Spojené státy vytvořily novou zbraň hromadného ničení

  11.03.2015 Články
32

Vzpomeňme starořímskou moudrost: hledej toho, komu to prospívá. Jeví se to tak, že hlavní ztráty z destabilizace Blízkého východu ponese Evropa, hlavně ztráty ekonomické. Tak se ptejme, komu prospívá ekonomický a politický úpadek EU.

Historie zrodu válečníků „Islámského státu“ ve skutečnosti velmi připomíná scény z filmů o výrobě zbraní hromadného ničení. Kdysi nevýrazní chlapci v tajných podzemních laboratořích přirozeně kvůli vyšším zájmům všeobecného blaha experimentovali s různými zárodky čehosi: Zvednout virulenci. Posílit patogenost. Vyzkoušet získaný kmen. Výsledky zdokumentovat. Potom zkoumat. Přejít k vytvoření následující verze. Prověřit, co se stane, když se kmen „A“ smísí s kmenem „B“. Potom jedna svařená ampule náhodou spadne se stolu, rozbije se a… džin uniknuvší na svobodu začíná žít svým životem. Po chodbách laboratorního komplexu se už toulají krvelačné zombie. Zbytky personálu se ještě pokoušejí vytvořit vakcínu. Daleko odtud sedící vedení přemýšlí nad tím, jaký užitek je z toho možno získat pro sebe. A zatím co tento proces probíhá, zombie zachvacují stále nová a nová území.

Zkušebním polygonem je v našem případě z hlediska geopolitiky Blízký východ. Za hlavní cíl mnozí analytikové ze setrvačnosti stále považují soupeření Ruska a USA. Už od období arabsko-izraelských válek třetí čtvrtiny minulého století jsou Sýrie, Libye a Irák považovány za zóny sovětského/ruského vlivu v arabském světě. Ovšem když se nad tím hlouběji zamyslíte, rýsují se jiné cíle.

Vezměme například Sýrii. Export v roce 2003, podíly v procentech:

  • arabské země – 9,4 %;
  • EU – 38,3 %;
  • střední a východní Evropa, Rusko, Čína, Kuba – 18,7 %;
  • USA a Kanada – 5,7 %;
  • Japonsko, Irán, Indie – 27,8 %.

Tentýž obraz v roce 2004, 2005, 2006. Třetina syrského produktu připadá na EU. Třetina na Japonsko, Irán a Indii. A co USA? Ty spolu s Kanadou tvoří skromných 6 %.

Analogický obraz poskytuje i syrský dovoz:

  • 21 % pochází ze zemí EU,
  • 10 % z Číny,
  • 32 % z ostatních muslimských zemí, počítaje v to Emiráty, Egypt, Libanon a Saúdskou Arábii. Sem patří i Turecko.

Podíl Ruska činí 4,9 %. Podíl USA je nulový.

Je možné, že Sýrie je výjimkou z pravidla? Není. Také hlavním libyjským obchodním partnerem je EU. V prvé řadě – Německo a Itálie. 32 % zahraničního obchodu Egypta připadá také na EU. 19 % na asijské země a 19, 7 % na arabské státy. Podíl USA činí pouze 9,1 %.

Vzpomeňme starořímskou moudrost: hledej toho, komu to prospívá. Jeví se to tak, že hlavní ztráty z destabilizace Blízkého východu ponese Evropa, hlavně ztráty ekonomické. Tak se ptejme, komu prospívá ekonomický a politický úpadek EU. Mimochodem – to není nic udivujícího. Dědictví zničeného Osmanské impéria přejali tehdejší světoví lídři – Francie a Velká Británie.

V okamžiku projevu globálních světových ambicí USA na Blízkém východě bylo už všechno pevně rozděleno. Takže nehledě na všechny americké svazky se Saúdskou Arábií a Emiráty, nehledě na stálou přítomnost 6. flotily loďstva USA ve Středozemním moři, zůstával celý tento region čistě evropskou planinou a zdrojem nemalého zisku. Téhož, který umožňuje Bruselu nadále pretendovat na samostatnou geopolitickou roli ve světě. Opíraje se o ni, EU stále odmítá podepsat s USA smlouvu o Transatlantickém obchodě. Je tedy jasné, že nestabilita v regionu oslabuje přede vším evropskou ekonomiku a může učinit Evropu povolnější.

