Otec rodiny z Lovečské oblasti v Bulharsku se dostal do zoufalé, ale v dnešní době bohužel zcela obvyklé situace. Zastavil svůj jediný dům a nedokázal se vypořádat s bankou.
Na rozdíl od mnohých svých bratrů v neštěstí však našel náš hrdina neobyčejné řešení své situace: pronajal si bagr, a dům zbořil až do základů. Sutiny naložil na náklaďák a odvezl k bance.
Takto jednal ne proto, že by se hořem zbláznil. Problém je v tom, že podle zástavních podmínek se majetkem banky měl stát pouze dům, ale již ne pozemek, na kterém byl postaven. Takže se rodina po poradě rozhodla zbourat dům, který jí již nepatřil, a předat jej bance. Takže naložili ruiny svého bývalého hnízdečka na náklaďák a složili je u dveří banky. Na pozemku hodlají časem postavit nový dům.
Je zapotřebí říci, že než se rozhodla pro tento radikální krok, se rodina pokoušela přemluvit vedení banky, aby jim nebralo jejich dům. Přísahali, že v blízké době své finanční problém dokážou vyřešit. Manažer banky je však odkopnul s tím, že „pravidla banky žádné takové výjimky neumožňují“. Poté se otec rodiny jízlivě usmál a okamžitě zavolal svému příbuznému, řidiči náklaďáku a poprosil jej, aby mu pomohl pronajmout si potřebnou techniku.
Zdroj: Politikus.ru
Překlad: Irena
Banka to smluvně nevychytala.
Banka je ozačení instituce. Kdo to zavinil, byl úvěrový pracovník, právník, který koncipoval smlouvu, úvěrová komise a samozřejmě ten nedůležitější – ředitel. Bohužel se v našich zeměpisných šířkách objevil zlozvyk, schovávat odpovědnost konkrétních osob za pouhé pojmy či názvy.
Sociální demokrat Křeček říká, že i malý dluh je dluh a dluhy se musejí platit.
Říká to na obranu exekučního zákona.
Nabízí se otázka, jakou že hodnotu se to pro bulharskou společnost vlastně podařilo zachránit.