Kapitalismus je zločinný systém

Tak jsme oslavili naši listopadovou revoluci. Ona to nebyla ani tak revoluce, jako puč. Nevidíme už svět tak černo-bílý a srovnáváme. Bohužel – dnešek v takovém srovnání nevychází nejlépe. Ano, už můžeme veřejně říkat, že prezident je vůl (což hojně využívají naši mladí), ale chleba proto levnější nebude. A ceny potravin rostou každým dnem. Za poslední tři roky asi o 20 až 30 procent. Od roku 1989 o 100 a více procent. Máme sice větší platy, ale naše úspory ztrácejí hodnotu. Chodím nakupovat, tak vím, že třeba olej stál 19 Kč, dneska 38. Nebo hovězí. Ze dvou stovek na 5 až šest set. Obávám se, že biftek už asi neochutnám, i když za komunistů jsme ho měli dost často.

Před listopadem bych si nikdy nepomyslel, že řeknu „Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost žít v socialismu“.

Kritici mi připomenou ruskou okupaci. Mluví se o vojenské intervenci. Ano, přijeli k nám sovětští vojáci na tancích. Všichni víme, že Rusové neútočili na lidi, v podstatě se jen bránili.

Stojí za to srovnat ruskou intervenci u nás v roce 68 a americkou intervenci v Panamě, probíhající v době, kdy jsme u nás zvonili klíči. V 80. letech se k moci dostal další z řady diktátorů, kteří vládli v Panamě – generál Noriega. Agent CIA, vycvičený v USA, který se ale také bratříčkoval s Castrem. Prý se také podílel na obchodu s narkotiky – naučil se to v akci Írán contra ve spolupráci se CIA. Ovšem nejhorším hříchem bylo, když si myslel, že USA už tolik nepotřebuje.  Útok v Panamě byl nejrozsáhlejším vojenským úderem amerických jednotek od vietnamské války. Každý takový útok je třeba vhodně pojmenovat, tenhle se jmenoval „Spravedlivý důvod“ (Just Case). Zemřelo při něm „spravedlivě“ asi 6000 (dle místních) nebo 500 (dle údajů armády USA) lidí. Hrdinná americká armáda likvidovala mrtvoly i pomocí helikoptér, kterými je odvážela a shazovala do moře. Z takové bibliografie je každému jasné, že musela přijít náprava – a k to byl právě „Spravedlivý důvod“.. Nedovedu si přestavit, že by tam demonstranti lezli na americké tanky, zapalovali je jako u nás, a přežili to. Srovnávat počty mrtvých ruské a americké intervence se nedá – to může vidět každý.

Komunisté páchali zlo. Dneska je to k smíchu. Co je to zlo, jsme poznali za vlády ODS a TOP09. Zlo je nemít práci, být bezdomovcem. Zlem byla Klausova reforma, která nám připravila tento nenáviděný režim. Zlem nebylo trestat lidi, kteří připravovali takovou změnu. A lidé už jim to tolik nežerou. Přemýšlejí a srovnávají. Třeba Franta, který mi řekl: „Mimochodem, včera jsem krutě nas…. pár pravičáků. Byly to takové ty kydy a někdo z nich se zmínil o „okupaci“ v roce 68. No a já jsem jim řekl, že v té době jsem byl také na Rusy naštvaný, ale dnes jsem jim vděčný, že přišli. Kdyby totiž nepřišli, tak zde byl Klausův „tržní systém“ o 20 let dříve. Mluvili o volném trhu, protože slovo kapitalismus se tenkrát báli použít.“

Nebo další postřeh tentokráte z Kanady: „Pražské jaro i 21. srpen jsme jako rodina prožívali v kanadské Ottawě. Dokonce jsme chtěli odtud přispět na Fond republiky. Jenže jsme tehdy podobně jako jiní čs. stážisté v Ottawě měli obavu z invaze. Proč? Protože se občané v ČSSR nespokojovali s tím, co jim Pražské jaro přineslo a přinášelo, ale chtěli „všechno“, tedy vystoupení z Varšavské smlouvy a připojení republiky k NATO, ale i právo na práci bez existenčních starostí. Viděli jsme po dvou letech pobytu v Kanadě, jak zacházely Spojené státy se svými spojenci a vazaly. Viděli jsme také nezaměstnanost, bezdomovce, nedostatek peněz. Už tehdy jsme si uvědomili, že v ČSSR měl téměř každý dost peněz, ale nebylo dost zboží. Zde ho byl nadbytek, takže se raději vyhazovalo, než by se prodávalo levněji – a mnoho lidí si nemohlo potřebné věci koupit. Paradoxně tady na západě jsme se politicky pohnuli doleva, věřte tomu nebo ne….“

