pillera. Hned ráno 23. srpna byli z Podkarpatské Rusi do Moskvy dopraveni také internovaní Dubček a Černík, takže vedle prezidenta a jeho doprovodu nyní reprezentovali československou delegaci v Kremlu i předseda vlády a první tajemník ÚV KSČ.

Po krachu revoluční dělnicko-rolnické vlády bylo první starostí sovětů vrátit vývoj zpět alespoň do situace před invazí. Nejpalčivějším problémem byl mimořádný XIV. sjezd KSČ, statutárně nejvyšší orgán strany, který okupaci odsoudil, do nového předsednictva zvolil všechny internované a celé zdravé jádro odvolil. Sověti byli nuceni nejen vzdát se plánů na postavení internovaných před revoluční tribunál, ale propustit je, přizvat je do československé delegace a za partnery k jednání akceptovat předsjezdový ÚV KSČ s Dubčekem i stávající vládu s Černíkem v čele jako lepší variantu. To znamenalo zásadní ústupek požadavkům československé strany a faktickou rezignaci na hlavní politický cíl invaze – změnu vlády a vedení KSČ.

V Kremlu ovšem měli režii sověti. Nejprve jednali s Dubčekem a Černíkem. Nátlakem, hrozbami občanské války a krveprolití, argumenty, že nebyl řádně svolán a že se ho nezúčastnili ani členové předsednictva ani slovenští soudruzi, přiměli bez velké námahy Černíka, aby sjezd označil za ilegální a připravil tak československou delegaci o její největší trumf.

Následovalo jednání se Svobodou, který se chtěl zprvu hned vrátit, protože musel druhý den na pohřeb. Jeho návrh byl, že se vrátí i s Dubčekem, Dubček se omluví a odstoupí, což bude pro všechny nejlepší. Sověti mu museli vysvětlovat, že ale v nastalé situaci za Dubčeka nemají náhradu. S ilegálností XIV. sjezdu Svoboda problém neměl.

Večer 23. srpna pokračovalo jednání s celou delegací. Leonid Brežněv jej uvedl tím, že sovětské vedení plně podporuje lednový kurs KSČ a nemá v úmyslu vyloučit Dubčeka, Černíka ani Smrkovského z politického dění, musejí ovšem prohlásit XIV. sjezd KSČ za ilegální. Hledal v archivech, zda se KSSS kdy vměšovala do vnitřních záležitostí Československa, a nic nenašel. Nečiní to ani nyní, dokonce ani proti složení dosavadního ÚV KSČ nic nemá, pouze do něho nesmějí patřit lidé jako Čestmír Císař. Pokud nebudou záruky, že tento sjezd neplatí a že platí dosavadní ÚV, nedá se krveprolití a zraněným na obou stranách zabránit. Alexej Kosygin doplnil, že za současný stav je zodpovědný Dubček a československá strana a že tedy má teď navrhnout řešení, které bude přijatelné pro ni, pro SSSR i pro ostatní bratrské státy. Pokud takové řešení nenalezneme, vypukne v Československu občanská válka.

Návazným problémem byl sjezd slovenské KS plánovaný na 26. srpna, o kterém se dalo předpokládat, že bude následovat vysočanský příklad. Zde vypomohli Gustáv Husák a Vasil Biľak. Slovenské soudruhy telefonicky přesvědčili, aby sjezd odložili. Stažení žádosti Jiřího Hájka o mimořádné zasedání OSN v New Yorku zařídil prezident Svoboda výnosem. Dalším naléhavým sovětským bodem bylo zajistit beztrestnost pro členy zdravého jádra.

Druhý den, 24. srpna, se do Moskvy dostavili Władisław Gomułka, Walter Ulbricht, Todor Živkov a Janos Kádár. Jednání se sovětským politbyrem bylo bouřlivé. Gomułka, Ulbricht i Živkov odmítali návrat Dubčeka, Černíka a celého dosavadního předsednictva jako kapitulaci, odmítali ustoupit kontrarevoluci a trvali na ustavení revoluční vlády za pomoci armády i za cenu krveprolití. Sověti je museli namáhavě usměrňovat a objasňovat nereálnost a bezvýchodnost násilného řešení. Gomułka tedy navrhoval, aby se ústřední politickou otázkou stal trvalý pobyt vojsk v Československu. Nikolaj Podgornyj s Andrejem Gromykem oponovali, že na to československá delegace nikdy nepřistoupí a že politbyro samo dosud hovořilo pouze o dočasném pobytu. Nejdůležitějším požadavkem je v této chvíli anulování XIV. sjezdu KSČ, objasňoval Podgornyj.

Rozdílné názory se však projevovaly i při následujícím jednání politbyra samého. Zejména Jurij Andropov prosazoval vytvoření revoluční vlády v čele se Svobodou a Černíkem za pomoci armády. Kdo ke komu vlastně poslal armádu, ptal se, my k nim anebo oni k nám? Brežněv s Kosyginem se přikláněli k zachování původního předsednictva strany při zajištění plnění dohod z Čierné nad Tisou, m.j. tedy zbavení funkcí Františka Kriegela, Čestmíra Císaře, Oty Šika a Josefa Pavla.