Mimochodem – teď není ani tak důležité, kdo a proč začal. Důležitá je jiná věc. Vedle první, tak říkajíc „evropské vrstvy“, existuje na Blízkém východě ještě jedna široká vrstva vlastních problémů. Jejím jménem je – arabská civilizace neboli arabský svět.

Ve své podstatě na celém území od Afghánistanu na severu po centrální Afriku na jihu, od Bosporu na západě až k Indickému oceánu na východě, pokračuje proces národního a státního formování. Tentýž, kterým Evropa prošla, počínaje 10.-14. stoletím, kdy evropské národy ukončily éru stěhování se a definitivně přešly k usedlému způsobu života. Lidé zajímající se o historii vědí, že během šesti set let sotvakdo nepretendoval na absolutní vládu v Evropě. Nejdříve to byli Španělé a Portugalci. Po nich nastala éra hegemonie germánských národů. Po ní epocha napoleonské Francie. Potom doba britského impéria. Všechna období jsou protkána mnoha válkami.

Takže my jsme už tímto obdobím prošli, ale Blízký východ do něj právě vešel a spory o vládu jsou tam v plném proudu. Což předurčilo dlouhý seznam pretendentů na samostatnou aktivní politiku. Írán. Irák. Sýrie. Libye. Egypt. Turecko. Pákistán. Arabské emiráty, Saúdská Arábie. Každý z lídrů chápal uspořádání světa jinak.

K obvyklým teritoriálním rozdílům se v arabském světě připojují ještě etnické a religiozně-kulturní. Komplikací je i nezakončený proces „usídlení národů na zem“ s důsledky plynoucími z voluntaristického přístupu Britů a Francouzů k tvorbě státních hranic. Tak například teritorium Kurdů bylo rozděleno mezi tři státy: Turecko, Sýrii a Irák. Přičemž to není jediný takový případ. Celkově vzato – když se nevýrazní laboranti pustili do svých experimentů, měli s čím pracovat. Ale spolu s tím každé další opakování místních hrozeb vedlo k ničení orgánů státnosti, které se sotva vytvořily. Zničení Libye, Iráku a nyní válka v Sýrii nevedou k prosté výměně jednoho lídra za druhého. Pokaždé se ukázalo, že jen přítomnost silného centrálního státu chránila obrovská teritoria a národy na nich žijící před hrozbou totální občanské války formátu „všichni proti všem“. V Evropě a vůbec v západním světě národy skoro tisíc let věnovaly odtržení náboženství od státu. Což jim umožnilo zformovat instituce psaného práva a zastupitelské demokracie. Arabský svět vůbec nepovažuje demokracii za bezvýhradné blaho a nejlepší formu organizace společnosti.

Sázejíce pokaždé na stále neproniknutelnější síly a uskupení Američané konec konců vytvořili tutéž zbraň hromadného ničení, která se už dva roky rozšiřuje na území Blízkého východu. Její název je ISIL. Přesněji a jednodušeji IS – Islámský stát. Paradox spočívá v tom, že vznik ISIL byl zcela zákonitým jevem. To my přikládáme výraz „zahnat do středověku“ negativní smysl. Jen podle názoru současného „Evropana“ je život v podmínkách středověku hrůzný a nesnesitelný. Pro Araby byl obdobím největšího kulturního, ekonomického a technického rozvoje jejich světa. Proto je návrat k těmto normám ve značné míře brán pozitivně jako návrat ke kořenům, k pramenům, k jedinému správnému způsobu života.

Přičemž návrat do středověku je chápán pozitivně ve všech ohledech. Počítaje v to sjednocení státu a církve, odmítnutí dělení sil protivníka na armádu a civilní obyvatelstvo. Zabrané území není pouhý prostor, na kterém začnou úřadovat nové instituce. Zabrané území se zbavuje všech nevhodných osob. V pravém slova smyslu „čistí“. Demonstrativně. S okázalou krutostí. Což dokazuje případ egyptských Koptů či 45 zaživa upálených rukojmí v al-Baghdádí před třemi dny. Nebo výrostků zbavených hlav jen za to, že se dívali v televizi na sportovní pořad. Nebo veřejně popravené ženy, jejíž vina spočívala v tom, že si oblékla červenou bundu.

