Zeman – euro – šuplex!

Saxanino kvázizaklínadlo jako by vystihovalo absurditu doby přesahující představy Ionescových postav. Prezident Zeman to snad, v obráceném gardu tušil, a vyzval, předminulý týden, k urychlenému vstupu do Eurozóny, onomu údajně elitnímu klubu Evropské unie. Aniž by to očekával, nepochybuji, že jeho přání by zóna vyhověla obratem. Rozuměj ihned.

V řeckých pašijích, které právě probíhají, jde totiž o to, že pokud se premiér Tsipras nesesype, nebo nebude sesypán, řecký lid rozhodně o svém oxi, ne placení dluhů, které jsou stejně fiktivní, jako paušály exekutorů českých dlužníků, a takzvaní věřitelé řečtí, kteří věru nepůjčovali lidu na chléb vezdejší, se budou muset pravděpodobně uspokojit na členech klubu eurozonního. A to hned za dvanáct hodin. Šéfka MMF Lagardeová bude muset zapomenout, že je Evropankou ve službách MMF, čti USA, a Evropě to bude muset, zřejmě po Topolánkovsku, osladit. Budou-li splatné všechny řecké dluhy naráz v řádu stamiliard, má se eurozonní osmnáctka na co těšit.

Minulý týden, když se pan Tusk rozparoval, že u Ruska chce slyšet jen o dalších sankcích, Rusové odvětili, že i oni sankce prodlužují, čímž přijde Evropa o příjmy v řádu jednoho sta miliard euro, a zřejmě i o dva miliony pracovních míst. K těmto mínusům tedy nyní zřejmě přistoupí solidární plnění dluhů za Řecko. Řecko není Argentina, a pokud osmnáct horolezců na kolmé stěně jásá, že ten devatenáctý se již brzy urve, jásá nad tím, že se cestou do propasti octnou jeden vedle druhého. Řečeno jinak: nebude-li školní řád mít ustanovení o ukončení studia třeba pro neprospěch, bude moci nezdárný žáček absolvovat celý cyklus studia, a pokud neodmaturuje, například, bude studovat stále znovu a znovu.

Odchod z eurozóny není vynutitelný, a Řecko z ní ven nechce, přirozeně ovšem nehodlá platit a platit lichvářům, jakkoli beránkovský se tváří. Zrušit referendum v Řecku může jen státní převrat, a myslím, že o tom se v hlavách některých přičinlivě uvažuje. Evropa jako taková neumírá. Umírají jen ziskuchtivé ambice některých a z EU se po jejich „krocích“ stává opět  prvotní Unie uhlí a ocele, Unie Bakalova uhlí – v němž jde jmenovanému o byty, a Porošenkovy oceli, tedy čokoládové oceli. Pro všechny ovšem tentokrát velmi hořké, totiž té evropské – čokolády.