Stejného dne přivezli sověti ostatní internované mimo Kriegela a na sovětskou žádost přiletěla z Prahy další delegace se Zdeňkem Mlynářem a zbytkem předsednictva ÚV včetně zdravého jádra, ukrývajícího se do té doby na sovětském velvyslanectví. V Kremlu se tak nalézalo celkem dvaadvacet československých státních, vládních a stranických představitelů. Mlynář jim referoval o aktuální situaci doma, o XIV. sjezdu strany a o doporučení vlády, parlamentu i vysočanského předsednictva, aby delegace jednání v Moskvě přerušila. Písemné poselství nového předsednictva bylo konkrétnější: pokud SSSR bude požadovat kapitulaci, má delegace odmítnout jakoukoliv spolupráci a dát přednost sovětské okupační správě.

Nikdo doporučení a poselství z domova nebral na vědomí. Nikdo se nepozastavil nad Kriegelovou nepřítomností. Otázky připravovaného puče revoluční dělnicko-rolnické vlády ani internace nejvyšších státních a politických představitelů nebyly předmětem ani jednání se sovětskou stranou, ani uvnitř delegace samé. Neschopná uvědomit si vlastní převahu, ani situaci, ve které se nacházeli sověti, ustupovala nátlaku, hrozbám a vysloveným i jen předpokládaným požadavkům a zahazovala své trumfy jeden za druhým, aniž by za své ústupky požadovala jakoukoliv protihodnotu.

Nebylo to přičiněním zdravého jádra. Jeho členové, po nezdařeném puči zdiskreditovaní na obou stranách, se snažili být tiší a nenápadní. Jako již v průběhu celého Pražského jara, tak i v Moskvě se projevila nespolehlivost, nezodpovědnost a naprostá politická nekompetentnost těch, v koho občané vkládali naděje nejvyšší a kterým vzkazovali svou bezpodmínečnou podporu.

Po fiasku revoluční dělnicko-rolnické vlády připravil prezident Svoboda československou stranu o rozhodující strategickou pozici svým zbrklým rozhodnutím jet do Moskvy, k tomu bez konzultací, bez předchozí analýzy situace, bez mandátu, formulace cílů a podmínek. Nebýt toho, museli by s iniciativou přijít sověti a Čechoslováci si mohli klást podmínky, požadovat jednání v Praze a po odmítnutí ustoupit na jednání na neutrální půdě.

Další fatální chybou bylo připustit, že Svobodova improvizovaná delegace má mandát k závazným mezinárodním jednáním. To ovšem platí i pro nově zvolené předsednictvo KSČ, které ji namísto nově zvolenými členy nechalo doplnit již odvolenými včetně zdravého jádra a ve svém poselství mandát k jednání nepřímo potvrdilo.

Hlavním trumfem československé strany však byla jednota, rozhodnost a pasivní rezistence občanů, médií, policie, státní správy. Sovětské hrozby krveprolitím a občanskou válkou byly za těchto podmínek nevěrohodným blufem – jednotný národ se rozeštvat nenechal. Alternativou k dohodě by mohlo být jedině násilné zavedení vojenské okupační správy. Jenomže na to nebyly invazní armády připravené, chyběl kvalifikovaný správní personál, bez pomoci alespoň části obyvatel a struktur by se vůbec nedala instalovat a její prosazování drastickými represemi by si sověti v již tak neudržitelné situaci nechtěli a nemohli dovolit.

XIV. sjezd KSČ přímo pod nosem okupačních vojsk byl dalším velkolepým trumfem. Jeho pacifikace se pro sověty stala nejnaléhavějším cílem a zpočátku odsunula vše ostatní do pozadí. Posouzení námitek proti jeho legitimitě bylo záležitostí KSČ, nikoliv sovětského politbyra. Členové delegace pro ně mohli vyjádřit plné pochopení, ale konečné rozhodnutí přenechat plénu ÚV po návratu z Moskvy. Regulérní sjezd KSS 26. srpna by závěry vysočanského sjezdu celkem jistě potvrdil a námitky by ztratily opodstatnění.

Prvními, kdo nátlaku ustoupili a sjezd označili za nelegální, byli hned 23. srpna Černík, Svoboda a zejména Husák. Jeho posedlosti mocí se právě otvíraly nové příležitosti. I nabídka zabránit sjezdu KSS 26. srpna vzešla z jeho iniciativy. Na schůzce předsednictva ÚV KSČ 25. srpna, kterou Černík v Moskvě svolal, Dubček trucoval a chtěl abdikovat, takže legalitu sjezdu obhajoval prakticky už jen Mlynář. Předsednictvo se nakonec inspirovalo chytrou horákyní: Prohlásilo XIV. sjezd za sice nelegální, ale někteří na něm zvolení delegáti budou do předsednictva přesto kooptováni.