Důležité je, že tento fakt se stal seriózním problémem, jehož dosah si musíme teprve uvědomit. Fakticky se už nedá hovořit o střetnutí jednoho arabského národa s druhým. Ani o střetu arabských Saúdů s perským Íránem. Ani není vhodné hovořit o věčném antagonismu šíitů a sunnitů. I když vše uvedené má svůj význam, postupně se stává druhořadou záležitostí.

Prvořadým je střet civilizací. Současné západní a středověké – arabské. Střet, jehož pravidla jsme za minulých pět století už stačili zapomenout. Zdá se nám, že když máme technologickou převahu v letadlech, raketách a družicích orbitální rozvědky, máme garantovanou převahu. Ovšem není tomu tak. Válka proti IS trvá už dva roky a za tu dobu se počet jejich uskupení nejen nezmenšil, ale naopak mnohonásobně vzrostl. Dnes se odhaduje jejich počet na cca 200 000 lidí. I když před dvěma lety jich bylo ani ne 10 000. Soudě podle nových zpráv boje v oblasti města al-Baghdádí a okolí letecké základny Ajn-Al-Assad trvají.

Zdá se, že oznámení velení irácké armády o úspěšně odraženém útoků islamistů se ukázaly být, řekněme si to eufemismem, „neodpovídající skutečnosti“. Jinými slovy – islámský stát se neustále rozšiřuje a letecké údery „na jeho týl a základny“ ho příliš neohrožují. Nerozšiřuje se podle nějakého etnického a teritoriálního principu, ale podle středověkých islámských náboženských představ o organizaci ideální společnosti. Představ založených na přesvědčení, že chalífát se musí rozšířit po všech územích, kde žijí pravověrní. Doslovně. Ideálně vzato je celý svět předurčen stát se jediným všeobecným chalífátem. Místem pouze pro pravověrné. Všem ostatním je právo na život – takový nebo makový – odepřeno. Nad takovými představami bychom se mohli pousmát, kdyby do řad ISIL nespěchal značný počet dobrovolníků z Evropy a střední Asie chtivých za něj bojovat na vlastní útraty.

Kdyby byli tito teroristé prostě málo gramotným agresivním davem s automaty, problém byl nebyl tak palčivý. Ale záležitost je komplikována tím, že je řídí velmi chytří, vcelku talentovaní lidé a velmi dovední lídři, jejichž přesvědčení o tom, jak má vypadat svět, absolutně odporují našim představám. Už co se týče morálně-etických principů…

Ve své podstatě současná situace na Blízkém východě co se týče ISIL vypadá takto: jestliže se nepodaří válečníky islámského státu zastavit nyní, především armádám arabských států, v prvé řadě Egypta, rozšíří se válka na území střední Evropy, střední Asie a jižních regionů RF. Válka, kterou budeme nuceni vést podle „jejich“ pravidel. Mimo jiné s totálním zničením protivníka – bez dělení na vojáky a civilisty. Válka ne za záchranu kontroly nad nějakým územím, ale válka za záchranu celé naší civilizace jako takové.

Zdroj: Regnum.ru

Překlad: Alena Mikulášková

Převzato z e-republika.cz

[do_widget id='custom_html-6']

32 comments on “Spojené státy vytvořily novou zbraň hromadného ničení”

  • Vaska says:

    Peter – taky jsem to četl – rád bych věděl jestli je to skutečnost – to by totiž znamenalo že soudruhům z SSA pěkně tečou nervy (a nebo do bot)

  • peter. says:

    Vaska napsal

    Peter– taky jsem to četl – rád bych věděl jestli je to skutečnost – to by totiž znamenalo že soudruhům z SSA pěkně tečou nervy (a nebo do bot)

    Nezdá sa mi,že by sa Lavrov s tou kravou vybavoval celú hodinu.Ako to už býva – základ pravdivý a pridaná omáčka okolo.

