14. důvod, proč mít rád XVI. století

Překlad a dodatek Hamilbar, převzato odtud.

14 1

Všichni jsou tak pohlceni tématem zámořských lahůdek, že budu neomaleným a zmíním něco osobního, a totiž, čím mě tak přitahuje raný novověk. Zkusím to napsat co nejjednodušeji a prosím odborníky, aby se neuráželi.

Odpovědí je mnoho. Například, 14. důvod, proč mít rád XVI.století: Konec aristokracie jako nezastupitelné válečné síly.

Tímto stoletím se nelze zabývat ve vakuu, aniž bychom si připomněli, jak nepřekonatelnou do té doby byla propast mezi bohatými rytíři a chudšími válečníky. Peníze a sociální status rodičů dávaly urozeným pánům stravování, vybavení, volný čas a učitele pro tréning. Potomci elity byli v průměru viditelně silnější a doslova o hlavu vyšší než prostí vojáci, hromadně trpící rachitidou způsobenou hladovým dětstvím. Brnění je chránilo lépe, než si připouštíme, plus tradice brát do zajetí kvůli výkupnému. Standardní popis výsledku středověké bitvy – to je pečlivé vyjmenování zajatých aristokratů, zabitých oblíbených koní a několika málo zabitých rytířů. Nebylo-li zabitých rytířů, bitvu bylo možné nazvat „nekrvavou“, a nebo vůbec „jarmarkem“. Obyčejné lidi počítali neochotně, pokud je vůbec počítali, a problémy civilů byly zcela mimo tento obraz světa. Normy válečného práva se v drtivé většině případů uplatňovaly pouze na vlastní příslušníky aristokracie. Jejich způsob myšlení a jejich hodnoty byly také všem mimo této úzké kasty naprosto cizí. Dokonce i onen rytíř de Bayard, kterého jako prvního nazvali „rytířem bez bázně a hany“ nezabíjel ty obyčejné zajatce zcela bez potěšení.

Pak se jeden za druhým ozvaly výstražné zvonky. Jako by to byly náhody. A hle, konečně, v průběhu XIV.-XVI. století kopí, mušketa a hlavně křesací kolečková pistole definitivně ukončily tento svátek naprosto nekurtoázním způsobem. Švýcarská pěchota předvedla, že síla spočívá v jednotě útvaru a naučila svět nebrat zajatce. Španělští, italští a říšští střelci kašlali na drahá brnění, ale to byla stále spíše obrana, žandarmům[*] (obrněné jízdě) stále zůstávala taktická role v útoku. Ovšem rejtaři [**] zneuctili svátost: stali se silou útoku, našli si zbraň delší nežli kopí a vytlačili obrněnou jízdu z její niky. Tím spíše, že chudí zemané a prostý lid mohli klidně vydržet ztráty, které si elita prostě dovolit nemohla. Mimochodem, výše zmíněný „le chevalier sans peur et sans reproche“, byl nakonec střelen z arkebuzy a zemřel v mučivých bolestech – co může být spravedlivějšího.

Od tohoto okamžiku rodiče aristokratů věděli, že nezávisle na tom, kolik peněz a let investovali do svého potomka, od kulky ho to stejně neochrání, přičemž pistoli bude držet zemánek z Navarry nebo chudý německý žoldnéř jež teprve před rokem usedl na ubohého koníka a vypravil se bojovat. Ano, nečetli Vegetia nebo Christinu de Pisan a nedokázali by se trefit v plném trysku kopím přesně do krku naproti se řítícího jezdce, ale vadilo jim to? I bez tohoto umění se stala běžnou věcí bojiště, na kterých po stovkách umírali děti baronů, vévodů a hrabat, a byl to nádherný obrázek. Obyvatelé nebe se spustili na zem. Chybějící dlouholetý tréning již nebyl neřešitelným problémem. Rozhodovala osobní zkušenost z bitev, odvaha a Fortuna. Nastupovala století, kde byla pravděpodobnost přežití aristokratů, sloužících jako důstojníci, podstatně nižší než prostých vojáků…

***

A něco z Wiki od překladatele na vysvětlenou:

[*] Žandarmerie (fr. gendarmerie) – druh těžké obrněné jízdy, původně osobní družina panovníka.
Původ názvu z francouzského gens d’armes – „lidé ve zbrani“

„Zvláště pak nelze doporučit francouzskému šlechtici pistoli, neboť by zcela jistě ponechal péči o ni a její nabíjení sluhovi, a dá se předpokládat, že pistole pak v rozhodujícím okamžiku selže.“

(de la Noi k výzbroji francouzských žandarmů kopím)

Gendarmes
Klasičtí žandarmové francouzského krále, polovina XVI. století

[**] Rejtaři (něm. Reiter – „jezdec“) – jejich výzbroj sestávala z několika těžkých pistoli. Meč byl zbraní pouze záložní. Při útoku na pěchotu ji metodicky drtili střelbou, dokud nezačala ustupovat. Stříleli přímo ze sedla.

Reiter_gdanski_2.1
Německý rejtar, druhá polovina XVI. století.

Převzato z ostrova Janiky

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
J. Hruška
J. Hruška
15. 10. 2014 7:13

Autorovi slouží ke cti, že respektuje fakt, že středověk oficiálně skončil roku 1492, když Kolumbus doplul ke břehům Ameriky. Naproti tomu kategorické tvrzení, že středověcí poddaní byli podvyživení, rachitičtí a tak platí pokud vím spíš pro poddané v době baroka a ještě víc pro dělníky v době průmyslové revoluce. Autor také nezmiňuje, že první, kdo zavedli „demokratizaci“ při vedení bitvy byli husité. Tehdy platilo, že kdo se přiblížil k vozové hradbě, dostal cepem po šišáku a byl pochován do společného hrobu. (Mimochodem – nezdá se, že ti cepníci byli nějak zvlášť rachitičtí.) Pokud tatík Žižka počítal po bitvě padlé pány… Číst vice »

Točmistr
Točmistr
15. 10. 2014 7:34

Dost možná byly lepší těžké kuše, než některá ta plivátka, a v kontextu je zajímavé že církev zakázala střílet s nimi na křesťany.
http://www.sebu.cz/?docID=zkuse