Československý návrh závěrečného protokolu zamítli sověti ještě, než byl dokončen – nebyla to ČSSR, kdo obsadil SSSR, takže si ČSSR nemůže klást ultimativní podmínky. Sovětský návrh v duchu bratrské pomoci proti kontrarevoluci zase odmítli i členové zdravého jádra. Nicméně pány v Moskvě byli sověti, takže se stal základem pro další jednání.

Delegace prosadila několik formálních, ale zcela bezobsažných změn. Z protokolu byly vypuštěny veškeré zmínky o kontrarevoluci a bratrské pomoci, nezdůvodňuje oprávněnost intervence, nepožaduje odvolání odpovědi předsednictva na Varšavský dopis ani výslovné anulování Akčního programu. Obsahuje pouze patnáct věcných bodů, které dávají SSSR plnou kontrolu nad politickou situací v zemi. Mezi nimi neplatnost XIV. sjezdu KSČ, cenzuru, zákaz antisocialistických organizací a sociální demokracie, personální změny, dočasný pobyt sovětských vojsk, podřízenost zahraniční politiky, stažení žádosti o jednání Rady bezpečnosti OSN, nedotknutelnost členů zdravého jádra. Obsahy všech jednání včetně protokolu jsou tajné.

Teprve když se skupina delegátů 26. srpna nakonec rozhodla protokol podepsat, byl přivezen i František Kriegel s tím, že nepodepíše-li, neopustí Moskvu. Přes naléhavá přesvědčování ostatních delegátů i při vědomí, že ho to případně může stát život, podpis odmítl. Zdůvodňoval to nelegitimností celého jednání, ke kterému neoficiální delegace neměla žádný mandát, neoprávněností podepisovat jakýkoliv závazný dokument bez dohody s parlamentem i vlastním svědomím.

Ostatní Moskevský protokol 26. srpna v nočních hodinách za vzájemného objímání a blesků fotoreportérů slavnostně podepsali. Následujícího dne se celá delegace i s Kriegelem vrátila do Prahy.

Kriegel měl sice pravdu, ale z hlediska mezinárodního práva byl Moskevský protokol tak jako tak irelevantní. Žádná ze stran ho neratifikovala a ani k tomu nebyl zamýšlen. Jeho účelem bylo morální zlomení a kompromitace reformního vedení a legalizace přítomnosti sovětských vojsk. Ten byl stoprocentně splněn. Po návratu delegace je v průběhu jednoho roku krůček po krůčku potlačen celý demokratizační proces a splněny všechny body Moskevského protokolu.

Máloco ilustruje poměry v sovětském bloku konce šedesátých let tak, jako obdivuhodný státnický a diplomatický výkon Leonida Brežněva, Alexeje Kosygina a Nikolaje Podgorného. V průběhu pouhých pěti dnů dokázali z politicky beznadějné situace vybřednout a dosáhnout všech původních cílů zpackané invaze za pomoci právě těch, které měla odstranit. A máloco ilustruje bídu československé politiky tak jako kontrast mezi národem, obdivuhodně vzdorujícím půlmilionové armádě, a jeho charismatickými vůdci, kteří všechny trumfy, které jim poskytl, zbaběle odhodí, sami splní to, čeho se zdravé jádro neodvážilo a zavlečou národ do dvacetiletého marasmu normalizace.

Zdroj: Přemysl Janýr

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
45 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
25. 8. 2018 7:33

Obávám se, že z 30 let „svobody“ žiji víc jak 15 let v sílící supernormalizaci. Perfektní „využití“ straníků normalizace dnešním režimem dokládá i mistrné provádění Dullesovy doktríny v dnešní kolonii s názvem „Č“ „R“… Ohýbači zad a ohnutí se mají nejlépe, neustále je dokonale využívají „ti správní“… A jejich potomci mají být onou „elitou“ (smetánkou) příští doby. Holt „lidské zdroje“ je třeba precizně využít… https://www.seznamzpravy.cz/clanek/dalsi-hadka-o-koneva-rusove-utoci-na-facebooku-cesi-se-brani-nejsme-vas-satelit-54538?dop-ab-variant=3&seq-no=1&source=hp 68 jsem nezažil, nebudu tedy komentovat. Z textu mám ale dojem, že jde o výrazný pokus očernit prezidenta L. Svobodu. Ten byl především jako jediný z našich prezidentů voják. Jako takový věděl, jaké „peklíčko“ by… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
25. 8. 2018 7:56