Komunisté nikdy nepáchali zločiny, jaké páchaly „Demokratické“ vlády na západě. Jedním takovým zločinem bylo zřízení organizací typu Gladio. V padesátých letech byly založeny v zemích NATO za účelem tzv. vnitřního boje s komunismem nadnárodní, extrémně pravicové paravojenské jednotky Gladio. Gladio bylo jméno použité v Itálii. V Rakousku šlo o operaci Schwert, v Belgii Sdra 8, v Británii Stay Behind, Francie Glaive, Řecko operace Sheepskin, v Holandsku a Švédsku Sveaborg, Švýcarsku P26 a Turecku Special War Department. Operace Gladio byla organizována „fašisty“ uvnitř tajných služeb Západu. Záměrem bylo zabíjet nevinné lidi a pak z toho obvinit komunisty. Gladio mělo za cíl udržet elitu pravého křídla u moci.

Lidé v nich byli vyzbrojeni a vycvičeni vojenskými tajnými službami. Dokument Pentagonu Field Manual FM 30-31 B (Operační manuál FM 30-31 B) popisuje metody pro spuštění teroristických útoků. Milice pravého křídla prováděly prostřednictvím fašistických součástí NATO z Washingtonu akty terorismu a podvracení voleb ve státech jako jsou Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Turecko a Západní Německo.

V dubnu 1969 došlo v Miláně v jedné bance na náměstí Piazza Fontana k bombovému atentátu, při němž bylo usmrceno čtrnáct civilistů a mnoho dalších lidí bylo zraněno. Z atentátu byli původně obviňováni levicoví anarchisté, ale postupně vyšlo najevo, že ho spáchali pravicoví extremisté za pomoci extremně pravicových sil NATO a americké politické scény. Američtí a italští ultrapravičáci se totiž před volbami obávali, že by se mohla Itálie připojit ke komunistickému bloku, a tak zinscenovali velký masakr, který měl přivést veřejnost, aby přijala omezení demokratických svobod, demonstrací a stávek, případně pravicovou diktaturu jako v Řecku. Hlavní, neúplatný policejní vyšetřovatel byl zavražděn, stejně jako několik dalších činitelů. Za atentát nikdo nebyl odsouzen. Soudní výlohy obnovení případu začátkem devadesátých let, které k ničemu nevedlo, museli hradit příbuzní zavražděných obětí. Případ je pro italskou justici uzavřen. To je pravá demokratická spravedlnost.

Mezi nejznámější akce Gladia patřila série atentátů v Itálii 70. a 80. let, připisovaná levicovým extrémistům. Atentát v Bologni si vyžádal v srpnu 1980 na boloňském nádraží 85 mrtvých a 200 raněných. Noviny byly plné zpráv o italských Brigade Rosso. I naše noviny tak psaly. A byli to tenkrát „hlídací psi demokracie“ – novináři, kteří začali poukazovat, že za masakrem nestály Rudé brigády, nýbrž neofašisté napojení na tajné služby a spolky jako byla lóže P2. V Itálii objevil existenci Gladia italský premiér Gulio Andreotti. Následovalo parlamentní vyšetřování v Itálii, Švýcarsku a Belgii, které potvrdily správnost zpráv.

V listopadu 1990 EU vydala rezoluci, odsuzující tyto akce prováděné pod pláštíkem  NATO. U nás se o ničem nepsalo. Nikdy jsem v českém tisku neviděl slovo Gladio. Nakonec byli za atentát v listopadu 1995 odsouzeni dva z organizátorů, velmistr lóže P2 Licio Gelly a agent CIA Francesko Pazienza na 10 let do vězení. Směšný trest za 85 mrtvých a 200 raněných. Ale simplifikantní je spojení neofašistů, finanční oligarchie v P2 a americké CIA. Toto spojení v budoucnu bude stát za všemi podobnými případy.

Podle italského senátu bylo po vyšetřování v roce 2000 zjištěno, že atentátníci byli „lidé z italských státních institucí a …. lidé napojení na struktury tajných služeb Spojených států.“ Atentát v Bologni byl součástí „strategie napětí“ plánu Gladio – podněcování strachu k udržování obyvatelstva v područí „silných lídrů“, jak vyšlo najevo při procesu s atentátníky. Ve všech těchto případech musely být obětí ženy a děti. „Cílem“ bylo ochránit národ od všudypřítomné komunistické teroristické hrozby. O co při zmíněných teroristických útocích v Itálii šlo, důvod byl jediný – donutit národ, aby se bál a aby neprotestoval proti omezování lidských práv, kterého už bylo dosaženo.

Švýcarský vysokoškolský pedagog a spisovatel Daniele Ganser ve své knize Tajné armády NATO (Kniha „NATO’s Secret Armies: Operation Gladio and Terrorism in Western Europe,“) rozebírá období po 2. světové válce, v němž USA řídily a prostřednictvím svých spojenců v Západní Evropě realizovaly stovky teroristických akcí, ze kterých byla obviňována evropská levice. Pouze málo obyvatel Evropy a světa má představu o tom, jak strategie napětí prostřednictvím krvavých masakrů široce nabízených sdělovacími prostředky ovlivňuje jejich emoce a vědomí.