  • Béda says:

    Z článku: „…Jako první použil termíny „hybridní válka“ a „hybridní hrozba“ Frank G. Hoffman, vysloužilý podplukovník americké námořní pěchoty. Tento pracovník Potomackého institutu politických studií, řešícího problémy nasazení jednotek námořní pěchoty USA po celém světě, ho použil v roce 2007 v práci The Rise of Hybrid War. Hybridní válku definoval jako „kombinaci konvečních, nepravidelných, teroristických a kriminálních metod a prostředků vedení boje za současného působení státních i nestátních aktérů“. Tento pojem pak další autoři zejména v USA a Británii dále rozvíjeli, až se změnil z nástroje přípravy nepřátelského prostředí pro nasazení speciálních a konvenčních vojenských jednotek v ucelený nástroj pro vedení válečných operací bez použití vlastních armád…Pokud mohu soudit z dostupných informací, Rusko začalo v intencích hybridní války uvažovat v okamžiku, kdy jeho vojenské a politické vedení zjistilo, že je spolu se svými zájmovými oblastmi jejím terčem. Ruské pojetí hybridní války je však od amerického poměrně odlišné, je zaměřeno spíše na obranu před jejím uplatňováním. Termín „obrana“ nelze ale vnímat dogmaticky, může zahrnovat i použití dosti agresivních kroků (např. s využitím kyberprostoru, sociálních sítí apod.), přesně v duchu hesla „nejlepší obrana je útok.Gerasimov vytvořil tuto strategii v roce 2013 s tím, že přesně tyto metody používá Západ proti Rusku, případně je použil v akcích proti Libyii, Sýrii či jinde. Po anexi Krymu a začátku povstání na Donbasu nicméně západní pozorovatelé tvrdí, že nyní k této taktice přistoupilo Rusko. Čili… Do jaké míry a v jakých podobách má pravdu generál Gerasimov, že tuto taktiku používá Západ, zejména USA? A možná ne nutně k vojenským operacím, ale ke snahám o změnu vlády v Rusku či jinde? A do jaké míry vidíte otisk těchto plánů v tom, co Rusko dělalo na Krymu a na Donbasu? Ostatně, existoval prý plán oligarchy Konstantina Malofejeva na rozleptání Ukrajiny právě obdobnými prostředky.

    Teorie hybridních válek byla skutečně vyvinuta v USA na základě bohatých zkušeností z kombinovaných operací tajných služeb, speciálních a pravidelných vojenských jednotek v Latinské Americe, na Středním východě, v Africe i v Evropě.

    Ve válce jde vždy primárně o to, donutit protivníka, aby ustoupil. K tomu obě strany konfliktu vždy využívaly, využívají a budou využívat jakékoliv dostupné prostředky a způsoby vedení boje k oslabení odporu, popř. intenzity úsilí protivníka. Mezi odborníky panuje spíše shoda, že „hybridní vedení boje“ je aplikovatelné pouze na území nepřítele, který vykazuje vysoký stupeň odporu a je zároveň vojensky slabší (v případě, že „hybridně napadený“ protivník se silnou armádou dojde k názoru, že už toho má dost, a odpoví vojensky, končí veškeré hrátky; je zajímavé, že právě tohle se stalo na Donbasu). Ruská operace na Krymu byla téměř ukázkovým příkladem „hybridní obrany“, a i když se v ní ruská strana dopustila některých dosti závažných chyb (které ji „prošly“ zejména díky tomu, že ani ukrajinské vedení, ani jeho západní poradci s takto vedenou operací nepočítali), v konečném důsledku dosáhla svého cíle.

    Naproti tomu Západ (nebudu uvádět pouze USA) metodu hybridních válek již uplatnil mnohokrát, např. v celé plejádě zemí v rámci tzv. Arabského jara. V přímém přenosu jsme byli během několika měsíců, či dokonce dnů svědky proměny území prosperujících států v dějiště krvavých ozbrojených střetů, chaosu, humanitární katastrofy a občanské války. Výsledný efekt v řadě z nich byl stejný, jako v případě masivní vojenské intervence – ekonomicky a sociálně rozvrácená země, bez silné centrální vlády. To vše s minimálními vojenskými ztrátami, v ideálním případě zcela bez nutnosti nasadit vlastní armádu. Hybridní válka, která zpravidla probíhá bez jakéhokoliv vyhlášení, je navíc mnohonásobně levnější než válka vedená klasickými prostředky.