Snažit se žít čestně dnešek a pro budoucnost pokládám osobně za podstatně důležitější, nežli se stále pitvat v představách „coby bylo kdyby“ v minulosti. Dnešní dostupnost informací a množství dezinformací (včetně masy zcela účelových) je tím, čím se výrazně odlišuje minulost cca 40 let zpět od dnešní doby. Poučit se, nezapomínat, ale naučit se žít pro dnešek a budoucnost bez zbytečné zátěže. Bez zneužívání emocí a citů pro účelovou deformaci dneška a budoucnosti ve vzájemných vztazích v „zájmu“ chorobných nenávistníků a manipulátorů. Kdo z nás to měl vždy v minulosti lehké? Přesto je třeba ŽÍT pro dnešek a zítřky, vychovávat… Číst vice »

racek
racek
25. 8. 2018 15:43

Na rozdíl od minulosti (ano, v šesesátém osmém mi bylo teprve 21 let a pocitem zrady jsem trpěl velmi silně) si dnes, po zveřejnění řady materiálů a také po přece jen střízlivějším posouzení událostí si myslím, že situaci tehdy zachránil jediný člověk, a to president Ludvík Svoboda. Zcela střízlivě zhodnotil situaci, poměr sil a jednal. Nejprve odmítl tu Indrovu „revoluční“ vládu … pak sovětům sdělil, že jede do moskvy a bez Dubčeka neodjede. Tím vrátil naši stranu v plné síle do jednání. Dubček byl tou dobou úplně mimo a jen bědoval. Takže došlo k jednání a myslím, že uhráli hoši… Číst vice »

hudryper
hudryper
26. 8. 2018 6:37

Jako aktívní účastník „srpnových událostí“ ve věku 28 let potvrzuji bez výhrad pravdivost tohoto článku. Spolupracovník GRU už ze závěrečných let první republiky Svoboda se stal politickou pojistkou Sovětů krátce po abdikaci A. Novotného a byl to skutečně on,kdo zmařil svým odletem do Moskvy úžasný úspěch Čechoslováků,jehož bylo dosaženo v prvních dnech okupace. Takovou „válku“ ještě Sověti nezažili ! Když nemohli vypátrat odkud neustále vysílá jimi nekontrolovaná televize a rozhlas,nechali přivézt z SSSR příslušnou techniku pro zjišťování neustále se měnících lokaci vysílání. Vlak s touto technikou byl u Velimi naveden na zkušební okruh železničního výzkumáku a tam jezdil kolem dokola… Číst vice »

Irena
26. 8. 2018 7:14

V rámci událostí roku 89 a všeho co následovalo se směšnými naopak stávají zarytí osmašedesátníci, kteří si nechtějí připustit, že z nich tenkrát udělali pitomce stejně jako to zopakovali znovu v roce 89. Jakoupak dnes asi máme státnost, když nám včetně bank nic nepatří a příkazy přicházejí z Bruselu. Vždyť na tu státnost si tu už vyloženě jen hrajeme. Nešlo o žádný socialismus s lidskou tváří, vždy šlo jen o to zmocnit se cizích zdrojů a to se jim v 89 konečně zase povedlo. Všechny osmašedesátníky vidím jako tu babku na Majdanu s kastrolem na hlavně. V ničem se od… Číst vice »

Botičky od Diora
Botičky od Diora
26. 8. 2018 10:35

S paní Irenou bezvýhradně souhlasím. Též vidím jak na Kulaťáku v Dejvicích pomocnice ministra zahraničí USA Victoria Nulandová rozdává sušenky a vděčně-zbožňující plamínek v očích 28letého hudrypera :-)

hudryper
hudryper
26. 8. 2018 11:56

Je mi Vás líto paní Ireno,zatímco jste ještě bloudila v bulharském nebi a čekala
na svůj termín,jiní , vím i o odvážných Bulharech,bojovali. Od jisté doby,kdy jsem
odmítnul poslouchat vývody bývalého šéfa propagandy KGB,přestaly mě zajímat
i názory jeho překladatelky do češtiny.

Irena
26. 8. 2018 12:34

Nevím, jak jste přišel na to bulharské nebe. To, že mám bulharské přátele, neznamená, že nejsem Češka jako poleno, ale to je vedlejší. Já se vám nedivím, že vás nezajímají, neboť staví na hlavu veškeré vaše představy o životě a to není právě příjemné, že? Na stará kolena zjistit, jaký jsem já to byl bloud. Mnozí si to přiznali, vy k nim nepatříte, obrázek si každý učiní už sám.

hudryper
hudryper
26. 8. 2018 14:20

Jako poleno,říkáte ? Tak to je důvod k ohleduplnosti ! …jaký jsem to byl bloud,že
jsem ani na stará kolena nepřišel včas na to,jak to s Vašími diskusními vstupy je….

zajoch
26. 8. 2018 14:29

Ireno, koho nezajímají vývody prý bývalého šéfa propagandy KGB, nechť s nimi neztrácí čas a raději jej věnuje svým stejně smýšlejícím přátelům. Mne zajímají a mnoho dalších také, čekám každý týden na Vaše okénko. Podle rozhodnosti, s jakou se dokážete obhájit, asi podporu od druhých nepotřebujete, ale přesto tuto moji poznámku považujte za podporu vaší práce.

