Malé zamyšlení k 70. výročí vítězství na fašismem

Reklama


V minulých měsících a týdnech se v oficiálních mediích ozvalo mnoho hlasů jak z mezinárodní, tak z domácí politické scény, které tím či oním způsobem zpochybňovaly význam oslav 70. výročí vítězství nad fašismem ve 2. světové válce plánovaných jako obvykle na 9. května v Moskvě. V různých diskuzích na toto téma se jen v náznacích objevil, dle mne, nejdůležitější argument pro oslavy v Moskvě, a to geopolitický význam vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Ve Stalingradu a na úbočích Kavkazu se opravdu rozhodovalo o tom, zda bude na dlouhou dobu přepsána geopolitická mapa světa. Případné vítězné dokončení plánu Blau, tedy přetětí Volhy jako hlavní dopravní tepny a obsazení ropných polí v Baku, by v každém případe vedlo k prodloužení války a získalo čas německým branné moci silám zavést včas inovace vojenské techniky jako proudová letadla, úpravy ponorek či vylepšení balistických raket. Nelze ovšem ani vyloučit scénář, kdy oslabení Rudé armády, především v oblastí logistiky, i negativní vliv porážky na morální stav bojujících sovětských, by mohl vést k následnému německému úspěšnému útoku na Moskvu a tedy splnění základních cílů operace Barbarossa. Tím by se uvolnila významná část německých ozbrojených sil, jejichž ostří by bylo pak namířeno na poslední nástupní prostor z něhož by šlo vojensky ohrozit nově vytvořenou kontinentální říši sahající od francouzských atlantických břehů po Ural – na britské ostrovy. Uvědomíme-li si, že tyto děje by probíhaly v době, kdy vrcholila ponorková bitva o Atlantik a také ekonomika USA ještě nenabrala ty „válečné“ obrátky, o připravených lidských zdrojích nemluvě, tak postavení Británie by bylo velmi těžké a je otázkou, zda by je ustála. Od věci není ani úvaha o tom, že v dané situaci by mohlo dojít k vnitropolitickému posunu a do vedení ostrovní říše by se díky vlivu ekonomických elit, které podporovaly vzestup Hitlera a také z německé expanze finančně profitovaly (1,2), dostaly zastánci appeasmentu. Výsledkem by pak mohlo být i příměří s Hitlerem. Tím by došlo k potvrzení vzniku německé říše obtížně vojensky napadnutelné a s velkým ekonomickým a geopolitickým vlivem.

Dokladem toho, že tento vývoj nebyl nereálný, je výrok Edwarda Stettiniuse, člena Rooseveltova štábu a později šéfa americké diplomacie: „Americký lid nesmí nikdy zapomenout, že byl v roce 1942 na samém pokraji záhuby. Kdyby Sovětský svaz nebyl s to svou frontu udržet, Němci získali možnost dobýt Velkou Británii. Mohli se rovněž zmocnit Afriky a vybudovat své předmostí v Latinské Americe.“ (3) Symbolem toho, že ve stalingradské bitvě se bojovalo nejen o Moskvu, ale i o Londýn, je meč, který věnoval král Jiří VI. městu Stalingrad a jeho obráncům. (4)

Zároveň je třeba si uvědomit, že toto vítězství a jeho oslavy patří všem obyčejným lidem všech národů a národností Sovětského Svazu, kteří nejen své zemi přinesli svými oběťmi především naději na lepší zítřky. Následný politický vývoj nejen u nás tito lidé nijak neovlivňovali, neboť poválečné události probíhaly již za jiných historických okolností o své představy o poválečném uspořádání světa v nich realizovali jiní lidé. Je tedy více než absurdně kruté spojovat oběti bojů na východní frontě, a to jak na frontě tak v zázemí, s tím, co se odehrálo po válce.