Tajné struktury NATO vznikly v průběhu studené války. Byly vyzbrojovány, financovány a cvičeny tajnými službami – americkou CIA a britskou MI6 – k záškodnické činnosti proti armádám Varšavské smlouvy. Od počátku bylo jejich skutečným cílem diskreditovat a oslabovat komunistické a dělnické hnutí a zabránit mu získat politickou moc. Tajné teroristické sítě jsou dodnes řízeny Plánovacím výborem pro utajování a Spojeneckým výborem pro utajování, které jsou součástmi velení NATO. Nástupcem Gladia je americká Blackwater.

Generál Geraldo Serravalle, který stál v čele tzv. GLADIO (gladiátorský meč) v Itálii, zdůraznil, že příprava příslušníků GLADIO vedená agenty CIA, nebyla nikdy zaměřená na vedení partyzánského odboje v případě sovětské okupace, ale pouze na boj s komunisty. V 50. letech se USA obávaly, že komunisté zvítězí v Itálii, Řecku a ve Francii. Proto byly atentáty, realizované tzv. pod cizí vlajkou (t.j byly přisouzeny levicovým bojůvkám) v rámci strategie napětí orientovány nejen k zastrašení komunistů, ale i na donucování centristů a pravice k přijímaní zákonů k omezování občanských práv a svobod.

Tato zvěrstva páchaly západní vlády naprosto beztrestně. Za tyto zločiny nebyl odsouzen ani jeden z organizátorů. Jasně, nelze volat k odpovědnosti ministry, jednající z rozkazů generálů NATO. To byli vládci a ministři – byli jen loutky. Je špatné, když nám vládnou generálové. Všichni víme, že armáda neoplývá příliš inteligentními mozky. K armádě jdou ti méně inteligentní, kteří by se v civilu neuchytili.

Komunisti pověsili pár lidí, ale nevraždili svoje lidi na nádražích, děti před školami… Když slyšíme o atentátech v New Yorku, Londýně, Madridu, měli bychom si připomenout Gladio. Shoda je nápadná.

Po druhé světové válce lidé na celém světě chtěli socialismus – nebo něco takového lepšího než kolonialismus velmocí. Jen Spojené státy vedly více než 60 válek proti státům, kde lidé povstaly proti kolonizátorům. Počet obětí přesahoval 100 milionů. Ti zločinní komouši nikdy nepáchali taková zvěrstva. Nevraždili ani lidi na Západě. Zato „demokraté“ k nám posílali v padesátých letech svoje agenty, kteří tady vraždili a páchali atentáty.

Nechci Vás unavovat svými názory, ale co byste dělal jako šéf SSSR, kdybyste viděl, že Vám jedna republika s 15 milióny lidí přímo na hranici s nepřáteli v tzv. studené válce chce přejít k nepříteli? Republika ve tvaru klínu dosahujícího až na hranice SSSR. Zlost jsme měli právě na ty přemrštěné požadavky lidí, kteří nechápali, že republika byla součástí studené války a provokativně požadovali to, co se tehdy nedalo splnit.

Taková slova moc lidí nepotěší, ale mnoha otevřou oči. Nesmíme se ohlížet zpět. Musíme hledět dopředu. Jako jeden můj přítel, když mi řekl: „Josefe, buďme rádi, že jsme žili ve správný čas na správném místě. Ten dnešní svět, ač nablýskaný, stojí pěkně za h…. Chtěl bych se dožít časů, kdy lidi začnou narovnávat kosy a přestanou odevzdávat flašky, aby bylo dost Molotovových koktailů….“   A to je i moje přání.

Jsem v důchodu a zatím mám socialistický důchod. Chudáci ti, co půjdou do důchodu za pár let. Teda ti, kteří se toho dožijí. Pokud někdo o sobě prohlašuje, že je pravičák, pak by při výměře penze měl srdnatě říci ne, o socialistickou penzi nemám zájem, prosím, snižte mi ji na úroveň té kapitalistické. U lékaře by měl říci, nemám zájem o bezplatnou péči, já si péči zaplatím.“

Pokud by někomu tento článek připadal jako adorace minulého režimu, tak bych mu chtěl říci, že jsem na komunisty celý život nadával. V listopadu 89 jsem si stejně jako 97 % národa (údaj přímo od Václava Klause) přál změnu, reformu socialismu ve smyslu pražského jara. V žádném případě jsem si nedovedl ani představit, že by nám někdo mohl připravit takový svinský režim, jaký nám dávají sežrat ti zločinci, kteří se u nás zmocnili vlády. Jsou to lidé, kteří by neváhali vzkřísit nové Gladio, aby si udrželi svoje pozice.