Viky
Viky
26. 8. 2018 19:06

Hudrypere, s něčím ve Vašich slovech jsem schopen se ztotožnit, s něčím ani ne. ….a byl to skutečně on,kdo zmařil svým odletem do Moskvy úžasný úspěch Čechoslováků,jehož bylo dosaženo v prvních dnech okupace. … Myslíte? Víte, věci je potřeba brát do důsledků. A potom budou vypadat trochu jinak. Možná i dost jinak. Ale ano, značná disciplinovast a jednota obyvatelstva lze považovat za úspěch, a v kontextu událostí velký úspěch. Ale, jaké si představujete pokračování? No vážně, jsou dva zásadní scénáře, s množstvím variant a modifikací. Jeden scénář – zklidnění situace, druhý – gradace. Zásadním cílem intervence bylo zakončení reforem. Ani… Číst vice »

racek
racek
26. 8. 2018 19:12

Na rozdíl od pana Hudrypetra jsem bytostně přesvědčen, že k zlomení odporu by stačilo pár dobře či méně dobře mířených dávek se samopalu a pár set mrtvých. Rusové se chovali až nápadně zdrženlivě. No, já byl u Kulaťáku a taky na Václaváku i jinde. Teprve za pár dní mi došlo, co by se asi stalo, kdyby na to kamení a jiné harampádí, které se tehdy všude po zemi válelo a my je házeli na tanky a vojáky co tam seděli tak trochu zareagovali. Samozřejmě, stalo se to v několika případech. No, po pár dnech už to došlo asi všem. No… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
26. 8. 2018 20:08

Nová republika, Lubomír Man: „Kam tenhle protinárodní exot až dojde?“
http://www.novarepublika.cz/2018/08/kam-tenhle-protinarodni-exot-az-dojde.html#more
Tamtéž, Aleš Uhlíř: „80 let od liptaňské tragédie. Připomínka zločinů páchaných Němci v českém pohraničí před zradou Československa spojenci v Mnichově 29. září 1938“
http://www.novarepublika.cz/2018/08/80-let-od-liptanske-tragedie-pripominka.html

hudryper
hudryper
26. 8. 2018 20:22

Pánové Viky a racek , vaše námitky proti mým tvrzením se opírají o axiom,že v čase kdy odlétal gen.Svoboda společně se zrádci Indrou ,Biĺakem a Kolderem do Moskvy hrozila akutní válka v ulicích. Přečtěte si ještě jednou článek k němuž diskutujeme.Je v něm zcela exaktně vysvětlena situace politbyra SSSR,s kterou si bez zrádců v Československu nevěděli rady.Ono pod upřenými pohledy světa nějaká válka s neozbrojenými občany ve chvíli,kdy v OSN vystoupil Hájek s odsuzujícím projevem nebyla dost dobře možná. V tom byla specifika pražského odporu,který se opřel o uskutečněný 14.sjezd KSČ. Když Husák,jemuž Sověti nedůvěřovali,nabídnul záměrnou nepřítomnost slovenských delegátů na… Číst vice »

idiotronic
idiotronic
26. 8. 2018 23:19

Roku 1968 šlo o jiný stát, srovnání s dneškem kulhá. Sledoval jsem jako divák Velkého divadla v Plzni abdikaci Gustáva Husáka na televizní obrazovce 1989 a to už byly dějiny úplně jinde. V roce 1968 , kromě toho, že sovětské vojsko pro pohyb v ČSSR nebylo vybaveno (obrácení dopravních značek nesmí v armádě vyvolat dezorientaci) nešlo o zdroje (uhlí, a to je asi všechno), ale o geopolitickou polohu a ta skutečně z Gorbačovovy iniciativy (spíše chyby) přiblížila hranice NATO o téměř legendárních 2000 km. Tohle ,,Pražské jaro “ nezavinilo, i když tato okolnost byla ve hře. Jeho potlačení ale vedlo… Číst vice »

Bety
Bety
27. 8. 2018 8:26

Zastavme se u toho pojmu „socialismus s lidskou tváří“. Jasně to říká, že ten dosavadní byl nelidský. Bylo to ale tak? Za toho „nelidského“ režimu zmizeli žebráci, podruhové, nezaměstnanost, veškerá ta „chudá pakáž“ dostala přístup ke vzdělání, k lepšímu bydlení, zdravotnické péči… o čemž si mohla za té první republiky leda tak nechat zdát. Jistě že menší počet lidí přišel o svá koryta, korýtka i korýtečka a to bylo z jejich hlediska prostě nelidské. Podle mě máte buď jedno – všichni jsou na tom víceméně stejně a na všech záleží, jak dobře se VŠICHNI budou mít, nebo druhé – někteří… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
27. 8. 2018 8:31

Přemýšlivě-realistické texty – ?
Bezesporu bez diskuse je pravdivost a žádanost poslední věty…
Svatopluku, Svatopluku – kdeže zůstaly ty tvé „pruty“…??
Srpen 1968: Otázka, která se téměř neklade
http://casopisargument.cz/2018/08/22/srpen-1968-otazka-ktera-se-temer-neklade/

Půlstoletí od srpna 1968 jako svátek frustrátů?
http://casopisargument.cz/2018/08/22/pulstoleti-od-srpna-1968-jako-svatek-frustratu/

Gatta
Gatta
27. 8. 2018 9:18

Docela ostrá diskuze – doufejme, že z toho nebude mezi některými opět nějaké to „velké ticho“.