    Stejné metody, ale samozřejmě v daleko širším měřítku, byly a stále ještě jsou uplatňovány jak vůči Ukrajině, tak i vůči Rusku, Číně a dalším potenciálním konkurentům USA, přesně v duchu Wolfowitzovy doktríny. V tom musím dát generálu Gerasimovi za pravdu.

  • Béda says:

    pokračování: … A dostáváme se k tomu, proč o tomto hovoříme. Pravicové politické strany, generál Pavel, někteří komentátoři a část veřejnosti tvrdí, že podobnou taktiku Rusko ,,zkusí“ i na ty země EU, kde jsou lidé nespokojeni s místním establishmentem, s výsledky evropské integrace, s ekonomikou či jsou obecně frustrováni… čili třeba i u nás. A podporou extrémních, protievropských, protizápadních či proruských sil budou usilovat o změnu geopolitického myšlení obyvatelstva. Připadá Vám to pravděpodobné? A jak si představit obranu před touto případnou taktikou? Objevují se hlasy po omezení svobody slova před propagandou Ruska, nicméně… Jak zároveň nezmrzačit politickou diskusi a udržet ji demokraticky otevřenou? Co říci k hlasům, že o členství v NATO a o příslušnosti k Západu se nediskutuje a diskutovat nemá? Jednoduše řečeno: Kde je hranice mezi obranou před ,,hybridní válkou“ a normální politickou diskusí?

    Hybridní válka může mít jak obranný, tak útočný charakter. Platí zde totéž, co u válek vedených klasickými válečnými prostředky. Zatímco cílem útočné války je dosažení změny stavu protivníka ve směru příznivém pro útočníka, obrana směřuje k zachování statusu quo. Pokud tedy bude Rusko terčem hybridní útočné operace, lze očekávat, že povede ofenzivní obranu ve stejném duchu. Stejně jako se Západ snaží dosáhnout ovládnutí Ruska a svržení Putina destabilizací politického prostředí, podněcováním nespokojenosti vybraných skupin obyvatel atd., musíme čekat, že Rusko nám bude oplácet stejně, a to s pravděpodobností hraničící s jistotou.

    Nejjednodušší obrana před touto taktikou vychází z přísloví „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě“. Omezení svobody slova, které prosazují někteří pravicově smýšlející politici v ČR, znamená rezignaci na západní demokratické hodnoty a přiznání neschopnosti vytvořit prostředí, v němž jsou případné projevy nespokojenosti a velikost nespokojených skupin natolik marginální, že nejsou schopny ohrozit stabilitu politického systému. Pro politiky by jak tyto obavy, tak volání po omezování demokratických svobod měly být varováním, aby se začali více starat o zájmy občanů. To je vlastně jediná demokratická cesta, jak efektivně omezit vliv působení ruské propagandy na myšlení obyvatelstva v ČR.

  • Béda says:

    pokračování 2: …Málokdo si to uvědomuje (a v politických komentářích je toto téma tabu), ale současná situace na Ukrajině a v Evropě, zejména v kontextu probíhajících přísunů amerických jednotek, včetně těžké bojové techniky (stovky kusů tanků, obrněných transportérů, bojových vozidel a vrtulníků) do Estonska, dalších pobaltských států a Polska, velmi zásadně zvyšuje riziko vojenského konfliktu s použitím jaderných zbraní v Evropě. Pokud by se totiž Rusko cítilo vojensky napadeno a zatlačeno do kouta, může dojít k v podstatě skokovému přechodu z mírové situace do jaderného útoku na vojenské síly NATO v Evropě. Je dost pravděpodobné, že by v takovém případě strategické jaderné síly USA nereagovaly, protože až na výjimky ani největší jestřábi v americké vládě nestojí o masivní výměnu strategických jaderných úderů s Ruskem. Američtí plánovači musí vědět, že nejsou v současné době schopni efektivně zachytit ani 10 % pronikajících ruských jaderných hlavic.