Proč zdůrazňuji, že vítězství ve Velké vlastenecké válce nepatří jen ženám a mužům, ve stejnokrojích Rudé armády? Jak opakovně uvádí ve svých vzpomínkách maršál G. K. Žukov. Rozhodujícím momentem války byla ekonomická síla SSSR, kterou svým hrdinným úsilím na válečném poli Rudá armáda proměnila ve vítězství. Ovšem základním předpokladem pro to, aby se tento aspekt mohl uplatnit, byl heroický boj Rudé armády v prních fázích války, v nichž došlo ke změně charakteru války z bleskové na opotřebovávací (5). V souvislosti se zajištěním materiálních potřeb fronty se samozřejmě nemohu vyhnout otázce spojeneckých dodávek v rámci tzv. Lend and Lease. V celkovém objemu ekonomických potřeb fronty činil podíl těchto dodávek kolem 10 %. Především však byly zahájeny až po vítězství u Moskvy, kdy investujíci strana měla alespoň nějakou naději že se jim vložené peníze vrátí. Byl to jeden z nejlepších obchodů v minulém století, neboť se platilo zlatem a samozřejmě za zboží naložené, nikoliv to, které dorazilo do ruských přístavů. Na druhé straně americká materiální pomoc dorazila ve chvíli, kdy ještě nebyla plně nastartována sovětská válečná ekonomika a v některých specifických položkách týlových služeb Rudé armády byla velmi významná, např. až 58 % automobilů používaných v sovětském týlu bylo z dovozu. Lze tedy konstatovat, že Sovětský svaz by válku s Německem vyhrál i bez přímé západní materiální pomoci, ale pravděpodobně by si to vyžádalo ještě větší oběti a válka by asi trvala déle (6,7).

V souvislosti s ekonomickými aspekty vítězství ve Velké vlastenecké válce nelze pominout ani to, že jeho ekonomicko-politické základy byly položeny v předválečném období, které přineslo díky vnitropolitickým bojům tolik utrpení mnoha milionům obyčejných lidí. Ale bez industrializace země a s ní spojené tvorby, dnešním jazykem řečeno, obrovské masy kvalifikovaných lidských zdrojů by nebylo dosaženo tohoto vítězství, které se rodilo ze slz, potu a krve mnoha generací obyčejných lidí všech národů a národností SSSR. Nelze se proto divit, že jejich potomci, byť roztroušeni dnes v různých nástupnických státech po rozpadu Sovětského Svazu, jsou tak citliví na v podstatě dnes probíhající mnohostrannou dehonestaci vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Závěrem si Vás čtenáře dovoluji já, jeden starý a unavený doktor, vyzvat k tomu, abychom nikdy nezapomněli na vítěze této strašné války. Na všechny ty miliony obyčejných lidí ve stejnokrojích Rudé armády, pracovních oděvech či vězeňských mundúrech, z jejich utrpení vzešla nejen naděje na lepší zítřky, ale i to, že žijeme v této zemi a mluvíme naším rodným jazykem.

Domnívám se, že nejlepším okamžikem kdy můžeme vyjádřit naše tiché díky bude 9. května krátce po 10. hodině moskevského času, kdy bude na Rudém náměstí v rukou preobraženců za zvuků melodie „Svatá válka“ nesena vlajka 150. Střelecké Idrijské divize 79. pěšího sboru 3. úderné armády 1. běloruského frontu – Vlajka vítězství.

Zdroje:

  1. Hitler’s American Business Partners
  2. Sutton: Wall Street nad the rise of Hitler
  3. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Rusu-padlo-skoro-6-milionu-Ukrajincu-1-a-pul-milionu-Komunisticky-historik-chce-hnat-Schwarzenberga-ulickou-hanby-a-tvrdi-Velkym-prachum-sazka-na-Hitlera-nevysla-372162
  4. https://udalosti.signaly.cz/1108/bitva-o-stalingrad
  5. G. K. Žukov: Vzpomínky a úvahy, Moskva 1969, I. Vydání Praha 1971, Nakl. Svoboda, str. 657-659
  6. G. K. Žukov: Vzpomínky a úvahy, Moskva 1969, I. Vydání Praha 1971, Nakl. Svoboda, str. 651-652
  7. http://www.fronta.cz/dotaz/vyznam-lend-lease-pomoci-sssr

Přejít do diskuze k článku 38 komentářů