Ona „cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly“ – a mnohdy i mylnými představami.

Dejme teď slovo starému bardovi:
https://www.youtube.com/watch?v=Wa2i3H-wgRI

“ a budem těm nebo těm (elitám) věřit … a měřit všechno jenom podle nich … a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl.“

PS
By mě zajímalo, jestli i Katalánci si budu ještě za 50 roků foukat bolístku z potlačeného plebiscitu ?

Botičky od Diora
Botičky od Diora
27. 8. 2018 9:46

Jsem velmi rád, že se Bety zastavila u dnes mantrického pojmu „socialismus s lidskou tváří“: socialismus měl VŽDY lidskou tvář. O tváři dnešního liberálního kapitalismu raději pomlčím.
Komunisté si vždycky přáli diktaturu proletariátu. Kapitalisté si vždycky přejí diktaturu nad proletariátem. Co si myslíte, že je pro občana lepší?

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 13:05

Njn, diktatura proletariátu … tot nonsens. Jeden i druhy termín jsou blbe, dobre tak leda pro teoretické pojednání o cemsi , a to ještě v rámci užitné zkratky. Školní diktát je konkrétní pojem s jasným zadáním a konkrétními výstupy. Jak asi mohla vypadat diktatura proletariátu v agrárním Polsku, Bulharsku a Rumunsku? Diktatura proletariátu … to je katechismus , obecný katolicky úzus roubovany na veškeré realie mnohdy zcela protichůdné. Socialismus nema automaticky lidskou tvar. Pokud to je dogma litery, tak ani náhodnou. Právě proto Radovan Richta /Rychta/ tento termín razil. Uvažoval velmi správně. Dneska bychom řekli , ze době vstipil vynikající… Číst vice »

PPK
PPK
27. 8. 2018 13:51

Zdravím všechny po odmlce zaviněné nemocí. Prožíval jsem sice rok 68 již jako dospělý, ale jinak naivní mladý muž, který se nikdy předtím ani potom politikou neživil. A tak i já jsem tehdy „2000 slovům reformátorů“ téměř ve všem věřil a netajil se tím. Přesto mi už tehdy bylo divné, že ti, kteří chtějí společnost změnit, byli jen o pár let dříve těmi nejtvrdšími stranickými kádrováky a propagandisty. No a teprve až po mnoha letech jsem z toho i tu odvrácenou stranu jejich činů pochopil: Jaká byla tehdy terminologie tzv. reformátorů a kdo oni sami byli? Co měla být ta… Číst vice »

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 14:23

Njn, co dodat? I jsem byl v pionyru a SSM. V pionýru jsme ovšem těžce prožívali Vinnetoua. Zpracovanim lnu jsme získávali materiál na paruky , které jsme barvili na černo. Ale zároveň jsem chodil do Sokola. A později pěstoval sportovní hry. VSECHNO to žilo a fungovalo vedle sebe. Byla to středně pluralitní společnost. Pak se mi začaly zapalovat lejtka, ale to už byla prumka, chmelové brigády, SSM, kam mne nikdo nenutil, ale třída az na dva disidenty nazdala , ze pod svicnem bývá tma, a ve vinárně mestysu /nikoli v Praze/ jsem uslyšel někdy v době 1970-71 Electric Funeral od… Číst vice »

racek
racek
27. 8. 2018 14:46

No, pane Hudrypetře, já si to ale docela dobře přečetl. Nicméně, jádro sporu nechápu. Já přece se po létech divím, že sověti chovali tak krotce, tak jak snad nikdo při takové invazi … viz američané v Iráku, Vietnamu či sověti v Afganistánu či Maďarsku. Oni si totiž do posledka mysleli, že nás tak nějak přesvědčí … a i potom nás pořád považovali za své přátele. Konec konců, asi jediné, už tehdy. Jak říkám, nepamatuji se, že by někoho zatkli, tedy kromě Dubčeka a Kriegla, na chvíli. A nikdo za chování v šedesátémosmém a ve chvílích okupace nestál pod šibenicí, dokonce… Číst vice »

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 14:47

A ted hazu handgranat!!
Tmelila nás politika!!

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 14:58

Abychom si všichni velmi dobře rozuměli:
Sověti už tehdy pomysleli na detante!!!
Žádné krvavé masakry si nemohli dovolit. A my jsme nebyli Maďaři.
Kdy komunisticky sekretariat volal o pomoc . Na pomoc přijel tank maďarské armády, na náměstí se zastavil, věž se otočila, a výstřel z hlavně zasáhl okna sekretariátu.
Hoši, to mám z libri prohibiti. Doba normalizačního šerosvitu, kdy jsem fungoval porůznu. Také například u likvidace knihovního fondu.
Maďaři jsou jiná natírá. Já je mám rad. Jsou horkokrevni, my spise řešíme. Myslíte, ze tolik žerou výročí svého ponizeni?
A Polsko ? Ani nedomyslet.
Třetí cesta mezi Maďary a námi.