    Toho si jsou velmi dobře vědomi Hollande, Merkelová a další politici zejména velkých zemí EU. Proto také jejich tlak na prezidenta Porošenka a snaha uklidnit situaci, aby nedali USA záminku k rozšiřování vojenské přítomnosti v Evropě a na Ukrajině. Ani oni samozřejmě nestojí o to, aby se obrovské oblasti Evropy změnily v radioaktivní poušť. Toto riziko nyní dost výrazně ovlivňuje intenzitu jednání politiků a diplomatů po celé Evropě. Informace o těchto jednáních však se dostávají na povrch pouze sporadicky.

  • mirror says:

    Sio napsal
    60% ? Koho se ptali?

    Sio, do textu sevloudila chyba. Přidali omylem procenta, kterým Vondra nerozumí. Se vstupem cizích vojsk souhlasí jen 60 vybraných spolehlivých občanů, kteří mají bezpečnostní prověrku.
    Pragováků bylo 99, což legitimizovalo srpen 1968 vice než 60 podivných Vondrových známých.

  • Aleš says:

    Béda napsal

    pokračování: … A dostáváme se k tomu, proč o tomto hovoříme. Pravicové politické strany, generál Pavel, někteří komentátoři a část veřejnosti tvrdí, že podobnou taktiku Rusko ,,zkusí“ i na ty země EU, kde jsou lidé nespokojeni s místním establishmentem, s výsledky evropské integrace, s ekonomikou či jsou obecně frustrováni… čili třeba i u nás. A podporou extrémních, protievropských, protizápadních či proruských sil budou usilovat o změnu geopolitického myšlení obyvatelstva. Připadá Vám to pravděpodobné? A jak si představit obranu před touto případnou taktikou? Objevují se hlasy po omezení svobody slova před propagandou Ruska, nicméně… Jak zároveň nezmrzačit politickou diskusi a udržet ji demokraticky otevřenou? Co říci k hlasům, že o členství v NATO a o příslušnosti k Západu se nediskutuje a diskutovat nemá? Jednoduše řečeno: Kde je hranice mezi obranou před ,,hybridní válkou“ a normální politickou diskusí?

    Hybridní válka může mít jak obranný, tak útočný charakter. Platí zde totéž, co u válek vedených klasickými válečnými prostředky. Zatímco cílem útočné války je dosažení změny stavu protivníka ve směru příznivém pro útočníka, obrana směřuje k zachování statusu quo. Pokud tedy bude Rusko terčem hybridní útočné operace, lze očekávat, že povede ofenzivní obranu ve stejném duchu. Stejně jako se Západ snaží dosáhnout ovládnutí Ruska a svržení Putina destabilizací politického prostředí, podněcováním nespokojenosti vybraných skupin obyvatel atd., musíme čekat, že Rusko nám bude oplácet stejně, a to s pravděpodobností hraničící s jistotou.

    Nejjednodušší obrana před touto taktikou vychází z přísloví „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě“. Omezení svobody slova, které prosazují někteří pravicově smýšlející politici v ČR, znamená rezignaci na západní demokratické hodnoty a přiznání neschopnosti vytvořit prostředí, v němž jsou případné projevy nespokojenosti a velikost nespokojených skupin natolik marginální, že nejsou schopny ohrozit stabilitu politického systému. Pro politiky by jak tyto obavy, tak volání po omezování demokratických svobod měly být varováním, aby se začali více starat o zájmy občanů. To je vlastně jediná demokratická cesta, jak efektivně omezit vliv působení ruské propagandy na myšlení obyvatelstva v ČR.