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 15:02

Přál bych vám rakouské důchodce. Slyšet je. Některé. A nejde mi o duchody.
Jak se hádali , proč to Hitler v Rusku projel.
A kriceli na sebe … herr doktor, herr inženýr!!
Prý stari Jackově.

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 15:03

Ma byt samozřejmě NACKOVE.

racek
racek
27. 8. 2018 15:23

No, pane Orinoko, nemyslím si, že byli vždy tak útlocitní jako u nás, viz Afganistán a osud Amína a spol. Prostě pořád přemýšlím proč se u nás chovali jinak.

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 15:27

Ten článek je dobrý. Ale ted nevím, jestli autorem je Janyr senior nebo junior. Úlohy jednotlivých zúčastněných si musíme přebrat sami. Já se to jen snažím odlehčit. Pravdu maji všichni. I mimo kontext skutečných reálií , o kterých ani nevíme. Cely slavný Západ by za CSSR nedal ani zlamanou gresli. Natož válku. Sam mel problémy sociální a generacniho charakteru. O politických nemluvě. Už na konci padesátých let minulého století se u nás oteplovalo. Vim to zcela jisté. Rodiče mi sundali dupacky. Samozřejmě, ze jsem vnímal ponížení, ale české vlezdoprdelstvi me úplně ubijelo. …ačkoli … v cele fungovali především slovenští soudruzi.… Číst vice »

orinoko
orinoko
27. 8. 2018 15:36

Moje mínění.
Dubček v Rusku studoval. Pro zjednodušení píšu Rusko. Byl milion vazeb , o kterých nemáme ani tušení. Slovanské národy. Nikdy jsme Rusko neohrožovali jako třeba Poláci. Český smysl pro humor a pivo ma v Rusku váhu. Je to otázka kultury, jazyka, povedomi i podvědomí. V Praze byl Lenin i bělogvardějci. Česká divadelní umanutost Čerchovem me uvádí do úžasu. Tolstoj a Masaryk spolu vedli disputace.
A milion dalších věci.
Dodneška vzpomínám na „svoji“ Rusku z Mladé Boleslavi.
Mimochodem, jejich kasárna tam byly tržnici.
Atd, Atp.

Viky
Viky
27. 8. 2018 15:44

Hudrypere, … Pánové Viky a racek , vaše námitky proti mým tvrzením se opírají o axiom,že v čase kdy odlétal gen.Svoboda společně se zrádci Indrou ,Biĺakem a Kolderem do Moskvy hrozila akutní válka v ulicích. Přečtěte si ještě jednou článek k němuž diskutujeme.Je v něm zcela exaktně vysvětlena situace politbyra SSSR,s kterou si bez zrádců v Československu nevěděli rady.Ono pod upřenými pohledy světa nějaká válka s neozbrojenými občany ve chvíli,kdy v OSN vystoupil Hájek s odsuzujícím projevem nebyla dost dobře možná. …. Ano, Hudrypere, přesně z podobného axiomu vycházím. Ať budu článek číst jak budu chtít, vždy mi vyjde, že… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
27. 8. 2018 15:47

Možná naivní dohad, názor: Rusové Československo a Čechy vůbec (a myslím že v tomto bratry Slováky nerozlišovali) měli rádi vždy, byli jsme v mnohém inspirací, vážili si nás, respektovali ČSR. Nejen pro ty naše vojáky na frontě II. světové. Jako prostí lidé a povahy k sobě zase prostě mnozí nemáme v základu snad až tak daleko. Vnímali nás myslím vždy tak trochu jako to „nejbratrštější národy“ ve Střední Evropě. Nemyslím, že v 68 (jen názor, nezažil jsem) přijeli kdokoliv ničit a zotročovat, ukazovat „jedinou správnou cestu“… Jako naši dnešní „zaoceánští bratři“ – kteří toto dělají od vzniku své samostatnosti po… Číst vice »

Viky
Viky
27. 8. 2018 17:36

Ori,
každý z nás se vyvíjí, mění pohled, občas i názory. A vůbec to nemusí být účelové. Je to normální. Hrozná formulace. Zvlášť ve světě, který i normální věci chce mít jako naprosto mimořádné. Doba je už dávno pryč, a my zde hádáme z kafelógru co by bylo, kdyby bylo…. s drobnou výhradou, ten šálek z kterého hádáme, je od čaje.

hudryper
hudryper
27. 8. 2018 18:10

Viky napsal
ten šálek z kterého hádáme, je od čaje.

Přečtěte si prosím na dnešní nové republice odpovědi bývalého rezidenta čs. rozvědky v New Yorku :
http://www.novarepublika.cz/2018/08/dr-polreich-v-roce-1968-tajemnik-nasi.html
To není ex post vymyšlený text. Je přímým účastníkem těchto událostí ví , jak to opravdu bylo a kdo v rozhodujících chvílích zradil.
Jinak mám radost z obnovené diskuse na OM a doufám,že nezůstane jen přitom,
ale že se zde budou scházet hlavně lidé,kteří mají co říct a nevymýšlejí si podle
svého naturelu co by bylo,kdyby nebylo.