    Mnoho problémů, které tu máme, souvisí hlavně a především s naším geopolitickým směřováním. Takže generál Pavel vlastně říká část pravdy. Jenomže dává tomu všemu opačný význam. Jako kdyby Rusové tu na nás zkoušeli propagandu a lidé jako já, Vy, hudryper, zajoch, Martin bez m a další jí jen populisticky podlehli nebo byli za ni placeni. Rusům se naše problémy a nespokojenost skutečně mohou hodit do krámu. Ale Rusové naše problémy pomineme-li historii desítky let starou nezpůsobili, nezpůsobují a nebudou způsobovat (v dohledné době). Banaopak ty problémy úzce souvisí se zájmy korporací především z USA, CIA a politiků z USA. Takže už jde o sofistikovanější propagandu. Protože lidé nesouhlasící s NATO generalitou budou mít tendenci popírat, to co vypustil generalissimus Pavel z huby nevymáchané. A já bych to plně nepopíral. Protože o tu změnu geopolitického myšlení u nás skutečně jde a Rusové by mohli nám v tom pomoci. Nesouhlasím proto s některými „realistickými“ pohledy alternativy jako A2. A pohled generála Pavla je totiž protimluvem. Armáda Wallstreetu, R+ R, Sorose, Fedu, G.and S., Bilderbergu, Monsanta, zbrojařských koncernů, GM, Shellu, Coca Coly, Mac Donalds, BP nikdy, to co píše, nepřipustí. Myslíte, že je Pavel tak naivní? Nebo jen zkorumpovaný mocí? Něco mezi? Nebo je to zmetek podobný Karlovi D., pečlivě vybraný na svoji pozici vrchního válečněštváčského propagandisty? Normalizace souvisí jak s naším myšlením a chováním, tak s geopolitikou. A geopolitická situace není stejná, oproti tomu, jako jsou po věky stejné vzorce chování normalizátorů. Normalizace neskončila, ale trvá. A stupňuje svoje tempo. (Až ke změně chování znormalizováných subjektů=eskalátorů, kdy i církve ničí pud sebezáchovy) Pravicující lokajové otrokářů a fašistů nejsou v tomto žádní břídilové.

  • Martin (už bez taky m) says:

    A. Vondru přece nelze brát vůbec vážně!
    Seděl v Topolově „vládě“ vlastizrádců!
    Je to ten nejhorší …
    Jeho svět se s drolením moci světového četníka a vykradače lidských práv bortí a drolí… neví kde je právo, pravá a levá… zvát někde takto dezorientované jedince může jen ten, kdo je v „zásadní personální nouzi“ – už i co se užitečných idiotů (které zná více než 5 lidí) týče…
    Pokud NATO podporuje pochody nácků, je to u mne již také jen fašistický nástroj, a popírá zcela i vlastní zakládací dokumenty!
    Takový postup je roven naprosté delegitimizaci zbytků „právních základů“ tohoto spolku „ochotných“…

  • Martin (už bez taky m) says:

    Aleši, ta citace je někoho jiného než gen. Pavla…
    Jo, a nemusím „dobře poslouchat“ V. V. Pjakina abych pochopil, že „geopolitika“ neexistuje, je jen globální politika.
    Už mě ta móda unavuje, sám se snažím nepodléhat používání tohoto „novotvaru zaklínače hadů“ a „globálního hypnotizéra konzumních stád“ – běžících vždy znova a znova ochotně za novými a novými „moderními“ či „reformními“ krysaři… na vlastní popraviště coby oběti posvátnému bohu „svobody, práva a demokracie made in USA“…
    Děkuji, nechci. Mě se na popraviště vlastní důstojnosti, solidarity, lidskosti, cti a pravdy nechce. Každý den hodlám kousíček pracovat na tom, abych důstojně žil skutečný život který je k žití, nepokořený a svobodné mysli, ve světě nepřeformátovaném neocons sebrankou v libovolném převleku chameleona…

  • Aleš says:

    odpověď máš v mailu, pro ostatní geopolitika = globální politika. Já ten termín geopolitika používám, v politické geografii před 15 lety jsme ho běžně používali.

  • Béda says:

    http://cz.sputniknews.com/svet/20150312/92367.html

    Bývalý polský ministr zahraničních věcí Andrzej Olechowski poradil Polákům, co dělat, když Rusko zahájí válku.

    „Když Rusové chtějí válku a jsou na ni připraveni, pak je třeba balit kufry a odjet do Austrálie“, řekl v pořadu Mir na polském televizním kanálu TVN24 bývalý šéf polské diplomacie Andrzej Olechowski.

    „Zdá se mi, že ještě připraveni nejsou“, okamžitě ale uklidnil iváky politik. Zdůraznil rovněž, že dodávky zbraní na Ukrajinu budou chybou. Západ chce vytvořit demarkační čáru, dodávky zbraní na Ukrajinu k tomu ale nijak nepřispějí“.

    „Dodávky zbraní jsou cestou k válce“, zdůraznil bývalý šéf polské diplomacie, přesto je ale „hlavním cílem Západu nastolení míru na Ukrajině“.

Napsat komentář

[do_widget id=recent-posts-2]