PPK
PPK
27. 8. 2018 19:42

hudryper • 27. srpna 2018 napsal:
doufám,že … se zde budou scházet hlavně lidé,kteří mají co říct a nevymýšlejí si podle svého naturelu co by bylo,kdyby nebylo.

Zdravím Vás, pane hudrypere a s pobaveným úsměvem Vám děkuji za informaci, že už znáte obsah mého článku „Čtyři paradoxy a logika historických procesů“, který jsem včera poslal do OM.

hudryper
hudryper
27. 8. 2018 21:53

Oplácím Váš pozdrav,pane PPK. Váš pobavený úsměv u mne vyvolal překvapení.
Nemám totiž žádnou informaci o Vaší nejnovější písemné tvorbě a tak mám zato,
že jsem se Vámi citovanou větou nejspíš nevědomky trefil do Vašeho článku pro
OM. Budu ho samozřejmě pozorně studovat až jej Stan „vylepí“ .

idiotronic
idiotronic
28. 8. 2018 5:33

orinoko napsal
Ten článek je dobrý. Ale ted nevím, jestli autorem je Janyr senior nebo junior.

Ročník 1949.
(Otec 1926. ) Už jsem to tady psal a naučte se to, nebo začnu zkoušet a fotr do školy!

orinoko
orinoko
28. 8. 2018 15:16

Vynikajici článek stran cesko-ruske relace je u Davida. Od Letka. Ale patrně ma svůj původ na E-republice.

racek
racek
28. 8. 2018 20:21

No, přátelé, moc pěkná a podnětná diskuse. Jen doufám, že si vezme ponaučení nejen generace pamětníků, jako třeba já, ale i ta současná. Doufám. Aby nezvorali příležitost, kterou snad také dostanou. Ale bohužel se mi zdá, že tu příležitost ani vlastně nechtějí.

Gatta
Gatta
29. 8. 2018 6:11

racek napsal

No, přátelé, moc pěkná a podnětná diskuse. Jen doufám, že si vezme ponaučení nejen generace pamětníků, jako třeba já, ale i ta současná. Doufám. Aby nezvorali příležitost, kterou snad také dostanou. Ale bohužel se mi zdá, že tu příležitost ani vlastně nechtějí.

Titanic zatím plave a na horních palubách se tančí … jsou mladí, krásní, zdraví, zaměstnaní s ještě aktivními rodiči, často ještě i bez dětí …. tak proč by měli chtít příležitost k nějaké změně ?
Může být svět krásnější ? … no, snad jenom … trochu víc cyklostezek … a trochu víc svobodného internetu …

Punta
Punta
29. 8. 2018 9:01

Mám dotaz. Tématicky to k tomuto článku nepatří, ale nenapadlo mě, kde se zeptat jinde :). V souvislosti s plánovaným dálně východním cvičením Ruské armády se píše v mediích o 300 000 vojáků a tisícovce vojenské techniky. To je, pokud umím dobře počítat 300 vojáčků na jeden tank, letadlo, bojové vozidlo, nákladní automobil …. Vrátili se snad Rusové do dob pěších přesunů s plnou polní kolem Bajkalu? Mám takový pocit, že když jsem na čt informaci o cvičení slyšel poprvé, mluvilo se o 1000 techniky a 30.000 osob. Neupsal se nebo neukecnul se náhodou někdo, někde, někdy :) ?

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
29. 8. 2018 9:48

Punta napsal Mám dotaz. Tématicky to k tomuto článku nepatří, ale nenapadlo mě, kde se zeptat jinde :). V souvislosti s plánovaným dálně východním cvičením Ruské armády se píše v mediích o 300 000 vojáků a tisícovce vojenské techniky. To je, pokud umím dobře počítat 300 vojáčků na jeden tank, letadlo, bojové vozidlo, nákladní automobil …. Vrátili se snad Rusové do dob pěších přesunů s plnou polní kolem Bajkalu?Mám takový pocit, že když jsem na čt informaci o cvičení slyšel poprvé, mluvilo se o 1000 techniky a 30.000 osob. Neupsal se nebo neukecnul senáhodou někdo,někde,někdy ? Rusko chystá najväčšie vojenské… Číst vice »

Gatta
Gatta
29. 8. 2018 10:05

Re Punta – možná „informační šum“ – zde něco jiného:
http://www.novarepublika.cz/2018/08/v-rusku-probehne-nejvetsi-vojenske.html

A k tomu připočíst veškerý pozemní technický personál, spojaře všeho druhu, štáby všech úrovní, kuchaře … … …

Punta
Punta
29. 8. 2018 10:19

Re Gatta – děkuji. Tak to už dává smysl. Legrační je, že na I-dnes a třeba Britských listech jsou novináři, které asi ani nenapadne si informace ověřovat a opíšou (nebo odeslechnou) ve víru vášně každou hloupost :). Na druhou stranu, to cvičení, v takovém rozsahu …. To je síla. Ani si nemohu dovolit se Karlu Dolejšímu na BL vysmát. Což mě tedy dost mrzí!